jahodami a hráškem a čtu. Mám čokoládu a povídky Neila Gaimana. Heaven.
Náhodou s M. čteme stejnou knihu. Vesmírné spojení.
M: „Vedené po Kryštůfkových chloupcích.“
V: „Po chomáčcích vlny na větvičkách.“ ☁
M: „Přes peříčka malých ptáčátek.“
Sbírat vlnu z větviček v pozvolných horách.
„Noc byla jasná a chladná, nebe bylo plné hvězd, které vypadaly tak zářivé a tak blízko, až mi připadalo, že kdybych natáhl ruku, očešu je jako ostružiny.“
Pravda je jeskyně v černých horách.
Přísahat při stínech a tichu a orlích perech.
„Dobrodružství mají svoje místo v životě, ale pravidelná strava a vyhýbání se bolesti mají taky něco do sebe.“
U kalendáře příběhů už jsem byla zamilovaná. Další Neil, kterého musí každý milovat.
Schovávají se za sekundami. Kapitánka skoro jako já.
„Když vám kachny přestanou věřit, víte, že jste zašli až příliš daleko … “
„Slyšel jsem vzdálené zahřmění a v noci, když jsme spali, začalo pršet, kapky bubnovaly na iglú z knih a smývaly slova ze světa.“
Koš na oheň, smrt a med, včely z mlžných kopců, tenké nebe a elegance příšer.
Doctor Who, vlna neexistence, ticho bylo absolutní a utěrky s ovečkami.
Žádné komentáře:
Okomentovat