Dva dny po sobě pohovory kolem možné práce. Do toho vyřizování smlouvy na byt, pobíhání po městě / tisk a odevzdávání bp. Filda se opravuje, takže studijní máme na druhé straně města.
Tiskla jsem bp v naší knihovně a na několika místech, včetně hlavní strany mám černé šmouhy. Jdu to ukázat Širunce do Zmijozelu, a když seřazuju papíry, stavím celý balíček do louže vody na stole. Pak si nesu odevzdaně nechat svázat svoji ušmudlanou, mokrou práci.
Moje #monstrum je konečně na světě. / Jsem #Frankenstein.
Pracovní pohovory / „Tak nám o sobě něco řekni.“ / Sama nevím, co ze mě v příští chvíli vypadne. / Jak se prezentovat po tom všem šílenství? Kdo jsem?
To, že si teď pouštím všechny stand upy Dylana Morana mojí depresivní náladě moc nepomáhá.
Jsem vztahovačná. Nedokážu to brát tak, že jsem pro kohokoliv jenom další člověk.
Mám výbuchy emocí, celkovou labilitu a záchvaty smutku.
Pořád mě všichni ujišťují, že si práci najdu. „Snad nepochybuješ o tom, že by sis ji nenašla?“, říká máma. A já mám stejně zničující strach a úzkosti, i když hledám teprve pár dní.
Mimo to cítím jako nikdy předtím, že jsem připravená na budování domova.
Žádné komentáře:
Okomentovat