Po pláči je vždycky čisto. Taky proto, že pak už nemáš energii na dramata.
Velká láska není zbytečná, ta je navždycky.
Mentální dávidlo / když se se sebou nesejdu, když se cítím, že ze mě zbývá už jen málo.
Když se potkaj na ulici, mávnou rukou jako vždycky a je to jak vlak, když mine vlak.
Cesty na ranní volejbal ještě před svítáním spícím, temným městem v uších Klenot pořád dokola dokud neznám nazpaměť.
„Ty ses vlastně nikdy neflákala, že?,“ řekla mi nedávno L.
Když jednou sjedeš řeku, už se na žádnou z nich nikdy nepodíváš stejně.
Můj telefon se taky zcvoknul z japonštiny, nahradil náhodná písmenka v názvech písniček znaky. Zajímalo by mě, podle jakého klíče.
Mám trochu hrůzu z železničních přejezdů. Vždycky když řídím, zpomaluju a rozhlížím se, i když je světelný. Dneska jsem jela autobusem, který projel cinkající přejezd na červenou. Něco ve mně umřelo.
Káťa byla chvilku jako Cecil. Měla třetí oko.
Zdálo se mi, že mi na recepci přišel Japonec, který se jmenoval King Kong Lee. Moc japonské jméno. Moc skutečné jméno.
„Já jsem úplně magor.“ „Ne, já jsem magor.“ Takhle spolu mluvíme se sestrami.
Got II druhá půlka:
Já jsem Cizinec. Jsem černým stínem s hvězdami místo očí.
„Každý ze Sedmi ztělesňuje všechno ze Sedmi.“
„Člověk slyší šepot písku ve sklenici…“
„…přízračné želvy, co nosí vzkazy mezi domy bez oken,…“
Žádné komentáře:
Okomentovat