je moje nová oblíbená motivační věta spolu s už klasickou: „Hlavně se neposrat.“ Časem přibylo ještě: „Neukázat zoufalství.“
Mám blok s poznámkami z jazykovky a z redakce. Dole je hnědá plocha, do které je vepsáno „mud“, nad tím je oranžová koule, na které je napsáno „sun“ a za tím bílé pozadí, na kterém je „sky“.
Pohled na tu obálku je hrozně uklidňující a drží mě v realitě. Sky, sun a mud.
Moje první cesta do redakce. Kaktusová taška se Cecilovým třetím okem, takže vítejte v Night Vale, červená károvaná sukně a policejní botičky. Pan šéfredaktor je moc fajn. Vzpomenu si na Š. bratra. Týpek. Jeho máma porodila týpka.
Pak hned píšu mluvčím divadla a taky do jazykovky o kontakty. Připravuju otázky na rozhovory. V noci nemůžu spát, protože myslím na články.
B. říká diáři „kalendář (blok)“.
Byly jsme spolu na hřbitově. Večer, skoro u všech hrobů hořely svíčky, mrazivý vzduch. Do toho začaly odbíjet hodiny na kostele.
Další den ráno začínám s mátovým čajem, vločkama s medem, skořicí a kaki a žurnalistickými skripty.
Když už se rozhodneš někam jít, nesmíš couvnout ani o milimetr.
Jazykovka se pro mě začíná stávat dalším domovem. Na poslední konzultaci mi tam bylo moc příjemně. Příští týden učím poprvé sama celou hodinu, která trvá devadesát minut.
M. mi hraje hned tři písničky v rádiu. Mountain goats, Bena Caplana, abych nevěřila cizákům a pak moji vůbec nejoblíbenější Bowieho písničku z Labyrinthu. Třpytky.
Večer jdeme s B. poprvé do divadla. Na Věcičky do Dílny (maličká scéna). Miluju tu divadelní atmosféru. Všichni jsou načančaní a voní. Pijeme frisco a víno s sebou do hlediště. O temných přestávkách se líbáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat