pondělí 18. července 2016

Ještě chvilku.

Ještě mě pořád všechno trhá na kusy.

Třičtvrtěhodinový rozhovor s mámou. Nejvíc uklidňující za poslední dobu.

Jen-tak-dárečky od nejmilejších. Láskyplný podtácek od B., Velryba s dortíky od Š. a K. a Liška z pohody od M.

Spím tolik klidně, domácí bezpečí, venku bouřka a za pootevřenými dveřmi na balkón se holky dívají na Doctora.

Na balkóně máme nová ptačí miminka.

Poznatky z hromadného pohovoru - pan ředitel říkal: „ale dobrý, pobavila jste mě.“ Při představování jsem si přidala rok a ani jsem si toho nevšimla. Bylo nás tam 8 - zajímavý průřez společnosti.

Nejdřív jsem rozkoukala Annu Kareninu, ale potom jsem nějak skončila u Š. fotek s kosatkami na libimseti.

You and I are monsters / And I am eating badly / Still don't cry but I keep me in tears
/ Obviously / My wounds are open to you to see / But don't take them seriously

Vyklízím psací stůl a pláču nad lístečky se vzkazy.

Promeškávám Kupcovy státnice, kvůli pracovnímu pohovoru, který byl naprostá ztráta času. Tak aspoň fotka na náměstí a pak s Širunkou se zmrzlinou u Trojice probíráme, jak kdo zvládá svůj život.

Pak v plné polní na promocích V. Š. znesvětila žezlo i pasovací kouzelnou hůlku.

Když hrála hymna, byla jsem ráda, kde jsem doma. Cestou z náměstí si všechny broukáme Gaudeamus.

1 komentář:

  1. Pohovory jsou vždycky zajímavým průřezem společnosti. Hrozně mě to bavilo pozorovat (i když jsem sama byla nervózní).
    Ach, Doctor a klid.

    OdpovědětVymazat