Zajímalo by mě,

proč se mi zdálo zrovna o ní, o člověku, kterého jsem neviděla možná i patnáct let. A navíc ani pořádně nevím, jestli jsem s ní někdy doopravdy mluvila. Pamatuju si jenom, že byla cool. Nosila kostkované košile a čepice kšiltem dozadu. Krom spousty krásných věcí v tom snu bylo malé stvoření, kterému jsem říkala „ďáblíček“. Jmenovala se P., ale všichni jí říkali Tůta. Pěkně pitomá přezdívka. Nicméně sen velmi intenzívní.

Psal mi K., že můžem jen tak zajít někam sednou ve Zlíně a taky jestli se k nim nechci přidat na Pride. Už si ani nevzpomínám, jaké to je chodit ven s novými lidmi.

Začala jsem sledovat 2 Broke Girls. Hodně s nimi teď soucítím. Poor people sobě. Mimo jiné ten seriál ukazuje význam správných spolubydlících a cupcaků.

Prokládám Annu Kareninu Zaklínačem, co jsem to za člověka.

Kousek od našeho nového bytu bydlí nejkrásnější kočka na světě. Je zvyklá sedět venku na parapetu, ale pohladit se nenechá.

Stěhuju s B., s nemocí a s šátkem na krku. Po přesunutí honem sprcha, fancy fucking up a na fancy večeři do sušiji (寿司屋 / 🍣).

Máme krásný klidný večer s B., potím nemoc do dečky, B. se ke mně tiskne a sledujeme Another Earth.

S B. se taky někdy předháníme v rozbitostech, ale hrany se čím dál víc obrušují.

Ještě jednou je to zabolí, až uvidí prázdná místa, na kterých byly moje věci. A možná potom ještě párkrát, ale pak už ne, pak bude čisto.