Tohle mi nepřestává zachraňovat život. Take a nap, safe a live.
Jdu se fotit na „profilovou fotku“ do jazykovky. Pan fotograf mi v emailu automaticky tyká, což mě trochu rozčiluje. Na moji zdvořilou smsku mi odpověděl jen „perfekt“. Who is he.
Při osobním setkáním působí docela mile, tak mu napůl odpouštím to tykání. Navíc asi nebude o moc starší. Po první fotce mi říká, že vypadám jako Kate Winslet. Well thank you, but I don’t really like how she looks, neříkám nahlas. Obdivuje moje vážné fotky. „Nevím, jestli je to vzdor nebo co, ale je to zajímavé.“ Dobře, odhadnul mě v deseti vteřinách. Je to můj automatický vzdor k cizím mužům, kteří se hnedka chovají familiárně, a navíc mi od první chvíle tykají. It takes time to become friends, don’t you understand?
Po chvilce se mě zeptal, co dělám kromě učení angličtiny, jestli hraju někde v divadle.
Cestou domů se stavuju koupit rybu a balící papír. Vyzvedávám B. v práci a mrzneme spolu cestou na zastávku.
Doma máme brzké Vánoce. Prvně dělám sama bramborový salát. Uklízíme, zabalujeme dárečky. Večeříme u koled a pak si dáváme dárky. Dostala jsem svůj první nepouťový, nelaciný prstýnek. Je mi krásně, je mi jinak. Jsem něčí. I just wanna be yours, wanna be yours. Neustálá připomínka.
Pak se ještě dokoukáváme na Lovely bones. Zajímavá hlavní herečka a režisér Peter Jackson.
Teprve potom někdy do jedné ráno píšu článek, který má vyjít na webu následující den.
M. mi píše, že jí nejvíc chybím a že beze mě už byteček není takový domov jako dřív.
M: Obětovalas část duše Kryštofovi jako my všichni a teď je Kryštof jako Voldemort, ale naopak.
Plánujeme maratón yoi s vínem. Potřebuju démony nitrožilně, jinak ztrácím svoucnost. Jinak jsem poloviční Seňor a vytrácím třpytky z kapsiček.
M: Třpytky z kapsiček jsou fajn! Aspoň tě podle nich najdou :D
V: Kdo proboha? :D
M: Mlok Skamander tě najde :D Bude si myslet, že jsi jednorožčí mládě!
V: Vlezla bych si mu za klopu jako větvík.
pátek 30. prosince 2016
pondělí 26. prosince 2016
Po dlouhé době čtu fanfikci.
Victor v ní Yuurimu říká moj kaťonok (kašlu na transkripci) jako Čajkovskij svému milému.
V práci si s El. povídáme o knížkách. Doporučuje mi svoje oblíbené romány od Kinga. #happy times
Potom se nějak dostáváme k tomu, že měla období, kdy nejedla. Takový ty děsivý stádia nejezení. (Nevím, proč mám někdy chuť psát takhle.) Svěřování. Mám k El. blíž. Stává se vám taky občas, že je naprosto jasné, o čem oba mluvíte, ale nikdo to nepojmenuje? Jako třeba, když vyznáváte lásku, ale neřeknete miluju. Nebo mluvíte o tom, že jste na holky, ale neřeknete jsem lesba. Nebo mluvíte o tom, že jste nejedli, ale neřeknete, že jste měli sklony k anorexii.
Do čoko pravidelně chodí jeden starší pár. Můžou mít tak po šedesátce možná trochu víc nebo míň. Vždycky si dají malé kafe nebo čokoládu a během toho, co pijí, si celou dobu povídají a drží se za ruce. Koukám na ně a dělám awwwwww. E: „Taky to tak můžeš mít, pokud budeš chtít a budeš se snažit.“ Největší moudro. Chce to jenom chtít a snažit se a můžeš mít takový vztah.
V rádiu hrajou „Máš chuť majoránky, lásko má.“ Povídám, že je to trochu zvláštní chuť. E. jestli tím prý autor nemyslel spíš marihuanu. Who knows.
Při čtení fanfikcí na Yoi jsem objevila, jak můžu říkat i svojí úchylce: language kink. Tady konkrétně na ruštinu. I can relate easily. It’s a thing now.
V práci rauš z dvojitého pressa. Mám vyšší tělesnou teplotu a třesou se mi prsty. #drogy
Chybí mi stavy únavy. Chybí mi vytížení povinnostmi. Chybí mi kofeinové a cukerné rauše. Chybí mi směřování někam. Teprve v několikátém stádiu únavy po několikáté kávě jsem to opravdu ryze já.
Milování u Keatona. Who are we.
V práci si s El. povídáme o knížkách. Doporučuje mi svoje oblíbené romány od Kinga. #happy times
Potom se nějak dostáváme k tomu, že měla období, kdy nejedla. Takový ty děsivý stádia nejezení. (Nevím, proč mám někdy chuť psát takhle.) Svěřování. Mám k El. blíž. Stává se vám taky občas, že je naprosto jasné, o čem oba mluvíte, ale nikdo to nepojmenuje? Jako třeba, když vyznáváte lásku, ale neřeknete miluju. Nebo mluvíte o tom, že jste na holky, ale neřeknete jsem lesba. Nebo mluvíte o tom, že jste nejedli, ale neřeknete, že jste měli sklony k anorexii.
Do čoko pravidelně chodí jeden starší pár. Můžou mít tak po šedesátce možná trochu víc nebo míň. Vždycky si dají malé kafe nebo čokoládu a během toho, co pijí, si celou dobu povídají a drží se za ruce. Koukám na ně a dělám awwwwww. E: „Taky to tak můžeš mít, pokud budeš chtít a budeš se snažit.“ Největší moudro. Chce to jenom chtít a snažit se a můžeš mít takový vztah.
V rádiu hrajou „Máš chuť majoránky, lásko má.“ Povídám, že je to trochu zvláštní chuť. E. jestli tím prý autor nemyslel spíš marihuanu. Who knows.
Při čtení fanfikcí na Yoi jsem objevila, jak můžu říkat i svojí úchylce: language kink. Tady konkrétně na ruštinu. I can relate easily. It’s a thing now.
V práci rauš z dvojitého pressa. Mám vyšší tělesnou teplotu a třesou se mi prsty. #drogy
Chybí mi stavy únavy. Chybí mi vytížení povinnostmi. Chybí mi kofeinové a cukerné rauše. Chybí mi směřování někam. Teprve v několikátém stádiu únavy po několikáté kávě jsem to opravdu ryze já.
Milování u Keatona. Who are we.
středa 21. prosince 2016
B. říkala Sirinkovi Cupitáček.
Cestou do jazykovky nebo čoko pořád poslouchám Hamiltona - od začátku do konce - a pak znova od začátku.
Motivuje mě to jako nic jiného na světe. Look at where we are, look at where we started. / And there’s a million things I haven’t done, but just you wait…
Miluju pasáž, kdy se Angelica vyznává ze svých citů k Hamiltonovi. / Pak střih a připíjí mu a svojí sestře ke svatbě. (Už jsem to napsala?)
Bobby the professional hunter nám vypráví o Vánocích v JAR. Tady v čr dělá něco jako blacksmithe a taky je tak trochu Viking. Potom Vánoce ve Španělsku. Trošku se nudím, protože jsme to už slyšely s V. na céčkové španělě. Novinkou je, že zkoušíme sníst hrozen s každým odbitím půlnoci. Zábavička. Nakonec Rusko. Vysoká Ruska s tmavými, dlouhými vlasy v bílé beranici. Mám ráda, jak zní ruština.
Tohle je pro mě největší krása a utrpení zároveň. Líbí se mi angličtina, ruština i španělština a chtěla bych je perfektně umět všechny (mimo jiné).
Mám čím dál radši směny s E. Šůrujem celou čokoládovnu a hmkáme si k tomu Abbu.
Zvláštně svěží, bolestivý, ale očistný pláč z nesplněných slibů. Mít jenom tebe je skoro stejně tak špatné jako nemít nikoho. #ženskéhormony
„V životě nejsou žádné chyby jen lekce.“
Když spíte v cizí posteli, ve které nejsou čistě povlečené peřiny, a všechno kolem vás voní jako ten, komu postel patří. Možná taky kvůli tomu ráda spím v cizích postelích. Nothing sexual, jenom cizí vůně. Sdílení největší blízkosti.
Motivuje mě to jako nic jiného na světe. Look at where we are, look at where we started. / And there’s a million things I haven’t done, but just you wait…
Miluju pasáž, kdy se Angelica vyznává ze svých citů k Hamiltonovi. / Pak střih a připíjí mu a svojí sestře ke svatbě. (Už jsem to napsala?)
Bobby the professional hunter nám vypráví o Vánocích v JAR. Tady v čr dělá něco jako blacksmithe a taky je tak trochu Viking. Potom Vánoce ve Španělsku. Trošku se nudím, protože jsme to už slyšely s V. na céčkové španělě. Novinkou je, že zkoušíme sníst hrozen s každým odbitím půlnoci. Zábavička. Nakonec Rusko. Vysoká Ruska s tmavými, dlouhými vlasy v bílé beranici. Mám ráda, jak zní ruština.
Tohle je pro mě největší krása a utrpení zároveň. Líbí se mi angličtina, ruština i španělština a chtěla bych je perfektně umět všechny (mimo jiné).
Mám čím dál radši směny s E. Šůrujem celou čokoládovnu a hmkáme si k tomu Abbu.
Zvláštně svěží, bolestivý, ale očistný pláč z nesplněných slibů. Mít jenom tebe je skoro stejně tak špatné jako nemít nikoho. #ženskéhormony
„V životě nejsou žádné chyby jen lekce.“
Když spíte v cizí posteli, ve které nejsou čistě povlečené peřiny, a všechno kolem vás voní jako ten, komu postel patří. Možná taky kvůli tomu ráda spím v cizích postelích. Nothing sexual, jenom cizí vůně. Sdílení největší blízkosti.
pondělí 19. prosince 2016
Yuri on ice saved 2016
Yuri je tlusťoučký a pojmenoval po Victorovi svého pudla. Anime, kde jsou v hlavních rolích ruský a japonský krasobruslař. Chytré. Japonský Yuuri vs ruský Jurij. Minami je koťátko.
Srdce krasobruslařů jsou křehká jako sklo.
„V Moskvě z tebe udělám boršč“ je nejlepší výhružka.
Českému krasobruslaři dali jméno Emil Nekola (:D).
Viktor se cpe japonským jídlem a říká: „Vkusno“ a Jurij zbožňuje dědečkovy pirožky. Yuuri říká nejroztomileji: „Spašiba“. #languages <3
Co má znamenat, když Yuuri sahá Victorovi na pěšinku? Co znamenalo, když Yuuri po soutěži všechny postupně obejmul, i když se ostatní bránili a byli z toho zmatení?!
V. je jeden z těch lidí, kterému když řeknete, že od Bukowského znáte jen moudra, tak se zeptá jaká.
Přemýšlím, že si o svátcích znovu přečtu Harryho.
Dostala jsem smlouvu v jazykovce. Zapisuju do elektronické třídní knihy jako správná paní učitelka.
Poprvé ve Zlínském městském divadle. Uvnitř to trochu vypadá jako v brněnské Scale. Další poprvé během jednoho večera. Poprvé mě někdo opustil v divadle. Zůstala jsem stát ve vstupní hale v šatech a kabátu, s dvěma vstupenkami v ruce a se svíráním na srdci.
Představení bylo zklamáním. Tartuffe. Možná další poprvé. Poprvé se mi představení v divadle vyloženě nelíbilo.
Vzpomínám, jak jsme do divadla chodívaly s mámou, M. a její rodinou. O přestávce jsme si vždycky dávaly víno a chlebíček. A než začalo představení, tak jsme se smály hádavým manželům, kteří sedávali vedle nás. #happy times.
Srdce krasobruslařů jsou křehká jako sklo.
„V Moskvě z tebe udělám boršč“ je nejlepší výhružka.
Českému krasobruslaři dali jméno Emil Nekola (:D).
Viktor se cpe japonským jídlem a říká: „Vkusno“ a Jurij zbožňuje dědečkovy pirožky. Yuuri říká nejroztomileji: „Spašiba“. #languages <3
Co má znamenat, když Yuuri sahá Victorovi na pěšinku? Co znamenalo, když Yuuri po soutěži všechny postupně obejmul, i když se ostatní bránili a byli z toho zmatení?!
V. je jeden z těch lidí, kterému když řeknete, že od Bukowského znáte jen moudra, tak se zeptá jaká.
Přemýšlím, že si o svátcích znovu přečtu Harryho.
Dostala jsem smlouvu v jazykovce. Zapisuju do elektronické třídní knihy jako správná paní učitelka.
Poprvé ve Zlínském městském divadle. Uvnitř to trochu vypadá jako v brněnské Scale. Další poprvé během jednoho večera. Poprvé mě někdo opustil v divadle. Zůstala jsem stát ve vstupní hale v šatech a kabátu, s dvěma vstupenkami v ruce a se svíráním na srdci.
Představení bylo zklamáním. Tartuffe. Možná další poprvé. Poprvé se mi představení v divadle vyloženě nelíbilo.
Vzpomínám, jak jsme do divadla chodívaly s mámou, M. a její rodinou. O přestávce jsme si vždycky dávaly víno a chlebíček. A než začalo představení, tak jsme se smály hádavým manželům, kteří sedávali vedle nás. #happy times.
čtvrtek 15. prosince 2016
Thank you JK Rowling for who I am.
Zdálo se mi o třešňovém nebi, o pánovi, který mi věnoval knížku, protože jsem neměla, co číst, a o srazu křížovkářů.
Kouzelná cesta do Luha s B. a kocovinou. Luha utopené v mlze.
Přemýšlela jsem nad tím, co máme se sestrami společné. Je to hlavně láska k hudbě a k cizím jazykům. Možná taky trochu k pečení. B. mi to pak částečně vyvrátila tím, že jsem je k tomu možná trochu přivedla.
B. poprvé koupe Sirinka. Je teď voňavoučký a heboučký.
Fantastic beasts and where to find them. Krása. Od úvodní znělky až do konce jsem zase dítě. Díky JK Rowling, za všechno. Díky za to, kým jsem byla, jsem a budu.
Eddie Redmayne je ztělesněná roztomilost, rozbitý Ezra Miller jako vždy, překvápko v podobě Johnnyho Deppa a samozřejmě tvorečkové. And also Frank.
Stejně je to zvláštní, jak se v klasických sériích začínají objevovat známí herci. Taky třeba Mads ve Star wars.
Vybíráme s V. hp tetování, které si v budoucnu necháme udělat.
Když jsem poslední dobou hodně vyčerpaná, bolí mě srdce. Maličko děsivé.
天使 mě obřadně vítá zpět na Memrisu.
Mám docela ráda E. z čoko. I když je trochu zvláštní a rozhodně svá. Možná je to proto, že je od Ostravy. Vzpomínám na Wericha, který řekl: „Je to tu fajn - v tý cizí zemi, lidi jsou tu moc dobrý, ale co je to platný, nehrál jsem s nima kuličky!“ E. je fajn možná i proto. Sice jsem s ní nehrála kuličky, ale mohla jsem, protože byla blízko. Čím dýl jsem od domova, tím víc si ho cením. Moje Beskydy. Naše nejlepší hořké pivo.
Kouzelná cesta do Luha s B. a kocovinou. Luha utopené v mlze.
Přemýšlela jsem nad tím, co máme se sestrami společné. Je to hlavně láska k hudbě a k cizím jazykům. Možná taky trochu k pečení. B. mi to pak částečně vyvrátila tím, že jsem je k tomu možná trochu přivedla.
B. poprvé koupe Sirinka. Je teď voňavoučký a heboučký.
Fantastic beasts and where to find them. Krása. Od úvodní znělky až do konce jsem zase dítě. Díky JK Rowling, za všechno. Díky za to, kým jsem byla, jsem a budu.
Eddie Redmayne je ztělesněná roztomilost, rozbitý Ezra Miller jako vždy, překvápko v podobě Johnnyho Deppa a samozřejmě tvorečkové. And also Frank.
Stejně je to zvláštní, jak se v klasických sériích začínají objevovat známí herci. Taky třeba Mads ve Star wars.
Vybíráme s V. hp tetování, které si v budoucnu necháme udělat.
Když jsem poslední dobou hodně vyčerpaná, bolí mě srdce. Maličko děsivé.
天使 mě obřadně vítá zpět na Memrisu.
Mám docela ráda E. z čoko. I když je trochu zvláštní a rozhodně svá. Možná je to proto, že je od Ostravy. Vzpomínám na Wericha, který řekl: „Je to tu fajn - v tý cizí zemi, lidi jsou tu moc dobrý, ale co je to platný, nehrál jsem s nima kuličky!“ E. je fajn možná i proto. Sice jsem s ní nehrála kuličky, ale mohla jsem, protože byla blízko. Čím dýl jsem od domova, tím víc si ho cením. Moje Beskydy. Naše nejlepší hořké pivo.
pondělí 12. prosince 2016
Know your bullshit capacity.
Po práci na vinný večer s deskovkami s partou zlínských leseb. U J. a P. na bytě. B. mi pak říká, že J. bývá na začátku k novým lidem nepřístupná, tak má radost, že se směje jako blázen mým vtípečkům. Prvně si připadám včleněně. Dělám vtípečky, kterým se ostatní smějou. Máme mňam pomazánečky a vínečko. Posloucháme LP. Nejdřív si povídáme o stopování a pak hrajeme Osadníky z Katanu a Doble. P. mi vážným tónem říká, že LP má nejspíš taky moc ráda Japonsko.
J. říká kočkám „kočíci“. Její se jmenuje Andělka. Přišla za námi do kuchyně a vlezla si do krabičky od osadníků.
U Doble už v sobě všechny máme pár skleniček. Hrajeme, křičíme, smějeme se a chceme vyhrát za každou cenu.
Možná dokonce počátek nového korpusu. „Přemýšlím, jestli ta paní ty stromy sešívá nebo žaluje.“
Čím dál tím víc mě láká být učitelkou. Do přestěhování do Zlína by mě to nikdy nenapadlo. Po tom, co jsem začala učit v jazykovce, si to dokážu reálně představit. Vím, že by s tím byla spojená spousta starostí, které by se ale rozhodně párkrát za čas vyrovnaly radostmi. Děti jsou nekonečně inspirativní. Třeba bych pro ně jednou taky mohla být světlo. Předávat jim zkušenosti, k něčemu je vést, to by mě mohlo navždycky naplňovat. Nastoupit znovu do prváku působí sice trochu děsivě. Nicméně po celou dobu studia bych si zároveň už vydělávala v oboru. Mít jasný cíl, čeho bych chtěla dosáhnout a kde bych chtěla v budoucnu pracovat, to je přece krása. Možná se mi budou smát, že jsem sběratel titulů. Noaco. Univerzita mi chybí. Lidem zabere roky navíc dodělat jeden obor. Já si za tu dobu vystuduju další dva. Tak jo, tří letý plán bychom měli. Uvidíme, jak s tím naloží Vesmír. Jazykovka mi může zůstat tak dlouho, jak jen ji budu zvládat.
Obdivuji, když někdo celý život ví, co by chtěl dělat, a jde si zatím. Mně to prostě trvalo déle, i když jsem vždycky věděla, že to musí být jazyky. Nemůžu bez nich být.
Přednášet jednou dětem o světové literatuře. To je sen.
J. říká kočkám „kočíci“. Její se jmenuje Andělka. Přišla za námi do kuchyně a vlezla si do krabičky od osadníků.
U Doble už v sobě všechny máme pár skleniček. Hrajeme, křičíme, smějeme se a chceme vyhrát za každou cenu.
Možná dokonce počátek nového korpusu. „Přemýšlím, jestli ta paní ty stromy sešívá nebo žaluje.“
Čím dál tím víc mě láká být učitelkou. Do přestěhování do Zlína by mě to nikdy nenapadlo. Po tom, co jsem začala učit v jazykovce, si to dokážu reálně představit. Vím, že by s tím byla spojená spousta starostí, které by se ale rozhodně párkrát za čas vyrovnaly radostmi. Děti jsou nekonečně inspirativní. Třeba bych pro ně jednou taky mohla být světlo. Předávat jim zkušenosti, k něčemu je vést, to by mě mohlo navždycky naplňovat. Nastoupit znovu do prváku působí sice trochu děsivě. Nicméně po celou dobu studia bych si zároveň už vydělávala v oboru. Mít jasný cíl, čeho bych chtěla dosáhnout a kde bych chtěla v budoucnu pracovat, to je přece krása. Možná se mi budou smát, že jsem sběratel titulů. Noaco. Univerzita mi chybí. Lidem zabere roky navíc dodělat jeden obor. Já si za tu dobu vystuduju další dva. Tak jo, tří letý plán bychom měli. Uvidíme, jak s tím naloží Vesmír. Jazykovka mi může zůstat tak dlouho, jak jen ji budu zvládat.
Obdivuji, když někdo celý život ví, co by chtěl dělat, a jde si zatím. Mně to prostě trvalo déle, i když jsem vždycky věděla, že to musí být jazyky. Nemůžu bez nich být.
Přednášet jednou dětem o světové literatuře. To je sen.
neděle 11. prosince 2016
Hippocampus = bájná mořská příšera.
Škoda že máme podle googlu v mozku bájné mořské příšery.
Zase suplovat deváťáky. Připadám si za katedrou jako doma. Nejpřirozeněji. Už si pamatuju jména všech dětí. Pak na náslechy japonštiny. Starý krásný šílený svět. Lektor se mě ptá, jestli nevím, jak se japonsky řekne „konev“ nebo anglicky „orat“. Tenká hranice mezi konví a dvorní dámou.
Shodujeme se, že japanistika je přehlídka exotů. Prý že čím má někdo lepší hlavu na japonštinu, tím větší je to kretén. Who knows.
Potom s B. na divadlo, které není. Tak aspoň na mňamky a na rozhovory o budoucnosti do cukrárny.
Pan docent mi poslal můj text, který upravil pomocí funkce zachování změn. Asi navždycky se mi bude zvedat žaludek, když uvidím svůj text rozkuchaný tímhle způsobem. Dělá se mi automaticky špatně, když vidím svůj text takhle červeně zkrvavený. Zranění z války. (Čti: psaní bakalářky) Když překonám prvotní nechuť, směju se nad tím, které formulace panu docentovi vadily.
Moje první individuální hodina. Povídáme si v angličtině s jednou moc šikovnou šesťačkou o Vánocích.
Jít na jeden punč je jako jít na jedno pivo. Nikdy nezůstane u jednoho. Tak po dvou a půl punčích ještě do tepla Kozlovny. Holky si dávají pivo, což nepřijímám a objednávám si svařák. J. je ve svých 32 letech jako puberťák. Pak se jdeme podívat, jak M. bydlí, a hlavně na nejroztomilejší, nejhuňatější kočičku. Její spolubydlící jsou mimo jiné dva gayové kouzelníci. Nikdy nekončící absurdity.
Koukáme teď s B. od začátku na House, i když jsem původně měla v plánu Ghost in the shell a následně Yuri on ice.
Zase suplovat deváťáky. Připadám si za katedrou jako doma. Nejpřirozeněji. Už si pamatuju jména všech dětí. Pak na náslechy japonštiny. Starý krásný šílený svět. Lektor se mě ptá, jestli nevím, jak se japonsky řekne „konev“ nebo anglicky „orat“. Tenká hranice mezi konví a dvorní dámou.
Shodujeme se, že japanistika je přehlídka exotů. Prý že čím má někdo lepší hlavu na japonštinu, tím větší je to kretén. Who knows.
Potom s B. na divadlo, které není. Tak aspoň na mňamky a na rozhovory o budoucnosti do cukrárny.
Pan docent mi poslal můj text, který upravil pomocí funkce zachování změn. Asi navždycky se mi bude zvedat žaludek, když uvidím svůj text rozkuchaný tímhle způsobem. Dělá se mi automaticky špatně, když vidím svůj text takhle červeně zkrvavený. Zranění z války. (Čti: psaní bakalářky) Když překonám prvotní nechuť, směju se nad tím, které formulace panu docentovi vadily.
Moje první individuální hodina. Povídáme si v angličtině s jednou moc šikovnou šesťačkou o Vánocích.
Jít na jeden punč je jako jít na jedno pivo. Nikdy nezůstane u jednoho. Tak po dvou a půl punčích ještě do tepla Kozlovny. Holky si dávají pivo, což nepřijímám a objednávám si svařák. J. je ve svých 32 letech jako puberťák. Pak se jdeme podívat, jak M. bydlí, a hlavně na nejroztomilejší, nejhuňatější kočičku. Její spolubydlící jsou mimo jiné dva gayové kouzelníci. Nikdy nekončící absurdity.
Koukáme teď s B. od začátku na House, i když jsem původně měla v plánu Ghost in the shell a následně Yuri on ice.
čtvrtek 8. prosince 2016
Výjimečně volná sobota.
Ráno koukáme na mořské koníky, cvičíme, pak jdeme běhat. Běží se mi jako nikdy v životě, možná je to proto, že poprvé někdy od střední školy mi klesla váha pod šedesát kilo. Běžíme pozdravit moje kachny.
Potom s Borůvčinou mámou chystáme chlebíčky, dáváme si odpolední kafíčko a pak se koukáme na film pod dečkou. Na večer babiččina oslava. Oproti očekáváním docela zábavička. M. má pubertu at its finest. Smějeme se. Borůvčina máma mě večer překvapuje poznámkou: „Bůhví, jak to se svátky bude příští rok.“ Jako že třeba už budeme s B. spolu.
Já udržuju v našem životě kulturu a Borůvka cvičení.
Žerou mě špatné sny. Občas mě zasáhnou noční můry nebo bezútěšnost. Ale obojí čím dál míň. Stejně bych se nejradši utopila v práci. Ale v práci, která by mě bavila a naplňovala. Chci se utopit v učení angličtiny a v angličtině.
Metodické setkání. Ve třídě jsme jen dvě plus paní jednatelka. Krásná návrať. Jsem na dvě hodiny znova studentkou.
Rozhovory: V: Ty na mě něco kutálíš. B: Kartáček. V: Kartáček? Ty někam odcházíš s kartáčkem? Neopouštěj mě. B: Ale ne. Kartáč na vlasy.
Vybíráme s V. citát pro budoucí učitele.
Já: Teachers who love teaching teach students to love learning.
V: Nevím proč, ale v hlavě mi pořád jen zní "would you like to have a dragon or be a dragon?"
i když to s tím nemá nic společného :D
Já: Be a dragon. Watch Arrival, learn languages, you will maybe intrpret aliens someday.
Potom s Borůvčinou mámou chystáme chlebíčky, dáváme si odpolední kafíčko a pak se koukáme na film pod dečkou. Na večer babiččina oslava. Oproti očekáváním docela zábavička. M. má pubertu at its finest. Smějeme se. Borůvčina máma mě večer překvapuje poznámkou: „Bůhví, jak to se svátky bude příští rok.“ Jako že třeba už budeme s B. spolu.
Já udržuju v našem životě kulturu a Borůvka cvičení.
Žerou mě špatné sny. Občas mě zasáhnou noční můry nebo bezútěšnost. Ale obojí čím dál míň. Stejně bych se nejradši utopila v práci. Ale v práci, která by mě bavila a naplňovala. Chci se utopit v učení angličtiny a v angličtině.
Metodické setkání. Ve třídě jsme jen dvě plus paní jednatelka. Krásná návrať. Jsem na dvě hodiny znova studentkou.
Rozhovory: V: Ty na mě něco kutálíš. B: Kartáček. V: Kartáček? Ty někam odcházíš s kartáčkem? Neopouštěj mě. B: Ale ne. Kartáč na vlasy.
Vybíráme s V. citát pro budoucí učitele.
Já: Teachers who love teaching teach students to love learning.
V: Nevím proč, ale v hlavě mi pořád jen zní "would you like to have a dragon or be a dragon?"
i když to s tím nemá nic společného :D
Já: Be a dragon. Watch Arrival, learn languages, you will maybe intrpret aliens someday.
středa 7. prosince 2016
What keeps me going.
Velký T. mi po našem jediném čtvrtečním setkání automaticky píše španělsky, protože mě zná jako Seňora Lopéze. I když mě už stihl omylem přejmenovat na Seňora Pabla Ikebanu. Tak mu odpovídám mixem španělštiny, japonštiny, korejštiny a češtiny.
M. mi už tradičně hraje skladbičku. Tentokrát racky.
B. se zlobí stylem: Já tady chystám postel a ty nechceš nic dělat, jenom hledáš nějaké mořské králíky, Neo.
Zpracovávám rozhovor s panem docentem a poslouchám k tomu Passengera. Všem jsem řekla, že je to botanik, i když to není moc pravda. V 変な mu přezdíváme dokonce fancy botanik. Můj způsob, jak vyjádřit, že je to šéf ústavu chemie a analýzy potravin.
Po zredukování má rozhovor 9000 znaků, všechno mi přijde zajímavé, nic nechci vyhodit a musím se dostat na 6000. It hurts.
P. dělá japonský díl hudebně-kulturního bloku. Zapomínám, jak moc jsem ho spolu se svým studiem ovlivnila. Hraje písničky, které oba dobře známe. Moji oblíbenou Zubatou, Bowieho, LP, Čeko no repablik (kašlu na transkripci), one ok rock a Akuma stocking. Démonci.
Krájím dýni na polívku a koukám na sense and sensibility. Favourite me time. Rozkošný Hugh Grant sahá na ovečku, krásný Alan Rickman se svým hlubokým hlasem, Hugh Laurie jako grumpy cat a malá holka, co chce být kapitánka! Alan Rickman v nejlepších letech. Už dlouho mi tak nevynechávalo srdce údery díky chlapskému šarmu.
Titanic. Na začátku Rosina bezútěšnost. Jack je úchyl na ruce jako já. Výborná Kathy Bates.
Miluju, že jsou v angličtině lodě she.
M. mi už tradičně hraje skladbičku. Tentokrát racky.
B. se zlobí stylem: Já tady chystám postel a ty nechceš nic dělat, jenom hledáš nějaké mořské králíky, Neo.
Zpracovávám rozhovor s panem docentem a poslouchám k tomu Passengera. Všem jsem řekla, že je to botanik, i když to není moc pravda. V 変な mu přezdíváme dokonce fancy botanik. Můj způsob, jak vyjádřit, že je to šéf ústavu chemie a analýzy potravin.
Po zredukování má rozhovor 9000 znaků, všechno mi přijde zajímavé, nic nechci vyhodit a musím se dostat na 6000. It hurts.
P. dělá japonský díl hudebně-kulturního bloku. Zapomínám, jak moc jsem ho spolu se svým studiem ovlivnila. Hraje písničky, které oba dobře známe. Moji oblíbenou Zubatou, Bowieho, LP, Čeko no repablik (kašlu na transkripci), one ok rock a Akuma stocking. Démonci.
Krájím dýni na polívku a koukám na sense and sensibility. Favourite me time. Rozkošný Hugh Grant sahá na ovečku, krásný Alan Rickman se svým hlubokým hlasem, Hugh Laurie jako grumpy cat a malá holka, co chce být kapitánka! Alan Rickman v nejlepších letech. Už dlouho mi tak nevynechávalo srdce údery díky chlapskému šarmu.
Titanic. Na začátku Rosina bezútěšnost. Jack je úchyl na ruce jako já. Výborná Kathy Bates.
Miluju, že jsou v angličtině lodě she.
úterý 6. prosince 2016
Po třech hodinách spánku
s největší kocovinou na náslechy do jazykovky, které trvají hodinu a půl. Hned po nich jednání s paní manažerkou o placement testu a suplování. Z jazykovky letím na univerzitu. Nevím, jak se dostat dovnitř, odchytávám kouřícího pána s kartou, který netuší, kdo je pan docent, šéf ústavu. Tak nevím, kde vzal tu kartu. Na ústavu v bludišti chodeb nacházím pana docenta. Rozhovor, který měl trvat třicet minut se taky nakonec natáhnul na hodinu a půl, protože si to nejvíc užíváme a probíráme hrozně zajímavá témata. Bude náročné to zpracovat, ale jestli se to povede, taky by z toho mohl být dobrý článek.
Minulý týden měli v ústavu čajový obřad, na který přijel mistr z Japonska. Kdybych pana docenta znala o týden dřív, mohla jsem jim tam překládat. V ten stejný den mi vyšel rozhovor s panem vrátným na celou stranu.
Špatné víkendové zprávy. M. je celý den morous, tak nemluví. Schovávám se u pralinek, projíždím angličtinu na duolingu a slzím tak, aby to neviděli zákazníci. Mám k N. blíž.
Návštěva u B. tety. Prý jsem sympatická. Zřejmě umím udělat dobrý první dojem, i když moc nemluvím. Na odchodu jí tisknu ruce a říkám, jak si cením, že mě / nás tak bere. Zase skoro slzím.
Únava zase dosahuje stavů, kdy nedokážu pořádně ostřit.
Dobré pondělní zprávy. T. jede do Tokia a V. do Hirošimy. Napadá mě, že jsem na rozdíl od nich nikdy nebyla stvořená pro velké věci. Maximálně tak pro velkou lásku.
Kdo se V. a T. postará o avokádo, až budou v Japonsku?
Mohly by mi přivézt marimo na pěstování.
Minulý týden měli v ústavu čajový obřad, na který přijel mistr z Japonska. Kdybych pana docenta znala o týden dřív, mohla jsem jim tam překládat. V ten stejný den mi vyšel rozhovor s panem vrátným na celou stranu.
Špatné víkendové zprávy. M. je celý den morous, tak nemluví. Schovávám se u pralinek, projíždím angličtinu na duolingu a slzím tak, aby to neviděli zákazníci. Mám k N. blíž.
Návštěva u B. tety. Prý jsem sympatická. Zřejmě umím udělat dobrý první dojem, i když moc nemluvím. Na odchodu jí tisknu ruce a říkám, jak si cením, že mě / nás tak bere. Zase skoro slzím.
Únava zase dosahuje stavů, kdy nedokážu pořádně ostřit.
Dobré pondělní zprávy. T. jede do Tokia a V. do Hirošimy. Napadá mě, že jsem na rozdíl od nich nikdy nebyla stvořená pro velké věci. Maximálně tak pro velkou lásku.
Kdo se V. a T. postará o avokádo, až budou v Japonsku?
Mohly by mi přivézt marimo na pěstování.
čtvrtek 1. prosince 2016
V pondělí na skok k Jane.
Probíráme článek, přecházíme z angličtiny do češtiny a naopak. Nikdy nepřestanu zbožňovat češtinu cizinců. Na odchodu mi ještě tiskne ruce a říká, že je opravdu vše v pořádku. Mám strach, že nestihnou vyměnit starou verzi za tu novou, protože článek má vyjít už následující den. Píšu Jane hodinu a půl omluvný meil. Ráno zpráva, že to vyměnit stihli. Letím v pyžamu do trafiky koupit Deník. Můj první článek ve skutečných novinách. Nejdřív píšu Jane, že nám otiskli tu upravenou verzi a pak všem ostatním.
Prvně na náslechy skupinky dětí/teenagerů. Některé holčičky jsou roztomilé a jiné naopak děsivé. Jedna vypráví, že se jí zdálo o tom, jak vyvraždila vesnici.
Pak za L., vyzvednout suši a víno. Dokoukáváme Love Rosie a oslavujeme výročí.
Povedlo se mi do článku o klasických chybách, které lidi dělají při třídění odpadu napsat hoho vtípek. „Co se nehodí do kontejneru na plasty.“ Hoho-hohoho
Zítra Arrival v Metropolu / Pro Seňora arrival indeed - hoho-hohoho (šeptem: Thomas Jefferson’s coming home, tancuje s hůlčičkou: So what’d I miss?)
Od tramvaje běžím k Metropolu. U vstupu objímám M. Pak skládám věci k Tenšiinu stolečku a reunion s V. na záchodech. T. má starosti o moji sestru, takže jí jde hledat ven, zatímco já chrlím novinky. V kině ještě povečeřet housku, kterou mi sestra udělala na svačinku. Když se setmí, ještě si narychlo povídáme se sestrou. Po nekonečnu spolu v kině.
Pak už Arrival. Takový ten příjemně zvláštní nádech lučních něžností, you know. Krásy, krásy. Vesmírnosti a krásy. Lingvistické krásy.
Všímám si něčeho, co jsem dřív nezažila. Při jakékoliv zmínce o životě obecně, o rodině nebo dětech, se mi automaticky vybaví B.
Pak vyzvedáváme Kupce, Širu a T. na očakai. Přes město na punčisko do Masných krámů jako loni. Tématem večera jsou Širuiny bradavky. Jsem prvně někomu představena jako Seňor Lopéz. Když Vysoký T. odchází, loučí se se mnou: „Rád jsem vás poznal Seňore Lopézi.“ Z jednoho punče jsou klasicky čtyři. A další víc než půllitr vína vaříme ještě doma. Tenši má griotku a koření na punč. Sedíme nad ním a povídáme si do čtyř do rána.
Prvně na náslechy skupinky dětí/teenagerů. Některé holčičky jsou roztomilé a jiné naopak děsivé. Jedna vypráví, že se jí zdálo o tom, jak vyvraždila vesnici.
Pak za L., vyzvednout suši a víno. Dokoukáváme Love Rosie a oslavujeme výročí.
Povedlo se mi do článku o klasických chybách, které lidi dělají při třídění odpadu napsat hoho vtípek. „Co se nehodí do kontejneru na plasty.“ Hoho-hohoho
Zítra Arrival v Metropolu / Pro Seňora arrival indeed - hoho-hohoho (šeptem: Thomas Jefferson’s coming home, tancuje s hůlčičkou: So what’d I miss?)
Od tramvaje běžím k Metropolu. U vstupu objímám M. Pak skládám věci k Tenšiinu stolečku a reunion s V. na záchodech. T. má starosti o moji sestru, takže jí jde hledat ven, zatímco já chrlím novinky. V kině ještě povečeřet housku, kterou mi sestra udělala na svačinku. Když se setmí, ještě si narychlo povídáme se sestrou. Po nekonečnu spolu v kině.
Pak už Arrival. Takový ten příjemně zvláštní nádech lučních něžností, you know. Krásy, krásy. Vesmírnosti a krásy. Lingvistické krásy.
Všímám si něčeho, co jsem dřív nezažila. Při jakékoliv zmínce o životě obecně, o rodině nebo dětech, se mi automaticky vybaví B.
Pak vyzvedáváme Kupce, Širu a T. na očakai. Přes město na punčisko do Masných krámů jako loni. Tématem večera jsou Širuiny bradavky. Jsem prvně někomu představena jako Seňor Lopéz. Když Vysoký T. odchází, loučí se se mnou: „Rád jsem vás poznal Seňore Lopézi.“ Z jednoho punče jsou klasicky čtyři. A další víc než půllitr vína vaříme ještě doma. Tenši má griotku a koření na punč. Sedíme nad ním a povídáme si do čtyř do rána.
úterý 29. listopadu 2016
Po roce zase Vídeň
Objednáváme lístky do kina / Arrival v Metropolu / lingvistické sci-fi / protože nemůžu žít bez へんな a lingvistiky. Ať už budu dělat cokoliv, vždycky budu duší lingvista.
S V. plánujeme, jak posbíráme lidi a nacvičíme Hamiltona. I s tanečky. Chci být týpek, co agresivně rapuje v battle of Yorktown a Hamiltonova děvka. Meet mě inside. Call mě sob one moře tine.
Občas V. nadhodím náhodnou část z Hamitona a ona pokračuje následujícím veršem.
Na webu visí další moje články. Píšu o kočičích žebříčcích, dýňových svíčkách, co voní po skořicích a povzbuzuju lidi, aby se učili cizí jazyky, protože tím rozvíjejí svůj mozek. Seňor bojuje v první linii.
S Lenkama je všude mile a teplo (hoho-hohoho).
Ráno nejsilnější káva. Kofeinový a cukerný rauš, ze kterého mě pak nejspíš půldne bolí hlava.
Z Vídně si vezeme dečky, trička a rukavičky. Pak ještě na skok na trh k rathausu. Mighty rathaus, vánoční Vídeň, jsem průvodce. Punč s ovocem v hrnečku jako největší mňaminka. Ještě sladké jabko a jahodový pendrek a už mizíme, než nás chytne déšť. V autě všichni utahaní jak koťata.
Na chvilku jsem usnula v autě a zdálo se mi o krokodýlech na silnici.
V Brně na nejvíc prasáckou večeři / křidýlka, hranolky, kukuřice a k tomu pivo. Kdybychom byli ve Fantazii, všichni se proměníme ve vepře.
Dospělost je nejspíš mít černou kabelku a jíst olivy.
Nejmilejší a nejkratší setkání s M. Bydlí v krásné ulici kousek od centra. M. unavená a rozcuchaná z nedospánků. Chrlíme nad kávou novinky. Zahřálo mě, když jsem viděla, že má v pokoji naše společné fotky. Myslela jsem, že už na nás úplně zapomněla a ona si nás zatím tak hýčká.
S V. plánujeme, jak posbíráme lidi a nacvičíme Hamiltona. I s tanečky. Chci být týpek, co agresivně rapuje v battle of Yorktown a Hamiltonova děvka. Meet mě inside. Call mě sob one moře tine.
Občas V. nadhodím náhodnou část z Hamitona a ona pokračuje následujícím veršem.
Na webu visí další moje články. Píšu o kočičích žebříčcích, dýňových svíčkách, co voní po skořicích a povzbuzuju lidi, aby se učili cizí jazyky, protože tím rozvíjejí svůj mozek. Seňor bojuje v první linii.
S Lenkama je všude mile a teplo (hoho-hohoho).
Ráno nejsilnější káva. Kofeinový a cukerný rauš, ze kterého mě pak nejspíš půldne bolí hlava.
Z Vídně si vezeme dečky, trička a rukavičky. Pak ještě na skok na trh k rathausu. Mighty rathaus, vánoční Vídeň, jsem průvodce. Punč s ovocem v hrnečku jako největší mňaminka. Ještě sladké jabko a jahodový pendrek a už mizíme, než nás chytne déšť. V autě všichni utahaní jak koťata.
Na chvilku jsem usnula v autě a zdálo se mi o krokodýlech na silnici.
V Brně na nejvíc prasáckou večeři / křidýlka, hranolky, kukuřice a k tomu pivo. Kdybychom byli ve Fantazii, všichni se proměníme ve vepře.
Dospělost je nejspíš mít černou kabelku a jíst olivy.
Nejmilejší a nejkratší setkání s M. Bydlí v krásné ulici kousek od centra. M. unavená a rozcuchaná z nedospánků. Chrlíme nad kávou novinky. Zahřálo mě, když jsem viděla, že má v pokoji naše společné fotky. Myslela jsem, že už na nás úplně zapomněla a ona si nás zatím tak hýčká.
středa 23. listopadu 2016
Jednou něco vydám pod pseudonymem Seňor Lopéz
a to bude vrchol mojí psací kariéry.
B. pořád čte Kafku. Miluju ji za to ještě mockrát víc. Probíráme Ortel, čte Venkovského lékaře a pak se díváme na jeho děsivou japonskou verzi.
Máme domácí válecí volný den po nekonečnu.
Další dva zveřejněné články na špatném webu. Tentokrát o kočičím předení a šalvěji.
Káva z Etiopie, která chutnala jako Nebe.
No hodině mě N. nové skupince představila jako „very intelligent and nice younger colleague.“ Možná mě mají v jazykovce fakt rádi.
V téhle skupině mají kluka se srnčíma očima jako má i Kieren z In the flesh. Říkají mu Bambi.
M. mi zase v rádiu hraje písničky. Japonské Kana-boon k tanci.
B. se vrací z práce a už ve dveřích oznamuje: „Už umřel, tak jsem zvědavá, co bude dál.“
V: „Řehoř?“
B: „Jo.“
Pak umývá nádobí, vaří večeři a mazlí se s kocourem v policejní uniformě. Říká, že Sirinek je nezvykle roztomilý.
Když chcete někoho uklidnit v anglickém emailu a jediné, co vás napadá je: "Everything will be 大丈夫."
Posloucháme s B. v posteli francouzské šansony a pracujeme. B. čte něco do školy a já píšu další článeček na web. Popíjíme u toho gin s tonikem.
Paní jednatelka z jazykovky taky píše milé meily plné smajlíků.
Šílenství v čokoládovně. Unavený Seňor. Účtuju miliony za čokoládu a směju se jak blázen, když čokoládovým koním upadávají hlavy. Potom ještě vezu všechny domů nocí.
B. pořád čte Kafku. Miluju ji za to ještě mockrát víc. Probíráme Ortel, čte Venkovského lékaře a pak se díváme na jeho děsivou japonskou verzi.
Máme domácí válecí volný den po nekonečnu.
Další dva zveřejněné články na špatném webu. Tentokrát o kočičím předení a šalvěji.
Káva z Etiopie, která chutnala jako Nebe.
No hodině mě N. nové skupince představila jako „very intelligent and nice younger colleague.“ Možná mě mají v jazykovce fakt rádi.
V téhle skupině mají kluka se srnčíma očima jako má i Kieren z In the flesh. Říkají mu Bambi.
M. mi zase v rádiu hraje písničky. Japonské Kana-boon k tanci.
B. se vrací z práce a už ve dveřích oznamuje: „Už umřel, tak jsem zvědavá, co bude dál.“
V: „Řehoř?“
B: „Jo.“
Pak umývá nádobí, vaří večeři a mazlí se s kocourem v policejní uniformě. Říká, že Sirinek je nezvykle roztomilý.
Když chcete někoho uklidnit v anglickém emailu a jediné, co vás napadá je: "Everything will be 大丈夫."
Posloucháme s B. v posteli francouzské šansony a pracujeme. B. čte něco do školy a já píšu další článeček na web. Popíjíme u toho gin s tonikem.
Paní jednatelka z jazykovky taky píše milé meily plné smajlíků.
Šílenství v čokoládovně. Unavený Seňor. Účtuju miliony za čokoládu a směju se jak blázen, když čokoládovým koním upadávají hlavy. Potom ještě vezu všechny domů nocí.
úterý 22. listopadu 2016
Rok borůvkové lásky
Miluju tvoje vrásky / tvoji hebkost / barvu tvých očí v přímém slunci / tvoje rozcuchané vlasy / tvoje floutkovské pousmání na půl úst / tvoje malé ručky / tvoje malé nožky / někdy jsi drobeček / někdy jsi velká, silná a chráníš mě před vším zlem / miluju, že mě necháš spát na bezpečnější straně postele / miluju, když vaříš, ochutnáváš a říkáš, jaká to bude dobrota / miluju tvoje kovové polibky, když mě líbáš po sportování / miluju, když mi říkáš kotě nebo koťátko / miluju, když ti usínám v náručí nebo když usínáš v náručí ty mně / miluju, když řídíš jako pán, takže se cítím v bezpečí a líbáš mě na červené / miluju, když řídím a ty sedíš vedle mě a věříš že se nám nic nestane / miluju, když spíš zabalená v dečce / miluju, když tě můžu chránit před bouřkou / miluju, když mi políbíš hřbet ruky a díváš se mi při tom do očí / miluju, že vedle tebe můžu každý večer usínat a v noci se k tobě tisknout / miluju, když spolu ráno vstáváme a snídáme vločenky / miluju, když spolu jdeme do banky nebo jdeme obhlídnout naše možná nové auto nebo řešíme jiné dospělé životní věci / miluju, když spolu jdeme jen tak plavat a potom na výborné kapučíno do Dílny / miluju, jak se nezlobíš, že ti unavená paní v kavárně donesla špatnou limonádu / miluju, jak si nadšená ze Stopaře, možná první knížky, která tě opravdu baví / miluju, když se líbáme o temných přestávkách na divadelním představení / miluju jak mluvíš s naším kocourkem nebo o něm / miluju, když spolu ležíme v posteli, ty čteš Kafku, říkáš mi o čem jsou jeho povídky a co se ti na nich líbí / miluju, když ležíme v posteli všichni i s kocourem u sebe a koukáme na film, protože dva lidi a kočka, to už je rodinka /
pondělí 21. listopadu 2016
You wanted it darker and here we are. You were the light Mr. Cohen.
B. by chtěla v prosinci jezdit v Curychu na půjčeném kole.
B: „Tak pojeďme do toho růžového baráčku.“ Takhle B. říká, že chce jet do Magdeburgu.
V. máma má ráda stévii, tea tree oil, tenkostěnné keramické hrnečky, černé kafe, nohy v teple, běhání a mapy. Now you know.
Zdálo se mi, že jsme byli mezi spoustou černých koček a já jsem mezi nimi nemohla najít Siria.
Absurdity pokračují. Můj první zveřejněný článek, za který dostanu zaplaceno je o pleťové masce z křenového octa.
Krásný páteční večer s B. Svařáček v Novém světě a pak na Doctora Strange. Mňamky kupujeme v Bille, like poor people do.
Benedict je vydřička v pláštíku, které se polámaly pacičky. Tilda je nejdrsnější bojující mniška. A Mads už klasicky top záporák.
V sobotu ráno milý meil od šéfredaktora plný smajlíků. V Deníku mi vyjdou první dva články. Dostanu za ně dva lístky na něco ve Zlíně. Příště píšu reportáž. What is happening.
Zaklínač IV:
Co jsou jablečnatí koně?
Nebezpečí letí na sivém peří.
Orm, Gorm, Torm, Horm a Gonzales, opravdu Sapkowski?
Podle Sapkowskeho jsou prsa „vše podstatné“.
Co tady visí ve vzduchu kromě lustrů?
Zase se mi plní diář, což mě plní štěstím.
B: „Tak pojeďme do toho růžového baráčku.“ Takhle B. říká, že chce jet do Magdeburgu.
V. máma má ráda stévii, tea tree oil, tenkostěnné keramické hrnečky, černé kafe, nohy v teple, běhání a mapy. Now you know.
Zdálo se mi, že jsme byli mezi spoustou černých koček a já jsem mezi nimi nemohla najít Siria.
Absurdity pokračují. Můj první zveřejněný článek, za který dostanu zaplaceno je o pleťové masce z křenového octa.
Krásný páteční večer s B. Svařáček v Novém světě a pak na Doctora Strange. Mňamky kupujeme v Bille, like poor people do.
Benedict je vydřička v pláštíku, které se polámaly pacičky. Tilda je nejdrsnější bojující mniška. A Mads už klasicky top záporák.
V sobotu ráno milý meil od šéfredaktora plný smajlíků. V Deníku mi vyjdou první dva články. Dostanu za ně dva lístky na něco ve Zlíně. Příště píšu reportáž. What is happening.
Zaklínač IV:
Co jsou jablečnatí koně?
Nebezpečí letí na sivém peří.
Orm, Gorm, Torm, Horm a Gonzales, opravdu Sapkowski?
Podle Sapkowskeho jsou prsa „vše podstatné“.
Co tady visí ve vzduchu kromě lustrů?
Zase se mi plní diář, což mě plní štěstím.
úterý 15. listopadu 2016
Víno + bunkr + země je láva = dětství
Talentovaný pan Ripley k žehlení. Rozbitosti gradujou do extrémů. Matt Damon se chce koupat s Jude Lawem. Krásná Cate Blanchett.
Vínový večer s V. ve Zlíně. Máme spoustu mňamek a konečně si pouštíme Hamiltona. Hřeje mě, že náš byt připadá V. dospělý a útulný.
Raise a glass to freedom. Something they can never take away. / I am inimitable, I am an original. / I am the one thing in life I can control. / I look into your eyes and the sky’s the limit. / How to say know to this? / I survived but I paid for it.
Jedu na otočku sama k zubaři a na skok domů. Odřízeno skoro dvě stě kilometrů, o osm stovek lehčí. Moje nejdelší cesta autem bez dohledu. Máma mi vaří pro radost nejlepší koprovku na světě. Nosí mi z práce keramické sovičky. Mámino objetí navždycky nejměkčí ze všech.
Můj zubař byl o víkendu ve Zlíně a jedl v restauraci kousek od našeho bytu. Náhoda? Nemyslím si. Mám ho ráda. Věřím, že vždycky odvede dobrou práci. Připadám si tam v bezpečí. Jeho přítomnost je tak uklidňující, že bych mu položila hlavu na hrudník jako lední medvídě mámě medvědici.
B. sama bere do ruky Kafkovy povídky z poličky.
V: „Možná pochopíš, proč mám tak ráda Kafku.“
B: „Možná pochopím, proč mám tak ráda tebe.“
V práci mi jedna paní vyprávěla o tom, že její syn pěstuje veverku.
Potkala jsem holku, která měla na kšiltovce plastového dinosaura. Místo batohu měla pytel od jasmínové rýže. Připomínala mi M.
Pak jsem jela trolejbusem s Effy Stonem. Měla svoje copy a dlouhou károvanou košili.
Ve firmě na mě byli moc milí. „Máte tady paní učitelku, ona nemá klíče.“ Poprvé jsem byla paní učitelka. A jen co mě ve škole zahlídne ve dveřích paní jednatelka, už s úsměvem volá. "N, máte tady Veroniku!“
Vínový večer s V. ve Zlíně. Máme spoustu mňamek a konečně si pouštíme Hamiltona. Hřeje mě, že náš byt připadá V. dospělý a útulný.
Raise a glass to freedom. Something they can never take away. / I am inimitable, I am an original. / I am the one thing in life I can control. / I look into your eyes and the sky’s the limit. / How to say know to this? / I survived but I paid for it.
Jedu na otočku sama k zubaři a na skok domů. Odřízeno skoro dvě stě kilometrů, o osm stovek lehčí. Moje nejdelší cesta autem bez dohledu. Máma mi vaří pro radost nejlepší koprovku na světě. Nosí mi z práce keramické sovičky. Mámino objetí navždycky nejměkčí ze všech.
Můj zubař byl o víkendu ve Zlíně a jedl v restauraci kousek od našeho bytu. Náhoda? Nemyslím si. Mám ho ráda. Věřím, že vždycky odvede dobrou práci. Připadám si tam v bezpečí. Jeho přítomnost je tak uklidňující, že bych mu položila hlavu na hrudník jako lední medvídě mámě medvědici.
B. sama bere do ruky Kafkovy povídky z poličky.
V: „Možná pochopíš, proč mám tak ráda Kafku.“
B: „Možná pochopím, proč mám tak ráda tebe.“
V práci mi jedna paní vyprávěla o tom, že její syn pěstuje veverku.
Potkala jsem holku, která měla na kšiltovce plastového dinosaura. Místo batohu měla pytel od jasmínové rýže. Připomínala mi M.
Pak jsem jela trolejbusem s Effy Stonem. Měla svoje copy a dlouhou károvanou košili.
Ve firmě na mě byli moc milí. „Máte tady paní učitelku, ona nemá klíče.“ Poprvé jsem byla paní učitelka. A jen co mě ve škole zahlídne ve dveřích paní jednatelka, už s úsměvem volá. "N, máte tady Veroniku!“
čtvrtek 10. listopadu 2016
Proč kočky našlapujou tak opatrně?
Jdu udělat svůj úplně první rozhovor s vrátným z divadla, který je na vozíčku a soutěží v atletice. Vítá mě slovy: „Nezouvejte se, já se taky nezouvám“. Piju turka a povídáme si, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Rozhovor trvá od devítí do desítí. Pak ho celý den přepisuju a upravuju. Nejdřív sama, pak společně s L - novinářkou. Večer ještě doladit drobnosti a ráno může článek i s fotkama do meilu šéfredaktora.
Mám ráda pánův příběh i článek, to je pro mě hodně. Po celém dni psaní a úprav překračuju hranice a píšu L., že jsem svoji bakalářku nenáviděla a měla jsem ji za svoje šeredné dítě, které bych chtěla nechat v lese. Směje se. Máme spolu nejzvláštnější vztah. Píšu jí jako první všechny důležité události kolem novin, skoro pořád jsme v kontaktu, hrozně mi pomáhá, taky mě chválí a říká mi motivační proslovy, zároveň je ale i něco jako můj šéf a opravuje mi chyby.
Po dlouhém dni si dáváme s B. víno, tortilky s humusem s římským kmínem a pistácie. Kočka leží kousek od nás na dečce. This is life, this is love.
„Když budeš žrát, budeš tak tlustý jako já,“ takhle mluví B. s kocourem.
Už vůbec netuším, kdo jsem. Dělám nejnáhodnější věci a žiju s ženskou a kočkou. Kocour spí v poličce, žena je ve škole.
Ráno jdu dělat rozhovor s Kanaďankou, která učí angličtinu v „mojí“ jazykovce. Další vtípeček je, že oba dotazovaní bydlí ve vzdálenosti asi pěti set metrů od našeho bytu.
Kanaďanka je rozkošná. Má v bytečku všechno tak pěkně upravené a urovnané. (Máme na to slovo jako je v angličtině neat?) Na začátku si poposedává a čechrá vlasy jako že s ní teď někdo bude dělat interview. Smějeme se moc a říkáme si, jak je ten rozhovor pro nás vzájemně pleasure.
Pouštím si k žehlení V nitru Llewyna Davise. Zpívající Oscar Isaac s kočkou, Justin Timberlake a Adam Driver.
Posílám dotazovaným svoje výtvory. Píšou mi zpátky tak hezky. Pan vrátný: „Je to super napsané. Věřím, že až budete jednou slavná novinářka, tak si vzpomenete, s kým jste dělala svůj první článek.“ A Jane: „I just read your article, it's very nice, at least from what I'm able to understand. ;) It was very nice meeting you today. I wish you the best of luck and I hope he likes it and you get published.“
Jane je jeden z těch lidí, kteří jsou čisté světlo.
Mám ráda pánův příběh i článek, to je pro mě hodně. Po celém dni psaní a úprav překračuju hranice a píšu L., že jsem svoji bakalářku nenáviděla a měla jsem ji za svoje šeredné dítě, které bych chtěla nechat v lese. Směje se. Máme spolu nejzvláštnější vztah. Píšu jí jako první všechny důležité události kolem novin, skoro pořád jsme v kontaktu, hrozně mi pomáhá, taky mě chválí a říká mi motivační proslovy, zároveň je ale i něco jako můj šéf a opravuje mi chyby.
Po dlouhém dni si dáváme s B. víno, tortilky s humusem s římským kmínem a pistácie. Kočka leží kousek od nás na dečce. This is life, this is love.
„Když budeš žrát, budeš tak tlustý jako já,“ takhle mluví B. s kocourem.
Už vůbec netuším, kdo jsem. Dělám nejnáhodnější věci a žiju s ženskou a kočkou. Kocour spí v poličce, žena je ve škole.
Ráno jdu dělat rozhovor s Kanaďankou, která učí angličtinu v „mojí“ jazykovce. Další vtípeček je, že oba dotazovaní bydlí ve vzdálenosti asi pěti set metrů od našeho bytu.
Kanaďanka je rozkošná. Má v bytečku všechno tak pěkně upravené a urovnané. (Máme na to slovo jako je v angličtině neat?) Na začátku si poposedává a čechrá vlasy jako že s ní teď někdo bude dělat interview. Smějeme se moc a říkáme si, jak je ten rozhovor pro nás vzájemně pleasure.
Pouštím si k žehlení V nitru Llewyna Davise. Zpívající Oscar Isaac s kočkou, Justin Timberlake a Adam Driver.
Posílám dotazovaným svoje výtvory. Píšou mi zpátky tak hezky. Pan vrátný: „Je to super napsané. Věřím, že až budete jednou slavná novinářka, tak si vzpomenete, s kým jste dělala svůj první článek.“ A Jane: „I just read your article, it's very nice, at least from what I'm able to understand. ;) It was very nice meeting you today. I wish you the best of luck and I hope he likes it and you get published.“
Jane je jeden z těch lidí, kteří jsou čisté světlo.
středa 9. listopadu 2016
„Nejsi blb,“
je moje nová oblíbená motivační věta spolu s už klasickou: „Hlavně se neposrat.“ Časem přibylo ještě: „Neukázat zoufalství.“
Mám blok s poznámkami z jazykovky a z redakce. Dole je hnědá plocha, do které je vepsáno „mud“, nad tím je oranžová koule, na které je napsáno „sun“ a za tím bílé pozadí, na kterém je „sky“.
Pohled na tu obálku je hrozně uklidňující a drží mě v realitě. Sky, sun a mud.
Moje první cesta do redakce. Kaktusová taška se Cecilovým třetím okem, takže vítejte v Night Vale, červená károvaná sukně a policejní botičky. Pan šéfredaktor je moc fajn. Vzpomenu si na Š. bratra. Týpek. Jeho máma porodila týpka.
Pak hned píšu mluvčím divadla a taky do jazykovky o kontakty. Připravuju otázky na rozhovory. V noci nemůžu spát, protože myslím na články.
B. říká diáři „kalendář (blok)“.
Byly jsme spolu na hřbitově. Večer, skoro u všech hrobů hořely svíčky, mrazivý vzduch. Do toho začaly odbíjet hodiny na kostele.
Další den ráno začínám s mátovým čajem, vločkama s medem, skořicí a kaki a žurnalistickými skripty.
Když už se rozhodneš někam jít, nesmíš couvnout ani o milimetr.
Jazykovka se pro mě začíná stávat dalším domovem. Na poslední konzultaci mi tam bylo moc příjemně. Příští týden učím poprvé sama celou hodinu, která trvá devadesát minut.
M. mi hraje hned tři písničky v rádiu. Mountain goats, Bena Caplana, abych nevěřila cizákům a pak moji vůbec nejoblíbenější Bowieho písničku z Labyrinthu. Třpytky.
Večer jdeme s B. poprvé do divadla. Na Věcičky do Dílny (maličká scéna). Miluju tu divadelní atmosféru. Všichni jsou načančaní a voní. Pijeme frisco a víno s sebou do hlediště. O temných přestávkách se líbáme.
Mám blok s poznámkami z jazykovky a z redakce. Dole je hnědá plocha, do které je vepsáno „mud“, nad tím je oranžová koule, na které je napsáno „sun“ a za tím bílé pozadí, na kterém je „sky“.
Pohled na tu obálku je hrozně uklidňující a drží mě v realitě. Sky, sun a mud.
Moje první cesta do redakce. Kaktusová taška se Cecilovým třetím okem, takže vítejte v Night Vale, červená károvaná sukně a policejní botičky. Pan šéfredaktor je moc fajn. Vzpomenu si na Š. bratra. Týpek. Jeho máma porodila týpka.
Pak hned píšu mluvčím divadla a taky do jazykovky o kontakty. Připravuju otázky na rozhovory. V noci nemůžu spát, protože myslím na články.
B. říká diáři „kalendář (blok)“.
Byly jsme spolu na hřbitově. Večer, skoro u všech hrobů hořely svíčky, mrazivý vzduch. Do toho začaly odbíjet hodiny na kostele.
Další den ráno začínám s mátovým čajem, vločkama s medem, skořicí a kaki a žurnalistickými skripty.
Když už se rozhodneš někam jít, nesmíš couvnout ani o milimetr.
Jazykovka se pro mě začíná stávat dalším domovem. Na poslední konzultaci mi tam bylo moc příjemně. Příští týden učím poprvé sama celou hodinu, která trvá devadesát minut.
M. mi hraje hned tři písničky v rádiu. Mountain goats, Bena Caplana, abych nevěřila cizákům a pak moji vůbec nejoblíbenější Bowieho písničku z Labyrinthu. Třpytky.
Večer jdeme s B. poprvé do divadla. Na Věcičky do Dílny (maličká scéna). Miluju tu divadelní atmosféru. Všichni jsou načančaní a voní. Pijeme frisco a víno s sebou do hlediště. O temných přestávkách se líbáme.
pátek 4. listopadu 2016
Podzimní čas s rodinkou
Večer s B., rodiči, M. a H. Popíjíme a zobeme domácí mňamky. M. nás má opravdu ráda, i když je do rodiny přivdaná. Chtěla by si nechat vytetovat znaky, tak to konzultujeme. Family time.
Ráno s kocovinou na výlov rybníka. Podzimní listí v oboře.
Moštování byla naše každoroční tradice, které se účastnila celá rodina. Se sestrami jsme sbíraly jablka do košů, zatímco rodiče připravovali vše ostatní potřebné. Odpoledne už se brzy stmívalo. Vytáhli jsme ze sklepa vanu a do ní napustili studenou vodu. S červenými tvářemi a zkřehlýma rukama jsme ve vaně opláchli jablka. Potom se z nich udělá kaše, která se nacpe do moštovače. Pak se mošt procedí, aby nebyl kalný. U toho jsme vždycky už šťávu nabírali vekou půllitrovou sklenicí a ochutnávali. Vždycky si u toho připadám důležitě jako u degustace vína.
Tentokrát jsme moštovaly jen já s B. a tátou.
Poprvé jsem viděla, jak vypadá náš sklep po požáru. Asi před čtrnácti dny nám chytila ve sklepě elektřina. Naštěstí prohořely vodovodní trubky, čímž se oheň uhasil. Psi navíc štěkáním vzbudili mámu. Kdyby to tak nebylo, mohl nám shořet barák s celou rodinou, která uvnitř spala.
Tak jsme moštovali u toho ohořelého sklepa zacákání jablečnou šťávou. Na večer ještě začalo pršet. Máma mezitím upekla Kremšnyt, takovou mňam buchtu, kterou si B. přála. Přinesla nám ji do sklepa spolu s kávou.
Normální podzimní den v časové bublině u nás doma.
Ráno s kocovinou na výlov rybníka. Podzimní listí v oboře.
Moštování byla naše každoroční tradice, které se účastnila celá rodina. Se sestrami jsme sbíraly jablka do košů, zatímco rodiče připravovali vše ostatní potřebné. Odpoledne už se brzy stmívalo. Vytáhli jsme ze sklepa vanu a do ní napustili studenou vodu. S červenými tvářemi a zkřehlýma rukama jsme ve vaně opláchli jablka. Potom se z nich udělá kaše, která se nacpe do moštovače. Pak se mošt procedí, aby nebyl kalný. U toho jsme vždycky už šťávu nabírali vekou půllitrovou sklenicí a ochutnávali. Vždycky si u toho připadám důležitě jako u degustace vína.
Tentokrát jsme moštovaly jen já s B. a tátou.
Poprvé jsem viděla, jak vypadá náš sklep po požáru. Asi před čtrnácti dny nám chytila ve sklepě elektřina. Naštěstí prohořely vodovodní trubky, čímž se oheň uhasil. Psi navíc štěkáním vzbudili mámu. Kdyby to tak nebylo, mohl nám shořet barák s celou rodinou, která uvnitř spala.
Tak jsme moštovali u toho ohořelého sklepa zacákání jablečnou šťávou. Na večer ještě začalo pršet. Máma mezitím upekla Kremšnyt, takovou mňam buchtu, kterou si B. přála. Přinesla nám ji do sklepa spolu s kávou.
Normální podzimní den v časové bublině u nás doma.
pondělí 31. října 2016
Staré mobilní zápisky:
Zdálo se mi o povídání s Japonci. Dohadovali jsme se, jestli se どうぞ vyslovuje spíš se z nebo dz.
‚Lesba nebo něco‘, takhle bych se mohla taky prezentovat.
Kandži je lék.
-> Jaké kandži?
Kusuri.
-> Hoho hohoho.
To asi není měsíc, co?
-> To je reklama na ING.
Ty mě chceš vidět trpět.
-> Já že tě chci vidět trpět? To vidím každý den.
Velké životní smutky se ve mně nafukujou jako horkovzdušný balón.
Borůvkově červené tulipány.
Š: „Moje taška váží jako průměrný člověk.“
Do půlnoci? Jsi Popelka? Změní se ti věci v dýni Hokkaido?
Vinařík je člověk, který zajišťuje víno.
Učily jsme se na jc3 a rozsypaly semínka na sedačce na kolejích. Krásně zavádějící věta.
‚Lesba nebo něco‘, takhle bych se mohla taky prezentovat.
Kandži je lék.
-> Jaké kandži?
Kusuri.
-> Hoho hohoho.
To asi není měsíc, co?
-> To je reklama na ING.
Ty mě chceš vidět trpět.
-> Já že tě chci vidět trpět? To vidím každý den.
Velké životní smutky se ve mně nafukujou jako horkovzdušný balón.
Borůvkově červené tulipány.
Š: „Moje taška váží jako průměrný člověk.“
Do půlnoci? Jsi Popelka? Změní se ti věci v dýni Hokkaido?
Vinařík je člověk, který zajišťuje víno.
Učily jsme se na jc3 a rozsypaly semínka na sedačce na kolejích. Krásně zavádějící věta.
středa 26. října 2016
Karamelové kamení
B. se mnou a částečně taky se zbytkáčem nebo kocovinou doplňuje v čoko pralinky. Pak pije hnusnou léčivou Luhačovickou vodu, aby se vyléčila.
Mám ráda M. z práce. Letos maturuje a na to, jak vypadá nevinně, má hrozně hluboký hlas.
Jela jsem prvně domů z práce sama autem, tak jsem nabídla M., že ji vezmu. Hned na první křižovatce jsem špatně odbočila a vjela do pěší zóny. V podstatě jsem jela autem po lázeňské kolonádě.
Potom jsme se nějak nemohly s M. shodnout, kudy to bude nejkratší. Tak jsem ji nějak dovezla domů a pak bloudila zpátky do Zlína. Snažila jsem se soustředit se na řízení a zároveň ji vysvětlit historii mého komplikovaného milostného života. Trochu cesta hrůzy - v noci, v lesích a kopcích, skrz náhodné vesničky.
Další lehce společenská pizza po vyčerpání v práci. Tentokrát jdeme k J. domů. Má velký byt a velkou kolii. Povídáme si a částečně koukáme na Nedotknutelné. Snažím se účastnit konverzace i přes mech v mozku.
Když jsme na odchodu, půjčuje mi svoji nejoblíbenější knihu, kterou svěřuje jen nejbližším lidem, kterých si váží. Asi mě trochu znal z vyprávění od B., ale povídali jsme si jen dvakrát. Je to trochu zvláštní, ale milé. Jmenuje se to Mnich, který prodal své ferrari.
P. mi doporučil novou hudbu. Je z ní má nová láska! Vypadá trochu jako Soko a hlas má hluboký jako lesy v horách s ostrými okraji, které řežou od levé klíční kosti až ke stehenní tepně v pravé noze.
Byla tak nadpozemsky krásná. Tvář měla pokrytou třpytkami a hlínou a modré oči, které všechno přezářily.
Vdala se nám první spolužačka. Už to začalo. Je to zvláštní vidět prvně někoho blízkého takhle ve svatebním. Vypadala krásně.
Ve wtnv jsem poslouchala díl, který se jmenoval Cookies, tak jsem potom upekla sušenky z burákového másla.
Mám ráda M. z práce. Letos maturuje a na to, jak vypadá nevinně, má hrozně hluboký hlas.
Jela jsem prvně domů z práce sama autem, tak jsem nabídla M., že ji vezmu. Hned na první křižovatce jsem špatně odbočila a vjela do pěší zóny. V podstatě jsem jela autem po lázeňské kolonádě.
Potom jsme se nějak nemohly s M. shodnout, kudy to bude nejkratší. Tak jsem ji nějak dovezla domů a pak bloudila zpátky do Zlína. Snažila jsem se soustředit se na řízení a zároveň ji vysvětlit historii mého komplikovaného milostného života. Trochu cesta hrůzy - v noci, v lesích a kopcích, skrz náhodné vesničky.
Další lehce společenská pizza po vyčerpání v práci. Tentokrát jdeme k J. domů. Má velký byt a velkou kolii. Povídáme si a částečně koukáme na Nedotknutelné. Snažím se účastnit konverzace i přes mech v mozku.
Když jsme na odchodu, půjčuje mi svoji nejoblíbenější knihu, kterou svěřuje jen nejbližším lidem, kterých si váží. Asi mě trochu znal z vyprávění od B., ale povídali jsme si jen dvakrát. Je to trochu zvláštní, ale milé. Jmenuje se to Mnich, který prodal své ferrari.
P. mi doporučil novou hudbu. Je z ní má nová láska! Vypadá trochu jako Soko a hlas má hluboký jako lesy v horách s ostrými okraji, které řežou od levé klíční kosti až ke stehenní tepně v pravé noze.
Byla tak nadpozemsky krásná. Tvář měla pokrytou třpytkami a hlínou a modré oči, které všechno přezářily.
Vdala se nám první spolužačka. Už to začalo. Je to zvláštní vidět prvně někoho blízkého takhle ve svatebním. Vypadala krásně.
Ve wtnv jsem poslouchala díl, který se jmenoval Cookies, tak jsem potom upekla sušenky z burákového másla.
úterý 25. října 2016
Nosím teď na batůžku Cecilovo třetí oko.
Cítím se v bezpečí. Ochranní démoni.
V. se zdálo, že ji kousnul Sirius. A pak ji chtěl pokousat jezevčík, který byl můj a B. a taky trochu Tenši.
Životní pravidlo pádu z koně. Když spadneš z koně, musíš na něj zase hned nasednout. Jinak už se budeš do smrti bát jezdit. A tak je to teď se vším.
Jedna paní v práci se ptala, jestli z čokolády vyrábíme i nože. Co je zač?
Got ve mně vyvolalo vzpomínky, jaké to bylo stát a tisknout se ke koňskému boku. Pohladíš koně, aby zvedl kopyto a položil ti ho do dlaně, abys mu ho očistila.
V práci zuřivě luštíme křížovky. Cítím se, že někam patřím.
Podlaha našeho bytu je pokrytá vrstvou kočičích hraček - vršek od pití; věc, která je pod vrškem od mlíka; šňůrka z mikiny; rulička od toaletního papíru; chrastící myšky; pírko… Co to zkouším, všechno je teď kočičí hračka - sušící se prádlo, tužky a propisky, dýně, medvěd, kterého jsem si odvezla ze starého bytu jako svůj příděl zoo…
Got 3:
Cibulový rytíř má v břiše pomstu, tak nemůže jíst.
Všichni jsou mrtví, Davosi.
Malý Pavka tak moc chtěl havrana.
Willas Tyrel by byl manžel pro mě.
Pláňata.
Rhaegar byl nenapravitelný morous.
Škoda, že Deny nenechali zvonečky ve vlasech.
Ygritte políbená ohněm a Jon loučící se s duchem. Říká: „kopýtka“.
V. se zdálo, že ji kousnul Sirius. A pak ji chtěl pokousat jezevčík, který byl můj a B. a taky trochu Tenši.
Životní pravidlo pádu z koně. Když spadneš z koně, musíš na něj zase hned nasednout. Jinak už se budeš do smrti bát jezdit. A tak je to teď se vším.
Jedna paní v práci se ptala, jestli z čokolády vyrábíme i nože. Co je zač?
Got ve mně vyvolalo vzpomínky, jaké to bylo stát a tisknout se ke koňskému boku. Pohladíš koně, aby zvedl kopyto a položil ti ho do dlaně, abys mu ho očistila.
V práci zuřivě luštíme křížovky. Cítím se, že někam patřím.
Podlaha našeho bytu je pokrytá vrstvou kočičích hraček - vršek od pití; věc, která je pod vrškem od mlíka; šňůrka z mikiny; rulička od toaletního papíru; chrastící myšky; pírko… Co to zkouším, všechno je teď kočičí hračka - sušící se prádlo, tužky a propisky, dýně, medvěd, kterého jsem si odvezla ze starého bytu jako svůj příděl zoo…
Got 3:
Cibulový rytíř má v břiše pomstu, tak nemůže jíst.
Všichni jsou mrtví, Davosi.
Malý Pavka tak moc chtěl havrana.
Willas Tyrel by byl manžel pro mě.
Pláňata.
Rhaegar byl nenapravitelný morous.
Škoda, že Deny nenechali zvonečky ve vlasech.
Ygritte políbená ohněm a Jon loučící se s duchem. Říká: „kopýtka“.
pondělí 24. října 2016
ただ今
Jedu si do Olo pro diplom. Reunion s 変な. Když jsem byla na cestě, Š. mi poslala nálepku „Almost home“. Kupec mě přivítal おかえり. Jsem doma.
Nejdřív fancy posezení v Coffee Library a pak klasicky v Cafe+. Cestou domů do Kaštánku pro víno.
Jako bych v Olmu nebyla celou věčnost, ale taky trochu jako bych tam byla včera.
Na bytečku v noci popíjíme víno a mlsáme Tenšiiny tortilly s nejlepším humusem a nějakým slaným korejským mazáním.
Kolem desíti do Kaštánka pro další víno.
Ve dvě ráno s T. probíráme, jestli má Zootopia protimuslimský podtext. Cítím se na tomhle bytě jako doma, i když je trochu zvláštní nespat při návštěvě Olo na tom starém. Pak už spím ve všech T. i V. dečkách v bezpečí.
V. s T. teď spolu pěstujou zelí a říkají mu キャベくん. Ani mě to nepřekvapilo.
V. má překládací stáž, možná pojede do Texasu, nebo všichni do Japonska. Dějou se věci.
Ráno jedu s K. do školy, spěchám na studijní a snažím se, aby mě nespláchl déšť. Potom připravuju něco do jazykovky a za chvilku už běžím na skok za T. do knihovny, aspoň pozdravit. Povídáme si ve Zimjozelu. Přichází K., objímá mě a říká, že mě ráda vidí. Moc jí to sluší.
Za deset tři a M. pořád nikde. Běžíme do studia a cestou nás málem sráží G先輩 na kole. Chvilku nervozita, pak už si vysílání užívám. Mám nový titul poutníka. Hrajeme pro všechny blízké.
Cestou domů ještě čtu v autobuse nové články ze Zlína.
Buď se neděje nic a mě nebaví psát, nebo se děje všechno a já psát nestíhám.
Ve čtvrtek ráno prvně vysvětluju studentům novou gramatiku. Píšu ji fixem na tabuli. Kdo jsem? Pak s lektorkou G. na nejlepší bagetu pod sluncem, co chutná jak božská mana. Ne to slunce, ale ta bageta. Potom nezvykle zvu já B. na oběd. Po obědě ještě mrknout na jednu začátečnickou skupinku, pro kterou si mám na příště připravit nějaké cvičeníčko.
Nejdřív fancy posezení v Coffee Library a pak klasicky v Cafe+. Cestou domů do Kaštánku pro víno.
Jako bych v Olmu nebyla celou věčnost, ale taky trochu jako bych tam byla včera.
Na bytečku v noci popíjíme víno a mlsáme Tenšiiny tortilly s nejlepším humusem a nějakým slaným korejským mazáním.
Kolem desíti do Kaštánka pro další víno.
Ve dvě ráno s T. probíráme, jestli má Zootopia protimuslimský podtext. Cítím se na tomhle bytě jako doma, i když je trochu zvláštní nespat při návštěvě Olo na tom starém. Pak už spím ve všech T. i V. dečkách v bezpečí.
V. s T. teď spolu pěstujou zelí a říkají mu キャベくん. Ani mě to nepřekvapilo.
V. má překládací stáž, možná pojede do Texasu, nebo všichni do Japonska. Dějou se věci.
Ráno jedu s K. do školy, spěchám na studijní a snažím se, aby mě nespláchl déšť. Potom připravuju něco do jazykovky a za chvilku už běžím na skok za T. do knihovny, aspoň pozdravit. Povídáme si ve Zimjozelu. Přichází K., objímá mě a říká, že mě ráda vidí. Moc jí to sluší.
Za deset tři a M. pořád nikde. Běžíme do studia a cestou nás málem sráží G先輩 na kole. Chvilku nervozita, pak už si vysílání užívám. Mám nový titul poutníka. Hrajeme pro všechny blízké.
Cestou domů ještě čtu v autobuse nové články ze Zlína.
Buď se neděje nic a mě nebaví psát, nebo se děje všechno a já psát nestíhám.
Ve čtvrtek ráno prvně vysvětluju studentům novou gramatiku. Píšu ji fixem na tabuli. Kdo jsem? Pak s lektorkou G. na nejlepší bagetu pod sluncem, co chutná jak božská mana. Ne to slunce, ale ta bageta. Potom nezvykle zvu já B. na oběd. Po obědě ještě mrknout na jednu začátečnickou skupinku, pro kterou si mám na příště připravit nějaké cvičeníčko.
pátek 21. října 2016
Big news:
Byla jsem na první náslechy v jazykovce. Dvě skupinky po pěti úroveň B1 - B1+. Nemůžu se vymanit z role studentky. Mám chuť se hlásit po každé otázce, že znám odpověď. Dospělí jsou roztomilí, když se učí anglicky.
Pořídily jsme si kocourka. Má půl roku a je celý černý, vychovaný, mazlivý a klidný. Pojmenovaly jsme ho Sirius (Black) a říkáme mu Siri nebo Sire. Je to čarodějnická kočka. Jeho původní majitel Tom chtěl skoro brečet, když se s ním po třech měsících loučil. Zabalily jsme ho do jeho dečky, vzaly dvě jeho myšky a odvezly si ho domů. Čekaly jsme, že bude vyděšený a smutný. Za půl hodinky už se s námi mazlil na koberečku a vrněl.
Po dvou neklidných nocích už s námi spinkal v nohách postele.
L. nejlepší kamarádka (shodou okolností taky L.), se kterou se máme seznámit už skoro rok, mě teď učí, jak psát do novin, a shání mi po známých neplacené praxe v redakci. Je to zábavička. Už jsem napsala svoje první dva cvičné články.
Příští týden si konečně jedu do Olo pro diplom. M. mě pozvala do rádia do svého hudebně-kulturního blok(g?)u. Moc se na vysílání po čase zase těším.
Pouštěla jsem si M. záznam z minulého týdne k vaření. Věnovala mi čokoládovou písničku od 1975.
U nás na starém bytě teď mají dokonce i myši. Od té doby, co tam nejsem, mravenci v kuchyni, moli a housenky ve spíži a myš.
Po celém dni v čoko konečně osobní setkání s L. Jsem unavená, ale vysmátá. Večeřím pizzu a pivo. Zdravá strava. L. je hrozně v pohodě, ale tak tak držím víčka a usnula bych na stole.
Další večer zůstávám v práci poslední a zavírám celou čokoládovnu. Už mám i svoje klíče.
Napsala jsem další dva články. Prý by po pár úpravách už mohly do novin. Taky jde prý vidět, že nejsem na psaní blb, tak 嬉しい.
Pořídily jsme si kocourka. Má půl roku a je celý černý, vychovaný, mazlivý a klidný. Pojmenovaly jsme ho Sirius (Black) a říkáme mu Siri nebo Sire. Je to čarodějnická kočka. Jeho původní majitel Tom chtěl skoro brečet, když se s ním po třech měsících loučil. Zabalily jsme ho do jeho dečky, vzaly dvě jeho myšky a odvezly si ho domů. Čekaly jsme, že bude vyděšený a smutný. Za půl hodinky už se s námi mazlil na koberečku a vrněl.
Po dvou neklidných nocích už s námi spinkal v nohách postele.
L. nejlepší kamarádka (shodou okolností taky L.), se kterou se máme seznámit už skoro rok, mě teď učí, jak psát do novin, a shání mi po známých neplacené praxe v redakci. Je to zábavička. Už jsem napsala svoje první dva cvičné články.
Příští týden si konečně jedu do Olo pro diplom. M. mě pozvala do rádia do svého hudebně-kulturního blok(g?)u. Moc se na vysílání po čase zase těším.
Pouštěla jsem si M. záznam z minulého týdne k vaření. Věnovala mi čokoládovou písničku od 1975.
U nás na starém bytě teď mají dokonce i myši. Od té doby, co tam nejsem, mravenci v kuchyni, moli a housenky ve spíži a myš.
Po celém dni v čoko konečně osobní setkání s L. Jsem unavená, ale vysmátá. Večeřím pizzu a pivo. Zdravá strava. L. je hrozně v pohodě, ale tak tak držím víčka a usnula bych na stole.
Další večer zůstávám v práci poslední a zavírám celou čokoládovnu. Už mám i svoje klíče.
Napsala jsem další dva články. Prý by po pár úpravách už mohly do novin. Taky jde prý vidět, že nejsem na psaní blb, tak 嬉しい.
úterý 18. října 2016
Čokoládovna je můj další domov.
天使 říká, že K. je velice milý tvor. (:D)
Je čas obejmout nejistoty, V. Udělala jsi to už dříve, udělej to zase. Nejistoty jsou neomezené možnosti, vzpomínáš?
Uklidňující kolečka a příjemné rozhovory s M. na fotbalovém hřišti. Mám pocit, že si do ní od začátku projektuju někoho, kým není. Postupně se stírají rozdíly mezi tím fiktivním člověkem a jejím skutečným já. Hrozně mi připomíná Ž. tím, jak vypadá. Teď se navíc rekvalifikuje na grafika, což je Ž. obor.
Jedeme vyzvednout nové auto. L. si zapomene doklady i kupní smlouvu. Jedeme vyřídit novou spzku, L. si zapomene doklady. Vtipníčko.
Běhání po dlouhé době. Když jsem začínala v čokoládovně, nějak jsem si zranila levé lýtko. Teď mě občas rozbolí jako bych měla zapíchnutou jehličku mezi dvěma konkrétními svalovými vlákny.
Zleva byly keře a babičky vrby a zprava děsivé, opuštěné zahrádky s torzy skleníků.
P. mi píše o informace. Dělá nějakou prezentaci o Japonsku. Je to hřejivé kolik si toho ode mě pamatuje.
Nad hotovou prezentací skoro slzím. Připomínám si svoji lásku k Japonsku.
V. jednou říkala, že z ní bude soccer mom. Ta by byla i z L., pokud bychom někdy měly děti.
Když jsem si kupovala víno, chtěli po mně občanku, že prý mám moc mladé oči.
Uvařila jsem večeři a nachystala jsem k ní víno a olivy. Seňor perfect girlfriend.
V polovině večeře se mi ulomila a vypadla polovina zubu. Nemůžeme mít krásné věci, jak říká M. Smějeme se mojí smůle.
Rozhovory s R. nad doplňováním pralinek. Mám ji čím dál tím raději. Oslovuje mě Beruško. Hlavně tehdy, když něco pokazím. Řekla jsem jí, že chodím s L. Ona na to, že nedávno potkala skvělou ženu, o které se až později dozvěděla, že se narodila jako muž. A že pro ni má nic než respekt a obdiv. Taky říkala, že je to jeho boj a boj těch ostatních lidí. To jsem potřebovala slyšet celý život.
Pochválila jsem v práci jedné paní jelení svetřík. Měla radost.
Cestou z práce jsem se sama uvěznila mezi dvěma zamčenými dveřmi. Ještě dlouho jsem se musela sama sobě pod vousy smát, jaký jsem idiot.
Je čas obejmout nejistoty, V. Udělala jsi to už dříve, udělej to zase. Nejistoty jsou neomezené možnosti, vzpomínáš?
Uklidňující kolečka a příjemné rozhovory s M. na fotbalovém hřišti. Mám pocit, že si do ní od začátku projektuju někoho, kým není. Postupně se stírají rozdíly mezi tím fiktivním člověkem a jejím skutečným já. Hrozně mi připomíná Ž. tím, jak vypadá. Teď se navíc rekvalifikuje na grafika, což je Ž. obor.
Jedeme vyzvednout nové auto. L. si zapomene doklady i kupní smlouvu. Jedeme vyřídit novou spzku, L. si zapomene doklady. Vtipníčko.
Běhání po dlouhé době. Když jsem začínala v čokoládovně, nějak jsem si zranila levé lýtko. Teď mě občas rozbolí jako bych měla zapíchnutou jehličku mezi dvěma konkrétními svalovými vlákny.
Zleva byly keře a babičky vrby a zprava děsivé, opuštěné zahrádky s torzy skleníků.
P. mi píše o informace. Dělá nějakou prezentaci o Japonsku. Je to hřejivé kolik si toho ode mě pamatuje.
Nad hotovou prezentací skoro slzím. Připomínám si svoji lásku k Japonsku.
V. jednou říkala, že z ní bude soccer mom. Ta by byla i z L., pokud bychom někdy měly děti.
Když jsem si kupovala víno, chtěli po mně občanku, že prý mám moc mladé oči.
Uvařila jsem večeři a nachystala jsem k ní víno a olivy. Seňor perfect girlfriend.
V polovině večeře se mi ulomila a vypadla polovina zubu. Nemůžeme mít krásné věci, jak říká M. Smějeme se mojí smůle.
Rozhovory s R. nad doplňováním pralinek. Mám ji čím dál tím raději. Oslovuje mě Beruško. Hlavně tehdy, když něco pokazím. Řekla jsem jí, že chodím s L. Ona na to, že nedávno potkala skvělou ženu, o které se až později dozvěděla, že se narodila jako muž. A že pro ni má nic než respekt a obdiv. Taky říkala, že je to jeho boj a boj těch ostatních lidí. To jsem potřebovala slyšet celý život.
Pochválila jsem v práci jedné paní jelení svetřík. Měla radost.
Cestou z práce jsem se sama uvěznila mezi dvěma zamčenými dveřmi. Ještě dlouho jsem se musela sama sobě pod vousy smát, jaký jsem idiot.
středa 5. října 2016
Mezidobí
S Májou a K. nejpřirozenější rozhovory v práci, i když jde hodně poznat, že jsou mladší.
K. se učí na písemku z renezance. Mám pocit, že se gympl stal před sto lety.
Nic se neděje tak rychle, jak bych chtěla, ale aspoň je vše v pohybu.
Začala jsem závidět maminkám s kočárky a těm, co staví. Moc se těším na budování domova.
V čokoládovně dobrá káva a ještě lepší čokoládové bonbóny. To je taky druh štěstí.
Cestou do práce jsme s M. potkali veverku, která běžela s oříškem v pacičkách. M. z toho byl nekonečně nadšený.
Snídáme lívance s javorovým sirupem a následně umíráme na otravu cukrem. Máme prostor jenom pro sebe. Naše neděle. <3
Má oblíbená herečka bude hrát mou oblíbenou postavu. Emma jako Bella bude ztělesněním všeho krásného.
Hledání práce ani bydlení se nesmí a nedá uspěchat.
Jeden z nejhorších pocitů na světě je mít večer děsnou chuť na víno a nemít na něho. Kdybych studovala v Olo, utratila bych za něj svoje poslední peníze a bylo by mi to jedno. Chybí mi náš byt, kde vždycky byly nějaké zásoby alkoholu, i kdyby jen hnusná brusinková vodka, o které nikdo neví, jak se dostala do spíže.
Sestra má teď Hudební proud v rádiu. Hned od prváku v Up air. Propojenosti.
K. mi hraje Pixies. Moji démoni.
Bazalku mi chtěla sníst housenka.
Nejpříjemnější výběrové řízení vůbec, i když se odehrává ve fancy salónku fancy hotelu a trvá dvě hodiny. Práce, která by byla too good to be true.
K. se učí na písemku z renezance. Mám pocit, že se gympl stal před sto lety.
Nic se neděje tak rychle, jak bych chtěla, ale aspoň je vše v pohybu.
Začala jsem závidět maminkám s kočárky a těm, co staví. Moc se těším na budování domova.
V čokoládovně dobrá káva a ještě lepší čokoládové bonbóny. To je taky druh štěstí.
Cestou do práce jsme s M. potkali veverku, která běžela s oříškem v pacičkách. M. z toho byl nekonečně nadšený.
Snídáme lívance s javorovým sirupem a následně umíráme na otravu cukrem. Máme prostor jenom pro sebe. Naše neděle. <3
Má oblíbená herečka bude hrát mou oblíbenou postavu. Emma jako Bella bude ztělesněním všeho krásného.
Hledání práce ani bydlení se nesmí a nedá uspěchat.
Jeden z nejhorších pocitů na světě je mít večer děsnou chuť na víno a nemít na něho. Kdybych studovala v Olo, utratila bych za něj svoje poslední peníze a bylo by mi to jedno. Chybí mi náš byt, kde vždycky byly nějaké zásoby alkoholu, i kdyby jen hnusná brusinková vodka, o které nikdo neví, jak se dostala do spíže.
Sestra má teď Hudební proud v rádiu. Hned od prváku v Up air. Propojenosti.
K. mi hraje Pixies. Moji démoni.
Bazalku mi chtěla sníst housenka.
Nejpříjemnější výběrové řízení vůbec, i když se odehrává ve fancy salónku fancy hotelu a trvá dvě hodiny. Práce, která by byla too good to be true.
pátek 30. září 2016
Barva kouzel:
Pohanská trobština připomíná japonštinu.
Krysí pošťáci, skřepaslíci, pláže nepřirozena.
Malí démonci malujou a počítají hodiny.
Mrakoplaš má tolik smůly jako 天使 v Japonsku.
Na Zeměploše taky žijí dryády.
Čarodějné knihy netěsní.
Loňské sazeničky dávají nejlepší víno.
Když padáš, tak to nebolí.
Sestře je smutno v Olo, tak jí posílám psí historky, které vím z telefonátu od mámy: Čert přinesl na ocase ze sklepa jedlovou větvičku. Samík ji pak objevil a tajně si ji přinesl na postel.
天使 jí půjčila svetřík. Slíbila mi, že na ni bude hodná a svůj slib plní. <3 Sestra říká, že 天使 je zlatíčko.
Š. s K. mi podávají podrobnou zprávu o tom, jak stavěly Kupci židli.
Když jsme se spolu dívaly na šestou epizodu, Borůvka říkala Evokům drobečkové. Nejradši má Chewieho. U sedmé epizody jí nejspíš bude moc smutno.
Přišlo mi první Psaní na nové stanoviště. Budu si dávat pozor, aby ze mě nevyprchaly třpytky! Budu! Potom bych to už ani nebyla já.
Gerardovy morning pages jsou moje nová nejoblíbenější věc vůbec.
Večer s L., E. a M. v příjemné hospůdce, která připomíná tu U Arnošta. Švec Pásovec, nejlepší pivo jaké jsem kdy pila.
M. mi v práci říká Borůvko. Zvláštní.
Děsivé sny plné čínských démonů. Chránila mě před nimi duhová aura.
Krysí pošťáci, skřepaslíci, pláže nepřirozena.
Malí démonci malujou a počítají hodiny.
Mrakoplaš má tolik smůly jako 天使 v Japonsku.
Na Zeměploše taky žijí dryády.
Čarodějné knihy netěsní.
Loňské sazeničky dávají nejlepší víno.
Když padáš, tak to nebolí.
Sestře je smutno v Olo, tak jí posílám psí historky, které vím z telefonátu od mámy: Čert přinesl na ocase ze sklepa jedlovou větvičku. Samík ji pak objevil a tajně si ji přinesl na postel.
天使 jí půjčila svetřík. Slíbila mi, že na ni bude hodná a svůj slib plní. <3 Sestra říká, že 天使 je zlatíčko.
Š. s K. mi podávají podrobnou zprávu o tom, jak stavěly Kupci židli.
Když jsme se spolu dívaly na šestou epizodu, Borůvka říkala Evokům drobečkové. Nejradši má Chewieho. U sedmé epizody jí nejspíš bude moc smutno.
Přišlo mi první Psaní na nové stanoviště. Budu si dávat pozor, aby ze mě nevyprchaly třpytky! Budu! Potom bych to už ani nebyla já.
Gerardovy morning pages jsou moje nová nejoblíbenější věc vůbec.
Večer s L., E. a M. v příjemné hospůdce, která připomíná tu U Arnošta. Švec Pásovec, nejlepší pivo jaké jsem kdy pila.
M. mi v práci říká Borůvko. Zvláštní.
Děsivé sny plné čínských démonů. Chránila mě před nimi duhová aura.
čtvrtek 29. září 2016
Sbírám hezké vzpomínky jako střípky do skleničky.
Zápisky z průřezu září. (moc ř a z)
Sestřino vystoupení na obecních slavnostech. J. těsně před vystoupením bodla do nohy vosa. Naschvály. Potom sedíme na trávě blízko u pódia a sledujeme žongléra, který si hraje se skleněnými koulemi jako Jareth a pouští si k tomu Bowieho. Pak taky mažoretky a vystoupení spv, ke kterému jsem kdysi patřila. Nostalgie.
Potom večer hrajeme s J. a J. Pandemic. Hraní deskovek je teď taky náš domácí oblíbený fun time.
Prvně jdeme (běžíme) s B. cvičit na slunci do trávy.
B. mi k narozeninám koupila stojánky na vajíčka s plameňáky v Létajícím tygrovi. Naše první společná věc do domácnosti.
Na narozeniny se v restauraci, kde pracuje B. kamarádka, promítalo Pulp fiction. Daly jsme si to s pivem a vínem a výborným vege jídlem.
A. je takový ten člověk, který se tě po pár minutách, co tě zná, zeptá, jestli s přítelkyní plánujete rodinu a kdo bude rodit.
Zdálo se mi, že jsme snědly vesmír, byl tmavě modrý a hvězdný. Potom jsme chovali ježky, ale bydleli s bobry, takže jim byla zima od vody a musela jsem je balit do ručníků.
B. se zdálo, že sbírala koťátka do košíku.
Doma už máme malé modré škrabadlo pro naše budoucí kotě.
Sestřino vystoupení na obecních slavnostech. J. těsně před vystoupením bodla do nohy vosa. Naschvály. Potom sedíme na trávě blízko u pódia a sledujeme žongléra, který si hraje se skleněnými koulemi jako Jareth a pouští si k tomu Bowieho. Pak taky mažoretky a vystoupení spv, ke kterému jsem kdysi patřila. Nostalgie.
Potom večer hrajeme s J. a J. Pandemic. Hraní deskovek je teď taky náš domácí oblíbený fun time.
Prvně jdeme (běžíme) s B. cvičit na slunci do trávy.
B. mi k narozeninám koupila stojánky na vajíčka s plameňáky v Létajícím tygrovi. Naše první společná věc do domácnosti.
Na narozeniny se v restauraci, kde pracuje B. kamarádka, promítalo Pulp fiction. Daly jsme si to s pivem a vínem a výborným vege jídlem.
A. je takový ten člověk, který se tě po pár minutách, co tě zná, zeptá, jestli s přítelkyní plánujete rodinu a kdo bude rodit.
Zdálo se mi, že jsme snědly vesmír, byl tmavě modrý a hvězdný. Potom jsme chovali ježky, ale bydleli s bobry, takže jim byla zima od vody a musela jsem je balit do ručníků.
B. se zdálo, že sbírala koťátka do košíku.
Doma už máme malé modré škrabadlo pro naše budoucí kotě.
pátek 16. září 2016
Chci norskou lesní kočku.
Velké lásky jsou velké téma poslední doby.
B: „Tys mě nakazila vším, co máš.“
Emma Watson mi hrozně připomíná Halinu.
B. usnula tak, že držela za packu moji plyšovou vydru.
Začíná mi chybět japonština.
Fixa léčí duši.
Naučím se být sama, dokud tady nebudu mít nějakou blízkou duši a časem si pořídím koťátko.
Najdu si místečka, kde mi bude hezky. Už jedno mám poblíž hřiště u řeky, kde žijou kachny a nutrie a jejich malé nutřátka. Chodím si tam číst.
Zdálo se mi, že Klára byla na výletě v Nuuku.
Lucčiny velké pravdy: Every next level of your life will demand a different version of you.
V. z noční má v sobě něco z E.
Na narozeniny jsem skončila v hotelu dřív, než jsem tam vůbec začala.
Kupec s V. mi posílají k narozeninám slova útěchy a Klárka lištičky.
Š. mi dala k narozeninám obrázek Snoop Doga jako kapitána.
Hned další den jsem se byla zaučit v čokoládovně. Příjemně a útulně jako doma. Obě paní jako bych znala už dlouho.
Do čokoládovny se jde skrz lázeňské městečko kolem řeky. Večer, když zavřeme, na březích spí kachny.
Přiznávám, že jsem nepraktický člověk a musím se sebou nějak žít, a je to jedna z nejpravdivějších věcí, jaké jsem řekla v poslední době.
Všechno, co teď potřebuju je ztratit se v práci.
Každý den pouštím dovnitř čerstvý vzduch a větrám ven démony, posílám je pryč. Je jich tady čím dál míň.
Trhám stránky v to do listu / odlehčení, že jsem toho už spoustu zvládla vyřešit a odškrtat.
B: „Tys mě nakazila vším, co máš.“
Emma Watson mi hrozně připomíná Halinu.
B. usnula tak, že držela za packu moji plyšovou vydru.
Začíná mi chybět japonština.
Fixa léčí duši.
Naučím se být sama, dokud tady nebudu mít nějakou blízkou duši a časem si pořídím koťátko.
Najdu si místečka, kde mi bude hezky. Už jedno mám poblíž hřiště u řeky, kde žijou kachny a nutrie a jejich malé nutřátka. Chodím si tam číst.
Zdálo se mi, že Klára byla na výletě v Nuuku.
Lucčiny velké pravdy: Every next level of your life will demand a different version of you.
V. z noční má v sobě něco z E.
Na narozeniny jsem skončila v hotelu dřív, než jsem tam vůbec začala.
Kupec s V. mi posílají k narozeninám slova útěchy a Klárka lištičky.
Š. mi dala k narozeninám obrázek Snoop Doga jako kapitána.
Hned další den jsem se byla zaučit v čokoládovně. Příjemně a útulně jako doma. Obě paní jako bych znala už dlouho.
Do čokoládovny se jde skrz lázeňské městečko kolem řeky. Večer, když zavřeme, na březích spí kachny.
Přiznávám, že jsem nepraktický člověk a musím se sebou nějak žít, a je to jedna z nejpravdivějších věcí, jaké jsem řekla v poslední době.
Všechno, co teď potřebuju je ztratit se v práci.
Každý den pouštím dovnitř čerstvý vzduch a větrám ven démony, posílám je pryč. Je jich tady čím dál míň.
Trhám stránky v to do listu / odlehčení, že jsem toho už spoustu zvládla vyřešit a odškrtat.
úterý 13. září 2016
Útržky básniček,
které sežerou Librarians v rámci Poetry Week.
Když mě ráno B. vzbudí, jak vstává do práce a já už potom nemůžu usnout, pouštím si wtnv, aby mě ukolébal Cecilův hlas plný démonů. Domácích démonů, jak říká M. a má pravdu. Pak vstanu a poslouchám tu epizodu znova u snídaně a pak i u uklízení, když myju nádobí, prožívám jak se v night vale prohání písečná bouře. A potom u všeho dalšího, u vybalování věcí, které jsem přivezla ze starého-nového bytu k B.
Wine glasses clink together.
They hate each other.
They clink until one breaks
and then the other.
You turn to me and ask,
“Do you ever think about suicide?”
I look away from you and close my eyes,
eat the raspberries to confuse the blood in my mouth.
I will sleep into you
if you hold me too tightly.
Zapomínám, kolik jsme toho s Kupcem prožili. A jaký má výborný hudební vkus. A jak si dokáže užít koncerty jako málokdo.
Po třech měsících mám konečně všechny svoje věci na jednom místě. Píšu první dopisy z nového stanoviště.
Když mě ráno B. vzbudí, jak vstává do práce a já už potom nemůžu usnout, pouštím si wtnv, aby mě ukolébal Cecilův hlas plný démonů. Domácích démonů, jak říká M. a má pravdu. Pak vstanu a poslouchám tu epizodu znova u snídaně a pak i u uklízení, když myju nádobí, prožívám jak se v night vale prohání písečná bouře. A potom u všeho dalšího, u vybalování věcí, které jsem přivezla ze starého-nového bytu k B.
Wine glasses clink together.
They hate each other.
They clink until one breaks
and then the other.
You turn to me and ask,
“Do you ever think about suicide?”
I look away from you and close my eyes,
eat the raspberries to confuse the blood in my mouth.
I will sleep into you
if you hold me too tightly.
Zapomínám, kolik jsme toho s Kupcem prožili. A jaký má výborný hudební vkus. A jak si dokáže užít koncerty jako málokdo.
Po třech měsících mám konečně všechny svoje věci na jednom místě. Píšu první dopisy z nového stanoviště.
pondělí 12. září 2016
S 変な rozdělujeme rok podle sezón alkoholu.
Kupci chtěli už dřív v Albertu prodat 50 paprik, tentokrát to bylo pro změnu 32 croissantu.
U B. v bytečku děláme útulněji. Postel k oknu, větší prostor, víc světla. Snídaně šlechticů a zdravé snídaně. Pereme všechno prádlo, vaříme spolu dýňovou polívku. Život. Vařit dýňovou polívku je hrozně uklidňující, nejvíc krájecí a mixovací pasáž. Mám ráda, když ve vodě nejde nic vidět a pak, když začnu mixovat, vyvalí se z hlubin oranžová barva, jako když se valí krev na hladinu po zabití nějaké příšery ze dna moře.
Kávička s mňamkami a filmečkem. Pohoda jaká může být jenom v neděli.
To, že na bytě s V., L. a mojí sestrou bude nakonec bydlet 天使, je jedna z největších absurdit poslední doby.
Stranger things. Twin Peaks vibes, The Clash, Winona Ryder, King, světýlka, skvěle napsané postavy, výborná hudba, blešky a blesky vzývající démony, dětský gang na kolech, začarovaný les, pasti na medvědy, Star wars, Milénium Falcon a Lando, spousta soli, láska. Asi mám nějakou slabost pro knižní a filmové scény v lomu.
Sen: Měli jsme doma obří klec, takovou tu, jak bývá ve filmech - na kanárky - a v ní jsme měli nahoře ptáčka a dole vlka. Byly povodně a ta klec se nějak ocitla ve vodě tak, že šel vidět jenom ten ptáček, a ten vlk byl už potopený. Pak jsem je zachraňovala.
Potom se mi zdál nádherný nekonečný sen, ve kterém byla veškerá naše blízkost.
Naše propojení s 変な je pořád silné a vesmírné, i když jsme dál od sebe. S Kupcem vaříme ve stejný den dýňovou polívku a s V. se nám ve stejné dny zdají sny o zvířatech v klíckách.
Nothing but thieves - krásné teskno.
Nezvládám ve svých zápiscích zachovat chronologičnost.
U B. v bytečku děláme útulněji. Postel k oknu, větší prostor, víc světla. Snídaně šlechticů a zdravé snídaně. Pereme všechno prádlo, vaříme spolu dýňovou polívku. Život. Vařit dýňovou polívku je hrozně uklidňující, nejvíc krájecí a mixovací pasáž. Mám ráda, když ve vodě nejde nic vidět a pak, když začnu mixovat, vyvalí se z hlubin oranžová barva, jako když se valí krev na hladinu po zabití nějaké příšery ze dna moře.
Kávička s mňamkami a filmečkem. Pohoda jaká může být jenom v neděli.
To, že na bytě s V., L. a mojí sestrou bude nakonec bydlet 天使, je jedna z největších absurdit poslední doby.
Stranger things. Twin Peaks vibes, The Clash, Winona Ryder, King, světýlka, skvěle napsané postavy, výborná hudba, blešky a blesky vzývající démony, dětský gang na kolech, začarovaný les, pasti na medvědy, Star wars, Milénium Falcon a Lando, spousta soli, láska. Asi mám nějakou slabost pro knižní a filmové scény v lomu.
Sen: Měli jsme doma obří klec, takovou tu, jak bývá ve filmech - na kanárky - a v ní jsme měli nahoře ptáčka a dole vlka. Byly povodně a ta klec se nějak ocitla ve vodě tak, že šel vidět jenom ten ptáček, a ten vlk byl už potopený. Pak jsem je zachraňovala.
Potom se mi zdál nádherný nekonečný sen, ve kterém byla veškerá naše blízkost.
Naše propojení s 変な je pořád silné a vesmírné, i když jsme dál od sebe. S Kupcem vaříme ve stejný den dýňovou polívku a s V. se nám ve stejné dny zdají sny o zvířatech v klíckách.
Nothing but thieves - krásné teskno.
Nezvládám ve svých zápiscích zachovat chronologičnost.
pátek 9. září 2016
Poslouchám písničky z Les Mis
a píšu poznámky k obhajobě uprostřed nepořádku spojeného se stěhováním.
S V. snídaně na bytečku s rychlým probráním nejdůležitějších bodů léta.
Pak s Širunkou ve Zbrojce jako bychom se naposledy viděly včera, přitom to bylo celé léto.
Obhajoba diplomky, poslední nespravedlnosti v rámci bakalářského studia. Mám dobrý pocit, představila jsem, obhájila jsem před oponentkou a vybojovala Béčko. Byly doby, kdy jsem si myslela, že tu práci nikdy nebudu schopná dokončit. 天使 je na tom úplně stejně jako já. Š. to má se spoustou smíchu jako všechny zkoušky. Takže druhý bakalář v KT a v 変な jsme už bakalářky kompletně všechny + 天使 a M. Po oficiálních gratulacích skoro žádné emoce, všechno je poklidné, jdeme se najíst, vyzvedáváme M. v jejich jediných šatech a přiťukáváme si cidery u Š.
Konečně můžu oficiálně používat všechny svoje tituly: bakalář / kapitán / master of the wicked / komodor / señor Lopéz.
Myslela jsem, že mít hezký výhled z bytu je jedno z důležitých kritérií při jeho výběru. Zapomínám při tom, že Š. má z okna výhled na dvorek věznice. Asi to není zas tak důležité.
Předáváme si letní zážitky. Š. má trauma z prvního krátkého pobytu na táboře. M. a Š. obě znají někoho, kdo má brzy nastoupit do vězení. Absurdity.
S V. snídaně na bytečku s rychlým probráním nejdůležitějších bodů léta.
Pak s Širunkou ve Zbrojce jako bychom se naposledy viděly včera, přitom to bylo celé léto.
Obhajoba diplomky, poslední nespravedlnosti v rámci bakalářského studia. Mám dobrý pocit, představila jsem, obhájila jsem před oponentkou a vybojovala Béčko. Byly doby, kdy jsem si myslela, že tu práci nikdy nebudu schopná dokončit. 天使 je na tom úplně stejně jako já. Š. to má se spoustou smíchu jako všechny zkoušky. Takže druhý bakalář v KT a v 変な jsme už bakalářky kompletně všechny + 天使 a M. Po oficiálních gratulacích skoro žádné emoce, všechno je poklidné, jdeme se najíst, vyzvedáváme M. v jejich jediných šatech a přiťukáváme si cidery u Š.
Konečně můžu oficiálně používat všechny svoje tituly: bakalář / kapitán / master of the wicked / komodor / señor Lopéz.
Myslela jsem, že mít hezký výhled z bytu je jedno z důležitých kritérií při jeho výběru. Zapomínám při tom, že Š. má z okna výhled na dvorek věznice. Asi to není zas tak důležité.
Předáváme si letní zážitky. Š. má trauma z prvního krátkého pobytu na táboře. M. a Š. obě znají někoho, kdo má brzy nastoupit do vězení. Absurdity.
čtvrtek 8. září 2016
Fixí velké pravdy
Po pláči je vždycky čisto. Taky proto, že pak už nemáš energii na dramata.
Velká láska není zbytečná, ta je navždycky.
Mentální dávidlo / když se se sebou nesejdu, když se cítím, že ze mě zbývá už jen málo.
Když se potkaj na ulici, mávnou rukou jako vždycky a je to jak vlak, když mine vlak.
Cesty na ranní volejbal ještě před svítáním spícím, temným městem v uších Klenot pořád dokola dokud neznám nazpaměť.
„Ty ses vlastně nikdy neflákala, že?,“ řekla mi nedávno L.
Když jednou sjedeš řeku, už se na žádnou z nich nikdy nepodíváš stejně.
Můj telefon se taky zcvoknul z japonštiny, nahradil náhodná písmenka v názvech písniček znaky. Zajímalo by mě, podle jakého klíče.
Mám trochu hrůzu z železničních přejezdů. Vždycky když řídím, zpomaluju a rozhlížím se, i když je světelný. Dneska jsem jela autobusem, který projel cinkající přejezd na červenou. Něco ve mně umřelo.
Káťa byla chvilku jako Cecil. Měla třetí oko.
Zdálo se mi, že mi na recepci přišel Japonec, který se jmenoval King Kong Lee. Moc japonské jméno. Moc skutečné jméno.
„Já jsem úplně magor.“ „Ne, já jsem magor.“ Takhle spolu mluvíme se sestrami.
Got II druhá půlka:
Já jsem Cizinec. Jsem černým stínem s hvězdami místo očí.
„Každý ze Sedmi ztělesňuje všechno ze Sedmi.“
„Člověk slyší šepot písku ve sklenici…“
„…přízračné želvy, co nosí vzkazy mezi domy bez oken,…“
Velká láska není zbytečná, ta je navždycky.
Mentální dávidlo / když se se sebou nesejdu, když se cítím, že ze mě zbývá už jen málo.
Když se potkaj na ulici, mávnou rukou jako vždycky a je to jak vlak, když mine vlak.
Cesty na ranní volejbal ještě před svítáním spícím, temným městem v uších Klenot pořád dokola dokud neznám nazpaměť.
„Ty ses vlastně nikdy neflákala, že?,“ řekla mi nedávno L.
Když jednou sjedeš řeku, už se na žádnou z nich nikdy nepodíváš stejně.
Můj telefon se taky zcvoknul z japonštiny, nahradil náhodná písmenka v názvech písniček znaky. Zajímalo by mě, podle jakého klíče.
Mám trochu hrůzu z železničních přejezdů. Vždycky když řídím, zpomaluju a rozhlížím se, i když je světelný. Dneska jsem jela autobusem, který projel cinkající přejezd na červenou. Něco ve mně umřelo.
Káťa byla chvilku jako Cecil. Měla třetí oko.
Zdálo se mi, že mi na recepci přišel Japonec, který se jmenoval King Kong Lee. Moc japonské jméno. Moc skutečné jméno.
„Já jsem úplně magor.“ „Ne, já jsem magor.“ Takhle spolu mluvíme se sestrami.
Got II druhá půlka:
Já jsem Cizinec. Jsem černým stínem s hvězdami místo očí.
„Každý ze Sedmi ztělesňuje všechno ze Sedmi.“
„Člověk slyší šepot písku ve sklenici…“
„…přízračné želvy, co nosí vzkazy mezi domy bez oken,…“
neděle 4. září 2016
Vltava 2016
LMka jsou rodina, na vodě se to jenom potvrdilo. Známe se devět let. S B. devět měsíců. Totální návrať, mám pocit, že se mi nikdy nestalo žádné ze zel v realitě mimo Vodu. Hlavně, že se nikdy nestal celý KAS.
Hned první večer v kempu jsem si sedla do smůly, což je metafora na všechno. Sinusoida štěstí, jak říká WB.
Vystupuju z loďky potápěčským stylem, jak jsem se naučila na vodáku. Ten okamžik, kdy čekáš, než se nad tebou za chvilku zavře hladina.
Ztratila jsem klukům vršek tak nebylo zbytí, museli jsme vypít celou flašku a taky jsme pak podle toho vypadali.
„Já to vidím, že už nemůžeš,“ držíme se za ruku přes barel. Rodina.
Jedno z mála znamení, které mi Vesmír v poslední době dal je, že nejspíš chce, abych jela na vodu.
Přes rok jsem zapomněla, jak hrozně náročná a jak vůbec ne odpočinková je Voda. Navíc asi stárnu, protože mě z lodi a ze stanu bolí všechny kosti a nejvíc kolena, které jsem třetí den po posledním jezu nemohla pomalu při vystupování narovnat. Spíme ještě méně než loni.
Konec sezóny takže míň lidí, klidnější kempy, větší zima v noci ve stanu. 火は必要です。
Černé historky a náš ještě černější humor.
Po prvním dni na vodě naprosté fyzické i psychické vyčerpání.
Vyplouváme jedině s rumkolou.
Více soulodíme s cizími. S Danem a jeho partičkou na vodě a pak i U Fíka kolem minimálního tepla z ohýnku lihového vařiče.
Loďka ve tvaru labutě - prý sjede i jezy.
Pokusy o název našeho týmu, abychom si mohli udělat vodácké tričko: „bylo nás osm“, „manžety a meandry“. Nikdo neví proč.
Třetí den na vodě v kempu Vltavan přichází vnitřní mír, který jsem hledala poslední dva měsíce, možná víc, možná rok.
B. si zdřímla, měla moc energie a potom šplhala po skalách.
Na chvilku jsme na naší loďce vezly cizího pejska.
Donutily jsme s námi zpívat celý dětský tábor.
Mohli bychom se účastnit závodů ve hromadném stavění stanů na rychlost.
„Řečička, to bylo ještě před vynálezem slova potok.“
Tachoměr.
Zdevastovaná v MCD u Brna v devět večer zuřivě píšu meil vedoucí, co je s posudky.
V deset večer vyčerpaná v Olo na bytě, ukládám B. do postele a čtu si posudky.
Nakonec stejně nemůžu spát, není mi dobře a venku něco slabounce cinká.
Hned první večer v kempu jsem si sedla do smůly, což je metafora na všechno. Sinusoida štěstí, jak říká WB.
Vystupuju z loďky potápěčským stylem, jak jsem se naučila na vodáku. Ten okamžik, kdy čekáš, než se nad tebou za chvilku zavře hladina.
Ztratila jsem klukům vršek tak nebylo zbytí, museli jsme vypít celou flašku a taky jsme pak podle toho vypadali.
„Já to vidím, že už nemůžeš,“ držíme se za ruku přes barel. Rodina.
Jedno z mála znamení, které mi Vesmír v poslední době dal je, že nejspíš chce, abych jela na vodu.
Přes rok jsem zapomněla, jak hrozně náročná a jak vůbec ne odpočinková je Voda. Navíc asi stárnu, protože mě z lodi a ze stanu bolí všechny kosti a nejvíc kolena, které jsem třetí den po posledním jezu nemohla pomalu při vystupování narovnat. Spíme ještě méně než loni.
Konec sezóny takže míň lidí, klidnější kempy, větší zima v noci ve stanu. 火は必要です。
Černé historky a náš ještě černější humor.
Po prvním dni na vodě naprosté fyzické i psychické vyčerpání.
Vyplouváme jedině s rumkolou.
Více soulodíme s cizími. S Danem a jeho partičkou na vodě a pak i U Fíka kolem minimálního tepla z ohýnku lihového vařiče.
Loďka ve tvaru labutě - prý sjede i jezy.
Pokusy o název našeho týmu, abychom si mohli udělat vodácké tričko: „bylo nás osm“, „manžety a meandry“. Nikdo neví proč.
Třetí den na vodě v kempu Vltavan přichází vnitřní mír, který jsem hledala poslední dva měsíce, možná víc, možná rok.
B. si zdřímla, měla moc energie a potom šplhala po skalách.
Na chvilku jsme na naší loďce vezly cizího pejska.
Donutily jsme s námi zpívat celý dětský tábor.
Mohli bychom se účastnit závodů ve hromadném stavění stanů na rychlost.
„Řečička, to bylo ještě před vynálezem slova potok.“
Tachoměr.
Zdevastovaná v MCD u Brna v devět večer zuřivě píšu meil vedoucí, co je s posudky.
V deset večer vyčerpaná v Olo na bytě, ukládám B. do postele a čtu si posudky.
Nakonec stejně nemůžu spát, není mi dobře a venku něco slabounce cinká.
úterý 30. srpna 2016
Třetí zaklínač:
Triss mám mnohem raději než Yennefer.
Yarpen si myslí, že Ciri je kuřátko.
Vousiska, vatřiska, mapiska.
„Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno - to je elfský šproch.“
„…Ujišťuji tě, Ciri, že je lepší zařídit se mezi některé, než mezi všechny…“
Scoia’tael / Veverky
„Tož sa choď napást jateliny, když máš takové fajnové chutě.“
„Anebo olúpej zubiskama břízu. Bobrům to šmakuje.“
„Mně by šmakoval aj ten bobr.“
Kočky spí v klubíčkách na místech, ze kterých lze čerpat Moc.
Effy je nejsprávnější člověk k rozhovoru na křižovatce. O rok později zase v Ostravském parku s vínem tentokrát na dřevěném molu u řeky. E. mi donesla borůvkový cupcake. Shodujeme se, že je prostě špatný rok a musíme to vydržet ještě čtyři měsíce.
Jak jsem si uvědomila v posledních 2 měsících, nečinnost je to, co mě ničí ze všeho nejvíc.
Perlička na dortu je výborné slovní spojení.
Pořád se potvrzuje, že se nám letos Vesmír snaží všechno překazit. Aliens, říká V.
Strach z výšek / hoho hohoho.
S B. jako na horské dráze. Když jsme spolu tak se topíme v lásce, plánujeme společný život, vybíráme byty, když jsme od sebe tak jenom smutky, nejistoty a nestabilita.
Kdo vlastně jsme? Nejdřív jsem se k ní měla stěhovat za rok, pak jsme si říkaly, že by to třeba šlo už za pár měsíců, pak hned jak si najdu práci a naposled mi B. psala, že by mě chtěla u sebe hned, i bez práce.
You curl under a blanket, protecting your body from the world. / Sleep heavily and know that I am here with you now. The past is gone, and cannot harm you anymore.
Yarpen si myslí, že Ciri je kuřátko.
Vousiska, vatřiska, mapiska.
„Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno - to je elfský šproch.“
„…Ujišťuji tě, Ciri, že je lepší zařídit se mezi některé, než mezi všechny…“
Scoia’tael / Veverky
„Tož sa choď napást jateliny, když máš takové fajnové chutě.“
„Anebo olúpej zubiskama břízu. Bobrům to šmakuje.“
„Mně by šmakoval aj ten bobr.“
Kočky spí v klubíčkách na místech, ze kterých lze čerpat Moc.
Effy je nejsprávnější člověk k rozhovoru na křižovatce. O rok později zase v Ostravském parku s vínem tentokrát na dřevěném molu u řeky. E. mi donesla borůvkový cupcake. Shodujeme se, že je prostě špatný rok a musíme to vydržet ještě čtyři měsíce.
Jak jsem si uvědomila v posledních 2 měsících, nečinnost je to, co mě ničí ze všeho nejvíc.
Perlička na dortu je výborné slovní spojení.
Pořád se potvrzuje, že se nám letos Vesmír snaží všechno překazit. Aliens, říká V.
Strach z výšek / hoho hohoho.
S B. jako na horské dráze. Když jsme spolu tak se topíme v lásce, plánujeme společný život, vybíráme byty, když jsme od sebe tak jenom smutky, nejistoty a nestabilita.
Kdo vlastně jsme? Nejdřív jsem se k ní měla stěhovat za rok, pak jsme si říkaly, že by to třeba šlo už za pár měsíců, pak hned jak si najdu práci a naposled mi B. psala, že by mě chtěla u sebe hned, i bez práce.
You curl under a blanket, protecting your body from the world. / Sleep heavily and know that I am here with you now. The past is gone, and cannot harm you anymore.
pátek 19. srpna 2016
Chybí mi Láska.
Podruhé jdu běhat s naším psem. Tentokrát se mi už povedlo přimět ho, aby se spíš on přizpůsobil mému tempu a ne já jeho. Tři čtvrtě cesty dokonce běží poslušně u mojí nohy. Vzdala jsem se pití na úkor vodítka.
Umělecky krásné synchronizované plavání Španělek. Při finále mě mrazí.
In breaking news, the sky. The earth. Life. Zase se cítím vyděšená a zároveň v bezpečí, jsem na světě sama jen s uklidňujícím, hebkým, hlubokým Cecilovým hlasem.
Silence is golden. Words are vibrations. Thoughts are magic.
Prvně zkouším vařit dýňovou polívku. Krájím dýni a poslouchám u toho wtnv.
Chtěla bych jenom vařit dýňové polívky a nemyslet na budoucnost.
To, že dělám nějaká rozhodnutí, ještě neznamená, že jsou správná.
"The best kind of humans are the ones who stay."
Scénáře, které si vymýšlíme v hlavě, nikdy nevyjdou tak, jak si je představujeme.
Ať už se rozhodnu pro jakoukoliv možnost, vždycky bude někdo nešťastný. A já nevím, jak to udělat tak, abych to nebyla já.
Kdybych udělala to, co opravdu chci, bylo by to zakuklení do dečky. Na týden.
Umělecky krásné synchronizované plavání Španělek. Při finále mě mrazí.
In breaking news, the sky. The earth. Life. Zase se cítím vyděšená a zároveň v bezpečí, jsem na světě sama jen s uklidňujícím, hebkým, hlubokým Cecilovým hlasem.
Silence is golden. Words are vibrations. Thoughts are magic.
Prvně zkouším vařit dýňovou polívku. Krájím dýni a poslouchám u toho wtnv.
Chtěla bych jenom vařit dýňové polívky a nemyslet na budoucnost.
To, že dělám nějaká rozhodnutí, ještě neznamená, že jsou správná.
"The best kind of humans are the ones who stay."
Scénáře, které si vymýšlíme v hlavě, nikdy nevyjdou tak, jak si je představujeme.
Ať už se rozhodnu pro jakoukoliv možnost, vždycky bude někdo nešťastný. A já nevím, jak to udělat tak, abych to nebyla já.
Kdybych udělala to, co opravdu chci, bylo by to zakuklení do dečky. Na týden.
čtvrtek 18. srpna 2016
Doma voňavé bublinkové víno.
Olympiáda a první díl Stranger things.
Výlet s B., rodiči a oběma psy na Ondřejník. Kolem cesty pár hříbků: babky, kuřátka a dokonce jeden krásný praváček, taky ostružiny a jahody. Dvanáctistupňový borůvkový ležák nahoře na chatě.
Doma sestry s klukama pořádají grilovačku, přišel i P., rodiče se přidávají k nim a všichni si spolu povídají. Absurdity.
Chceme si s B. zahrát Zaklínače a Údolí králů. Zaklínače jsme skoro měly, ale neposunuly jsme se za první tah, protože nevím, kdy se posouvá ta lebka. V Údolí králů jsme se nedostaly za první plavbu po Nilu. Stejně se ale smějeme a máme zábavičku.
V: „Od té doby, co J. chodí s J., máme doma plno deskovek.“
L: „Jaký přínos do rodiny.“
V: „J. nosí mamce nože a česneky, je nadšená.“
L: „Mám mamce taky přinést česnek, až přijdu?“
Naše druhá taneční lekce s J. a J. Borůvku to začíná bavit. Tancujeme u nás na zahradě zalité sluncem. Rozdělily jsme si moc. Já vedu balboa a B. lindy hop.
Když byly sestry menší, měly dvě ovečky plyšáky, jedna se jmenovala Líza a druhá Jája. Precious memories.
Někdo nosí v kapsách uhelný a někdo hvězdný prach. Heboučké jako křídla démonků. Démoni a sedmikrásky.
První běhání po dlouhé době feels like dying, to je vždycky. Po druhé už je to lepší, akorát jsem vyrazila trochu pozdě, a když vběhnu do lesa, už je skoro tma. Jsem změkčená městem.
Po běhání jsem snědla půl balíčku brambůrků. Sisyfos.
Výlet s B., rodiči a oběma psy na Ondřejník. Kolem cesty pár hříbků: babky, kuřátka a dokonce jeden krásný praváček, taky ostružiny a jahody. Dvanáctistupňový borůvkový ležák nahoře na chatě.
Doma sestry s klukama pořádají grilovačku, přišel i P., rodiče se přidávají k nim a všichni si spolu povídají. Absurdity.
Chceme si s B. zahrát Zaklínače a Údolí králů. Zaklínače jsme skoro měly, ale neposunuly jsme se za první tah, protože nevím, kdy se posouvá ta lebka. V Údolí králů jsme se nedostaly za první plavbu po Nilu. Stejně se ale smějeme a máme zábavičku.
V: „Od té doby, co J. chodí s J., máme doma plno deskovek.“
L: „Jaký přínos do rodiny.“
V: „J. nosí mamce nože a česneky, je nadšená.“
L: „Mám mamce taky přinést česnek, až přijdu?“
Naše druhá taneční lekce s J. a J. Borůvku to začíná bavit. Tancujeme u nás na zahradě zalité sluncem. Rozdělily jsme si moc. Já vedu balboa a B. lindy hop.
Když byly sestry menší, měly dvě ovečky plyšáky, jedna se jmenovala Líza a druhá Jája. Precious memories.
Někdo nosí v kapsách uhelný a někdo hvězdný prach. Heboučké jako křídla démonků. Démoni a sedmikrásky.
První běhání po dlouhé době feels like dying, to je vždycky. Po druhé už je to lepší, akorát jsem vyrazila trochu pozdě, a když vběhnu do lesa, už je skoro tma. Jsem změkčená městem.
Po běhání jsem snědla půl balíčku brambůrků. Sisyfos.
pondělí 15. srpna 2016
„Sežeru smeták, jestli to není Vinnetouův vraník.“
L. přijela k nám domů na kafe. Doma blázinec jako vždycky, kopa lidí. Chystám kávu, čokoládový dort se šlehačkou, který pekly sestry a navrch ještě štrúdl. Probíráme šílenosti posledních dnů. Na večer mě L. veze na autobus do Zlína. Moje Velká Smůla pokračuje. V Příboře přesunuli zastávky a než stihnu zjistit odkud jedu, už je pozdě. Tak doma horká sprcha, co smyje všechno zklamání, čaj se štrúdlem a Vinnetou.
Máma teď občas říká: ,ten je taky homosexuál‘ a myslí tím 'taky' jako já a mně to přijde tak moc vtipné a dojemné zároveň. Říkala že Old Shatterhand je gay.
Klárka říkala, že 25 % labutí je gay. Můj nový oblíbený fakt.
Další pohovor, tentokrát s moc milou slečnou. Uvědomuju si nové věci o sobě a o tom, co bych vlastně chtěla v budoucnu dělat. S každým pohovorem se posouvám dál, i kdyby jen v tom, jak přemýšlím. Pak si s B. přisedáme k parádnímu staršímu páru lesbiček na etiopské kapučíno. Shání mi hned dečku, protože na terásce je chladno a fouká.
„Jestli za to ta slečna stojí.“
Potom nám je s B. tak hezky, že zapomíná na trénink. Házíme velkými slovy, jako by se nechumelilo.
„Já chci s tebou žít.“ „Já bych s tebou chtěla rodinu.“ „Tak se prostě nastěhuj.“
Zouvám balerínky a běžím bosky na autobus.
B. propásla naše první zlato z Ria kvůli mazlení.
Rozděluju, pro koho je která písnička od Mountain Goats.
If you get there before me, would you save me a seat? / And if I never get there at all / Would you leave the seat empty?
If you get there before me, will you light us a fire? / And if I never show, will you watch the embers glow? / Would you keep the fire burning?
This is a song for you / In case I never make it through to where you are
Máma teď občas říká: ,ten je taky homosexuál‘ a myslí tím 'taky' jako já a mně to přijde tak moc vtipné a dojemné zároveň. Říkala že Old Shatterhand je gay.
Klárka říkala, že 25 % labutí je gay. Můj nový oblíbený fakt.
Další pohovor, tentokrát s moc milou slečnou. Uvědomuju si nové věci o sobě a o tom, co bych vlastně chtěla v budoucnu dělat. S každým pohovorem se posouvám dál, i kdyby jen v tom, jak přemýšlím. Pak si s B. přisedáme k parádnímu staršímu páru lesbiček na etiopské kapučíno. Shání mi hned dečku, protože na terásce je chladno a fouká.
„Jestli za to ta slečna stojí.“
Potom nám je s B. tak hezky, že zapomíná na trénink. Házíme velkými slovy, jako by se nechumelilo.
„Já chci s tebou žít.“ „Já bych s tebou chtěla rodinu.“ „Tak se prostě nastěhuj.“
Zouvám balerínky a běžím bosky na autobus.
B. propásla naše první zlato z Ria kvůli mazlení.
Rozděluju, pro koho je která písnička od Mountain Goats.
If you get there before me, would you save me a seat? / And if I never get there at all / Would you leave the seat empty?
If you get there before me, will you light us a fire? / And if I never show, will you watch the embers glow? / Would you keep the fire burning?
This is a song for you / In case I never make it through to where you are
neděle 14. srpna 2016
Koupeme se mezi rybami a hady.
Sešla se největší banda za poslední roky. Já s B., rodiče, sestra s J., M. s H., A. s J., těhotná J. s dítětem a navrch jako největší absurdita M.
Hrajeme si. Bang se těší největší oblibě.
S B. prvně na kánoi, vyrážíme na výpravu za keškou do protilehlé zátoky. Přirážíme ke břehu a brodíme se v blátě. S pádly a špinavýma nohama se prodíráme zelení. Jako amazonky, říká B. Bez bot, po brodění v potoce a popálení kopřivami jsme ulovily keš u Zelené hvězdy.
Deskovky na terásce zalité sluncem. Sedíme u vody na schodech, opékáme špekáčky a pohoda pohoda, nic než pohoda. Západ slunce nad přehradou.
První taneční lekce s J. a J. na spodní terásce u vody. Pro Borůvku první taneční lekce vůbec. Hlavní problém je domluvit se, kdo bude vést, protože chceme obě. #sporyomoc
Cesta do Zlína už bez problémů. Jsem dj jako vždy na dlouhých cestách. Salát k večeři a seriál a mňamky. Takhle bychom mohly žít pořád.
Cestou domů naplněná láskou vychutnávám krásu lesů.
Lepší je mít problémy a umět je vyřešit než nemít žádné.
„Chceš si promluvit, mami?“ „Jasně.“ Tak se večer u vína mimo jiné opatrně ptám, jestli přijede babička na neděli, že bych jí konečně představila B., protože pořád neví.
„Ale babička už to ví, já jsem jí to řekla. Po počátečním šoku říkala: ‚no tak jo‘“. Š. říká, že ,no tak jo‘ je ultimátní přijetí něčeho.
Hrajeme si. Bang se těší největší oblibě.
S B. prvně na kánoi, vyrážíme na výpravu za keškou do protilehlé zátoky. Přirážíme ke břehu a brodíme se v blátě. S pádly a špinavýma nohama se prodíráme zelení. Jako amazonky, říká B. Bez bot, po brodění v potoce a popálení kopřivami jsme ulovily keš u Zelené hvězdy.
Deskovky na terásce zalité sluncem. Sedíme u vody na schodech, opékáme špekáčky a pohoda pohoda, nic než pohoda. Západ slunce nad přehradou.
První taneční lekce s J. a J. na spodní terásce u vody. Pro Borůvku první taneční lekce vůbec. Hlavní problém je domluvit se, kdo bude vést, protože chceme obě. #sporyomoc
Cesta do Zlína už bez problémů. Jsem dj jako vždy na dlouhých cestách. Salát k večeři a seriál a mňamky. Takhle bychom mohly žít pořád.
Cestou domů naplněná láskou vychutnávám krásu lesů.
Lepší je mít problémy a umět je vyřešit než nemít žádné.
„Chceš si promluvit, mami?“ „Jasně.“ Tak se večer u vína mimo jiné opatrně ptám, jestli přijede babička na neděli, že bych jí konečně představila B., protože pořád neví.
„Ale babička už to ví, já jsem jí to řekla. Po počátečním šoku říkala: ‚no tak jo‘“. Š. říká, že ,no tak jo‘ je ultimátní přijetí něčeho.
pátek 12. srpna 2016
Cesta hrůzy.
Na cestu na naši první společnou dovolenou jen tak nezapomeneme.
Po čtvrté vyrážíme ze Zlína. Nejdřív řídím, jsem trochu nervózní, první dlouhá cesta v Borůvčině autě. Když najedeme na dálnici, začnou mi v docela velké rychlosti klesat otáčky na nulu. Auto se cuká. Stavíme u krajnice za Kroměříži, sledujeme kontrolky. Po chvilce už nejde ani nastartovat. Telefonáty, hledáme záchranu. Začíná pršet, dostávám záchvat smíchu. B. opravenému autu, do kterého nedávno nalila spoustu peněz, se nejspíš porouchal motor.
Přijíždí nás zachránit M. B. se převlíká do služebního trička a vesty, lehá si pod auto a přivazuje lano. Liják, nevidíme na krok a bez dechu sledujeme lano, které je uvázané na krokovou vzdálenost. Cesta zpátky do Zlína, modlíme se, aby se nevybila baterka, bez stěračů bychom totiž nedojely. V Kroměříži na kruháči jedno prudké rozjetí a lano se trhá. B. s M. vybíhají do lijáku a tlačí, já se snažím brzdit a nenabourat do M. auta. Promočená Borůvka podruhé lehá pod auto a přivazuje ještě kratší lano.
Zdevastované na benzínce. Uvažuju, jestli do prázdného žaludku bude lepší vůbec nic anebo bageta.
Konečně ve Zlíně už za tmy. Mírně opilá E. nám půjčuje auto. Šťastně házíme věci do kufru a sedáme do tepla. O půl desáté vyrážíme, pořád slejvák, ale nám už to nevadí. Před Brnem se začnou ozývat divné zvuky. Nepřipouštíme si, že by to mohl být problém s naším autem. Kontrolky sice nesvítí, ale po chvilce jsme přinuceny přeci jen zastavit. Máme defekt. Tentokrát nás přechází veškerá legrace. Zároveň vím, že tuhle situaci budeme muset nějak vyřešit a že to zvládneme. Noc, tma, stojíme za zatáčkou na dálnici. Obě si oblíkáme vesty. B. vyhazuje věci z kufru: deštník, rukavici a ovečku, pak rezervu, hever a klíč. Já se snažím stopnout s baterkou nějakého milého kolemjedoucího. Zachraňuje nás pán jedoucí ze svatby. V bílé košili, společenských botách a kalhotách dupe na klíč. Rezerva je podhuštěná. „Lepší než drátem do oka,“ říká pán. Jedeme šedesátkou k nejbližší benzínce, kde dofoukáváme. Po půlnoci jsme zase na cestě. Telefonát od mámy, že nečekaně přijel taky strejda A. s J. Představa, že budeme spát nejspíš na zemi v obýváku se spoustou dalších lidí. Obě jsme vyčerpané, deset hodin ve stresu a bez pořádného jídla. Ve dvě ráno konečně přijíždíme na chatu.
Usínám s B. v náručí s výhledem na hvězdné nebe nad přehradou. Na chatě to voní jako vždycky, bezpečí.
Po čtvrté vyrážíme ze Zlína. Nejdřív řídím, jsem trochu nervózní, první dlouhá cesta v Borůvčině autě. Když najedeme na dálnici, začnou mi v docela velké rychlosti klesat otáčky na nulu. Auto se cuká. Stavíme u krajnice za Kroměříži, sledujeme kontrolky. Po chvilce už nejde ani nastartovat. Telefonáty, hledáme záchranu. Začíná pršet, dostávám záchvat smíchu. B. opravenému autu, do kterého nedávno nalila spoustu peněz, se nejspíš porouchal motor.
Přijíždí nás zachránit M. B. se převlíká do služebního trička a vesty, lehá si pod auto a přivazuje lano. Liják, nevidíme na krok a bez dechu sledujeme lano, které je uvázané na krokovou vzdálenost. Cesta zpátky do Zlína, modlíme se, aby se nevybila baterka, bez stěračů bychom totiž nedojely. V Kroměříži na kruháči jedno prudké rozjetí a lano se trhá. B. s M. vybíhají do lijáku a tlačí, já se snažím brzdit a nenabourat do M. auta. Promočená Borůvka podruhé lehá pod auto a přivazuje ještě kratší lano.
Zdevastované na benzínce. Uvažuju, jestli do prázdného žaludku bude lepší vůbec nic anebo bageta.
Konečně ve Zlíně už za tmy. Mírně opilá E. nám půjčuje auto. Šťastně házíme věci do kufru a sedáme do tepla. O půl desáté vyrážíme, pořád slejvák, ale nám už to nevadí. Před Brnem se začnou ozývat divné zvuky. Nepřipouštíme si, že by to mohl být problém s naším autem. Kontrolky sice nesvítí, ale po chvilce jsme přinuceny přeci jen zastavit. Máme defekt. Tentokrát nás přechází veškerá legrace. Zároveň vím, že tuhle situaci budeme muset nějak vyřešit a že to zvládneme. Noc, tma, stojíme za zatáčkou na dálnici. Obě si oblíkáme vesty. B. vyhazuje věci z kufru: deštník, rukavici a ovečku, pak rezervu, hever a klíč. Já se snažím stopnout s baterkou nějakého milého kolemjedoucího. Zachraňuje nás pán jedoucí ze svatby. V bílé košili, společenských botách a kalhotách dupe na klíč. Rezerva je podhuštěná. „Lepší než drátem do oka,“ říká pán. Jedeme šedesátkou k nejbližší benzínce, kde dofoukáváme. Po půlnoci jsme zase na cestě. Telefonát od mámy, že nečekaně přijel taky strejda A. s J. Představa, že budeme spát nejspíš na zemi v obýváku se spoustou dalších lidí. Obě jsme vyčerpané, deset hodin ve stresu a bez pořádného jídla. Ve dvě ráno konečně přijíždíme na chatu.
Usínám s B. v náručí s výhledem na hvězdné nebe nad přehradou. Na chatě to voní jako vždycky, bezpečí.
čtvrtek 11. srpna 2016
Jsem změkčená městem.
Za tři roky jsem zapomněla, jak mi chybí p r o s t o r. Moje louky a lesy. Moje Beskydy. Jak mi chybí řízení na prázdných cestách.
A nejlepší pocit na světě je doběhnout, sundat boty a ponožky a běhat bosky po zahradě.
Píšu srdceryvný motivační dopis do cestovky.
S L. v Sokolu jako za starých časů - na pivě na lavičkách z odřeného dřeva. Svěřuju se.
Začala jsem mít ráda na lidech vrásky. První byly Borůvčiny, pak Memorininy, pak moje. Jedna vráska za každou radost nebo starost. Protože často zvedám obočí, začaly se mi lámat vrásky uprostřed čela.
Živák Shaka Ponk / vzpomínám jak nade mnou stála - Samaha - sršící charismatem a energií / pružná, štíhlá, utkaná z vlákýnek čisté zářící energie / Egypťanka - chodící sex. Musím je vidět znovu.
Molly je děvka a trubadúr je Marigold.
Jdu od zubaře. Po injekci píchané natřikrát mám za chvilku znecitlivělou celou pravou tvář. Sedám si do auta a cítím, že necítím tvář až k oku. Začíná období Velké Smůly. Ke znecitlivění se přidává otok a modřina. Pravá tvář po zbytek týdne jedna velká bolestivá modrá koule, nemůžu pořádně otevřít pusu, abych se normálně najedla. (Druhý týden se modřina barví do zelena.) Vypadá to, jako bych dostala pěstí do čelisti.
Došla jsem k rozhodnutí, že bych neměla dávat přednost druhým před sebou, aspoň nějakou dobu ne.
Se stejnou intenzitou dokážu hluboce milovat i nenávidět.
„Pojď za mnou,“ začalo znamenat něco úplně nového. Neznamená to: ,kráčej ke mně,‘ ale: ,přijď se všemi svými věcmi a zůstaň a přespi a pak už spolu každou noc.‘
A nejlepší pocit na světě je doběhnout, sundat boty a ponožky a běhat bosky po zahradě.
Píšu srdceryvný motivační dopis do cestovky.
S L. v Sokolu jako za starých časů - na pivě na lavičkách z odřeného dřeva. Svěřuju se.
Začala jsem mít ráda na lidech vrásky. První byly Borůvčiny, pak Memorininy, pak moje. Jedna vráska za každou radost nebo starost. Protože často zvedám obočí, začaly se mi lámat vrásky uprostřed čela.
Živák Shaka Ponk / vzpomínám jak nade mnou stála - Samaha - sršící charismatem a energií / pružná, štíhlá, utkaná z vlákýnek čisté zářící energie / Egypťanka - chodící sex. Musím je vidět znovu.
Molly je děvka a trubadúr je Marigold.
Jdu od zubaře. Po injekci píchané natřikrát mám za chvilku znecitlivělou celou pravou tvář. Sedám si do auta a cítím, že necítím tvář až k oku. Začíná období Velké Smůly. Ke znecitlivění se přidává otok a modřina. Pravá tvář po zbytek týdne jedna velká bolestivá modrá koule, nemůžu pořádně otevřít pusu, abych se normálně najedla. (Druhý týden se modřina barví do zelena.) Vypadá to, jako bych dostala pěstí do čelisti.
Došla jsem k rozhodnutí, že bych neměla dávat přednost druhým před sebou, aspoň nějakou dobu ne.
Se stejnou intenzitou dokážu hluboce milovat i nenávidět.
„Pojď za mnou,“ začalo znamenat něco úplně nového. Neznamená to: ,kráčej ke mně,‘ ale: ,přijď se všemi svými věcmi a zůstaň a přespi a pak už spolu každou noc.‘
úterý 9. srpna 2016
Dojemnosti do jemnosti.
Zdálo se mi, že kupuju pomněnky v mrňavých květináčcích a o nejhebčích rukách na světě.
V novém bytě je na hlavních dveřích obraz muže, který vypadá jako Kafka. Ten byt mi byl souzen.
Říkám L. a K., že dopisy od teď musí psát paní Vránové. Ptají se, jestli to je pseudonym, anebo jsem se vdala.
Práce pořád nic, zatím mě nikdo nechce najmout jako kapitána.
Brigáda na pivních slavnostech mě zase přesvědčila o tom, že lidi jsou spíš hodní než zlí. Takže stop a točení piva - 2 věci, které mi pomáhají zachovat víru v lidstvo.
Nesu B. polívku a k ní chleba v kapse, mám pocit, že jsem doma doma - vesnické akce jsou všude stejné. Ani mi nevadí, že mi cizí tykají - naopak mi to přijde milé.
Snad nám leje do Vltavy.
Cestou domů mám pocit, že všechno voní pronikavěji než obvykle, možná vedlejší účinek prášků na spaní. Doma omámenost a špatný chemický spánek - už nikdy víc, pokud to nebude nutné.
B. je blíženec – chodí po hraně a vychyluje se na jednu nebo na druhou stranu.
První Zaklínač: Heřmánková rusalka a modré růže z Nazairu. / Local demons, jak říkala M. / Pozměněné motivy známých pohádek. / Vůně bezu a angreštu.
Druhý Zaklínač: Zlatý drak a Ledová královna, létající sklenice višňové zavařeniny a květináče. Dívka, která se jmenuje Dečka. Marigold by chtěl převlíkat půlčíky za ovečky. Smrt se sedmikráskami ve vlasech. Děcka do zaklínačské školy. Odvážná Calanthé a dojemně odhodlané Dryády. Kdyby něčím, chtěla bych být dryádou.
Lidi zamořujou Svět. Jaké příšerné bytosti, dokáží špinit i světlem a zvukem.
„Řekni mi, že na hrátky, jaké mi on navrhuje na skalách, mám kamarádky, které to dělají mnohem lépe!“
„K ránu ještě za tmy, se k tábořišti přikradl zuřivý a hladový vlkodlak; viděl ale, že je to Marigold, tak chvíli poslouchal a pak šel svou cestou.“
„…něco skončilo a něco začalo a něco trvalo. A bylo ticho, ticho a klid.“
V novém bytě je na hlavních dveřích obraz muže, který vypadá jako Kafka. Ten byt mi byl souzen.
Říkám L. a K., že dopisy od teď musí psát paní Vránové. Ptají se, jestli to je pseudonym, anebo jsem se vdala.
Práce pořád nic, zatím mě nikdo nechce najmout jako kapitána.
Brigáda na pivních slavnostech mě zase přesvědčila o tom, že lidi jsou spíš hodní než zlí. Takže stop a točení piva - 2 věci, které mi pomáhají zachovat víru v lidstvo.
Nesu B. polívku a k ní chleba v kapse, mám pocit, že jsem doma doma - vesnické akce jsou všude stejné. Ani mi nevadí, že mi cizí tykají - naopak mi to přijde milé.
Snad nám leje do Vltavy.
Cestou domů mám pocit, že všechno voní pronikavěji než obvykle, možná vedlejší účinek prášků na spaní. Doma omámenost a špatný chemický spánek - už nikdy víc, pokud to nebude nutné.
B. je blíženec – chodí po hraně a vychyluje se na jednu nebo na druhou stranu.
První Zaklínač: Heřmánková rusalka a modré růže z Nazairu. / Local demons, jak říkala M. / Pozměněné motivy známých pohádek. / Vůně bezu a angreštu.
Druhý Zaklínač: Zlatý drak a Ledová královna, létající sklenice višňové zavařeniny a květináče. Dívka, která se jmenuje Dečka. Marigold by chtěl převlíkat půlčíky za ovečky. Smrt se sedmikráskami ve vlasech. Děcka do zaklínačské školy. Odvážná Calanthé a dojemně odhodlané Dryády. Kdyby něčím, chtěla bych být dryádou.
Lidi zamořujou Svět. Jaké příšerné bytosti, dokáží špinit i světlem a zvukem.
„Řekni mi, že na hrátky, jaké mi on navrhuje na skalách, mám kamarádky, které to dělají mnohem lépe!“
„K ránu ještě za tmy, se k tábořišti přikradl zuřivý a hladový vlkodlak; viděl ale, že je to Marigold, tak chvíli poslouchal a pak šel svou cestou.“
„…něco skončilo a něco začalo a něco trvalo. A bylo ticho, ticho a klid.“
pondělí 1. srpna 2016
Zajímalo by mě,
proč se mi zdálo zrovna o ní, o člověku, kterého jsem neviděla možná i patnáct let. A navíc ani pořádně nevím, jestli jsem s ní někdy doopravdy mluvila. Pamatuju si jenom, že byla cool. Nosila kostkované košile a čepice kšiltem dozadu. Krom spousty krásných věcí v tom snu bylo malé stvoření, kterému jsem říkala „ďáblíček“. Jmenovala se P., ale všichni jí říkali Tůta. Pěkně pitomá přezdívka. Nicméně sen velmi intenzívní.
Psal mi K., že můžem jen tak zajít někam sednou ve Zlíně a taky jestli se k nim nechci přidat na Pride. Už si ani nevzpomínám, jaké to je chodit ven s novými lidmi.
Začala jsem sledovat 2 Broke Girls. Hodně s nimi teď soucítím. Poor people sobě. Mimo jiné ten seriál ukazuje význam správných spolubydlících a cupcaků.
Prokládám Annu Kareninu Zaklínačem, co jsem to za člověka.
Kousek od našeho nového bytu bydlí nejkrásnější kočka na světě. Je zvyklá sedět venku na parapetu, ale pohladit se nenechá.
Stěhuju s B., s nemocí a s šátkem na krku. Po přesunutí honem sprcha, fancy fucking up a na fancy večeři do sušiji (寿司屋 / 🍣).
Máme krásný klidný večer s B., potím nemoc do dečky, B. se ke mně tiskne a sledujeme Another Earth.
S B. se taky někdy předháníme v rozbitostech, ale hrany se čím dál víc obrušují.
Ještě jednou je to zabolí, až uvidí prázdná místa, na kterých byly moje věci. A možná potom ještě párkrát, ale pak už ne, pak bude čisto.
Psal mi K., že můžem jen tak zajít někam sednou ve Zlíně a taky jestli se k nim nechci přidat na Pride. Už si ani nevzpomínám, jaké to je chodit ven s novými lidmi.
Začala jsem sledovat 2 Broke Girls. Hodně s nimi teď soucítím. Poor people sobě. Mimo jiné ten seriál ukazuje význam správných spolubydlících a cupcaků.
Prokládám Annu Kareninu Zaklínačem, co jsem to za člověka.
Kousek od našeho nového bytu bydlí nejkrásnější kočka na světě. Je zvyklá sedět venku na parapetu, ale pohladit se nenechá.
Stěhuju s B., s nemocí a s šátkem na krku. Po přesunutí honem sprcha, fancy fucking up a na fancy večeři do sušiji (寿司屋 / 🍣).
Máme krásný klidný večer s B., potím nemoc do dečky, B. se ke mně tiskne a sledujeme Another Earth.
S B. se taky někdy předháníme v rozbitostech, ale hrany se čím dál víc obrušují.
Ještě jednou je to zabolí, až uvidí prázdná místa, na kterých byly moje věci. A možná potom ještě párkrát, ale pak už ne, pak bude čisto.
pondělí 25. července 2016
V sobotu výprava
za naší první keškou. V mírném deštíku až ke kráteru. B. sešplhává tam, kde je zakopaný poklad. Ve větším dešti šplháme do kopců a překonáváme příkopy. Jsem mokrá, ale šťastná (trošku metafora pro všechno) a běžím loukou. Málem padáme ze srázu a škrábeme se zpátky nahoru už ve velkém dešti. Prcháme od křovíčka, ve kterém se skrývá divá zvěř (podle řevu snad jelen), a nakonec ještě přes potok promočené a špinavé.
V její rodině jsou na mě všichni miloučcí. Říkají nám „dcérky“.
Pijeme víno a pak B. hraje na klavír Křemílka a Vochomůrku. Zneucťuji Kunderu.
Když hledáme kešky, tak jsem správce navigace a kormidluju na místo určení. B. chvilku navigovala, ale odbočili jsme špatně, takže nemůže být kapitán.
Kostel pro ptáky. Podivnosti. Na lovu jsme objevily krásný tajný rybník.
Cestou domů mluvíme o tom, jak bychom spolu mohly žít.
Uklidňující rozhovory se sestrami jsou majáky na rozbouřeném moři mojí duše. Říkají: ,musíš si něco najít / důvod, proč si ráno oblíct kalhoty.‘ A mají největší pravdu.
Vyhlodaná díra ve mně, kam padají prolité slzy.
Všechno se vždycky děje ve špatný čas.
Tohle stěhování je jako bych si přes hrudník před několika měsíci nalepila obrovskou náplast a teď ji potřebuju strhnout co nejrychleji a bezbolestně. Místo toho je to jako bych ji strhávala týden v kuse.
Poslední týden na bytě. Věci do krabic, všude nacházím vzkazy a dárečky / vzpomínky. Brečím hodiny v kuse. Předpověděla jsem to už dřív. Nezvládám teď být sama.
V její rodině jsou na mě všichni miloučcí. Říkají nám „dcérky“.
Pijeme víno a pak B. hraje na klavír Křemílka a Vochomůrku. Zneucťuji Kunderu.
Když hledáme kešky, tak jsem správce navigace a kormidluju na místo určení. B. chvilku navigovala, ale odbočili jsme špatně, takže nemůže být kapitán.
Kostel pro ptáky. Podivnosti. Na lovu jsme objevily krásný tajný rybník.
Cestou domů mluvíme o tom, jak bychom spolu mohly žít.
Uklidňující rozhovory se sestrami jsou majáky na rozbouřeném moři mojí duše. Říkají: ,musíš si něco najít / důvod, proč si ráno oblíct kalhoty.‘ A mají největší pravdu.
Vyhlodaná díra ve mně, kam padají prolité slzy.
Všechno se vždycky děje ve špatný čas.
Tohle stěhování je jako bych si přes hrudník před několika měsíci nalepila obrovskou náplast a teď ji potřebuju strhnout co nejrychleji a bezbolestně. Místo toho je to jako bych ji strhávala týden v kuse.
Poslední týden na bytě. Věci do krabic, všude nacházím vzkazy a dárečky / vzpomínky. Brečím hodiny v kuse. Předpověděla jsem to už dřív. Nezvládám teď být sama.
úterý 19. července 2016
Přechodné domovy.
Mám hned několik domovů, ale všechny jsou přechodné. Těším se na vše pohlcující stabilitu. Už mě nebaví převážet hrstičku oblečení a knížku, kterou zrovna čtu, z jednoho domova do druhého. Chci mít všechno svoje oblečení doma ve skříni a knížku, kterou zrovna čtu, na nočním stolku u postele.
Večer mi Borůvka hraje na klavír v jejich pustině.
V příští sérii budou Sherlock s Johnem na lodičce.
Jsem sama doma a hlídám psa, který mě pronásleduje všude po domě.
S Borůvkou si hrajeme s koťaty v seně, jedno se vedle ní stočilo do klubíčka a usnulo.
Zdálo se mi, že ze mě vymítali démony. Unikali mi z pusy jako lehounká pára.
Vařím oběd na Širuin způsob (akorát rajčata místo špenátu) a poslouchám u toho Lumineers. Seňor je しゅふ.
Pátá série AHS mě moc nebavila, ale Liz mám ráda. A tolik citu v očích Evana Peterse.
Ráno mě probudila pošta, šla jsem otevřít a řekla jsem: „Dobrý den, tady není nikdo, kdo tady patří.“
A pošťák mi zmateně odpověděl: „Aha, tady nikdo nepatří…“
Částečně uklizeno ve stažených souborech, částečně uklizeno v sobě.
Zdálo se mi, že organizuju divadlo pro dinosaury.
Večer mi Borůvka hraje na klavír v jejich pustině.
V příští sérii budou Sherlock s Johnem na lodičce.
Jsem sama doma a hlídám psa, který mě pronásleduje všude po domě.
S Borůvkou si hrajeme s koťaty v seně, jedno se vedle ní stočilo do klubíčka a usnulo.
Zdálo se mi, že ze mě vymítali démony. Unikali mi z pusy jako lehounká pára.
Vařím oběd na Širuin způsob (akorát rajčata místo špenátu) a poslouchám u toho Lumineers. Seňor je しゅふ.
Pátá série AHS mě moc nebavila, ale Liz mám ráda. A tolik citu v očích Evana Peterse.
Ráno mě probudila pošta, šla jsem otevřít a řekla jsem: „Dobrý den, tady není nikdo, kdo tady patří.“
A pošťák mi zmateně odpověděl: „Aha, tady nikdo nepatří…“
Částečně uklizeno ve stažených souborech, částečně uklizeno v sobě.
Zdálo se mi, že organizuju divadlo pro dinosaury.
pondělí 18. července 2016
Ještě chvilku.
Ještě mě pořád všechno trhá na kusy.
Třičtvrtěhodinový rozhovor s mámou. Nejvíc uklidňující za poslední dobu.
Jen-tak-dárečky od nejmilejších. Láskyplný podtácek od B., Velryba s dortíky od Š. a K. a Liška z pohody od M.
Spím tolik klidně, domácí bezpečí, venku bouřka a za pootevřenými dveřmi na balkón se holky dívají na Doctora.
Na balkóně máme nová ptačí miminka.
Poznatky z hromadného pohovoru - pan ředitel říkal: „ale dobrý, pobavila jste mě.“ Při představování jsem si přidala rok a ani jsem si toho nevšimla. Bylo nás tam 8 - zajímavý průřez společnosti.
Nejdřív jsem rozkoukala Annu Kareninu, ale potom jsem nějak skončila u Š. fotek s kosatkami na libimseti.
You and I are monsters / And I am eating badly / Still don't cry but I keep me in tears
/ Obviously / My wounds are open to you to see / But don't take them seriously
Vyklízím psací stůl a pláču nad lístečky se vzkazy.
Promeškávám Kupcovy státnice, kvůli pracovnímu pohovoru, který byl naprostá ztráta času. Tak aspoň fotka na náměstí a pak s Širunkou se zmrzlinou u Trojice probíráme, jak kdo zvládá svůj život.
Pak v plné polní na promocích V. Š. znesvětila žezlo i pasovací kouzelnou hůlku.
Když hrála hymna, byla jsem ráda, kde jsem doma. Cestou z náměstí si všechny broukáme Gaudeamus.
Třičtvrtěhodinový rozhovor s mámou. Nejvíc uklidňující za poslední dobu.
Jen-tak-dárečky od nejmilejších. Láskyplný podtácek od B., Velryba s dortíky od Š. a K. a Liška z pohody od M.
Spím tolik klidně, domácí bezpečí, venku bouřka a za pootevřenými dveřmi na balkón se holky dívají na Doctora.
Na balkóně máme nová ptačí miminka.
Poznatky z hromadného pohovoru - pan ředitel říkal: „ale dobrý, pobavila jste mě.“ Při představování jsem si přidala rok a ani jsem si toho nevšimla. Bylo nás tam 8 - zajímavý průřez společnosti.
Nejdřív jsem rozkoukala Annu Kareninu, ale potom jsem nějak skončila u Š. fotek s kosatkami na libimseti.
You and I are monsters / And I am eating badly / Still don't cry but I keep me in tears
/ Obviously / My wounds are open to you to see / But don't take them seriously
Vyklízím psací stůl a pláču nad lístečky se vzkazy.
Promeškávám Kupcovy státnice, kvůli pracovnímu pohovoru, který byl naprostá ztráta času. Tak aspoň fotka na náměstí a pak s Širunkou se zmrzlinou u Trojice probíráme, jak kdo zvládá svůj život.
Pak v plné polní na promocích V. Š. znesvětila žezlo i pasovací kouzelnou hůlku.
Když hrála hymna, byla jsem ráda, kde jsem doma. Cestou z náměstí si všechny broukáme Gaudeamus.
čtvrtek 14. července 2016
Víkend v Ově v Ulicích a u Širunky.
Chvilku tanečky s KT. Reunion s těmi, kteří zůstali. Pak hledáme Š. a K. na Stodolní. Holky pijou, já se bavím z pohledu střízlivého / moje první virgin mojito. Pak v klubu rázná B. zachraňuje K. a já jsem ráda, ne že bych měla přímo strach, ale bylo to krajně nepříjemné. Š. chodí po Stodolní jako by jí patřila.
Š. říkala: „Běž, Bílý Tesáku.“
O půl třetí ráno jsme ještě cestou od autobusu potkaly bouřku / běžíme mezi hromy a blesky a promokáme skrz naskrz. Pak mokré sedíme v chodbě na zemi s Š. smečkou.
Jsem ráda, že holky přijaly B., i když Š. třeba jen kvůli tomu, že má mikinu s Batmanem.
K. je další den téměř mrtev a léčí se spánkem skoro celý den. My s Š. a B. zatím koukáme na první dva díly Lvího krále u Š. v nejútulnějším obýváku v dečkách. Chill. Š. máma nám vaří nejchutnější vývar a Š. nám vaří oběd. Do toho Š. smečka psů + nejmenší Shelly od N. (V obýváku V: „Š., to není váš pes.“)
Minulost si musíš hodit na hlavu.
U Š. doma mají vycpané zvířata, které její táta ulovil v Africe.
Scénka v kuchyni, kdy nám Š. máma nalívá polívku, Š. bere ze země psa, zvedá ho nad hlavu a křičí úvodní písničku Lvího krále (v pozadí hrajou v televizi zprávy).
Navečer se dostáváme do centra na koncert Astronautalise / láska / pozitivní vibrace z Floridy / alternativní rap / tanečky a mimorealita a moje srdce, když křičel.
He said, follow me tonight, I show you what it's like to be alive.
Všechny jsme unavené, usínáme u Fight clubu.
Dokoukáváme s Borůvkou OITNB. Poslední tři epizody jsou bolestivě tnoucí. Jsem rozesmutnělá a pak pláču, když odprovádím B. na vlak. Ohňostroje emocí a láska.
Š. říkala: „Běž, Bílý Tesáku.“
O půl třetí ráno jsme ještě cestou od autobusu potkaly bouřku / běžíme mezi hromy a blesky a promokáme skrz naskrz. Pak mokré sedíme v chodbě na zemi s Š. smečkou.
Jsem ráda, že holky přijaly B., i když Š. třeba jen kvůli tomu, že má mikinu s Batmanem.
K. je další den téměř mrtev a léčí se spánkem skoro celý den. My s Š. a B. zatím koukáme na první dva díly Lvího krále u Š. v nejútulnějším obýváku v dečkách. Chill. Š. máma nám vaří nejchutnější vývar a Š. nám vaří oběd. Do toho Š. smečka psů + nejmenší Shelly od N. (V obýváku V: „Š., to není váš pes.“)
Minulost si musíš hodit na hlavu.
U Š. doma mají vycpané zvířata, které její táta ulovil v Africe.
Scénka v kuchyni, kdy nám Š. máma nalívá polívku, Š. bere ze země psa, zvedá ho nad hlavu a křičí úvodní písničku Lvího krále (v pozadí hrajou v televizi zprávy).
Navečer se dostáváme do centra na koncert Astronautalise / láska / pozitivní vibrace z Floridy / alternativní rap / tanečky a mimorealita a moje srdce, když křičel.
He said, follow me tonight, I show you what it's like to be alive.
Všechny jsme unavené, usínáme u Fight clubu.
Dokoukáváme s Borůvkou OITNB. Poslední tři epizody jsou bolestivě tnoucí. Jsem rozesmutnělá a pak pláču, když odprovádím B. na vlak. Ohňostroje emocí a láska.
neděle 10. července 2016
Za soumraku
Bee je třetí pád od jména Bea a ne včela.
Pravda může často znít jako klišé.
Smutné, depresivní a plné zklamání. „Obejmi mě, temnoto.“
Kdo by nechtěl vyznání lásky od zhmotnělého uměleckého díla bez ohledu na to, že by bylo falešné?
„Většina lidí si myslí, že nejsou většina lidí.“
„Bette stojící u tlamy žraloka. Míla, jak sedí den za dnem v japonském klášteře.“
Je nemožné být konstantně šťastný a vyrovnaný.
První den bez úzkosti a deprese. Budu to psát v jednotném čísle, takhle to vypadá, že jich je méně.
Pomáhá mi stanovit si malé úkoly a potom je postupně plnit. Jednoduché cíle - uvařit, vyprat, dočíst knihu, dokoukat seriál. Utopit se v knihách než se rozhodnu, co se životem.
Jako bych měla jen dva módy: výkonnost na 150 % nebo naprostá neschopnost, kdy se mi nechce ani vstát z postele a nejradši bych prospala celé dny.
Jako by doteď všechno byly jenom pojmy, které se teprve teď začínají zhmotňovat do své skutečné podstaty.
Zdají se mi nádherné pirátské sny. Nejsem kapitánka, ale to mi vůbec nevadí. Máme krásnou loď a zvednuté plachty a plavíme se vstříc slunci. Proplouváme skrz zatopené město.
Pak se mi zdá, že se k nám V. brácha vrátil z Ruska a všichni jsme slavili Vánoce v červenci.
Potom jsem chytala v obýváku červenou rybu, která měla v puse malou zelenou rybku. Ta červená nepotřebovala být pořád ve vodě, ale ta zelená ano. Nakonec jsem tu zelenou chytla, když ji ta červená vyplivla a dala jsem ji do vody k hroznům.
Pravda může často znít jako klišé.
Smutné, depresivní a plné zklamání. „Obejmi mě, temnoto.“
Kdo by nechtěl vyznání lásky od zhmotnělého uměleckého díla bez ohledu na to, že by bylo falešné?
„Většina lidí si myslí, že nejsou většina lidí.“
„Bette stojící u tlamy žraloka. Míla, jak sedí den za dnem v japonském klášteře.“
Je nemožné být konstantně šťastný a vyrovnaný.
První den bez úzkosti a deprese. Budu to psát v jednotném čísle, takhle to vypadá, že jich je méně.
Pomáhá mi stanovit si malé úkoly a potom je postupně plnit. Jednoduché cíle - uvařit, vyprat, dočíst knihu, dokoukat seriál. Utopit se v knihách než se rozhodnu, co se životem.
Jako bych měla jen dva módy: výkonnost na 150 % nebo naprostá neschopnost, kdy se mi nechce ani vstát z postele a nejradši bych prospala celé dny.
Jako by doteď všechno byly jenom pojmy, které se teprve teď začínají zhmotňovat do své skutečné podstaty.
Zdají se mi nádherné pirátské sny. Nejsem kapitánka, ale to mi vůbec nevadí. Máme krásnou loď a zvednuté plachty a plavíme se vstříc slunci. Proplouváme skrz zatopené město.
Pak se mi zdá, že se k nám V. brácha vrátil z Ruska a všichni jsme slavili Vánoce v červenci.
Potom jsem chytala v obýváku červenou rybu, která měla v puse malou zelenou rybku. Ta červená nepotřebovala být pořád ve vodě, ale ta zelená ano. Nakonec jsem tu zelenou chytla, když ji ta červená vyplivla a dala jsem ji do vody k hroznům.
čtvrtek 7. července 2016
Skutečná tragédie je nemít čas na čtení.
It took a while for you to find me
But I was hiding in the lime tree
/ Hymna posledních dní /
So save me, love, save me all the time
I'll wash you down with a simple sip of wine
Na zahradě teď máme dvě velká dřevěná lehátka a na nich dečky. Hrajeme se sestrou prostorové piškvorky a koupeme se ve slunci. Pak vaříme oběd a posloucháme u toho mighty orchestr.
Vybarvuju lodě, ryby a mušle a hledám vnitřní mír.
Loterie se životem.
Z ‚po státnicích‘ se stalo ‚po tom, až si najdu práci‘.
Zdálo se mi o třech awkward minutách s Iggy Popem.
Píšu v noci do poznámek v mobilu dopis bytečku, pak přepíšu a předám.
Jak mi chyběli motýli!
Přecpala jsem se duhovými muffiny.
Hrajeme Temné znamení na zahradě pod hvězdným nebem, dokud nezačnou přilítávat můry a nevidíme první tlustou světlušku. Zboňuju naši zahradu a naše nekonečné nebe. Dusivý strach, že se jednou na naši zahradu nevrátím už nikdy. A že třeba naše zahrada už nebude naše, ale bude úplně cizí.
Procházka na Hukvaldy. Nespočetněkrát projité cestičky.
Potom odpoledne u přehrady s drahými. Jen tak spolu, pak si kupujeme večeři a jdeme ji sníst k LCh domů. Tohle jsme ještě nedělali. Je fajn, že i po devíti letech pořád máme nějaká poprvé. Ha-ha.
But I was hiding in the lime tree
/ Hymna posledních dní /
So save me, love, save me all the time
I'll wash you down with a simple sip of wine
Na zahradě teď máme dvě velká dřevěná lehátka a na nich dečky. Hrajeme se sestrou prostorové piškvorky a koupeme se ve slunci. Pak vaříme oběd a posloucháme u toho mighty orchestr.
Vybarvuju lodě, ryby a mušle a hledám vnitřní mír.
Loterie se životem.
Z ‚po státnicích‘ se stalo ‚po tom, až si najdu práci‘.
Zdálo se mi o třech awkward minutách s Iggy Popem.
Píšu v noci do poznámek v mobilu dopis bytečku, pak přepíšu a předám.
Jak mi chyběli motýli!
Přecpala jsem se duhovými muffiny.
Hrajeme Temné znamení na zahradě pod hvězdným nebem, dokud nezačnou přilítávat můry a nevidíme první tlustou světlušku. Zboňuju naši zahradu a naše nekonečné nebe. Dusivý strach, že se jednou na naši zahradu nevrátím už nikdy. A že třeba naše zahrada už nebude naše, ale bude úplně cizí.
Procházka na Hukvaldy. Nespočetněkrát projité cestičky.
Potom odpoledne u přehrady s drahými. Jen tak spolu, pak si kupujeme večeři a jdeme ji sníst k LCh domů. Tohle jsme ještě nedělali. Je fajn, že i po devíti letech pořád máme nějaká poprvé. Ha-ha.
středa 6. července 2016
Cpu se malinami,
jahodami a hráškem a čtu. Mám čokoládu a povídky Neila Gaimana. Heaven.
Náhodou s M. čteme stejnou knihu. Vesmírné spojení.
M: „Vedené po Kryštůfkových chloupcích.“
V: „Po chomáčcích vlny na větvičkách.“ ☁
M: „Přes peříčka malých ptáčátek.“
Sbírat vlnu z větviček v pozvolných horách.
„Noc byla jasná a chladná, nebe bylo plné hvězd, které vypadaly tak zářivé a tak blízko, až mi připadalo, že kdybych natáhl ruku, očešu je jako ostružiny.“
Pravda je jeskyně v černých horách.
Přísahat při stínech a tichu a orlích perech.
„Dobrodružství mají svoje místo v životě, ale pravidelná strava a vyhýbání se bolesti mají taky něco do sebe.“
U kalendáře příběhů už jsem byla zamilovaná. Další Neil, kterého musí každý milovat.
Schovávají se za sekundami. Kapitánka skoro jako já.
„Když vám kachny přestanou věřit, víte, že jste zašli až příliš daleko … “
„Slyšel jsem vzdálené zahřmění a v noci, když jsme spali, začalo pršet, kapky bubnovaly na iglú z knih a smývaly slova ze světa.“
Koš na oheň, smrt a med, včely z mlžných kopců, tenké nebe a elegance příšer.
Doctor Who, vlna neexistence, ticho bylo absolutní a utěrky s ovečkami.
Náhodou s M. čteme stejnou knihu. Vesmírné spojení.
M: „Vedené po Kryštůfkových chloupcích.“
V: „Po chomáčcích vlny na větvičkách.“ ☁
M: „Přes peříčka malých ptáčátek.“
Sbírat vlnu z větviček v pozvolných horách.
„Noc byla jasná a chladná, nebe bylo plné hvězd, které vypadaly tak zářivé a tak blízko, až mi připadalo, že kdybych natáhl ruku, očešu je jako ostružiny.“
Pravda je jeskyně v černých horách.
Přísahat při stínech a tichu a orlích perech.
„Dobrodružství mají svoje místo v životě, ale pravidelná strava a vyhýbání se bolesti mají taky něco do sebe.“
U kalendáře příběhů už jsem byla zamilovaná. Další Neil, kterého musí každý milovat.
Schovávají se za sekundami. Kapitánka skoro jako já.
„Když vám kachny přestanou věřit, víte, že jste zašli až příliš daleko … “
„Slyšel jsem vzdálené zahřmění a v noci, když jsme spali, začalo pršet, kapky bubnovaly na iglú z knih a smývaly slova ze světa.“
Koš na oheň, smrt a med, včely z mlžných kopců, tenké nebe a elegance příšer.
Doctor Who, vlna neexistence, ticho bylo absolutní a utěrky s ovečkami.
pondělí 4. července 2016
闇
Snažila jsem se mít v hlavě prázdno, když jsem v altánu uklízela absolutně všechno, co se dá hodit. Střepy a fleky od krve, můj třetí den doma. Ještě že se vidličky nedají rozbít.
pátek 1. července 2016
Alkoholový a filmový víkend s V.
Náš náhodný neuvážený výběr filmů.
Milk. Krása, láska a duha. Silní odhodlaní lidé, kteří mění svět. Těch je třeba.
Procházka do města. Autorské čtení a vernisáž / Tlamy / Jdeme tam už po pár ginech s tonikem. Venku je neskutečné vedro a nehybný vzduch. Za okny kavárny probíhá půlmaratón (hoho-hohoho). Mezi čtením básní slyšíme běžce a povzbuzující fanoušky, do toho občas zakňučí pes a kolem umělkyně pobíhají její děti. Další víno a jahody se šlehačkou. Pak jdeme domů kolem trati půlmaratónu. Pohřebiště hub a vodiči s vlaječkami. I po osmé je horko k zalknutí. Za rok budem s V. koukat na půlmaratón z okna našeho nového bytu.
Moulin Rouge. Zklamání a jiskřivý kýč.
Me & Earl & the Dying Girl. Výborné a doporučuji.
V neděli pokračujeme Mysterious Skin. Joseph Gordon-Levitt v roli, po které už se na něj nikdy nebudu moct dívat stejnýma očima.
An Education. Zajímavé, vůbec neodpovídá tomu, co čekáte z traileru.
When Marnie Was There. Ghibli bez Mijazakiho. Moc jednoduchá zápletka.
Celé jsme to zakončily tříhodinovým Braveheart. Modrooký Mel Gibson v kiltu proti anglickému králi. Bláznivý Ir, kterému patří celé Irsko.
Někdo měl na nádraží v batohu surikatu s jedním fouskem.
V pondělí poslední díl got a další haldy vína tentokrát i se Š. a K.
Přes Skarsgårda jsme se dostaly k Nymfomance.
Kupec nakonec rozlil červené víno, tak jsem ho utřela do stejné utěrky, se kterou jsem nedávno utírala vlastnoručně rozlité růžové šampaňské. Naše utěrky musely za ty tři roky vypít hromady vín.
Š. je nejstatečnější bojovník a lovec můr.
Ukládám všechny do deček a sebe na kobereček do peřin.
Píšu P: Nakonec u nás přespí Kupec, Širu a Kupec.
P: Ale ne! Dva kupci?!
Milk. Krása, láska a duha. Silní odhodlaní lidé, kteří mění svět. Těch je třeba.
Procházka do města. Autorské čtení a vernisáž / Tlamy / Jdeme tam už po pár ginech s tonikem. Venku je neskutečné vedro a nehybný vzduch. Za okny kavárny probíhá půlmaratón (hoho-hohoho). Mezi čtením básní slyšíme běžce a povzbuzující fanoušky, do toho občas zakňučí pes a kolem umělkyně pobíhají její děti. Další víno a jahody se šlehačkou. Pak jdeme domů kolem trati půlmaratónu. Pohřebiště hub a vodiči s vlaječkami. I po osmé je horko k zalknutí. Za rok budem s V. koukat na půlmaratón z okna našeho nového bytu.
Moulin Rouge. Zklamání a jiskřivý kýč.
Me & Earl & the Dying Girl. Výborné a doporučuji.
V neděli pokračujeme Mysterious Skin. Joseph Gordon-Levitt v roli, po které už se na něj nikdy nebudu moct dívat stejnýma očima.
An Education. Zajímavé, vůbec neodpovídá tomu, co čekáte z traileru.
When Marnie Was There. Ghibli bez Mijazakiho. Moc jednoduchá zápletka.
Celé jsme to zakončily tříhodinovým Braveheart. Modrooký Mel Gibson v kiltu proti anglickému králi. Bláznivý Ir, kterému patří celé Irsko.
Někdo měl na nádraží v batohu surikatu s jedním fouskem.
V pondělí poslední díl got a další haldy vína tentokrát i se Š. a K.
Přes Skarsgårda jsme se dostaly k Nymfomance.
Kupec nakonec rozlil červené víno, tak jsem ho utřela do stejné utěrky, se kterou jsem nedávno utírala vlastnoručně rozlité růžové šampaňské. Naše utěrky musely za ty tři roky vypít hromady vín.
Š. je nejstatečnější bojovník a lovec můr.
Ukládám všechny do deček a sebe na kobereček do peřin.
Píšu P: Nakonec u nás přespí Kupec, Širu a Kupec.
P: Ale ne! Dva kupci?!
středa 29. června 2016
#prvnídennasvobodě
Druhá projížďka s Borůvkou / nejdřív na motorce a potom na lodičce. Zase jsem kapitán a čvachtám si z loďky nohy v přehradě.
Válení na ručníku po jídle. Je to tady - stabilní mír.
Ještě mě čeká spousta změn. Nejspíš půjde o další zlomové léto v řadě.
Uklízím si kolem sebe, uklízím si v sobě. Promazávání poznámek z plochy počítače je duševní očista. Sbírám poztrácenou hudbu a filmy.
Job hunting / pojedu sadit kytky do Holandska? / půjdu uklidit pekařství, abych měla na nájem?
Mám vlasy barvy medu. Zase se k sobě blížím. Všechno se relativně vrací do rovnováhy navzdory dramatům, které dělá B. Tentokrát jsou to skutečné věci. Tnoucí. Jsem ráda, že jsem se ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, zrovna nacházela ve filmové a vínové mimorealitě s V. Jinak bych se taky mohla utopit ve smutku a zklamání a už nikdy nevyplavat. Drama ani ne den od našeho prvního dne na svobodě. Necháváme vše uležet do pátku a pak se uvidí.
Spolíhám na názor V. jako na nic jiného.
Umím být v sekundě chladná jako ledovec, když něco. Určitě budu přísná máma, která říká: „Do svého pokoje, mladá dámo, a přemýšlej nad tím, cos provedla!“
Válení na ručníku po jídle. Je to tady - stabilní mír.
Ještě mě čeká spousta změn. Nejspíš půjde o další zlomové léto v řadě.
Uklízím si kolem sebe, uklízím si v sobě. Promazávání poznámek z plochy počítače je duševní očista. Sbírám poztrácenou hudbu a filmy.
Job hunting / pojedu sadit kytky do Holandska? / půjdu uklidit pekařství, abych měla na nájem?
Mám vlasy barvy medu. Zase se k sobě blížím. Všechno se relativně vrací do rovnováhy navzdory dramatům, které dělá B. Tentokrát jsou to skutečné věci. Tnoucí. Jsem ráda, že jsem se ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, zrovna nacházela ve filmové a vínové mimorealitě s V. Jinak bych se taky mohla utopit ve smutku a zklamání a už nikdy nevyplavat. Drama ani ne den od našeho prvního dne na svobodě. Necháváme vše uležet do pátku a pak se uvidí.
Spolíhám na názor V. jako na nic jiného.
Umím být v sekundě chladná jako ledovec, když něco. Určitě budu přísná máma, která říká: „Do svého pokoje, mladá dámo, a přemýšlej nad tím, cos provedla!“
úterý 28. června 2016
fight because you don’t know how to die quietly
Dva dny po sobě pohovory kolem možné práce. Do toho vyřizování smlouvy na byt, pobíhání po městě / tisk a odevzdávání bp. Filda se opravuje, takže studijní máme na druhé straně města.
Tiskla jsem bp v naší knihovně a na několika místech, včetně hlavní strany mám černé šmouhy. Jdu to ukázat Širunce do Zmijozelu, a když seřazuju papíry, stavím celý balíček do louže vody na stole. Pak si nesu odevzdaně nechat svázat svoji ušmudlanou, mokrou práci.
Moje #monstrum je konečně na světě. / Jsem #Frankenstein.
Pracovní pohovory / „Tak nám o sobě něco řekni.“ / Sama nevím, co ze mě v příští chvíli vypadne. / Jak se prezentovat po tom všem šílenství? Kdo jsem?
To, že si teď pouštím všechny stand upy Dylana Morana mojí depresivní náladě moc nepomáhá.
Jsem vztahovačná. Nedokážu to brát tak, že jsem pro kohokoliv jenom další člověk.
Mám výbuchy emocí, celkovou labilitu a záchvaty smutku.
Pořád mě všichni ujišťují, že si práci najdu. „Snad nepochybuješ o tom, že by sis ji nenašla?“, říká máma. A já mám stejně zničující strach a úzkosti, i když hledám teprve pár dní.
Mimo to cítím jako nikdy předtím, že jsem připravená na budování domova.
Tiskla jsem bp v naší knihovně a na několika místech, včetně hlavní strany mám černé šmouhy. Jdu to ukázat Širunce do Zmijozelu, a když seřazuju papíry, stavím celý balíček do louže vody na stole. Pak si nesu odevzdaně nechat svázat svoji ušmudlanou, mokrou práci.
Moje #monstrum je konečně na světě. / Jsem #Frankenstein.
Pracovní pohovory / „Tak nám o sobě něco řekni.“ / Sama nevím, co ze mě v příští chvíli vypadne. / Jak se prezentovat po tom všem šílenství? Kdo jsem?
To, že si teď pouštím všechny stand upy Dylana Morana mojí depresivní náladě moc nepomáhá.
Jsem vztahovačná. Nedokážu to brát tak, že jsem pro kohokoliv jenom další člověk.
Mám výbuchy emocí, celkovou labilitu a záchvaty smutku.
Pořád mě všichni ujišťují, že si práci najdu. „Snad nepochybuješ o tom, že by sis ji nenašla?“, říká máma. A já mám stejně zničující strach a úzkosti, i když hledám teprve pár dní.
Mimo to cítím jako nikdy předtím, že jsem připravená na budování domova.
sobota 25. června 2016
Takhle se beatníci žení: plain what the hell.
„An accident of gender was all that put me where he wanted to be.“ Carolyn obdivuju taky za tuhle chápavost. Kolik lidí to dokáže?
Co je „Japanese colour-blind book“?
„Good morning, heartache. Here we go again…“
Carolyn, Neal, Jack a děti jsou nejlepší rodinka. Všichni jsou rodina. I s Allenem a dalšími. Tolik lásky v dopisech.
Jami trénuje balet s Baryšnikovem.
Jack se tulí k lahvi vína a vyznává biskupovi lásku.
„We all knew it was best, and it seemed we’d passed some sort of milestone, the kind that demands a sacrifice.“
„It wasn’t until years later I learned that once you think you’ve got it the tests begin.“
Není dobré jít spát hned po přečtení. Nasála jsem do sebe démony, které měli Jack a Neal na počátku konce.
Po Brněnském krátkém, bezesném kómatu nemůžu spát. Nejdřív hrozná únava ve Zlíně i doma, ale nespím. Těším se, že v Olo to půjde, ale nakonec máme s M. filmový večer a zapíjíme naše neúspěchy vínem a ciderem do čtyř do rána. Před devátou zase vstávám, jsem začarovaná.
Předposlední díl got / epická nádhera. John stojí proti všem, čas se zpomaluje při pohledu na koně v cvalu.
The Diary of a Teenage Girl / nádherná hudba / hrozná zvrácenost, není divu, že je to oblíbený film Soko.
A potom hrozně špatná Noc v Roxbury. Co se týče filmů, nejhorší filmový večer.
Nakonec jsme si musely spravit chuť třemi díly Vicious. Nádhernost od bbc. Stárnoucí partneři Freddie (Ian McKellen) a Stuart (Derek Jacobi) / jejich kamarádka Violet (Frances de la Tour) a jejich nový soused Ash (Iwan Rheon). Rozkošnost. Freddie a Stuart si dávají ukázkovou bídu a Ash je roztomile zmatený. Mají konvičku v pleteném oblečku.
Následující večer je taky vinný a filmový. Dva díly Pirátů z Karibiku a kousek Sweeneyho Todda jen dokud neusnu. O půl jedné otvíráme růžové šampaňské. Probíráme přátelství z nostalgie.
„I’ve got a jar of dirt.“
Opravdu jsem ztratila schopnost spát. Nespím víc než pět hodin. Je mi mlžně. Taková na-ta-že-ná únava, co ti nedovolí spát.
Co je „Japanese colour-blind book“?
„Good morning, heartache. Here we go again…“
Carolyn, Neal, Jack a děti jsou nejlepší rodinka. Všichni jsou rodina. I s Allenem a dalšími. Tolik lásky v dopisech.
Jami trénuje balet s Baryšnikovem.
Jack se tulí k lahvi vína a vyznává biskupovi lásku.
„We all knew it was best, and it seemed we’d passed some sort of milestone, the kind that demands a sacrifice.“
„It wasn’t until years later I learned that once you think you’ve got it the tests begin.“
Není dobré jít spát hned po přečtení. Nasála jsem do sebe démony, které měli Jack a Neal na počátku konce.
Po Brněnském krátkém, bezesném kómatu nemůžu spát. Nejdřív hrozná únava ve Zlíně i doma, ale nespím. Těším se, že v Olo to půjde, ale nakonec máme s M. filmový večer a zapíjíme naše neúspěchy vínem a ciderem do čtyř do rána. Před devátou zase vstávám, jsem začarovaná.
Předposlední díl got / epická nádhera. John stojí proti všem, čas se zpomaluje při pohledu na koně v cvalu.
The Diary of a Teenage Girl / nádherná hudba / hrozná zvrácenost, není divu, že je to oblíbený film Soko.
A potom hrozně špatná Noc v Roxbury. Co se týče filmů, nejhorší filmový večer.
Nakonec jsme si musely spravit chuť třemi díly Vicious. Nádhernost od bbc. Stárnoucí partneři Freddie (Ian McKellen) a Stuart (Derek Jacobi) / jejich kamarádka Violet (Frances de la Tour) a jejich nový soused Ash (Iwan Rheon). Rozkošnost. Freddie a Stuart si dávají ukázkovou bídu a Ash je roztomile zmatený. Mají konvičku v pleteném oblečku.
Následující večer je taky vinný a filmový. Dva díly Pirátů z Karibiku a kousek Sweeneyho Todda jen dokud neusnu. O půl jedné otvíráme růžové šampaňské. Probíráme přátelství z nostalgie.
„I’ve got a jar of dirt.“
Opravdu jsem ztratila schopnost spát. Nespím víc než pět hodin. Je mi mlžně. Taková na-ta-že-ná únava, co ti nedovolí spát.
středa 22. června 2016
Pobíháme v bouřce,
největší slejvák, blesky a hřmění. Hledáme svůj budoucí byteček. Milá hodinka nad muffinky. Mluvit s L. je domov. Šest let jsme spolu chodily na gympl a hrát volejbal, potom jsme se tři roky míjely v Olo a teď spolu budeme bydlet. Návrať. L. taky patří mezi lidi, které znám věčnost, a tím se vyrušuje většina cenzury v tom, jak spolu mluvíme. V. a K. jsou nadšené, tak se domlouváme, že podepíšem smlouvu. V srpnu se stěhuju a holky za mnou v září. Útulno. L. je domov, sestra a V. ještě víc.
Další zásah Vesmíru, že jsem zahlídla její inzerát. Too good to be true. Žádný háček. Jsem kapitánem svého života. Další rok v Olo. S lidmi, kteří znamenají domov.
Od V. další kartičky proti démonům a na lepší náladu. <3
M. mi vysvětluje něco o tom, že budeme rozdělené řekou, protože koleje jsou řeka. Šifry.
Doma koukám na dávné video z tancování (spv). Co bylo zase tohle za období. Vystupovat s tancováním před lidma.
Poslední dobou se mi občas zdává, že máme vystupovat s některou sestavou a já neznám kroky a těšně před vystoupením se je učím od A. A a K, M a E a K. Taky jsme byly partička. Taky láska. S M potom vlastně taky volejbal. S A potom taky všechno. Zkoušky v potemnělém kulturáku. Náhlá vzpomínka na koukání do tělocvičny skrz šprušle. Šprušle je super slovo. Přespávání v tělocvičně. Víkendovky. Ve spacáku vedle sebe.
Olo-Zlín-Brno-Zlín-Olo-doma-FM-Olo potřebuju zastavit.
Pěšky na autobus jako kdysi. Ve FM je nemožné nepotkat nikoho známého.
Po vyřizování na kafe s L. Je ráda, že se můj život někam posouvá.
LL spolu byli na Islandu. Absurdity. Jsem vlastně ráda, že se spolu občas vídají L. a P. Don’t look back in anger.
L. půjde nakonec na Placebo s H. Asi to tak taky mělo být. H. teď pere prádlo v nějakém americkém národním parku. Absurdity.
Další zásah Vesmíru, že jsem zahlídla její inzerát. Too good to be true. Žádný háček. Jsem kapitánem svého života. Další rok v Olo. S lidmi, kteří znamenají domov.
Od V. další kartičky proti démonům a na lepší náladu. <3
M. mi vysvětluje něco o tom, že budeme rozdělené řekou, protože koleje jsou řeka. Šifry.
Doma koukám na dávné video z tancování (spv). Co bylo zase tohle za období. Vystupovat s tancováním před lidma.
Poslední dobou se mi občas zdává, že máme vystupovat s některou sestavou a já neznám kroky a těšně před vystoupením se je učím od A. A a K, M a E a K. Taky jsme byly partička. Taky láska. S M potom vlastně taky volejbal. S A potom taky všechno. Zkoušky v potemnělém kulturáku. Náhlá vzpomínka na koukání do tělocvičny skrz šprušle. Šprušle je super slovo. Přespávání v tělocvičně. Víkendovky. Ve spacáku vedle sebe.
Olo-Zlín-Brno-Zlín-Olo-doma-FM-Olo potřebuju zastavit.
Pěšky na autobus jako kdysi. Ve FM je nemožné nepotkat nikoho známého.
Po vyřizování na kafe s L. Je ráda, že se můj život někam posouvá.
LL spolu byli na Islandu. Absurdity. Jsem vlastně ráda, že se spolu občas vídají L. a P. Don’t look back in anger.
L. půjde nakonec na Placebo s H. Asi to tak taky mělo být. H. teď pere prádlo v nějakém americkém národním parku. Absurdity.
úterý 21. června 2016
Kupec mi posílá pardubické kachny.
Jsem smetíčko ve větru a vůbec nevím, kam mě zavane. „Všichni jsme smetíčka a živůtek je větříček,“ říká Klárka a má pravdu.
V: „Pořad mám návaly, že se mi ze všeho dělá špatně. I když se ujišťuju, že to všechno nějak dopadne, moje tělo tě nechce přijímat.“ Chtěla jsem napsat „to“.
Š: „V., chtěla jsem tě nějak podpořit, zatímco jsem si to pročítala, a pak prostě napíšeš ,moje tělo tě nechce přijímat‘, zabité.“
Spoustě lidem se dějou převratné věci v životě. „Převratník raka“ říká Klárka. Je nejvtipnější.
Udělejte mi lodičku, ať můžu odplout.
P: „Máš tam brokoličku.“
V: „Jo! tu si vezmu nebo sním.“
P: „Tyyyy nežeň se s brokolicí!“
P: „V poličce je ovocný družík, tak ho pijte a tak.“
V: „Já vypiju družík.“
P: „Družík je na družení, nemůže se pít o samotě!“
V: „Haló, kde jsi?“
K: „Naproti.“
V: „Naproti čeho?“
K: „Naproti tobě.“
V: „Pořad mám návaly, že se mi ze všeho dělá špatně. I když se ujišťuju, že to všechno nějak dopadne, moje tělo tě nechce přijímat.“ Chtěla jsem napsat „to“.
Š: „V., chtěla jsem tě nějak podpořit, zatímco jsem si to pročítala, a pak prostě napíšeš ,moje tělo tě nechce přijímat‘, zabité.“
Spoustě lidem se dějou převratné věci v životě. „Převratník raka“ říká Klárka. Je nejvtipnější.
Udělejte mi lodičku, ať můžu odplout.
P: „Máš tam brokoličku.“
V: „Jo! tu si vezmu nebo sním.“
P: „Tyyyy nežeň se s brokolicí!“
P: „V poličce je ovocný družík, tak ho pijte a tak.“
V: „Já vypiju družík.“
P: „Družík je na družení, nemůže se pít o samotě!“
V: „Haló, kde jsi?“
K: „Naproti.“
V: „Naproti čeho?“
K: „Naproti tobě.“
pondělí 20. června 2016
Mám ještě pár hloupých tajemství.
Křeče ze setrvačnosti.
Ološlap. Surreálno.
Kupec je hlavní vaječný mág.
V: „Nejsi dort, máš Lenku.“
Spontánně do Brna. Mám s sebou jenom pomačkané šaty, plátěnou tašku, tričko, kraťasy a krabičku s rýží. Jen ať už jsem u L.
Objímám L., seznamuju se s Kl. Chrlíme na sebe všechny životní novinky. Přidává se Kr.
Gay bar, který náhodou zrovna ten večer slaví narozeniny. Welcome drinky a raut. Víno, sekaná a ananas.
L má 22 a bc. Děláme, že ty balónky a celá párty jsou pro ni.
Kr: „A vy to máte jak, jste teplí nebo poloteplí?“
Po čase na někoho chrlím svoje šílené životní osudy.
Podle Kl. jsem prý hezky vyrovnaná. Ha-ha.
Kl. měl před nějakou dobou v Ově rande s číšníkem, který nás obsluhuje. Ten je z toho tolik rozrušený, že vylívá Kl. víno do klína. Později dostáváme jako odškodné panáky zdarma - specialita podniku - říkají tomu „Zabil“ - mňaminka - melounový džus, tatranský čaj a ananasová kostka.
Když nic nevyjde, budeme s L. podnikat. Založíme si kavárnu se zvířátky. V zoo se dohadujeme, která zvířata do ní vezmeme. Mary a nosály. Ježky a lišky. Nebo to bude jako v Harry Potterovi - sovy a káva z kotlíků.
Mátový čaj na kocovinu.
Na výlet do zoo balíme jahody do zavařovaček. Rodinný letní výlet.
Hladíme kůzlata a pozorujem vlčí rodinku. Táta vlk je duch lesa.
L. mě vozí na vozíčku, ale neumí řídit.
Kl: „Můžeš si připadat jako mořská panna. Chybí ti jenom moře…a panenství.“
Dítě: „Mami, a proč s tím medvídkem není tatínek?“
Máma: „Tatínci nemusí být pořád s medvídky.“
Dítě: „A nebo ten tatínek umřel.“
Myslím, že něco takového by řeklo i moje dítě.
Pak ještě procházka kolem řeky k přehradě a už zpátky B. do náruče. Běžím na tramvaj, ještě ani nevím odkud jede a nemám koupený lístek do Zlína. Tramvaj zrovna přijíždí, tak k ní plynule dobíhám a odhaduju, že tolik lidí asi bude směřovat na hlavák. Při nastupování si to teprve ověřuju. Občas dělám taky dobré manévry.
Ološlap. Surreálno.
Kupec je hlavní vaječný mág.
V: „Nejsi dort, máš Lenku.“
Spontánně do Brna. Mám s sebou jenom pomačkané šaty, plátěnou tašku, tričko, kraťasy a krabičku s rýží. Jen ať už jsem u L.
Objímám L., seznamuju se s Kl. Chrlíme na sebe všechny životní novinky. Přidává se Kr.
Gay bar, který náhodou zrovna ten večer slaví narozeniny. Welcome drinky a raut. Víno, sekaná a ananas.
L má 22 a bc. Děláme, že ty balónky a celá párty jsou pro ni.
Kr: „A vy to máte jak, jste teplí nebo poloteplí?“
Po čase na někoho chrlím svoje šílené životní osudy.
Podle Kl. jsem prý hezky vyrovnaná. Ha-ha.
Kl. měl před nějakou dobou v Ově rande s číšníkem, který nás obsluhuje. Ten je z toho tolik rozrušený, že vylívá Kl. víno do klína. Později dostáváme jako odškodné panáky zdarma - specialita podniku - říkají tomu „Zabil“ - mňaminka - melounový džus, tatranský čaj a ananasová kostka.
Když nic nevyjde, budeme s L. podnikat. Založíme si kavárnu se zvířátky. V zoo se dohadujeme, která zvířata do ní vezmeme. Mary a nosály. Ježky a lišky. Nebo to bude jako v Harry Potterovi - sovy a káva z kotlíků.
Mátový čaj na kocovinu.
Na výlet do zoo balíme jahody do zavařovaček. Rodinný letní výlet.
Hladíme kůzlata a pozorujem vlčí rodinku. Táta vlk je duch lesa.
L. mě vozí na vozíčku, ale neumí řídit.
Kl: „Můžeš si připadat jako mořská panna. Chybí ti jenom moře…a panenství.“
Dítě: „Mami, a proč s tím medvídkem není tatínek?“
Máma: „Tatínci nemusí být pořád s medvídky.“
Dítě: „A nebo ten tatínek umřel.“
Myslím, že něco takového by řeklo i moje dítě.
Pak ještě procházka kolem řeky k přehradě a už zpátky B. do náruče. Běžím na tramvaj, ještě ani nevím odkud jede a nemám koupený lístek do Zlína. Tramvaj zrovna přijíždí, tak k ní plynule dobíhám a odhaduju, že tolik lidí asi bude směřovat na hlavák. Při nastupování si to teprve ověřuju. Občas dělám taky dobré manévry.
neděle 19. června 2016
Ozvěny mojí duše
You rise in your heart when you're breathing / 'Cause you always look mad when you're dreaming /
You're sad and magical.
Tehdy to byl jeden z nejdůležitějších koncertů pro moji duši. Zacelení a splynutí. Jenom já a Silver fox.
Setkání s maminkou v zelených šatech a pracovní pohovor byl krásný začátek nového světa. Bylo mi tak mile, tohle je život, tohle chci.
Už se to blíží, nové bydlení, nová práce. Pak budu zase schopná všem psát poetické dopisy. A plány s B. Už žádné 24 hodinové učící směny s šestihodinovou pauzou na spánek.
Š: „Můžete být jako v big bang. Mít dny kdy budete jíst jenom čínu. Nebo ve vašem případě prostě dny kdy budete jíst.“
M. básní o ohaně:
ohana je věčná / ohana je něžná / ohana je dečka
Snídáme s B. jako šlechtici - vajíčka na stojáncích a posloucháme mighty orchestr.
You're sad and magical.
Tehdy to byl jeden z nejdůležitějších koncertů pro moji duši. Zacelení a splynutí. Jenom já a Silver fox.
Setkání s maminkou v zelených šatech a pracovní pohovor byl krásný začátek nového světa. Bylo mi tak mile, tohle je život, tohle chci.
Už se to blíží, nové bydlení, nová práce. Pak budu zase schopná všem psát poetické dopisy. A plány s B. Už žádné 24 hodinové učící směny s šestihodinovou pauzou na spánek.
Š: „Můžete být jako v big bang. Mít dny kdy budete jíst jenom čínu. Nebo ve vašem případě prostě dny kdy budete jíst.“
M. básní o ohaně:
ohana je věčná / ohana je něžná / ohana je dečka
Snídáme s B. jako šlechtici - vajíčka na stojáncích a posloucháme mighty orchestr.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)