Mám hned několik domovů, ale všechny jsou přechodné. Těším se na vše pohlcující stabilitu. Už mě nebaví převážet hrstičku oblečení a knížku, kterou zrovna čtu, z jednoho domova do druhého. Chci mít všechno svoje oblečení doma ve skříni a knížku, kterou zrovna čtu, na nočním stolku u postele.
Večer mi Borůvka hraje na klavír v jejich pustině.
V příští sérii budou Sherlock s Johnem na lodičce.
Jsem sama doma a hlídám psa, který mě pronásleduje všude po domě.
S Borůvkou si hrajeme s koťaty v seně, jedno se vedle ní stočilo do klubíčka a usnulo.
Zdálo se mi, že ze mě vymítali démony. Unikali mi z pusy jako lehounká pára.
Vařím oběd na Širuin způsob (akorát rajčata místo špenátu) a poslouchám u toho Lumineers. Seňor je しゅふ.
Pátá série AHS mě moc nebavila, ale Liz mám ráda. A tolik citu v očích Evana Peterse.
Ráno mě probudila pošta, šla jsem otevřít a řekla jsem: „Dobrý den, tady není nikdo, kdo tady patří.“
A pošťák mi zmateně odpověděl: „Aha, tady nikdo nepatří…“
Částečně uklizeno ve stažených souborech, částečně uklizeno v sobě.
Zdálo se mi, že organizuju divadlo pro dinosaury.
Žádné komentáře:
Okomentovat