s největší kocovinou na náslechy do jazykovky, které trvají hodinu a půl. Hned po nich jednání s paní manažerkou o placement testu a suplování. Z jazykovky letím na univerzitu. Nevím, jak se dostat dovnitř, odchytávám kouřícího pána s kartou, který netuší, kdo je pan docent, šéf ústavu. Tak nevím, kde vzal tu kartu. Na ústavu v bludišti chodeb nacházím pana docenta. Rozhovor, který měl trvat třicet minut se taky nakonec natáhnul na hodinu a půl, protože si to nejvíc užíváme a probíráme hrozně zajímavá témata. Bude náročné to zpracovat, ale jestli se to povede, taky by z toho mohl být dobrý článek.
Minulý týden měli v ústavu čajový obřad, na který přijel mistr z Japonska. Kdybych pana docenta znala o týden dřív, mohla jsem jim tam překládat. V ten stejný den mi vyšel rozhovor s panem vrátným na celou stranu.
Špatné víkendové zprávy. M. je celý den morous, tak nemluví. Schovávám se u pralinek, projíždím angličtinu na duolingu a slzím tak, aby to neviděli zákazníci. Mám k N. blíž.
Návštěva u B. tety. Prý jsem sympatická. Zřejmě umím udělat dobrý první dojem, i když moc nemluvím. Na odchodu jí tisknu ruce a říkám, jak si cením, že mě / nás tak bere. Zase skoro slzím.
Únava zase dosahuje stavů, kdy nedokážu pořádně ostřit.
Dobré pondělní zprávy. T. jede do Tokia a V. do Hirošimy. Napadá mě, že jsem na rozdíl od nich nikdy nebyla stvořená pro velké věci. Maximálně tak pro velkou lásku.
Kdo se V. a T. postará o avokádo, až budou v Japonsku?
Mohly by mi přivézt marimo na pěstování.
Zážitečky, jen to cítím z Tvých písmenek, jak se kroutí v čase. Projdeme se spolu někdy po úplně cizím městě?
OdpovědětVymazatRáda bych. Vytvářet společné zážitečky.
OdpovědětVymazat