Zdálo se mi, že kupuju pomněnky v mrňavých květináčcích a o nejhebčích rukách na světě.
V novém bytě je na hlavních dveřích obraz muže, který vypadá jako Kafka. Ten byt mi byl souzen.
Říkám L. a K., že dopisy od teď musí psát paní Vránové. Ptají se, jestli to je pseudonym, anebo jsem se vdala.
Práce pořád nic, zatím mě nikdo nechce najmout jako kapitána.
Brigáda na pivních slavnostech mě zase přesvědčila o tom, že lidi jsou spíš hodní než zlí. Takže stop a točení piva - 2 věci, které mi pomáhají zachovat víru v lidstvo.
Nesu B. polívku a k ní chleba v kapse, mám pocit, že jsem doma doma - vesnické akce jsou všude stejné. Ani mi nevadí, že mi cizí tykají - naopak mi to přijde milé.
Snad nám leje do Vltavy.
Cestou domů mám pocit, že všechno voní pronikavěji než obvykle, možná vedlejší účinek prášků na spaní. Doma omámenost a špatný chemický spánek - už nikdy víc, pokud to nebude nutné.
B. je blíženec – chodí po hraně a vychyluje se na jednu nebo na druhou stranu.
První Zaklínač: Heřmánková rusalka a modré růže z Nazairu. / Local demons, jak říkala M. / Pozměněné motivy známých pohádek. / Vůně bezu a angreštu.
Druhý Zaklínač: Zlatý drak a Ledová královna, létající sklenice višňové zavařeniny a květináče. Dívka, která se jmenuje Dečka. Marigold by chtěl převlíkat půlčíky za ovečky. Smrt se sedmikráskami ve vlasech. Děcka do zaklínačské školy. Odvážná Calanthé a dojemně odhodlané Dryády. Kdyby něčím, chtěla bych být dryádou.
Lidi zamořujou Svět. Jaké příšerné bytosti, dokáží špinit i světlem a zvukem.
„Řekni mi, že na hrátky, jaké mi on navrhuje na skalách, mám kamarádky, které to dělají mnohem lépe!“
„K ránu ještě za tmy, se k tábořišti přikradl zuřivý a hladový vlkodlak; viděl ale, že je to Marigold, tak chvíli poslouchal a pak šel svou cestou.“
„…něco skončilo a něco začalo a něco trvalo. A bylo ticho, ticho a klid.“
Žádné komentáře:
Okomentovat