Victor v ní Yuurimu říká moj kaťonok (kašlu na transkripci) jako Čajkovskij svému milému.
V práci si s El. povídáme o knížkách. Doporučuje mi svoje oblíbené romány od Kinga. #happy times
Potom se nějak dostáváme k tomu, že měla období, kdy nejedla. Takový ty děsivý stádia nejezení. (Nevím, proč mám někdy chuť psát takhle.) Svěřování. Mám k El. blíž. Stává se vám taky občas, že je naprosto jasné, o čem oba mluvíte, ale nikdo to nepojmenuje? Jako třeba, když vyznáváte lásku, ale neřeknete miluju. Nebo mluvíte o tom, že jste na holky, ale neřeknete jsem lesba. Nebo mluvíte o tom, že jste nejedli, ale neřeknete, že jste měli sklony k anorexii.
Do čoko pravidelně chodí jeden starší pár. Můžou mít tak po šedesátce možná trochu víc nebo míň. Vždycky si dají malé kafe nebo čokoládu a během toho, co pijí, si celou dobu povídají a drží se za ruce. Koukám na ně a dělám awwwwww. E: „Taky to tak můžeš mít, pokud budeš chtít a budeš se snažit.“ Největší moudro. Chce to jenom chtít a snažit se a můžeš mít takový vztah.
V rádiu hrajou „Máš chuť majoránky, lásko má.“ Povídám, že je to trochu zvláštní chuť. E. jestli tím prý autor nemyslel spíš marihuanu. Who knows.
Při čtení fanfikcí na Yoi jsem objevila, jak můžu říkat i svojí úchylce: language kink. Tady konkrétně na ruštinu. I can relate easily. It’s a thing now.
V práci rauš z dvojitého pressa. Mám vyšší tělesnou teplotu a třesou se mi prsty. #drogy
Chybí mi stavy únavy. Chybí mi vytížení povinnostmi. Chybí mi kofeinové a cukerné rauše. Chybí mi směřování někam. Teprve v několikátém stádiu únavy po několikáté kávě jsem to opravdu ryze já.
Milování u Keatona. Who are we.
Žádné komentáře:
Okomentovat