#prvnídennasvobodě

Druhá projížďka s Borůvkou / nejdřív na motorce a potom na lodičce. Zase jsem kapitán a čvachtám si z loďky nohy v přehradě.

Válení na ručníku po jídle. Je to tady - stabilní mír.

Ještě mě čeká spousta změn. Nejspíš půjde o další zlomové léto v řadě.

Uklízím si kolem sebe, uklízím si v sobě. Promazávání poznámek z plochy počítače je duševní očista. Sbírám poztrácenou hudbu a filmy.

Job hunting / pojedu sadit kytky do Holandska? / půjdu uklidit pekařství, abych měla na nájem?

Mám vlasy barvy medu. Zase se k sobě blížím. Všechno se relativně vrací do rovnováhy navzdory dramatům, které dělá B. Tentokrát jsou to skutečné věci. Tnoucí. Jsem ráda, že jsem se ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, zrovna nacházela ve filmové a vínové mimorealitě s V. Jinak bych se taky mohla utopit ve smutku a zklamání a už nikdy nevyplavat. Drama ani ne den od našeho prvního dne na svobodě. Necháváme vše uležet do pátku a pak se uvidí.

Spolíhám na názor V. jako na nic jiného.

Umím být v sekundě chladná jako ledovec, když něco. Určitě budu přísná máma, která říká: „Do svého pokoje, mladá dámo, a přemýšlej nad tím, cos provedla!“