"I actually need to sleep for five days straight."

Studenti mě dneska zvou na pivo. To určitě v pondělí. Prý pondělí je malý pátek. A že prý kdyžtak aspoň zítra na kafe místo obědové pauzy.

L o klempířovi: Já mám z něho dobrou radost. / Jsme večerní unavení magoři.

Studentovi spadlo při prezentování moje elektronické ukazovátko do přednášejícího pultu takovým způsobem, že to budou muset rozšroubovat ajťáci.

Dneska byli studenti hrozně ukecaní a už to přesně znám, jak mě neposlouchají a pak neví, co mají dělat. Povídám: Alice, vy nevíte, co máte dělat, že? Protože tam Kryštof do vás pořád něco hustí.

Alice: No, je to tak.

Povídám: Dneska je to zase nějaké kritické.

Studentka: Tak půjdeme domů?

Já: ne, budete tady schválně trpět. To určitě, když zlobite. Kdybyste byli hodní, tak mužem jit domů dřív.

A potom se všichni smáli svému utrpení. //

Dopuju se tinkturou z lichořeřišnice a vyháním z těla démony ve stylu village witch, kterou jsem. Taky piju různé bylinkové čaje a pevně věřím, že to vyřeší všechny moje problémy. //

Po páteční poradě v práci jsem se konečně dozvěděla, co budu učit v letním semestru. Zůstane mi 7 skupin na FaMe, takže by mi více méně mělo zůstat hodně mých studentů plus jedna malá skupinka dálkařů, sociálně-zdravotnických pracovníků (je jich jenom 6), kteří jsou taky hrozně fajn. <3

True blessing je uvařit si k večeři špagety ze zeleniny, co zavařila máma a s kečupem, který dělala babička.

Dneska jsem dostala nějaké nevyžádané second-hand rady od L. psychiatra. Prohlubuju svoje witchy znalosti to drive away demons in my body.

Šílenosti se zase budou stupňovat s blížícím se koncem semestru, svátky (dárky a setkávání s širokou rodinou) a s pracema, které jsou naplánované na stavbě. Zase to ale nějak společně zvládneme. <3

Bavili jsme se o duolingu a jeden student říká: nechci to dělat kvůli TOHO streaku, tak jsem hned věděla, že je od nás a byl indeed z Ostravy.

O: a máme na tu poslednú hodinu aj napéct koláčiky? <3

Dnešní série malých nešťastných příhod:

Mrzne a já jsem ztratila čepici.

Dostala jsem krámy a zapomněla kalich, tak jsem musela o obědové pauze do dmka pro prášek a tampony. Pak jsem na uni šla na záchod spolknout prášek a dát si ten tampon a celý den jsem žila v domnění, že jsem to tak udělala. Až večer jsem po zhrození, že ten tampon nemůžu najít, přišla na to, že jsem to neudělala. Musela jsem i zkontrolovat, že je ta krabička fakt zavřená. #theendofthesemestergotmelike

Paní v menze se mi vždycky smějou když si dávám nějaké sladké jídlo na oběd nebo zákusek. Nechápu, co je na tom tak vtipného, jsem v práci od rána do večera a dopuju se cukrem. 🤷

Na knížku z knihovny jsem si vylila kafe

On the bright side, máme doma 'nový' gauč, který jsme zdědily po L. mámě. Je větší a pohodlnější než pohovka, která už v bytě byla. Teď se sem vlezeme na lenošení obě najednou. Zní to hrozně banálně, ale je to life improvement jak sviň.

Ředitelka i její asistentka mě ženou do práce už od 8 ‘podepsat dokument,’ tak pak aspoň v kabinetu doplňuju všechny memrisy. Je to bič, který jsem si na sebe upletla sama, ale nelituju, i když to pomůže třeba jen části studentů.

“oh hey sorry I’ve been distant lately…

I’ve been really busy having a brain that is bad”

Nejmíň měsíc staré zápisky dopsané v paralýze po špatných zprávách ze stavby v čase, který jsem mohla využít na opravování zápočtových testů, kdybych líp zvládala zpracovat stres.

Věty do korpusu:

Miluju, po japonštině si ruštinu bez jakékoliv předchozí znalosti prostě odvodíš.

Měla bys být nějaký válečný špión a spálit rusákům nějaké strategické mosty.

Prváci na začátku hodiny v pět odpoledne: “Vypadáte strašně unaveně, ale pojďme, to zvládneme, já jdu taky z práce.” <3 

Studentka mi řekla, že testy byly super, že by chtěla, aby takhle vypadaly všechny, že to hezky reflektovalo, co jsme spolu dělali a ukázalo se, kdo na hodinách dává pozor a kdo dělá úkoly. That’s honestly all I need.

Ok. Tak nejspíš to všechno stálo za to nedělní ráno na chalupě v Jestřebí na nezvyklém říjnovém sluníčku. Nejpomalejší dojezd a nevím a fakt přísahám, že největší sranda. 

Je to jenom utrpení, kterým se musíš prokousat, because your panic button is broken a pak máš pocit  že na tebe místo kamarádů čeká bunch of wild animal monsters a tvoje tělo a taky hlava si for no reason myslí, že si v life-threatening situation, ze které musíš buď utéct a nebo budeš za vteřinu bojovat o život. A je ti hrozně zle, ale když řekneš je-mi-zle tak to v sobě vůbec nemá šanci obsáhnout, jak se doopravdy cítíš, jak příšerné to je to live through this in this body. //

Cítila jsem, že je to správná volba na ten kvíz jít. Spoluhráči byli nejvíc fajn a V. říkal: s tebou na příště počítám <3 / Víno a panáky a skvělá nálada a přemlouvám všechny, ať si se mnou dají ještě skleničku. Domů s A. a upřímné rozhovory v autobuse a potom ještě po cestě domů, spousta objetí a pochopení a mám pocit, že konečně jsem po dlouhé době pro někoho dobrý kámoš. Bydlíme od sebe kousek a opravdu kdykoliv jenom na víno nebo klidně jenom na písek nebo cokoliv. A A. povídá, že co řekla mně si nikdy ještě takhle nezformulovala a že je tady pro mě, že jsme tady pro sebe. Nepravděpodobná staronová přátelství.

Nainstalovali nám okna. Půl roku to řešíš, vymýšlíš, objednáváš, schůzuješ kvůli tomu, stojí to statisíce a pak je to hotové za půl dne. S L. a L. jsme jeli pro vozík, provizorní dveře a taky nové panty, protože ty co koupil L. neseděly. Fakt nechápu, že někdo zvládne jen tak nainstalovat provizorní dveře. L. prostě naměřil latě, pomocí klínů z nich udělal rám, našrouboval panty, nasadil do nich dveře a pak ještě dodělal práh, aby tam netáhlo. Napůl ze srandy říkám, že L. je můj nejoblíbenější člověk ze všech našich rodičů. Přivezla jsem varnou konvici, která zůstala po někom u nás v kanclu. Moji rodiče pak dovezli stůl a židle do prozatimní kuchyně, aby si tam dělníci mohli uvařit kafe nebo čaj. Nábytek je z našeho současného bytu. Je takový prozorozpadlý, nějakou dobu byl u našich a doufáme, že ho náš domácí nebude chtít zpátky, až se budem stěhovat pryč, když mu tam necháme naši náhradu.

Taky jsou už zpoloviny vyzděné příčky a my se tak můžeme konečně projít našimi budoucími pokoji. //

Štěstí je pít pod dekou domácí čerstvě rozmražený mošt s kouskama ledové tříště a k tomu jíst chleba s máslem a zavařené kyselé zelí s řepou, kterou přivezla máma.

Safety is not the absence of threat. It is the presence of connection.

Měsíc staré zápisky se mi těžko čtou, ale musí tady být pro pravdivé bilance na konci roku, který se už blíží.

Trošku upřímností: jdu pálit démony do vany, koukám na svoji divokou šalvěj a rozmarýn a taky si je pouštím a brečím do bublinek:

On some days I don't miss my family / On some days I do / On some days I think I'd feel better if I tried harder / Most days I know that's not true / 

Taky koukám na svoje kapybary, jak je všecko láska. A fakt si říkám, let’s enjoy the suffering. Čtu Ocean Vuonga a říkám si, že třeba z těch svých fyzických a psychický bolestí jednou aspoň napíšu něco nádherného jako on.

V horké vaně koukám na svůj instagram až tři roky dozadu a čtu to jako deník. We’ve been through a lot. Teprv/už před rokem jsme byly přestěhované na novém bytě. A před rokem nebylo na pozemku ještě vůbec nic jenom pole. A teď je tam už skoro celý dům. A taky moc fotek s M & V a fakt ty naše šílené roadtripy. Vůbec nechápu, jak jsme to mohly ‘dát.’ A je mi to všechno hrozně líto, h o w I a m. 

V úterý jsem docela normálně spala, cítila jsem se fyzicky i psychicky líp a chtěla jsem hrozně jet. Protože jsem ale neměla nic sbaleno, běžela jsem o obědové pauze do dmka pro cestovní kartáček a deodorant. Chvilku před tím mi zrovna psala P. jestli nechci jít na kafe a pak jsem ji náhodou i potkala, tak jsem jí během nákupu musela vysvětlovat celou tuhle ságu. Nakonec jsem se ale přese všechno rozhodla nejet, protože jsem usoudila, že by to na mě bylo in the mids of everything moc. V autobuse jsem psala zprávu M. a brečela jsem po cestě domů, ale byla jsem smířená a spokojená s tímhle rozhodnutím, že je to tak správně.

I'm empty or filled with anxiety there's nothing in between.

Po cestě zpátky na fakultu jsme potkaly mého studenta, který na mě volal: "Pani profesorka, dajte si perničkové laté." <3 Pak jsme se ještě bavili o studentském životě teď a kdysi a o tom jak pracuje doma v pražírně a jak máme v Česku obecně lepší kafe.

L. mi dala ultimátum, že si budu moct pořizovat jen tolik knih, kolik se vejde do knihoven, naše největší hádka kolem domu zatím. Říkala jsem, že pokud mi bude zakazovat pořizovat si knihy, odstěhuju se i s nima někam jinam. Je to doslova jeden z důvodů, proč chci ten dům, abych měla kam dát svoje knihy! Nic jiného, co by pro mě mělo nějakou cenu nevlastním.

L. se pořád bojí, kam dáme knihovny, a přitom máme na knihy ještě celou pracovnu, která bude sloužit i jako pokoj pro hosty. Na to mi L. řekla, že tam přece knihy dávat nebudeme, protože by tam těm hostům hrozně vadily. Na to konto se ozvala P., že jí rozhodně bude vadit, když tam budou knihy typu Letuška. Já si přečtu jednu (1) oddechovou knížku a budu to mít od ní na talíři celý život!

Až si L. postaví saunu, tak si budu v době rezervovat ten stejný prostor v metrech krychlových na knihy.

V: To je dobře meta jak tady v té debatě o zavalení knížkami D. přichází s příkladem z literatury o zavalení knížkami.

“I have no mental stability in my life but at least i have my gay books.”

Já: how does it make you feel when you see the perfect pictures on the instagram?

Studenkta: Like shit.

Well, she’s not wrong.

Věty do korpusu:

V: Včera když jsme šli spát, tak D. chtěl, abych se odtulila, že je mu vedro a říkal mi "ty jsi slunce" po vzoru Š.

We cannot have one (1) sane conversation.

Nějakým způsobem mi na Názvu unikl Mistr Yoda a rumunské dráhy.

Š. s M. jsou jako Mach a Šebestová s utopeným sluchátkem.

Viděla jsem tady na kopci jenom to ‘grab them by their stehno.’

There is nothing like context here and in our conversations.

Dneska jsem opět měla svůj klaun moment, nějak jsme se zacyklili u rozhovorů a nevěděli jsme, kdo co říká, a bylo to úplně confusion a studenti se na to chtěli už vykašlat tak říkám: nebudu to dělat! což studenti ocenili výbuchy smíchu.

O Maďarsku se mi ani nechce nic psát. Jsem ráda, že to bylo blíž než posledně a že jsem byla s L, jinak je hrozně náročné si odpočinout, když si s sebou na dovolenou musíte vzít sebe, jak říká John Green. Měli jsme moc hezké ubytování se saunou a vířivkou na hotelu, kde jsme si to klasicky užily víc než v lázních, kam jsme měly zaplacený vstup na celý den. I když tentokrát to byly termály a snažily jsme se to využít co nejvíc.

Dneska je psychicky zase náročný den. Pomáhá nailed it, dát péct brambory do trouby a konečně si vyprat Harry Potter pyžamo, abych si ho mohla vzít na sebe.

Today is a good day (1.11). Na našich vaznících už se pracuje. <3 Konečně jsem se dokopala k tomu abych se objednala do psychologické poradny v práci. Přeobjednala jsem únikovku z termínu, kolem kterého byla spousta chaosu a ani to nevyžadovalo telefonát. Taky jsem dneska koupila první vánoční dárek. 

L. & V. jeli o prodlouženém víkendu na Ukrajinu a od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Jesus Christ I hope they’re okay.

Asi zatím nejnáročnější hodina s Ukrajinkami, je těžké probírat minulý a budoucí čas, když je těžké mluvit o minulosti a budoucnosti.

L. říká: ty zvládneš všechno, jenom to musíš zvládnout. A je to největší pravda.

M., se kterým jsem byla 2x na táboře a kterého jsem přípravovala na FCE byl na debatě studia N za Fridays for Future. Bylo to surely překvápko slyšet jeho hlas hned po Titlbachovi, který ho představoval. 

I was today years old, když jsem se dozvěděla že Kovy je gay. Potom jsem s obrovskou radostí dlouho v posteli koukala na jeho videa. Mladí lidi, co bojujou za naše práva a správné věci. <3 Obdobnou radost mi dělá Dan Krejčík. Nejspíš si k vánocům koupím jeho knížku. Co nejvíc lgbtq lidí ve veřejném prostoru. <3 

“whats the meaning of life?

son, its those little tiny pumpkins. the ones that are mad small. you know the ones i mean.”

Zjistila jsem, že the only way, jak můžu být cool pro svoje teenage studenty, je fakt, že Mirai chodil o rok výš se mnou do školy.

Dneska se mě Vlad (můj student, ne Drakula) ptal česky, co to znamená, když rekneš člověku ‘mám tě rád.’ You don't understand tu raw emotion, když to ze sebe tou lámanou češtinou souká tady ten týpeček.

I cannot bear it, když si představím, že na Ukrajině umírají kluci jako on pod ruskýma bombama. 

Jeho máma byla nejvíc cute, když jsme hráli deskovku na minulé časy. Byla really into it, asi v poslední době nebyl úplně čas na hry and silly little things like that.

Vlad říkal: Neber mi moji skrjapočku or sth like this, když si jeho máma spletla gumu s jeho kancelářskou sponkou, které jsme používali místo pinčlíků. (I don’t know what is the politically correct term.)

Moje dva módy jsou extrémní šílenství nebo deprese. Š, to má podobně, buď je malý satan a nebo je na departure. Pro D zase deprese a šílenství nejsou dva odlišné módy. 

Š. se ptala, jestli má na chatu vzít zápalku, aby nemusela rozněcovat Sp., aby ji stačily jiné ohně.

Snažím se L. vysvětlit širuinu situaci: Š. zas nemohla spát, protože vedle ní spal L. a ona měla pocit, že se moc přibližuje ke slunci z toho lidského tepla. Všichni jsme hodně v kondici.

Adulthood je radost z toho jak šíleně a krásně nám rozkvetla amarylis.

V kupuje tetovačku P. k třicetinám:

‘ptala jsem se pana prodavače, jestli mají, tak vytáhl krabici a ptal se, jestli pro kluka nebo holku. nechtělo se mi pouštět do debaty že to je přeci jedno, tak jsem řekla holku. a pak se ptal jestli je už větší, tak jsem říkala že jo. ale ukázalo se, že tetování pro "větší holky" vůbec nebyla ta správná cílovka.

Me: tak jsi to musela změnit na malého chlapce? This is peak problem solving, you are superior.

Spetra a její tetovačka pro malé chlapce dle boomer stereotypu.

Další věty do korpusu:

Únava z Katowic plus alcohol didn't mix well or did it mix perfectly?

Me: thanks, mom (affectionate)

V: anytime, son 

Tahle spolu mluvíme.

Essentials na Název akce: mám zatím žabí tričko, knížku, sluchátka, kuře a sataní ponožky.

Petin narozeninový víkend v Jestřebí 🍁 / I když životek v kombinaci s podzimní depresí has been hard on all of us, akce s Názvem jsou vždycky milé a důležité pro udržení příčetnosti a duševní pohody / P. je navíc mistr v hledání ubytka a našla nám nejvíc útulnou chalupu s krbem a různýma aktivitkama a přítulnýma kočičkama v okolí / Těším se na další oslavy třicetin ~ / Parta stárnoucích dementů for the win! 💕

Díky, P., že stárneš a chceš to s náma slavit a za to žes to tak hezky naplánovala a zorganizovala.

Díky, Š., že už nejsi na departure a bavíš nás svojí přítomností.

Š: Radši trapasit na ať žijí duchové než brečet v buse že.

Těším se, až tyhle zápisky budu číst tak za rok a pochopím z toho všeho jenom polovinu.

This is not your grave, get out of this hole.

Věta do korpusu:

Celý dnešní den bych jako jasnější moment moc nenazvala.

Úterý ráno a na Názvu se plánujou vlastní pohřby.

Š: Holky zas budou překvapené, poslední zprávy: láska je mocná čarodějka a tady pálení na pohřbech.

V: Mně M. se S. daly za úkol, že se musím naučit střílet z luku, aby mohly mít vikingský pohřeb a odplout někam v dál;

a na konto, že už bude tou dobou stařenka: jo no, ty moje křehké staré ručky pak budou každé ráno za úsvitu trénovat tu lukostřelbu.

Š. a její dark equality, že svatby všichni mít nemůžou nebo nechtějí, ale pohřeb je pro všechny.

Já bych chtěla hrozně studentům říct, že mi z toho už mrdá jak každou hodinu učím 4x to samé, ale bojím se, co by mi pak napsali do evaluací.

Dneska mi studentka říkala: můžu si tipnout vaše znamení? myslím že jste býk podle rysů v obličeji. What the fuck does that mean? The fucking audacity to přijít za mnou ke katedře a říct mi tuhle sračku (že v podstatě vypadám jako kráva :))

Na poslední hodině jsem řekla studentům, že jsem v dětství milovala Xenu a vyhrála jsem nejlepší masku ve školce na maškarní, když jsem za ni šla. Chtěla jsem vysvětlit, že “x” na začátku slova se čte jako “z.” Can I please stahp doing this? To už jsem jim mohla rovnou říct, že to možná byla ta věc that turned me gay.

Věty do korpusu:

Širu je magický sud.

My o vlku a vlk mail (od zedníka).

Dostala jsem feedback od paní ředitelky, že na hodině byla příjemná atmosféra (to máme společné všechny sestry) a byla překvapená, jak byli studenti komunikativní, i když to byla velká skupina. Overall it was very positive, takže jsem ráda a je to i taková satisfakce, že after al these years, someone recognizes that I’m a good teacher. Doufám, že se to projeví i v bonusu pravděpodobně v příští výplatě.

Studenti na fame na chodbě spí na zelených lenoškách, to je hodně nostalgička na napíky ve Zmijozelu.

D. často chodí pozdě na hodiny, protože daruje plazmu co 14 dnů. <3 Říkala jsem, že bych taky měla, ale že z toho mám obavy a on mě přesvědčoval, že to zvládnu a že můžeme chodit spolu. Že prý mu tam dneska pustili Shreka.

Od té doby mě na plazmu zvaly ještě další dvě studentky, že je to v pohodě, maximálně, že prý tam omdlím. Studenti mě nezvou na pivo, ale na plazmu, ain’t that cute.

“I believe Octobers are created to tell us that life bends towards us everyday.”

“October” by Dion Anja, from Motion Sickness

Dneska jsem se dozvěděla, že úvazek plním na 106 % (whatever that means).

Na češtině jsme se konečně dostali k minulému času a mohli si zahrát deskovku, kterou vytvořila K. Miluju jak jsme v tomhle propojené a sdílíme si se sestrama aktivity, které některá z nás připraví. Na hodině byla L. se synem V. a O. s dcerou K. <3 

My beloved studenti, se kterými se znám už od začátku léta. I když se vracím pozdě domů (třeba až po sedmé) skoro každý den v týdnu přes semestr, nejmíň mi to vadí právě po češtině. Nejvíc milá, vděčná a užitečná práce jakou jsem kdy dělala. Ještě nám zbývají tři lekce. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou se už ale taky těším, že budu mít víc volna a hlavně volných večerů. 

Na hodinu jsem běžela po rychlé sprše a nevšimla jsem si, že mám tričko naruby. L. jenom povídá: Veroňika, u vás tričko… Tak jsem se jenom smála a šla se převlíct na záchod.

Už jen dvě malé střechy a bude na řadě ta naše. <3 Taky jsem se skoro po půl roce zbavila kortikoidů. V pátek jsou dobré v hvězdy. 

Š. když nám nahraje na slam dunk smeč dirty vtípek a prosí nás, abysme ho nevyslovily: Znám vás dobře, doktore.

 Not to be heavy, ale střelba v Bratislavě a všechno, co k tomu vedlo, v kombinaci s myšlenkama na dítě, které nemůžeme mít, mě přivádí poprvé k myšlence, že Česko možná není pro nás místo na život.

Po pátečním šílenství píšu Š. kde je její řetěz, protože je úplně utržená.

Člověk do korpusu: Můžete mi taky vysvětlit D. G? On je prostě náhodný filozof na obláčku, občas chlastá, postuje hodně hudby na fb a pak postne takové storíčko na fb jako největší bydlenka.

Jak jsem se kdysi chtěla opít tak, že nezvládnu napsat 日本, teď bych se chtěla opít tak, že zapomenu že stavíme dům. 

To jsem řekla jako vtípek, ve skutečnosti bych chtěla dlouhý detox od alkoholu a taky, aby nebyl potřeba na oslavách a všech setkáních.

Koukám na thaiské dorama a chtěla jsem se naučit aspoň abecedu, ale není na duolingu. Jinak mě ten jazyk moc neláká, nelíbí se mi, jak zní. 

Y. je moje oblíbená instagramova maminka, píše realisticky o radostech i strastech.

V sobotu asi v jednu ráno jsem kvůli jednomu tumblr postu přemýšlela nad tím, jak moc nejsou české trampské a táborákové písně v pohodě a jestli je to jedna z dalších věcí, co nás v dětství zdeformovaly. Indiánskou ukolébavku jsem milovala, ale podle mě vůbec plně nechápala. A Jaro, které jsem slyšela poprvé na táboře, mě zasáhlo in a very special way, líbilo se mi, jak to bylo mrazivé (hoho), ale zároveň mě to v mojí dětské hlavě hrozně děsilo.

Můj mozek za chvilku asi exploduje asi, odpovídám na meily, opakuju si přípravu na hodinu, co začíná za deset minut, do toho mi L píše, co je potřeba opravit v autě, co je v servisu, zároveň že zítra přijede bagr a bude se dodělávat stání pro auto a zároveň tady máme temný český folklor a jitrničky.

Svým zůsobem, ale i am drawn to the creepiness? a taky si to trochu užívám, když se dějou ty děsivosti v českých lidovkách.

“well the horrors may be beyond YOUR comprehension,

but I comprehend them perfectly”

Budeme mít na utb přednášku ohledně zaměstnanecké mobility, a protože v té době učím, prosila jsem, zda by nebyl možný záznam. Přišla mi milá odpověď, že na záznam se zeptá, ale kdyžtak mi nabídne prezentaci nebo osobní konzultaci a že prý určitě něco vymyslíme. <3

Původně jsem chtěla jít v pátek do práce, ale ten text pro fakultní časopis se přece jenom píše líp doma v dece.

Plánujeme oslavu P. třicetin. Zatím máme: dort ve tvaru míče, sadu míčů, pelech pro člověka, čepičky s debilní fotkou obličeje oslavence. 

Věty do korpusu:

Kolektivtet podle vzoru kvartet.

Adulthood je radost z nového botníku a uložených bot.

Na názvu řešíme Throw short people month. Do té nížky se vejdem skoro všechny, tak se bavíme o tom, že se hodíme navzájem. V. říká, že si nás všechny představuje jako Gimli (jak se dělá plurál?), jenom Kupec bude Aragorn a bude nás házet. Kupec a Chodec je prý skoro the same thing.

Máme 4. týden semestru a už se mi zase zdá o prezentacích, v noci se budím a nemůžu spát a přemýšlím nad férovým hodnocením a pravidly.

Nad ránem nemůžu spát, protože myslím na vazníky, práci a svoji prázdnou dělohu. It was the saddest thing, když mi to gynekoložka ukázala na ultrazvuku. 

Dokázala jsem svůj oblíbený lesson plan about 9 life lessons nacpat do sylabu prvákům i druhákům (hodí se to k tématům presentations and how to give an impactful presentation, I swear). 

Dan byl dneska úplně unhinged a jako první věc řekl, že první lesson je nejíst krupici zprostředka a potom, když jsme se bavili o respect people with less power than you, říkal že se to naučil v Mrazíkovi.

Už nám snad konečně začnou vyrýbět vazníky, na které čekáme už od začátku září. (Dneska je 12.10). Myslím na ně s láskou: vazníky, pojďte k mamince. L. si myslí, že jsem magor.

Zmínit důležitost dostatečně dlouhého spánku a nedejdbože důvody proč to nemáme je jako kopnout do kupcova vosího hnízda. Jako hladit hada v Kupcovi bosou nohou. 

Ráno před sedmou mi ředitelka napsala, že dneska přijde na hospitaci. Ve svém typickém stylu samozřejmě neupřesnila čas ani hodinu. Naštěstí jsem si to přečetla už ráno a mohla si tak obléct šaty a ne feministické tričko, džíny a tenisky jak jsem měla původně v plánu. 

Byla jsem mnohem míň nervozní než u první hospitace předchozí semestr. Měla jsem pocit, že hodiny jsou dobře nachystané a na studenty se můžu spolehnout.

V bufetu jsem potkala D, která si zrovna kupovala snídani a přemlouvala mě, ať si k ní s kafem aspoň na chvilku sednu. <3

Na poslední hodině už jsme byli všichni mrtvoly. Studenti mě navíc gaslightovali, že v klopě saka nemůže být díra na pin. They were acting like I was crazy. 

Po hodině za mnou přišel H., že by chtěl na erasmus do Japonska, a tak by se chtěl začít učit už teď a jet třeba za rok. Ain’t that cute? Doporučila jsem mu Duolingo a nabídla konzultace.

the spirit is willing, but the flesh has anxiety.

Na rychlo pár minut před hodinou stahuju laser pointer manual a úspěšně studuju, abych ho připojila k pultíku. 

Ve volné hodině, na kterou jsem se těšila, že si aspoň dodělám práci, kterou nestíhám, začal řvát požární poplach. Žádná zpráva o cvičení nešla, ale stejně jsem to tak vyhodnotila spíš než že by doopravdu hořelo, a tak jsem si vzala jenom telefon a klíče na zamčení učebny. 

Přijeli i hasiči a byl kolem toho kompletní mayhem. Až zpětně jsem se dozvěděla, že byl opravdu nějaký problém v plynárně a o cvičení nešlo, tak jsem ráda, že mi tam nakonec nevybuchnul laptop spolu se všemi materiály do práce.

V jedné skupince mám Rusku a dva Ukrajince, na což jsem přišla teprve nedávno. (Měla jsem všechny studenty, co mluví rusky, za Ukrajince, ukázalo se ale, že je mezi nima i jedna Běloruska a slečna z Kazachstánu.) Paradoxně jsou ti tři často spolu ve skupince a na hodině jsem se u nich zastavila zrovna v momentu, kdy jim padla otázka, kde by chtěli strávit stáří a když ta Ruska říkala, že doma v Moskvě, všichni jsme to jenom taktkně přešli. I really don’t know how to handle this. K. vždycky navíc M. vysvětluje rusky nějaké anglické slovíčka, které ona nezná. Nepobírám how does this work.

Napsala jsem A. (svoji vedoucí diplomky) o dracula daily, protože nám vždycky zdůrazňovala jak je to důležité dílo v rámci gothic novels, které miluje. Říkala, že to bude sdílet se studenty a hned to hodila na fb univerzity.

V menze na mě mávala D, abych si k ní přisedla a daly jsme si spolu oběd. Je to spolužačky sester ze střední, dřív taková hodně svá a šílená (to vlastně platí doteď), co teď dělá na baťovce phd. Nakonec jsem málem přišla pozdě na hodinu, protože jsme prokecaly víc než hodinu a probraly jsme všechno přes duševní zdraví, rozchod na svatbě a stavbu baráku až k dětem. Moc příjemný rozhovor. Když jsme se loučily, říkaly jsme si, že musíme někdy zajít na víno nebo tak.

Večerní kurz, který měl trošku problematický začátek, se ustálil, přišla nová paní, která je moc přijemná a zlepšuje nám good vibes ve skupině. Taky už ale jistě vím, že tímto školním rokem končím. Zůstala jsem kvůli studentům, kteří stejně nakonec nepokračují a už na to prostě nemám sílu.

Domů jsem se vrátila až kolem třičtvrtě na 8 a čekala na mě uvařená večeře, i když před tím byla L ještě na stavbě. <3

Ve čtvrtek v konzultačkách opravuju úkoly studentů (chain business emails) a dostávám u toho záchvaty smíchu.

Zrušená indivka byl největší blessing. Šla jsem na chvilku domů a ležela půl hodiny v posteli a i když jsem nemohla usnout, fyzicky jsem cítila jak můj mozek regeneruje před tím, než jsem šla učit češtinu.

Na češtině nám do třídy vlítla můra. :) Jednak jsem dostala bídu za svoji paniku a taky Ukrajinky říkaly, že to máme z toho, že nemáme hady. Naštěstí jsme už končili, tak jsem je rychle vyháněla, že tam s tou můrou nebudu.

3. den semestru

and just like that jsem zpátky na 3 kávách denně.

Věty do korpusu: 

A jako pozor, o ex mi psal hitler. 

Prosím volte bábu pod kořenem.

Vedoucí studijního oddělení za mnou šla úplně se strachem jestli dovolím nějaké studentce nechodit na angličtinu (odbornou), když to rok studovala v zahraničí. What is happening.

Jedna Ukrajinka vytáhla konečně na kurzy svého šestnáctiletého syna, o kterém říkala, že si jenom hrraje na mobilu a nechce nic dělat, protože tady nemá kamarády. 💕 

Byla to zábavička. Vždycky ho bouchala pěstičkou do ramene, když znal nějaké české slovo co ona ne a říkala mu ‘maladěc’ (něco jako ‘cool bro’). Od té doby chodí pravidelně a snad rád.

Víkendové narozeninové oslavy a tradiční moštování. Ne, že bych si nějak potrpěla na dárky, ale co se týče rodinných oslas, vždycky se hrozně těším na to, co ségra upeče a i na to, co dostanu. Tentokrát to byla vlna a jehlice od mamky (samozřejmě, že si pamatovala, jakou velikost potřebuju i s jakýma markers jsem pracovala (u nás v galanterce navíc nejsou k dostání)), takže se můžu pustit do pletení žabáků (až bude čas). Od sester jsem dostala náušnice, která jsem už dlouho chtěla. Vyrábí je jejich kamarádka a samy taky mají po páru, takže jsme teď matching všechny tři. A navíc ještě voucher na únikovku Škola čar a kouzel, na kterou musíme pečlivě naplánovat datum i osazenstvo.

Jinak mě dost drtí stavba, pracovní nálož a životek celkově. Chtěla bych se podélně rozřezat a vytáhnout ven tu temnotu.

Pondělí: Byl tak dlouhý den, že jsem si na poslední hodině myslela, že už je úterý.

Úterý: V polovině hodiny jsem si uvědomila, že mám triko naruby. Naštěstí je takové poloprůhledné, vypadá z obou stran podobně a má jemné švy, tak snad si toho nevšimli úplně všichni.

První čtyřhodinový seminář s dálkařema zdravoťákama. Sestřičky, zdravotní bratři, jeden zachranář (oh boy) a jeden nutritionist. Na poslední chvíli jsem změnila plán a místo práce s učebnicí jsem našla lesson plan na práce ve zdravotnických oborech s interaktivní prezentací, výslovností, diskuzí a videem about a job of an emergency sister. Myslím, že to byla dobrá volba a mnohem záživnější než suchá učebnice. Jsem příjemně překvapená jejich angličtinou a lidsky jsou to zlatíčka (obzvlášť ve srovnání s monstry na ft).

Záchranář si přivezl papučky, I cannot. The cutest thing.

Jdu se podívat, jestli náhodou po druhé hodině ještě nezbylo něco v menze. Mají už jenom smažák and I’m not even mad. Před dalším čtyřhodinovým blokem se dopuju cukrem (kávou a vineou). Promiň, tělo.

Začátek zimního semestru

Pondělí: do práce se mi povede dostat až po deváté, S. mi v kabinetu začne vyprávět celý svůj těžký životní příběh, se kterým se prý nesvěřila ani kolegyni, kterou jsem v kanclu vystřídala. Povídala, že je ráda, že to tak vyšlo, že sedíme spolu. <3 

E. upekla buchtu a s P. jsme byly na obědě a řešily královskou rodinu, háčkování, pletení a lezení. 

Úterý: Schůzka na deset minut se protáhla na dvě hodiny (bylo to ale milé, dlouho jsem J. neviděla and I do love her to pieces <3), potom s kolegyněmi na oběd a z dopoledne zase nic. 

Středa: Upekla jsem Pavlovu pro kolegy do kuchyňky. S. z kabinetu moc chutnalo, že prý je to její oblíbený dezert, a tak jsem se jí trefila do vkusu. Včera si mě zrovna přidala na fb, tak mi donesla kytku a čokoládu. E. navíc dneska odchází na mateřskou, tak přinesla medovníky. Hodizny.

Od rektora mi přišel email s gratulací, vtípečky.

Po práci s L. na fancy večeři, kde náhodou hrála živá hudba. Your song a Stand by me at its finest.

Mám novou studentku - příprava na fce za dva roky. The girl was visibly shaking, obviously terrified, nevím z čeho, možná z nových věcí nebo z angličtiny. Říkala že the plague times were hard on her mental health. Lovely kid, great English, hodiny budou na pohodičku.

Dlouho jsem si myslela, že ze všeho nejvíc chci dům. Teď už to není pravda. Nejvíc chci a potřebuju klid, fyzické a psychické zdraví a být s L. To je všechno.

Dneska to vypadá na nemilosrdné hvězdy a nám zrovna začíná semestr.

Š: How much longer is mercury in the microwave i don’t know if i can handle it.

Čekám se studentama na učebnu a baví se o mně, ale neví to. Prý: “neznám, ale myslím, že bude v poho, musíš se dívat na titul, když tam je Mgr., tak bude mladá.” Chci si udělat phd just to fuck with them.

Seznamování s prvákama be like:

Kdo řekne, že jejich nejoblíbenější knížka je Malý princ, ten je okamžitě lidsky odepsaný jako tuctový a nezajímavý člověk.

Překvapivé množství lidí vybralo jako oblíbenou knížku It ends with us.

Jedna studentka mluvila o Carry On series a nevím, jestli ty zvuky co ze mě šly byly úplně profesionální. Taky bych chtěla být ten člověk, co řekne učitelce, že její nejoblíbenější knížka je gay porn. (Měla bych ji donést na půjčení The Songs of Achilles.)

Pár lidí taky řeklo witchra (knížku a nebo, že je to jejich hero).

Dva lidi se učí japonsky for fun a s jednou studentkou jsme si notovaly nad guilty pleasure kdramas a kpop.

S jinou studentkou a studentem zase nad hottness Black widow, ruštiny a ruského přízvuku v angličtině.

A zjistila jsem, že je fakt složité zdůraznit, že anime může mít kvalitní produkci i pro dospělé a ne jenom pro batolata bez toho, aniž by to vyznělo, že jim doporučuju hentai.

Kdo řekne, že jeho hero je máma, táta nebo starší ségra, toho si automaticky zaškatulkuju jako cutie pie.

Jeden student čte Proč spíme, tak jsem vyprávěla o Kupci a jeho beauty sleepu.

Studentka za mnou po hodině přišla jen aby mi řekla, že začala používat wordup <3 (Tohle tedy byla druhačka, slečna, co se mnou pokračuje už druhý semestr.)

Znojemské historické vinobraní

Nepovedený začátek vinobraní v lijáku. Stejně jsme si říkaly, že to aspoň obhlídnem, když už jsme na místě. Moje vlastní soukromé neštěstí se jenom stupňovalo, kousek od centra byla pouť, koncerty na náměstí byly špatně nazvučené a tahaly za uši, a navíc všude smrděl street food a pořád hrozně lilo. Byla jsem nešťastná a unavená a brečela jsem, že chci pryč a domů. L. se ale skvěle povedlo mě utěšit, a tak jsm počkaly na historický průvod, který byl skvělý a stál za to.

Spaní u M., kterou jsem neviděla už léta v jejím domě přeplněném věcma a mini sbírkama nejrůznějších věcí (alespoň po pěti kusech). K. nám pro jistotu posílala varovné gify, abysme se mohly trochu psychicky připravit.

Připomněla jsem si, že se sestrama vlastně pokračujem v rodinné tradici. M. byla učitelka, prababička ředitelka ve školce a praděda ředitel ve škole. 

Druhý den už začíná mnohem líp. Zjišťuju, že historický šerm je something I’m really into. Especially with really, really super cool good-looking knights. Je hezky a se sestrama obcházíme stánky se šperkama a vybíráme, co bude všem nejvíc slušet. Sobě růžové náušnice, což je nově moje barva. L. jemný prstýnek od kováře. Občas doplníme skleničky vínem nebo burčákem. 

Sluníčko a vyhřívání s vyhlídkou na Dyji. <3

I když jdeme na moje oblíbené sokoliary s předstihem, sezení na nás zbylo už jenom na zemi. Tentokrát zase super cool sokoliarka Karla a dravci. 

Na kafe a zákusky v nejvíc přelazeně vyzdobené kavárně.

Máma mě v krásné polské keramice nechala vybrat hrneček k narozeninám (s vlaštovkama!). Miluju polskou keramiku.

Znova průvod, tentokrát za světla a z mnohem lepšího místa. L. nám chytla stříbrňák a už zkušeně jsme volaly ‘Sláva králi!’ Jan Lucemburský s královnou, princeznou, rytíři a rytířkami, žongléry, psovody, velbloudy a nevímčímvšim.

Nakonec nás čekal highlight dne: jezdecký turnaj s kaskadéry s our beloved nejvíc cool Annou z Rožmberka. Koně skákající přes hořící překážky a tak podobně. Anna v jednu chvíli postavila koně na zadní a v ruce držely zdvižený meč. Fakt nevím jestli tenhle obrázek v drsnosti někdy něco překoná. Taky skočila ze svého koně na kolegu, který při turnaji podváděl, postavila se za něj na koně a strkala ho tak dlouho, dokud nespadl. Ajem in love. <3

Pak se ještě doplazit zpátky do centra na zbytek Chinaski a ohňostroj na hudbu z Harryho Pottera. 

S L. se zase mačkáme na jedné posteli a já celou noc padám do díry, protože nechceme spát odděleně. Za lištou nad náma je navíc zastrkaná sbírka nožů, dýk a podobně. Rodinu si člověk nevybírá stejně jako kamarády.

V neděli ráno jdem ještě na procházku po vesnici. Prázdniny u prababičky jsou tak ancient fucking times, že už si z toho fakt skoro nic nepamatuju. Akorát jak to vonělo ve strejdově pokoji s pianem a benjem a taky desky, které jsme si pouštěli v obýváku a spížku s kompotama a zavařovačkama všeho druhu, kvašáky a koupelna v prádelně a dětství a žluté špendlíky a historky ze školky. 

“half of adulting is basically you trying not to cry”

the other half is crying

Myslela jsem si, že půjdu do práce tak na 8, ale do 8 jsem nakonec spala, potom jsem ještě rozkoukala další díl Sandmana (a musela jsem si počkat na fight s Luciferem), takže jsem do kanceláře dorazila asi až v 11. :) Říkala jsem si, že už teda asi neuškodí ani když se stavím vytisknout fotky z Pool Party a z Chorvatska.

V kabinetu jsem poprvé potkala svoji spolusedící a nejvíc mile jsme si popovídaly. Kývla jsem i na to, že s ní půjdu na Den Zlínského Kraje, abych měla ‘aktivitku,’ a taky abychom se líp poznaly (možná tam navíc s námi budou 2 nové kolegyně). Je skoro o 10 starší (a vůbec na to nevypadá) a nedávno se odstěhovala od svého příšerného přítele a začíná odznova s malou dcerkou. Zase jsem myslela na to, že život se nedá vyhrát. Taky byla nejvíc nadšená, že stavíme s přítelkyní dům a že nám moc drží palce, aby se nám povedlo mít děti. <3

Být na 8 v práci jsem nezvládla ani v úterý, ale konečně jsem se do něčeho opravdu pustila, vytvořila zdravotníkům moodle a začla studovat jejich odbornou angličtinu. 

Že se štítná žláza vyslovuje [ˈθaɪrɔɪd] je pro mě novinka, poprvé jsem to slyšela špatně od kolegy Kolumbijce and I’ve never fact checked it.

Přemýšlela jsem, do jakého jazyku bych se měla pustit na duolingu, I guess Latin it is.

Během tří dnů jsem připravila moodle a všechny lesson plans na semináře pro dálkaře, takže jsem o něco klidnější.

Ve středu po práci setkání na Bárce s vyučujícími na FaMe. Původně jsem myslela, že se stavím pozdravit a hned zas půjdu. Nakonec to bylo hrozně produktivní asi tříhodinové setkání, na kterém jsme probraly naše životní příběhy a taky spoustu tipů do výuky. V tomhle semestru jsem úplně změnila strategii.

Nějaký aktivní student už si jede na mém memrise kurzu medical english, i když ještě ani nezačal semestr. <3

Jsem zavalená prací a M mi píše nejmilejší přání: May your coffee never run out. / May your colleagues not be dicks. / & May your students not suck out your soul.

Věta do korpusu:

Kapybary jsou hodně ve stejné kategorii jako mumínci.

Indulgence weekend v Olo

Ráno jako smetíčko už v 7 ráno vlakem do Olo za Širunkou na honosnou snídani a probrání životku. Pak nastal čas na hledání démonů pro M. Ukázalo se, že Š. je skvělý lovec, objevily jsme je hned v prvním obchodě a vybraly M takového, který jí ladí k vlasům. Potom jsme se chvilku válely u kašny než přijela V. a nepřesunuly jsme se na zmrzku. 

Nejdřív jsem myslela, že mi na kocovinu pomůže snídaně a kafe, potom zmrzlina a nakonec oběd v Caphe. Nic z toho nezabralo, ale docela se mi líbil tenhle způsob trávení soboty s konzumací dobrého jídla v různých podnicích. 

Na oběd se k nám přidala M., tak jsme jí mohly předat démonka za úspěšně složené státnic, a po nákupu už jsme se přesunuly k ní na tetování, u kterého jsme si na uklidnění pouštěly Gay Pirates. 

M. nám v sobotu s V. natetovala kapybarky of our choice (because they radiate peace). Končily až někdy hluboko po půlnoci, kdy jsem já byla už dlouho in and out ve spánku. V neděli M. tetovala ještě sebe a my s V. jsme u toho koukaly na Sandmana. 

Tak tak jsme stíhaly rychlé svačinové fancy fries než začínal Thor: Love and Thunder v Metropolu, na kterého jsem si nezvládla zajít celé léto a stejně jsem ho nejvíc chtěla vidět s M. Dilm předčil očekávání, Taikovo šílenství, silný příběh, silné ženy a odvážné děti, silliness, cool scény, emotional scény, dobrá hudbička a všechno dohromady perfection. 

Pak jsem zázrakem stihla zpožděnou 4 a taky vlak domů.

Na to, že jsme si na ten víkend naplánovaly věci, které by normálně trvaly tak týden, jsme ale stihly to nejpodstatnější a odjížděly jsme domů s matching tattoos kapybarkama. Teď když to píšu, už jsou skoro zahojené (a já můžu konečně do sauny!), ale pořád mi to ještě tak úplně nedochází. Je vtipné, jak člověk nejvíc řeší tu první kérku, jak a kam a od koho a pečlivě pečuje o hojení, ale xtá kérka už je dost whatever, natetuj mi kapybaru a pak to párkát přetře hojícím krémem, když si vzpomene. 

Nějak mi tady z toho vypadla svatba LMek, tak bych si sem chtěla napsat aspoň pár věcí, které bych nerada zapomněla.

Důležité poznámky pro konání svateb: menší jsou lepší, protože je to pak komornější a hlavně je čas na popodívání s ženichem a nevěstou. Živou kapelu nebo djje snadno nahradí laptop se spotify playlistem. Písnička od Toma Odella na první tanec je možná nejlepší volba a svatbení noviny jsou věc!

Bylo moc milé vidět holky s partnery, jak se jim daří a jaký si pro sebe zařídily životek. Nejmilejší povídání ve stupňující se opilosti. Tanečky a panáky s nevěstou a ulovení kytice!

A taky vlastně cesta hrůzy v bouřce a lijavci (a večerní povídání u Nováků a ranní hektické balení a krášlení) a taky potom nejvíc unavená cesta zpátky do Zlína. Svatby jsou fajn. Mám ráda, jak tam všichni mají svoje nejmilejší a jak jsou všichni přecitlivělí a překypujou emocema a předstírají, že je aspoň na jeden den všechno ej oukej.

“i wish i could float in a river face down for seventy kilometres and not drown”

Ohýbání časoprostoru možná nakonec opravdu vyjde. Měli by mi odebrat jednu skupinku studnetů, která je rozvrhovaná v úterý odpoledne a ve středu ráno, takže by mohl vyjít koncert Ezry ve Vídni v úterý, pak bych se vrátila do Zlína do práce a ve čtvrtek po výuce bych jela zpátky do Vídně na The Mountain Goats. To znamená, že bysme po třech letech zase absolvovaly tyhle dva koncerty v jednom týdnu jako v roce léta páně 2019. Full-motherfucking-circle. Thank you universe, i když mě ten týden asi zabije. <3

Nemohla jsem jednu Ukrajinku najít na messengru, i když mi napsala všechny možné kontakty, abych jí napsala, že pokračování kurzů bude podle plánu od čtvrtka, jak jsme se domluvily. Po práci jsem ji potkala náhodně na zastávce. Náhoda? Nemyslím si.

Nejlepší alba poslední doby:

Mother Mother - Inside / Orvile Peck - Bronco / Ezra Furman - All of us Flames

L. nám sehnala provizorní kamna za odvoz, kterýma budeme přes zimu na stavbě topit.

S V. jsme šly na poradu, i když jsme měly dovolenou, poslechnout si, co se děje na uni a seznámit se s novými kolegyněmi.

Mezitím jsem tiskla lístky na Ezru a kozy pro nás s V. A pro M. jako odměnu za tetování. Ještě jsem chtěla M. za úspěšné státnice pořídit démonka, které s V. hledáme a vídáme různě po světě, but I didn't know where to find them in Zlín.

K. mě několikrát v práci pozvala na oslavu narozenin a potom mi psala ještě zprávu. Myslela jsem, že tam bude víc kolegů, protože jsme poměrně malý ústav, ale byla jsem tam jen já, V. a J. I was the chosen one.

Při prohlídce baráku mě holky ujistily, že s bydlením to nikdo nemá jednoduché (obě mají rozestavěno nebo v různých fázích rekonstrukce). Mám ráda, jak je K. upřímná a na V. jsem úplně změnila názor, když jsem ji poznala blíž. 

Přinesla jsem lambrusco s džusem na mimósku, která měla úspěch. Nejdřív jsme hrály vědomostní hry, což bylo trochu peklíčko s učitelkama :) (vyhrála jsem Jídlo a připadala si jako idiot při světovém filmu) a pak cards against humanity :) které jsem vyhrála jako the most horrible person.

Potom už jsme jenom pily a řešily naše životy a ujistily se v tom, že život nejde vyhrát a že si vždycky můžeš zvolit jenom jednu cestu a pak napořád přemýšlet, jaká by byla ta druhá.

Líbí se mi, jak mi V. dala zase jiný, realistický pohled na having babies. 

Pak doma ještě 2x aram se ségrama, což je teď moje nejoblíbenější odpočinková aktivita.

Věta do korpusu: Señore, nezrazuj mě, já chci s tebou snídani v trávě.

“Life is a dance between making it happen &

letting it happen”

Šílený dlouhý den - ráno do nemocnice na kontrolu, potom na stavbu, kde se zrovna svařuje a odpoledne vést holky až do Třince. V autě s L. bondujem přes Bishop Briggs, na místě s nima vyzvedávám startovací čísla a dárkové balíčky. Ještě si všichni jdeme na (pro ně poslední příčetné) jídlo do restaurace. Na konci všech ceremonií už jsem hrozně vyčerpaná a čím víc se prostor plní dalšími auty a lidmi, tím víc chci pryč. Nakonec odjíždím kolem osmé a bez problémů zvládám cestu domů podle gpsky. Nevím jestli se mi někdy v jiném kraji bude jezdit stejně pohodlně jako v tom domácím. 

Přijíždím jako mrtvola a jdu skoro rovnou do postele a nemůžu uvěřit, že holky teprv v podobném čase vyrážejí. V noci mi stejně nejde moc spát, každou chvíli se budím a kontroluju telefon, jestli L žije. 

V sobotu jedem s mámou, ségrou a pesečkama na Ostravici do občerstvovací stanice. Načasování vyšlo skvěle, nečekaly jsme tam moc dlouho a zastihly jsme L zrovna v největší krizi, takže podpora přišla vhod.

Potom rychle do Ostravy pomoct ségrám se stěhováním. Jednak jsme vezly nábytek L. (ukrajince, kterou J. učí česky a která přijela  nedávno s dětmi a na bytě zatím nemají vůbec nic) a jednak jsme jely dostěhovat sestry z bytu. Vezly jsme jí postel, která je na to, kolik toho má za sebou, překvapivě funkční. Byla to palanda, na které jsme se sestrama spaly jako děti (já nahoře a sestry spolu dole). Když jsme byly větší, táta ji rozzeřal na dvě postele, protože nahoře nikdo nechtěl spát. Potom jsem ji měla chvilku na bytě v Olomouci já a pak ještě ségra. A nakonec teda skončí u L.

První zastávka byla ve swing cafe u M., který pronajímá byty a tak má nějaký nábytek navíc. Původně jsme jely pro stůl a židle, ale odvážely jsme dvě matrace. Shodly jsme se, že takhle aspoň nebudou muset spát na zemi a stůl jim M. někdy může hodit. Chtěl jim totiž dokoupit novou desku, aby to mali krajšie (převeďte do správné cute slovenštiny).

Jely jsme malým jeepem s vozíkem by the way.

Potom na byt odstěhovat poslední věci + pořádně pouklízet na předání. Nikdy jsem nemyla takhle černé okna, smog is really a thing in Ostrava. Stěhování věcí z třetího patra šlo taky docela znát. Když jsme všechno naložily (J. jsem zaskládala kaktusy a nástěnkou), převezly jsme to k L. Ještě jsme jí k tomu přihodily nepoužívanou koloběžku pro děti, kytky v květináčích a rajčata z naší zahrádky. (Especially in our family things are just things, nějakou dobu je používáš a pak je zas pošleš dál někomu, kdo je potřebuje víc.)

Mezitím L. předčasně ukončila b7 a táta ji jel vysvobodit na Čeladnou. 

Během víkendu doma jsem upletla mini svetřík pro žabáka a dostala jsem zakázky na jednu žábu pro Š. k narozeninám, jednu čepici s bambulí pro K. a dalšího žabáka pro D., která si myslí, že jsou the cutest thing ever, tak už se pomalu těším na zimu, že budu štrykovat.

“You can’t pin joy like a moth”

Z Chorvatska taky nemám zápisky. Rodinná dovolená s Názvem a partnery, sluníčko, moře, večerní sedánky a alkoholy, nejvíc dospělá fancy večeře, drinky v přístavu, book club, rafting na skoro divoké řece s nejlepším instruktorem, čerstvé fíky, ubytování pár kroků od moře a nafukovací avokádo, hraní s míčky a dalšími hračkami v moři, terapie a sdílení životních příběhů <3

Taky noční hrozně příčetný skinny dip. Je fajn, žej sme se nikdy nezřízeně neopili, a tak nám nebylo špatně, na druhou stranu ale je mi to trošku líto, že jsme si takovou nerozvážnost nedovolili.

Je skvělé vidět D. šťastnější než kdykoliv dřív za dobu co ji znám i přes šílenosti, které se jí dějou v životě.

S L. jsme si v obýváku nechaly rozložený gauč, válíme se tam a říkáme tomu ‘letní sídlo.’

Duolingo nás pořád se Širu vyzývá na duely.

Absurditky v práci už zase začínají. Jedna ukrajinská studentka, trenérka gymnastiky, kterou jsem učila češtinu, říkala, že na naše kurzy angličtiny nedorazí, protože už je v Seattlu. Tak asi good for her, I guess. Napsala mi krásný děkovný email.

Měla bych chystat hodiny na kurzy angličtiny a češtiny pro UA a závěrečný test, ale místo toho s pagan crew krotíme časoprostor, abysme ve stejný týden mohly na koncert Ezry Furmana a The Mountain Goats.

Věta do korpusu: nemáš screen shot rozvrhu? aby se nám ten časoprostor líp ohýbal

Výhoda nového kabinetu, který sdílím jenom s jednou kolegyní, kterou jsem tady ještě nikdy neviděla, je, že můžu beztrestně poslouchat Orvilla Pecka on repeat.

Píšou mi z vošky, jestli bych tam nechtěla vzít nějaké hodiny, že by mě studenti chtěli zpátky. Bohužel se mi to ale do rozvrhu nevejde. Mám jenom z uni tolik hodin, že bude na pořadu dne survival mode.

S D. jsme pohádkové duo.

Při psaní witcher fanfikce mi hraje playlist Songs that feel like your past lives sang them, ve kterém se najednou objevily písničky The Amazing Devil a Joeyho Bateyho jako Jaskiera. Náhoda? Nemyslím si.

“I'm a shy person whose very presence has become a confrontation.

I think that's true of a lot of queer people.” -Ezra Furman.

Náhodné letní zápisky:

Bylo mi hrozně zle z myšlenky otvírání emailu po týdenní dovolené, ale nakonec jsem ráda, že jsem se odhodlala. Čekaly tam na mě emaily od Ukrajinek, které se hlásily na naše univerzitní kurzy angličtiny. <3

S Názvem řešíme jaké svatební tradice jsou a nejsou okay a vytváříme nová pravidla.

1) welcome drink je a must

2) svatba musí být dost zajímavá pro Kupce

3) všichni smějí házet květinama kromě nevěsty

4) sacrificing the shortest friend ritual - optional (Prosíme svatebčany, aby se přesunuli ven k ohňové vatře.)

Věta do korpusu: Tak jenom k vatře přijde D. jak slepý k houslím.

Mám radost jak jsme dospělejší a víc tolerujeme přítomnost různých lidí.

Na čtvrtečním kurzu se čtyřmi studentkami z úterý a čtyřmi novými zase chaosek. ‘Šlapadlo’ je prý pro Ukrajince hrozně vtipné slovo, protože pádlo znamená něco jako hajzl. Když jsem se snažila to konzultovat se sestrou, ptala se: A co říkali, že Putin je pádlo, nebo co? 

Putin je pádlo chci používat. 

Taky se u nich ze srandy říká ‘čao kakao,’ není to ale asi úplně vhodné říkat snědým kolegům v práci, což se jedné z nich stalo.

Věty do korpusu:

Jsou uložené v bezpečí u timmyho a damiana na tyči.

Yissss neposkrvněná voda a malé a klidné bary, can't wait.

Problémky na češtině: Nevím, jak se česky řekne flipchart. Zase jsme v cuklovo-nazouváko-pantoflovém diskurzu. Dostala jsem hrozný hejt za to, že máme zvratná slovesa ‘se’ a ‘si’ musela jsem se omlouvat.

What keeps me going these days: Dracula daily, překládání vlastních fanfikcí a u toho nové album Orvilla Pecka - Bronco on repeat.

Máme teď v Názvu takový inside vtípek, že u Š. na vrátnici dělá Hitlerova ex wife.

Pořád miluju, že japonština a japonské šílenství bude navždy v nás, ať už se vydáme kamkoliv.

Na češtině jsme se bavili o pivě:

Studentky: Kozel

Já: Kozel je druh piva

Ony: smích, protože 'druh' je ukrajinsky kamarád 😅

Kvůli letním jízdním řádům mi ujel autobus z práce a tak jdu pěšky, poslouchám gemy z release radaru a píšu nový příběh do poznámek v mobilu. Nechala jsem ho chvilku pučet v hlavě a teď se to píše samo jedna radost.

S M. chceme vrátit víc chlapů do crop topů.

Můj životní balanc je sežrat půl vaničky zmrzliny a 4 kinder chocolate (které jsem měla prvně snad od dětství) a pak jít večer běhat. 

S L. jsme v jipu udělaly napůl dovolenkový nákup jako by ho provedlo desetileté dítě. 

Trvalo mi to sice skoro celý den, ale žabák už má dvě nohy. Už umím všecky pletací triky a upletu vám cokoliv chcete. Máma mi našla nějaký starý pletací časopis z osmdesátek, kde je to všechno popsané i s obrázkama. Je to lepší než youtube tutoriály, na kterých to nestíhám ani zpomaleně.

Chudé zápisky z CoO 2022

Z Colours taky nejsou zápisky a jsou zdokumentované hlavně na fotkách. Těžko vybrat i největší highlighty, protože to bylo komplexně a celkově strašně super. Tentokrát s celým Názvem a partnery + M. + sestrami. <3 

Ve středu na kousek Bazzookas a na rozjezdového Sama Rydera. Potom chill na Skromných Myškách a večer Twenty one pilots s epickou show, svalnatým shirtless bubeníkem a zpěvákem noční můrou sekuriťáků. Stojíme zrovna u uličky a dáváme si s ním placáka. Koncert byl parádní jako kdysi dávno v Lucerně.

Ve čtvrtek na přednášku od V. příbuzné úplně o všem, D. si zkouší předpovídat počasí, což byl foreshadowing k tomu, že se ho večer budou všichni kolem něj v davu ptát na to, kdy a jak moc bude pršet. Pak napůl ironicky na Dema, se kterým byl i Jordan Haj v sukni a dělal Marilyn. Princess Nokia s impressive životem ale méně zábavným vystoupením. Phoebe Bridgers, queer joy, happy lesbians, něžnosti a primal screen, že end is near. Franz Ferdinand a deštivé tanečky v pláštěnkách. Taky jeden z koncertů, na který jsem se chtěla dostat už léta. To samé platí o Killers. Chvilku na Voice of Baceprot, cool metal holky z Indonésie.

A nakonec Killers a radost mojí teenage duše ještě ve větším dešti. Jsme nejvíc mokré creachers v promočených botách a s barevnýma cancourama nalepenýma všude po těle. Phoebe Bridgers přišla zmoknout až úplně na koneček stage, což byla scénka nejvíc jak z filmu. Skáču a topím telefón v černých kalužích. He is a survivor, this one, i když už má na mále.

Pátek a pool party v Hikešově u Širunky. It feels nejvíc jak safe place and home there. Obědváme segedín Š. mámy a pak už mícháme drinky a opíjíme se u bazénu. Hudbička, sluníčko, léto, karaoke, fight s vodníma pistolema a potom koncert MØ v obýváku.

Večer na LP, která mě upřímně moc nenadchla. Pořád láskyplně vzpomínám na koncert v Roxy, kdy jsem ji se ségrou viděla poprvé <3.  Další někde v Karlíně byl už dost zklamání na všech frontách a tohle bylo podobné. Ajem sorí.

Ještě pozdějc Wardruna, Vikingové a pohani, co nás s Š. hned hází do tranzu přivolávání a následného vymítání démonů.

V sobotu Alina Pash, ukrajinská čarodějka a její folk with a twist, jak to mám nejradši. Balaklava Blues, nádherný zpěv a všechny bolesti války a drobné tanečnice. Hrozně brečím a je to po všech stránkách intensivní zážitek. Слава Україні! Героям слава! Spojuju si anglické titulky s tím, co se zpívá ukrajinsky. 

Pak jsme hnedka v moři mezi světelnýma creachers (mám tenhle spelling z tumbleru a už odmítám používat jakýkoliv jiný). Plaveme s medůzama a obříma rybama. A nakonec běžíme na panáka na zahřátí a na Larkin Poe, což je největší nářez dvou amerických sester. Všichni kolektivně umíráme a zamilováváme se do zpěvačky. 

Jsem ráda, že se Colours po dvou letech vyvedly, i když je poslední dobou životek tak náročný. Taky jsem ráda, že jsme si to mohli užít všichni spolu, bůhví kolikrát to ještě takhle vyjde skrz práciznu a další životní události. 

Zrovna teď píšu z kabinetu a jediná fotka, kterou tady mám zatím přišpendlenou, je společná z CoO. <3

“Oh! Maybe I Am Right

 Where I'm Supposed To Be Right Where I'm Supposed To Be, This Is My Life”

ancient zápisky ze začátku školních prázdnin:

L. si brala ve čtvrtek dovolenou a celý den nám na stavbu s chlapama stěhovala cihly <3. Všechno je to čím dál tím reálnější a věci, které je potřeba vyřešit, odpadávají jako balvany.

S T. jsem začla pravidelně běhat. Že jsem v roli trenérky je fakt vtipné, ale T. říká, že ji to se mnou baví. Na oplátku mi v práci pomohla s obnovením pasu a řidičáku a já ji za to přinesla vějíř, který jsem měla nepoužívaný, nerozbalený ještě z Japanu. Malé radosti.

V pátek jsem ráno četla, že v noci bombardovali Oděsu. Potom jsem měla dvě hodiny s Marinou a po ní další dvě s její dcerou Larysou, které odtamtud pocházejí. Marině cinkaly nějaké upozornění na telefonu, tak říkala, že je to kvůli tomu. Snažíla jsem se nerozbrečet a nedělat drama a jenom se zeptala, jestli je její rodina v pořádku. Všichni jsou naštěstí v bezpečí v Evropě.

Protože v Inspiraci zapomněli, že už je 1.7 a začínají příměstské tábory pro ukrajinské děti, měly jsme s M. hodinu u dětského hřiště a s L. potom v parku v centru, kde nakonec bylo mnohem příjemněji než ve třídě bez klimatizace. S M. se bavíme česko-rusky a s L. česko-anglicko-rusko-ukrajinsky. Languages, my beloved. (L. říkala, že jsem dobrý učitel češtiny, which warmed my heart after the dreaded evaluations. Taky mi chválila ruštinu, a tak jsem vysvětlovala, že jsme trénovaly s její mámou.)

Dneska mi skončil druhý intenzivní týdenní kurz v Inspiraci a zároveň po třech měsících končí i kurz češtiny na univerzitě, kde se nám povedlo probrat celé Česky v česku. Nabízím všem ale pokračující kurzy češtiny na uni i začátečnícké v Inspiraci, kde budu učit já a nějaká kolegyně T. Zároveň jim říkám o našich dvou pilotních letních kurzech angličtiny.

Dneska jsem nemohla uvěřit, že dyňa je (nejspíš) rusky žlutý meloun a dýně je u nich tykev (tykva?). Ségra říkala, že tenhle chaos melounů a dýní už dávno vzdala.

Jako vždycky největší události zůstanou nepopsané, protože they are too big to comprehend:

Svatba Š+L - únikovka Blackbeardův poklad - výšlap Visalaje-Bílý Kříž-Sulov-Smrkovina, pletenizno a new hobbies, swingový workshop se sestrama

Alespoň k tomu poslednímu: šly jsme s K. na workshop, který vedla druhá sestra a to nám přišlo náramně k smíchu. To, co jsem se naučila, jsem potom využila po zbytek večera na živou hudbou. Ségry se divily, jak mi dobře jde pochytávat nové kroky, tak jsem ráda, že nějaký taneční základ tam pořád je. Hrozně jsem si to užila, i když navečer už bylo k smrti chladno v sukni bez punčoch.

Vrchol byl, když pro mě sestry poslaly M., i přes moje protesty, který si se mnou zatančil, i když jsem ho nejdřív asi dvakrát odmítla. You don’t understand, M. je slovák kolem 40, který mi stylem připomíná Madse a navíc nosí three piece suit a chová se jako gentleman. Na leadra je potřeba se spolehnout a vycítit, co po vás chce a když je to někdo cizí, v tu chvíli začnu panikařit a dělat blbosti. 

Věta do korpusu:

V: Aha, jaké novinky se dozvídáme přes zelí.

“sorry for being weird lately it's just that ive been weird lately”

Kolegyně (Mrs. Freedom) chtěla nějaké doporučení letního čtení na dovolenou, tak se na našem Centrálním FB chatu spustila smršť doporučení. Miluju skupinové sdílení tipů na knihy, půjčování z domácích knihovniček a nejrůznější bookcluby <3

Mozek zase dostává pravidelné dávky jazykového chaosu. Učím teď Ukrajinky češtinu pro jednu neziskovku, takže si jedem česko-ukrajinsko-rusky. Doma potom u vaření a u jídla koukám na Love Wagon, takže poslouchám a opakuju si japonštinu. V jazykovce mi zase dobíhá docházkový kurz, takže po večerech do toho ještě míchám angličtinu. 

Věta do korpusu: Musím jim zkusit pustit ty jahody, ať se z toho úplně nezblázníme.

Piatoček, v práci řešíme evaluace a pilotní kurz angličtiny pro UA v létě, ke kterému jsou zase informace chaoticky a na poslední chvíli.

Mám dopolední 4h češtiny a odpoledne další dvě, tak všem nabízím kurzy češtiny pro pokročilé, kurzy angličtiny a ještě intenzivku v Inspiraci, kde pojedeme češtinu zase nuly.

Mezitím se v menze na obědě 'autuju' kolegyním, které mi nejmileji říkají, že mě nedají a kdyby cokoliv, mám přijít za nima do kabinetu. ❤

Pak ještě na skok do Jedním tahem za A, se kterou jsou to v poslední době jenom rychlá kafíčka, protože to je pořád něco, ale chápem to a jsme rády, že si zvládáme v rychlosti vyměnit aspoň základní novinky.

Vtípeček je, že Doktora, T. kamaráda s výhodama, o kterém nám říkala zrovna včera a který operoval zlomenou nohu naší společné kolegyni, bude A. učit portugalsky.

Mám hroznou radost z Ukrajinek. Po třech měsících už umí časovat základní slovesa, tak si můžeme víc povídat. I slovní zásobu na jednoduché věty už mají docela slušnou. Hodně slov je podobných.

Braly jsme ráda/nerada dělám a s A. jsme měly zrovna stejnou láhev, tak říkala správně: Já ráda nakupuju v Decathlonu. Všichni ji už říkají hezky česky ‘Aničko.’ M. zase říkala: Nerada mluvím v češtině s chybama. Bylo mi z toho smutno, protože jsem už několikrát byla svědkem toho, jak Češi okamžitě začli vykřikovat, že Ukrajincům nerozumí, místo toho, aby se trochu snažili a v klidu se domluvili.

Taky jsem se naučila že ‘na něco se hrozně těšit’ je 'být v záchvatu.' Tak jsem ke všeobecnému veselí vysvětlovala, že u nás je to třeba ‘mít epileptický záchvat.’

Povidaly jsme si o tom, že na Ukrajině všude není pitná voda, jak se vaří tradiční a zelený boršč a o sbírání bylinek 💕

M. vysvětlovala, že jí hodně carbs (třeba těstoviny s chlebem) a její teta O. se podivovovala, jak to, že je pořád tak hubená. M. jí na to řekla: Ja čarodějka. :D

Dostala jsem nový kabinet, ve kterém budeme jenom dvě a mám tam víc místa na věci. Hned jsem si tam stěhovala i krabici materiálů z projektu. Je to fajn mít takové zázemí. Oceňuju, že se mi doma neválí učebnice, tuny kopií a další krámy jako dřív.

Dva týdny výuky češtiny v Inspiraci. První týden moje studentky z uni M, O a I. Druhý M. a a na konci týdne i její dcera L. Moje studentky na mě mluvily hlavně Ukrajinsky, M. zase mluví jenom rusky a L. ukrajinsky, rusky i anglicky. Miluju tenhle jazykový chaos. S M. jsem hodně oprášila ruštinu. Taky už líp vidím do systému, jak se cizinici učí česky a co v češtině nejvíc potřebují na začátku vysvětlit. 

L. je k smrti krásná. Ukrajinky, to je konec.

V pátek mě čeká úplně poslední hodina s mými Ukrajinkami z uni. <3 Zvládly jsme probrat celou učebnici Česky v česku a mám obrovskou radost z toho, že jsem pár lidí naučila trochu česky. Učebnici už mám poručenou a mám nachystané ke každé lekci i obrázkové prezentace, takže už budu vždycky ready na výuky češtiny pro cizince, když bude potřeba.

“It is difficult to look alive every day.”

V poslední epizodě Doktora, je Jodie extrémně roztomilá a navíc tam jsou něžné momenty s Yaz. Hrozně se mě to dotýká. Připomnělo mi to, jak moc je M. jako doktor, jak je rozlítaná, ucestovaná to see everything there is to see, ale nemůže se nikde zastavit a usadit, v chování a vyjadřování je jako dítě, ale emotionaly unavailable. You don’t understand, I know, but it is intense.

Odsuplovat Ukrajinky <3, běžet na nádraží v neskutečném vedru, stavit se do alberta a do vinárny a pak už nekonečně objímat M. Our flag means death po druhé, gay pirates s Taikou a Rhysem po druhé na obřím studentském bytě <3 Víno a panáky a v mlze domů vlakem s výlukou. 

Ráno mi na můj hangover brain volala O., která mi dohodila kurzy češtiny pro Ukrajince přes léto. To vše při deštivé cestě na schůzku s H. ohledně shrnutí starého školního roku a představ ohledně toho následujícího. Kupa plánů na léto i na podzim. Těším se na nové výzvy a nové studenty.

Ráno si prohlížím knižní časopis z Luxoru, který mi odněkud přinesla L <3, i když můj hangover brain to ještě moc nezvládá. Taky jsem včera opilá ve vlaku listovala rwarb, co měla M. půjčené a luštila její podtržítka (já vím, že to není správné slovo, ale chci ho takhle použít) a poznámky.

Říkám si, že události posledních dní jsou zase jenom následek přetížení systému a i když mi přišlo jak všecko dobře zvládám, stejně to jednou bouchne, když už je toho moc. Tak se fakt snažím odpočívat tělo, dávám si horkou vanu a koukám na filmy v posteli. Potřebovala jsem něco příjemného, tak jsem začla u Emmy a potom jsem pokračovala přes The Dutchess k Marii-Antoinettě. U toho luštím křížovky. Pořádně se začíst mi teď nějak nejde. Skvělé je, že aspoň L. se teď cízí fyzicky i psychicky dobře, tak jsme se aspoň hezky vystřídaly a vždycky je někdo, kdo může hlídat, aby oheň nevyhasl and hold the fort.

V noci nemůžu spát, poslouchám déšť a přemýšlím nad tím, jak mohl padat na naši vylitou desku, ale nenaděláš nic. Decisions, decisions a intrusive thoughts.

Na češtině jsem se dneska musela dívat do příručky, co to je marmeláda, džem a exkurze a připadala jsem si u toho jak blázen.Taky mě za boha nenapadal příklad, co může v češtině “puknout.” Nakonec jsem skončila jen u ‘puklého srdce’ a nebo ‘puknout vzteky.’

Also мармелад je zdá se nějaký želé bonbon a duha je веселка.

Věta do korpusu: Marmeládový ukrajinský diskurz, piatoček prostě.

Od dubna se táhnoucí health issues. Nakonec se ukázalo, že je to opravdu subakutní thyroida, kterou jsem si prapůvodně diagnostikovala správně. Mezitím ale několik návštěv endokrinoložky, obvoďáka, telefonování do všech ordinací orl ve Zlíně a krušná cesta na orl do Kroměříže s bambilionem výluk a nepříjemnosti, na které chci zapomenout. Tenhle stres v kombinaci se stavbou odpálil anxieties through the roof. Jsem ráda, že na ten kritický víkend přijela ségra a pomohla mi jezdit zalívat desku, dělat obyčejné chores doma, na které bych jinak neměla sílu, uklidňovala moje výbuchy šílenství a koukala se mnou na asijské reality show na rozptýlení. Máma nám poslala koprovku, vajíčka, bezový sirup a sáček krowek. <3

Výhoda je, že v nemocniční cukrárně mají hrozně dobré zákusky, takže ‘bolestné’ je vždycky zajištěné. To, že jsem měla asi měsíční detox bez alkoholu did wonders to my skin. 

Teď už jsem ale fully medicated na kortikoidech, prášcích, které ochrání žaludek proti kortikoidům a taky kompenzační vitamíny. Zase jsem začala běhat, můžu polykat a dýchat a normálně žít and I finally feel like a person again.

I’m getting tumblr famous with my latest dracula daily post:

Me cooking with paprika: “Can’t wait for the queer dreams I’ll have tonight.”

After getting some kudos and comments on AO3, tumblr je jediná další internetové komunita, kde pro mě srdíčka a reblogy něco znamenají.

Vůbec nechápu, jaký si teď jedem social life. Začalo to, když jsem I. pozvala na Ziburu místo L, která byla emotionally unavailable. Pak někdy pivko s E. a P (vlastně už asi dvakrát za poslední dobu?), kde na ně chrlíme novinky ze stavby a holky to hodnotí, jako že vidí tu moji šílenou jiskru v oku a pouští nám týpečka, co se směje a u toho brečí a to jsme přesně my.

V pátek na L. důležítý zápas na velký stadion s T., která je k smrti vtipná, ale taky mám dobrý pocit z kvalitního přátelského povídání. Jdem pěšky, protože jsme skoro sousedky a stavujem se na zmrzku. Vždycky když se někdo při utkání válí na zemi, T. křičí: Medik! Medik! a já se můžu potrhat smíchy. Tento týden taky s H. na kafíčku po třech letech, protože kovid a životek, které jsem dohodila práci na uni, tak shrnujem všecko, co se událo za poslední tři neobyčejné roky a vibujem si v parku. Ve stejný den ještě večer s P. a I. na Tři tygry ve filmu, na které jsme se chystaly, ale neodhodlaly a P. má zrovna volňásky i pro nás, tak díky Vesmíre! 

S M. se vidíme mostly na stavbě, protože nám jako jediný pomáhá vozit kolečka a tahat balvany a ztracené bednění, já ho za to krmím domácíma matcha sušenkama, limonádkama a taky burritama z nové mexické restaurace, která je kousek od parku, takže si to jenom vyzvedneš a jdeš si to sníst na sluníčko do trávy. 

P. nám dala ještě další volňásky, takže zítra zase do kina, asi na Vyšehrad, protože nic jiného nehrajou nebo nestíháme. Ale nebudu to předem odsuzovat, aspoň se někdo snaží dělat českou komedii jinak, jak říkal Čuba.

V pondělí je poslední Trivia v sezóně, tak se tam plánujeme po sto letech potkat s Whatever. 

P. na konec června plánuje oslavu narozenin někde na chatě (30!) a jsme taky zvané, takže se těším a trošku obávám víkendové párty. Ještě předtím jedu do Prahy na obří koncert My chemical romance, na který mě bere moje teenage srdce, které neodolalo po všech těch zprávách z jejich prvních show v Americe, kterýmy mě bombardoval tumblr (a Ng. která mi prodala lístek). 

Co se týče stavby, příští týden by měla být deska, což je unbelievable, unreal and makes me so happy I could cry.

Na názvu řešíme paralelně přechodníky a management.

Začala jsem zase běhat a nově u toho poslouchám podkasty, což je hrozně efektivní, aspoň zvládnu všecky ty rozposlouchané epizody, kterých je :) 170.

Stará historka z kabinetu: K. přiběhla k nám do kanclu, že jí na hodinu přišli nějací mladí hot týpečci podívat se na angličtinu. Byla z toho celá hotová a V. to z chodby komentovala jako: Kristýna na zaječí farmě. I cannot.

Věta do korpusu: Of course, Náhodné Znaky se vždycky někde náhodně vynoří.

i hope i die

warmed 

by the life that i tried

to live

Nikki Giovanni, The Collected Poetry, 1968-1998

Ráno jsme měli druhou schůzku redakční rady fakultního časopisu, ze které jsem měla dobrý pocit. Byla méně chaotická, plány do budoucna byly jasnější a taky s P. víme, na co se dál zaměřit a co budeme psát do dalšího čísla i studentského speciálu, který by měl vyjít na podzim. 

Ve stagu se objevují první evaluace, což je stresující. Kolega z kabinetu říkal, že před tím otevřením má stejnou úzkost jako třeba z dopisu o přijetí na univerzitu. Taky se vždycky musím hrozně přemlouvat, abych na to klikla.

Náhodičkou jsem J. dohodila známou, která dlouhodobě pracuje jako lektorka, protože sháníme nové externisty. Bylo by super, kdybychom byly od příštího semestru kolegyně. Taky mám dobrý pocit, že jí můžu trošku vrátit laskavost, hodně mi totiž pomohla s prvním daňovým přiznáním jako osvč.

Od opravování testů hned za holkama (E. a P.) do Plzeňské, kterým zase demonstrujeme naše šílenství pramenící ze stavby, ale jenom v dobrým. <3

Středa - další celkem úspěšný den, dořešujeme přípojku na elektřinu, okna a odhadce, který přijede zkontrolovat, jestli máme proinvestované peníze. Hned potom jedu na konzultace a zkoušet. L. odpoledne jede na pozemek, dořešit smlouvu s dělníky, předat stavební deník a doladit nějaké detaily. Já mám večer ještě hodinu docházkového kurzu. 

Momentálně mám hroznou radost, že spolu máme tenhle projekt. Když L. volá po společném prostudování smlouvy paní přes okna a potom odhadci, chce se mi skoro brečet štěstím, jak dobře všechno vypadá. 

Pak ještě znovu brečím v autobuse nad “Jak číst romány jako profesor,” kvůli tomu jak autor krásně píše about humanity, literature, history and life.

Deformace stavbou je, že si pod ipou uz nepředstavím ani fonetickou abecedu ani pivo ale hydroizolaci.

Asi už nikoho nepřekvapí, že při kopání základů bagr narazil na skálu zrovna v místě, kde potřebujeme položit ztracené bednění a udělat prostupy. Běžně se to rozbíjí "kangem" (čti "sbíječkou"). Tenhle záhadný kámen ale nejde ani tím. A nenaděláš nic, máš tam prostě fucking mysterious skálu.

Namísto posledních konzultaček jsem ráno hodinu koukala na videa se Zendayou a Tomem Hollandem. Please don’t sue me. They are the cutest.

I did some work and then watched the whole my chemical romance concert that happened a few years ago.

“I’m neither beautiful nor admirable. I’m tired and I’m bruised.”

Martha Gellhorn, Selected Letters

S Ukrajinkami jsme braly slovesa končící na -ovat. Jedna z otázek byla: Co potřebujete? A ona začla jmenovat: dům, auto…Sice se u toho smála, ale i tak to bylo heartbreaking.

Asi pět minut jsme řešily, co je to šlehačka. Ony říkaly něco se ‘slivki’ a já, že to teda asi ne. Ještě na tom obrázku byla třešeň, tak jsem si říkala, jestli si to nepletou s tím. Nakonec mi ale K. říkala, že se to opravdu řekne взбитые сливки. Ok, then.

S dálkařema, na které jsem si už dopředu stěžovala, že jsou jako toddlers (což někteří fakt jsou) byla překvapivě fajn hodina i s mým usmaženým mozkem, který byl zmatený z předchozí hodiny v češtině (ruštině/ukrajinštině) a těžko se mi šlo do angličtiny a pak ještě hůř do češtiny. Můj mozek stagnoval a říkal: jazykového chaosu už dneska bylo dost. Povídala jsem hlouposti a šíleně se smála před tabulí, ale stejně si myslím, že hodina byla povedená. Možná si o mě jenom studenti myslí, že jsem blázen. 

(Ukrajinky se dneska ptaly: što takoje “jenom.”) I love the language chaos. 

Miluju svoje studentky a hlavně dvě holky, které jsou hrozně cool a nad věcí a mají roztomilé otázky a čeština jim hrozně jde (Nasťa a Božena, my beloved <3). Rozhodla jsem se, že ten kurz budu učit až do svojí dovolené, i po tom co oficiálně skončí, když o to bude zájem. Stejně mi za to navíc neplatí, tak je to jedno.

Musím říct, že semestr na uni mě zase naučil hodně o lidech a taky teda vyvstalo spoustu nových otázek o tom jak někteří fungujou.

Věty do korpusu:

K: Úplně si ji maže na chleba, který pak griluje.

Š: Jak sup se na ni sletěl a ona je ta mršina.

You have no idea, mám pocit, že od ledna neřešíme nic jiného než bagry (krom toho že řešíme bambilión jiných věcí), kdy přijedou, kdy nebude pršet nebo sněžit, kdy začnou bagrovat, kdy jim nepraskne hadička a nevyteče olej / a pak ta radost, když ten bagr opravdu vidíš na pozemku 😳 / že nám začali bagrovat základy v pátek 13. je opravdu velice symbolické gesto, díky Vesmíre, za všecko, jsi fakt kámoš 💕 / všichni věděli, že začít novou práci a stavbu ve stejném období bude náročné, ale takový madness zřejmě nečekal nikdo z nás / top rozhodnutí, doporučuje 10/10 señorů / #životek #fuckingadulthood 🏡🤹

Na Názvu je poslední dobou neskutečná sranda. 

Do Colours zbývají dva měsíce <3

Konečně doma a čas podívat se na Eurovizi.

V pondělí nejpřínosnější schůzka poslední doby se sousedem na pozemku. Přibily jsme, že máme povolenou stavbu, probraly jsme s H. co a jak ohledně základů, bagrů, betonu, toho jak se chovat k dělníkům, kvůli čemu volat, co řešit se stavebním dozorem a jak se z toho nezbláznit. <3 Mám pocit, že to byl totální zlom a spousta obav z nás spadla. Problém je akorát v tom, že jakmile z L. spadl stres, zase začala mít problémy se spánkem.

“bisexuality is when u are attracted to both vampires and werewolves”

Víkend v Praze s Názvem, ze kterého nemám zápisky, takže jenom střípečky.

Koncert Julien Baker po 5(?) letech upřímně nebyl tak dobrý jako ten předchozí. Víc mi seděla jako sólistka než s kapelou. Morbidní socialy awkard Ratboys jako příjemné překvápko. Also ve vydýchaném podzemním klubu v milionu stupňů poprvé po kovidu it feels like after 10 years. Spousta lidí všude, drala se na mě úzkost, ale s V. jsme ji odehnali tak ve 2 minutách, z čehož jsem měla neskutečnou euforickou radost. 

V Komedii s lesbama, D. bratránkem a nějakýma dalšíma lidma. Moje social skills ještě víc utlumené únavou jsou fakt na bodě mrazu. 

Noční Praha, která je zase jako před kovidem, je hrozný vjemový šok.

Ráno koukáme na díl Euforie a D. je zmatený, že tohle byla naše volba.

Druhý den sraz s Názvem a Partnery na Rámenu a pak jen s dívčí sekcí v parku za Smíchovským obchoďákem probíráme naše životy a náš kroužek infiltrujou bezprizorní čivavy. We could talk forever and we surely did a potom jsme ještě pokračovaly v Bullerbynu, nejvíc cute nepopsatelném podniku, kde mají pro každého něco. U V. spí i Š. a já ji před spaním straším bytovými duchy a taky máme literární kroužek.

Ráno dospáváme a stavujeme se ještě na chvilku na food festival.

Pořád mám trochu obavy z celého závěru semestru, zkouškového a evaluací, ale dnes mi udělal radost jeden student, který se ptal, jestli budu mít semináře i příští semestr. <3

Absurdity s pozemkem už jsou zas neúnosné, tak píšu Názvu, že se oběsím a prosím je, aby mě rozprášili na pozemku, abych mohla aspoň navždy strašit sousedy, kteří jenom přilívají olej do ohně.

Š: Bych tě rozprášila schválně u nich na pozemku. Do klimy bych to hodila.

V: Miluju, že se bavíme o mojem prachu -> do klimy bych to hodila.

V: Aha o mojem prachu 🙂 přišlo mi to nějaké divné, zapomněla jsem, že se tomu říká popel.

Životek a adulthood je, že největší highlight mého dne je, když mi přijdou do zásilkovny menstruační kalhotky.

Moment, kdy mi přijde další Dracula Daily email je nejlepší část každého dne poslední doby.

Na názvu se bavíme spellingem hallelujah a hoglight. 

Věta do korpusu: Kupec si nechává démony až k večeři.  

Když studenti píšou zápočtové texty, dusím smích na chatu s Názvem nebo si čtu greek mythology gay teenage porn. The song of Achilles, my beloved <3

I can’t believe we survived another week. Každý týden teď pocitově trvá tak měsíc. Š. stihla vystřídat dvě práce. Bambilion dramat s bagry. Zkoušení, testy, Ukrajinky a dálkaři. Ještě ani není ukončený letní semestr a už plánujeme podzim.

“listening to the same music i used to listen when i was 14-15

is something else i'm still her i'm nothing like her anymore she knew everything she knew nothing she was so right she was so wrong”

I když jsem v neděli dořešila všechny emaily, v pondělí ráno jsem měla zase plný inbox. Další informace ohledně kurzů pro Ukrajince zase přišly před půlnocí. Pak celý den neřeším nic jiného než absence studentů. Do toho mi píše ředitelka, jestli za ni nemůžu vzít Ukrajince někdy v červnu a pak taky pozvánka v rámci rektorského dne sportu a email z fakultního časopisu (prosíme o shrnutí prvních dojmů z výuky nejlépe ještě dnes, nejpozději zítra dopoledne) a taky informace ohledně kurzu angličtiny pro Ukrajince. Taky dořešujeme dopisování midterm testů a za dva týdny nás čekají zápočty. 

Po večeři teda píšu ještě několik odstavců o výuce češtiny, posílám před sedmou dead and buried. 

To byla zase naivita, jak si ty články budu v klidu psát, když nebude takové šílenství s výukou a vlastně nebudu mít co na práci. Mhm. Určitě.

Už jsem přemýšlela o tom, že bych to úplně pustila a přenechala P. Bylo by fajn si po dlouhém dni v práci otevřít pivo, dát si večeři a pustit si seriál, ale guess what. Otevřela jsem si pivo a prostě jsem to sepsala. And I think I did a fucking great job. You can fucking sue me, but I’m good at writing and I want to do this.

Myslela jsem, že poslední koncert Julien Baker byl tak před dvěma třemi lety…It was 5 years ago. Co je čas.

Slyším na všechno. Studenti mi říkají ‘paní učitelko’ nebo ‘profesorko.’ Minulý týden mi přišel email, který začínal ‘paní doktorko,’ tak jsem chvilku přemýšlela, jestli je fakt pro mě a byl, akorát mayhem univerzitních emailů.

Citaci z článku, který jsem psala v největší pain v pondělí večer po celodenní výuce, se nakonec objevila ve zlínském deníku i na stránkách města a univerzity.

Miluju náš vztah s kolegou z kabinetu. Jedem si univerzitní chaosek. Vždycky má v rukávu nějakou absurdní historku a já se vždycky v šílenství práce směju bez zábran jako šílenec. Dneska vyprávěl, že už se pomalu bojí vstoupit do kabinetu, protože když dneska přišel do práce, načapal naši kolegyni v babičkovském věku, jak si převlíká kalhoty. Jindy ji zase přistihl jak leží vzadu v kabinetu na koberci a vyděsil se, že musí rychle volat sanitku a ona, že si jenom potřebovala natáhnout záda. Smála jsem se jako šílenec. 

imagine a horse as a skeleton with a blue fire mane

Nejdřív jsem byla nervozní z toho, jaké bude učit full-time na uni, jaký bude první semestr, učení prváku na FT a celkově učení na FaMe, pak to nějak všechno šlo, teď musím prostě bez mrknutí odučit češtinu pro cizince (ze slíbené metodologie jsme zase samozřejmě nedostali nic). 

I když mě to pořád ještě někdy mele, ohledně těchhle kurzů jsem měla fakt pocit, že jsem invincible a odučím cokoliv, co si kdo řekne. Vždycky je to jenom o lidech a Ukrajinci jsou zlatíčka (přesně jak říkaly ségry). Co si troufneš učit je po jisté době už jenom otázka toho, jak velké máš koule. And I think that in this sense, my balls are the size of coconuts. There, I said it. Škoda jenom, že mi to nijak nepomůže v řešení šílenství stavby.

Včera mě před spaním neskutečně bolela hlava, nemohla jsem spát a myslela jsem na svoje Ukrajince. Všechno mi to zase jelo v hlavě.

Je 22.4. a ráno se zase budím s bolestí hlavy. Říkám si, že si opravdu musím ráno odpočinout, než půjdu po 12 do práce, jinak se z toho zblázním. Dočítám posledních pár stránek Aristotle & Dante a mezitím dostanu email, že potřebujeme nějaké podklady na kurzy angličtiny pro Ukrajince, které by se měly rozjet v lednu 2023 a musí to být DNES. Okáčko, odsouvám dnešní kurz češtiny i přípravu výuky pro dálkaře. Než jsem se k tomu dostala, J <3 už to všecko vypracovala. Píšu teda alespoň připomínky. Když je odešlu, dozvím se, že ředitelka už to mezitím poslala tajemníkovi. Okáčko. Pak další email, že je načase zadat požadavky na rozvrh v zimním semestru. A tak si tady žijem, neverending cycle of craziness. Mezitím s L. řešíme fucking polystyren. Nebo teda ‘polyš,’ protože stavaři tomu jinak neřeknou.

Cestou do práce se stavuju do knihkupectví, jestli náhodou nemají pokračování Danteho v angličtině. Nemají, ale paní, která mi ukazuje, kde mají literaturu psanou anglicky, má na vyzvánění Harry Potter theme. Chtěla bych si koupit celou tu sekci, je to jeden gem vedle druhého.

Jdu úplně v chillu do práce, protože myslím, že přijde jenom jedna paní, které řekneme, ať se přidá do té první skupinky, takže výuka nebude. Asi jsem to měla čekat, ale přišly čtyři paní se třema dětma a organizátorka samozřejmě nikde. Tak se pět minut před výukou dozvím, že teda tu hodinu 40 odučím. Zase všichni miloučcí, akorát já jsem bouncing off the walls z chaosu a nekonečných změn. Navíc se do kurzu přišla podívat kolegyně, která bude mít úterní hodiny.

Po kurzu mě všichni zastavují a ptají se, jaké to bylo a jaké to je. Když P., která to organizuje, říkám, že už nemůžu, ptá se, jestli mě má pozvat na panáka. Povídám, že nemůžu, protože mám dneska ještě dálkaře.

Stavuju se do lékárny na moji pounding headache a jdu na FT, kde mě čekají tři hodiny angličtiny s dálkařema.

Sobota s dálkařema a neděle s nekočícími emaily a s vybíráním oken a vchodových a interiérových dveří. Životek is intesifying all the time. 

natasha lyonne walking around new york while depeche mode’s personal jesus plays

is my new sexuality

L. přijela probrat životek, tyvole, adulthood. 

Objetíčka. Poprvé u nás ve Zlíně. Hned nalívám portugalskou sladkou pálenku, kterou nám L. přivezla z Madeiry. Mluvíme o všem a pijem. L. byla ještě nakoupit a kromě jídla přivezla čtyři láhve našeho nejmilejšího Lambrusca z Lídlu za 49 korun, ze kterých za ten večer myslím padly tři. Povídáníčko o všem, několik epizod Naked attraction a taky návrať u prohlížení fotek z gymplu, u kterých ani jedna nejsme schopná dát dohromady, jak to všecko bylo. 

Na druhý den procházka kolem řeky až do centra do Jedním Tahem, my beloved. Potom cestou zpátky na obří menu pro tři lidi v Bůrgru a pivko. 

Mám radost, jak jsme to všecko probraly, že se u nás L. cítila dobře a že jsme ji snad i podpořily se všemi jejími budoucími plány. 

Pořád nechápu, jak dobře se z toho všeho vyhrabala. Neumím si představit, co bych dělala na jejím místě, pravděpodobně ale ležela v kuchyni na podlaze or murder someone. 

Se sestrama jsem si chystala výuku češtiny pro Ukrajince a byl to perfektní česko-ukrajinsko-rusko-anglický chaos. Když chystám podklady pro výuku, v hlavě se mi to spojuje s dalšími obskurními jazyky, co mozek našel, a když vidím ‘nůž’ napadá mě jako první slovo ‘hóčó’

Š: Jiný obskurní jazyk, co mozek našel. To fakt může jenom tvůj mozek. Normálně tam člověk nemá v zásobě slovíčka ze 17 jazyků.

Na začátku jsem si myslela, že se půjdu podívat na úvodní hodinu těch kurzů pro Ukrajince a nějak se na to připravím nejlíp, jak bude v mých silách. Potom se to několikrát rušilo a odsouvalo kvůli financování a dalším byrokratickým srancům na nejvyšších místech. Nakonec jsem měla zahajovat kurz v pátek, ale ještě den předem jsem dostala chaotický meil, jestli bych nemohla zahájit už ve čtvrtek namísto kolegyně. Email s informacemi přišel v noci 23:45 I’m not even kidding.

Nakonec to ale bylo boží. Stačilo mluvit pomalu a upozorňovat je, že oni taky musí. Snažili se kvůli mně mluvit rusky, protože jsem jim řekla, že trochu rozumím. <3 Nejmilejší paní - učitelka, manažerka, prodavačka a fitness trenérka a jednu studentka se studentem. Plácali jsme to dohromady česko-rusko-ukrajinsko-anglicky, ale vždycky jsme si rozuměli. 

Když jsme dělali abecedu a já jsem jim říkala, že jsem se snažila vybírat slova, která jsou podobná, říkali “děkujeme.” <3

Když mě nenapadala žádná slova, ve kterých by bylo Q a W, rozčilovali se, proč máme taková písmenka, když je na nic nepoužíváme. 

Až na konci hodiny jsem jim říkala, že dneska jenom zaskakuju a v pondělí a ve čtvrtek budou mít jiné lektorky. Byli smutní, že je nebudu učit a ptali se: to už se neuvidíme?

Paní, co to organizuje, mi po skončení říkala, že byli nadšení <3 což mi udělalo hroznou radost, protože jsem takovou hodinu učila prvně a bylo to impro jako blázen (s pomocí učebnice a rad od sester samozřejmě). Když jsem jí říkala, že jsem na uni první semestr, divila jsem, že jsem šla do téhle výuky a říkala: takový křest ohněm, co. A křest ohněm, indeed, to fakt nejvíc je.

I když mám pocit, že jsem se toho od nástupu (3 měsíce utekly jak nic) naučila hrozně moc a taky se posunula, stejně to furt nestačí. Divila jsem sama sobě, jak jsem ohledně těch kurzů pro Ukrajince vyklidněná i v rámci té chaotické organizace. 

Conclusion dnešního dne

je vrátit se na duolingo a začít se učit ukrajinštinu

Už vím, že v příštím semestru budu učit celým úvazkem na FaMe, a navíc ne pod hydrou, ale pod P., ze které bude nově garantka. <3

Za posledních pár dní jsem zjistila, že jsem zapsaná v novém chystaném projektu (angličtina pro Ukrajince), že čeština pro Ukrajince se ruší, pak, že se posouvá o týden a poslední informace zase je, že se ruší. Učím se teda fakt všechno brát víc v klidu, nehrotit věci a čekat na finální informace v čase, kdy jsou opravdu relevantní (pět minut před zahájením).

Na obědě potkávám K., která na mě čeká, i když už má dojezeno <3 Souzníme si, jak jsme obě vyčerpané a nemůžem se dočkat toho skoro čtyř měsíčního volna. Mluví o tom, jak její manžel nikdy nechápe, jak moc je to potřeba a je to pravda. Kdo to nezažije, tak nepochopí, že přes semestr jedeš fakt na 100 % a pak jsi z toho vyždímaná jak kus hadru. Teachers deserve all the holidays they can get. A všichni bez rozdílu si zaslouží čtyřdenní pracovní týden.

Co se týče stavby, L. říká: je to past vedle pasti. Soused říká: jo, je to pastovité.

Já jsem sova a Š. tučnák. Závidí mi, že jsem pták, co lítá. V. je taky tučnák a M. kohout.

Na M. nejvíc sedí: Roosters are those talented, creative, but somewhat eccentric people who make life interesting for the rest of us.

Skoro všichni jsme bird personalities: Bird personalities are those attractive, talented people who brighten our day with their infectious joire de vivre. But maintaining this high-flying lifestyle requires a high metabolism that often makes them flighty and emotionally jittery…

Na hodině na FT si mají studenti představit, že žijou na určitých místěch z učebnice. Týpeček si vybral Bangkok a při popisování svého typického dne povídá: I will sell myself for high price. I’m done and I need holidays. Je to takový baculatý týpeček, co rád peče, can you imagine. My life is a joke. I will miss him.

Se studenty děláme animal in you - nacpala jsem to šikovně do lekce s idiomy. Of course, tyvole, že Sebastian, který mi tam nejvíc pije krev, je kohout.

“I can hardly go as I go.”

Na den učitelů mají v krajské knihovně registraci zdarma a mně měla zrovna v dubnu propadnout. Made my day. 

Mám jednoho studenta, prváka, který už asi dvakrát zmínil, že byl šikanovaný na střední, protože byl tlustý, tak potom začal hodně cvičit a teď je úplně ripped a miluju vidět, jak teď normálně zapadá do toho kolektivu a nebojí se něco říkat na hodině a tak, kitten, I would die for him.

Přišla jsem v době konzultaček opravovat testy, ale místo toho jsme se s M. hodinu bavili o nástrahách adulthoodu pro naši generaci. Svatba, bydlení, děti. Adulthood fun. Bonding time.

Na hodině business English měli studenti role play meeting, na kterém vybírali, kdo bude hrát dalšího Jamese Bonda. Jeden student označil jednoho z herců za daddy material. And I was like ‘sweet baby jesus’ in my head a musela jsem vysvětlit, že se říká spíš husband material a daddy je zase úplně něco jiného (trying hard not to blush). A on, že mysle sugar daddy a já jesus, let’s move on.

Středa je zas smrtizna. My body giving up on me again. Je to můj nejdelší den 8:00-19:00. Nějak mě už celý týden trápí štítná žláza, mám opuchlý krk a ten den se celou dobu cítím, jako by na mě něco lezlo. Mám pocit, že nepřejdu z fakulty na fakultu, v menze si dávám jenom chlebíček, který do sebe stejně soukám, abych snědla aspoň něco. Při čekání na večerní kurz už fakt krizička, zimnice a nehorázné bolesti kostí. Píšu L, jestli by mě nevyzvedla autem, ale nejde to, tak se plazím domů a pak rovnou lezu do vany na upálení démonů. Pak hořím při čtení witchra, i když teploměr říká, že nemám horečku. Budím se tím, že jsem se málem zadusila, beru si paralen a pak už spím jak dead man. Na druhý den je všecko pryč a cítím se úplně normálně. I don’t understand science.

Poslední skupinka na FT a polovina opravených midterm testů. Doplnila jsem jim i slovíčka na Memrise. Když jsem to naposledy kontrolovala, bylo tam jenom pár lidí, tak jsem si myslela, že je to nezajímá. Potom za mnou ale sama přišla studentka, kdy že to doplním. <3

Z midterm testů: 

What does it mean to ‘raise money’?

If you want to get money for someone, or for a good thing, you ask other people if they are able to give some money for a good thing e.g. for someone who is ill or for lonely animals or kids without parents.

Lonely animals broke my heart.

Ze schůzky ohledně výuky češtiny pro Ukrajince jsem byla po první celoústavní poradě plné chaosu celý den nervozní. Nakonec to bylo ale v pohodě. Máme jasné materiály. Taky jako jediná (ještě s paní ředitelkou, se kterou si budem nejspíš kurz půlit) umím azbuku a trochu rusky. Taky už jsem češtinu pro cizince zkoušela učit, i když na vlastní pěst bez metodiky a asi to ve výsledku byla dost hrůza. Pozitivní ale je, že to teď pro mě možná není tolik děsivé jako pro ostatní.

Jsem taky ráda, že si po tom chaosu na poradě nepřipadám tak úplně jako potato, před paní ředitelkou, na které závisí moje pozice na cjv a taky moje odměny. 

Je mi jasné, že to bude neskutečný univerzitní chaos, nejenom protože univerzita, ale taky proto, že se to všecko chystá narychlo na koleně. Jsem na to zvědavá, bude to šílenství a svým způsobem se i trochu těším.

Paní B. nám na schůzce kladla na srdce, ať se hlavně vyvarujem slov ‘táta’ a ‘bratr’. It broke my heart in half.

Do toho mi dneska psala na pracovní email náhodná zlínská jazykovka, jestli pro ně nechci učit a jedna bývalá studentka, jestli nezvažuju učit mimo uni, že by měla zájem.

Conclusion dnešního dne je vrátit se na duolingo a začít se učit ukrajinštinu.

Věta do korpusu:

Proboha, říkala jsem si jaká čelist dopiče, má zase seňor nějaké Jiříkovo vidění

Reflexe 8-12

Absolutoria na vošce.

Porto <3 Rodinná dovolená s V&D a M. a L. hrozně super ale taky hrozně náročné zážitky. 

Mlýn s Názvem a Partnery. <3

S L. jsme si malovaly náš perfect life, který už měl být úplně za rohem a teď skoro o rok později je tak totálně všecko jinak.

Půl roku v novém bytě. Užívám si život na Bartošce. This decision was the right one.

Chodím sama na celý den na koupaliště, kde plavu, opaluju se a čtu si, když jsou studenti na dovolených a my nemáme hodiny. (can’t wait I hope there will be days like this again this summer)

Olo reunion a Femislam. 

Šílené sny, tohle nikdy neskončí, komplikované dramatické příběhy, po kterých se probouzím vyčerpaná, jako bych za noc stihla prožít několik životů.

Svatba M. a možná s tím související návaly návratě z gymplu. Po dlouhé době volnější léto a čtečí a bingovací maratón. Hodně lgbtq yal (gay wizards a red white & royal blue, co mě držely nad propastí). Hodně běhání a jógy. Těším se a doufám, že se do toho zase dostanu, až skončí semestr. 

Self-destructive thinking about motherhood all the time. 

Anticlimactic vyzvedávání diplomu v Opavě a pak si nejvíc pamatuju absolventské fotky se sestrama u Trojhalí <3 To už byla pure joy. Slavení mých narozek s rodinou, které bylo obyčejně perfektní. Home-made Harry Potter cake od sestry a suši od mámy. Taky seznámení se sestřiným novým přítelem.

Svatba L. Who would’ve thought back then at their perfect perfect wedding. And that’s why you need perspective and looking at things from hindsight. Celá tahle událost způsobila, že teď vidím celé to svatební šílenství jako naprostý pretentious bullshit, ale veřím, že se to zas trošku vybalancuje. Přece jenom nás v červenci čeká svatba L. mámy.

Stojím si zatím, že klíčové je dát si na svatbě hned po příchodu panáka slivovice s někým ze svatebčanů. Obě jsme s L. měly nadprůměrně společenskou náladu a bylo to boží. Bylo moc fajn cítit se tam v pohodě i jako jediný gay pár. L. mi nedávno řekla, že slyšela od svojí babičky (asi hardcore křesťanky), že nám to spolu moc sluší. Nejhezčí bonding time s M&P, opravdu se s nimi musíme někdy potkat, až se naše životy trochu uklidní. (V létě?)

Moc miluju, když si kamarádi sednou s partnery kamarádů a partneři spolu. <3

Spolupráce s J. <3 na uni, nejvíc organizovaný člověk na celé univerzitě.

Online hodiny s některými mými nejmilejšími firemními studenty.

Začátek prvního semestru na uni. Moje první dvě FT skupinky. <3 Downtown Abby a přebíhání mezi školama. Moji senioři <3 Šílené maratony přípravky na FCE (taky příprava na PET, maturitu a TOEFL). Šílené celodenní podnělky. Loučení s T. <3 

Víkend v Pardubicích s Názvem <3

Můj večerní kurz, který se nakonec rozjel, protože studentky přišly prosit do školy a krásný pocit učitelského zadostiučinení <3

Yuzu Beer párty do rána with strangers. <3

Běhánizno (musím zase začít, nejpozdějš o zkouškovém)

AJŠ teachers’ conference (jsem čím dál radši, že jsem educator a čím dál víc morfuju do svojí final teacher form) po províněné noci s V. a čtyř hodinách spánku. Výsledky voleb a Národní divadlo.

Vím, že jsem vyrostla jako učitel, protože supl v DSku na pohodičku. 

Od té doby, co učím na FT, hrozně často chodím do knihovny dragging hromádky knih in and out, protože ty budovy jsou vedle sebe.

Neúspěšné pokusy o záchranu Trivia nights. 

Anthropocene Reviewed <3 Gilmorky s Vlkem <3 Sobota s Whatever <3 Catch-up s M <3 

Víkend v podzimním Maďarsku <3

Svatomartinská kachna s L rodinou <3 

Posvícení s V & M <3

Duna <3 (filmová i knižní obsese) 

Listopadové pity for whatever reason. Slam v Rybízáku. <3 Kolektivní vyrábění adventních věnců <3 6 years and counting <3 Unbelievable stavební povolení po 2,5 letech psychoteroru. Wellnessko ve Zlíně (it’s time to do that again soon). Výběrko na uni (ze slovního spojení ‘výběrové řízení’ už mi bude asi navždycky špatně, je to totiž balík nejistot) a potom rozdávání výpovědí. Těžké věci, které je ale potřeba udělat.

Potřebuju reflexe, aby mi připomněly, že život je fakt hrozně fajn.

Reflexe 1-6

Počátky witcher obsese. Nečekaně rodinná pohoda mezi svátky a ještě víc nečekaně milé setkání s L&H. Rodinný Silvestr s K&R. Jak moc jiné teďka všechno je. 

Předposlední zkouškové v kombinaci s prací a stěhováním do většího bytu. Celý Název konečně šťastně zadaný. Magicy nostalgie. M. v Portu a videokóly s pagan crew. Apparently učení na Americkou literaturu prokládanou witcher fanfikcema. Moje jediná výhoda je objem textu, který dokážu přečíst. Zpětně taky koukám, že to nekončící šílenství v mojem životě vždycky bylo.

Toothache hell a v rámci toho ústní zkouška z literatury. Tehdy jsem si myslela, že po tomhle už musím zvládnout v životě jakoukoliv bolest. Videokóly s duchy. Antibiotika, po kterých moje tělo už nikdy nefungovalo jako dřív. CBD a rušení hodin. Drhnutí nového bytu. Psaní diplomky. Absurdní úkoly do pragmatiky. Moje šílené sny už nikoho nepřekvapujou. Konečně si zase můžu dávat horké vany na spálení démonů. Učení na vošce. Domácí jóga a před sebou poslední semestr. 

Psaní diplomky bylo vlastně docela fajn, kdybych na to měla víc času a nemusela do toho řešit milion dalších věcí. Schizofrenie a Challenger Deep. <3

Večerní filmové screeningy na dálku s pagan crew.

Na Bažině řešíme knižní šifru. Milé tradice. Legendární Call me by your name diskurz.

Polovina diplomky. Daňové přiznání a teraha screeningy. Furt ještě lockdown I guess.

Zápočty děckám na vošce. Hudební teenage návrať. Milé screeningy s Názvem a partnery.

Online výuka. D. šílenství v divadle.

Učení na státnice. Anthropocene reviewed. <3

Poslední hodina s G. na které rozebíráme písňové texty Leonarda Cohen. We had no idea back then. No idea about the tragedies that are yet to come.

Online hospitace. Nejlepší rozšíření Witchra - Heart of stone, my beloved.

Evergiven? v Suezu. Desáté království <3 Wolf <3

Dopsaná diplomka. JD je můj duchovní vůdce. Kupec se ptá, co se hřeje.

Poslední academic essay. Děcka z vošky <3 Poslední online hodiny na vš a bonding s našimi profesory.

Konečně kola na pučení ve Zlíně. Výlet na Lesní hřbitov na prvního máje. Při učení na státnice šílím z Elliota. Veškerá prezenční výuka se vrací v týdnu, kdy mám státnice. Why is life like that. Teen wolf jako můj coping mechanism.

Přátelství s T., které mě dostalo skrz celé navazující studium. Hotové státnice, unbelievable.

Očkování. Radost z toho, že si můžu v knihovně půjčovat, co chci, která mimochodem trvá dodnes. 

Bo Burnham - Inside <3

Krásné postátnicové období, kdy si užívám každou chvilku a vymýšlím, co bude dál.

Dvouhodinové pikniky venku se studentkama z Docházkového kurzu.

Počátky učení na uni.