Sešla se největší banda za poslední roky. Já s B., rodiče, sestra s J., M. s H., A. s J., těhotná J. s dítětem a navrch jako největší absurdita M.
Hrajeme si. Bang se těší největší oblibě.
S B. prvně na kánoi, vyrážíme na výpravu za keškou do protilehlé zátoky. Přirážíme ke břehu a brodíme se v blátě. S pádly a špinavýma nohama se prodíráme zelení. Jako amazonky, říká B. Bez bot, po brodění v potoce a popálení kopřivami jsme ulovily keš u Zelené hvězdy.
Deskovky na terásce zalité sluncem. Sedíme u vody na schodech, opékáme špekáčky a pohoda pohoda, nic než pohoda. Západ slunce nad přehradou.
První taneční lekce s J. a J. na spodní terásce u vody. Pro Borůvku první taneční lekce vůbec. Hlavní problém je domluvit se, kdo bude vést, protože chceme obě. #sporyomoc
Cesta do Zlína už bez problémů. Jsem dj jako vždy na dlouhých cestách. Salát k večeři a seriál a mňamky. Takhle bychom mohly žít pořád.
Cestou domů naplněná láskou vychutnávám krásu lesů.
Lepší je mít problémy a umět je vyřešit než nemít žádné.
„Chceš si promluvit, mami?“ „Jasně.“ Tak se večer u vína mimo jiné opatrně ptám, jestli přijede babička na neděli, že bych jí konečně představila B., protože pořád neví.
„Ale babička už to ví, já jsem jí to řekla. Po počátečním šoku říkala: ‚no tak jo‘“. Š. říká, že ,no tak jo‘ je ultimátní přijetí něčeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat