středa 14. prosince 2022

"I actually need to sleep for five days straight."

Studenti mě dneska zvou na pivo. To určitě v pondělí. Prý pondělí je malý pátek. A že prý kdyžtak aspoň zítra na kafe místo obědové pauzy.

L o klempířovi: Já mám z něho dobrou radost. / Jsme večerní unavení magoři.

Studentovi spadlo při prezentování moje elektronické ukazovátko do přednášejícího pultu takovým způsobem, že to budou muset rozšroubovat ajťáci.

Dneska byli studenti hrozně ukecaní a už to přesně znám, jak mě neposlouchají a pak neví, co mají dělat. Povídám: Alice, vy nevíte, co máte dělat, že? Protože tam Kryštof do vás pořád něco hustí.

Alice: No, je to tak.

Povídám: Dneska je to zase nějaké kritické.

Studentka: Tak půjdeme domů?

Já: ne, budete tady schválně trpět. To určitě, když zlobite. Kdybyste byli hodní, tak mužem jit domů dřív.

A potom se všichni smáli svému utrpení. //

Dopuju se tinkturou z lichořeřišnice a vyháním z těla démony ve stylu village witch, kterou jsem. Taky piju různé bylinkové čaje a pevně věřím, že to vyřeší všechny moje problémy. //

Po páteční poradě v práci jsem se konečně dozvěděla, co budu učit v letním semestru. Zůstane mi 7 skupin na FaMe, takže by mi více méně mělo zůstat hodně mých studentů plus jedna malá skupinka dálkařů, sociálně-zdravotnických pracovníků (je jich jenom 6), kteří jsou taky hrozně fajn. <3

True blessing je uvařit si k večeři špagety ze zeleniny, co zavařila máma a s kečupem, který dělala babička.

Dneska jsem dostala nějaké nevyžádané second-hand rady od L. psychiatra. Prohlubuju svoje witchy znalosti to drive away demons in my body.

Šílenosti se zase budou stupňovat s blížícím se koncem semestru, svátky (dárky a setkávání s širokou rodinou) a s pracema, které jsou naplánované na stavbě. Zase to ale nějak společně zvládneme. <3

Bavili jsme se o duolingu a jeden student říká: nechci to dělat kvůli TOHO streaku, tak jsem hned věděla, že je od nás a byl indeed z Ostravy.

O: a máme na tu poslednú hodinu aj napéct koláčiky? <3


Dnešní série malých nešťastných příhod:

Mrzne a já jsem ztratila čepici.

Dostala jsem krámy a zapomněla kalich, tak jsem musela o obědové pauze do dmka pro prášek a tampony. Pak jsem na uni šla na záchod spolknout prášek a dát si ten tampon a celý den jsem žila v domnění, že jsem to tak udělala. Až večer jsem po zhrození, že ten tampon nemůžu najít, přišla na to, že jsem to neudělala. Musela jsem i zkontrolovat, že je ta krabička fakt zavřená. #theendofthesemestergotmelike

Paní v menze se mi vždycky smějou když si dávám nějaké sladké jídlo na oběd nebo zákusek. Nechápu, co je na tom tak vtipného, jsem v práci od rána do večera a dopuju se cukrem. 🤷

Na knížku z knihovny jsem si vylila kafe

On the bright side, máme doma 'nový' gauč, který jsme zdědily po L. mámě. Je větší a pohodlnější než pohovka, která už v bytě byla. Teď se sem vlezeme na lenošení obě najednou. Zní to hrozně banálně, ale je to life improvement jak sviň.

Ředitelka i její asistentka mě ženou do práce už od 8 ‘podepsat dokument,’ tak pak aspoň v kabinetu doplňuju všechny memrisy. Je to bič, který jsem si na sebe upletla sama, ale nelituju, i když to pomůže třeba jen části studentů.

Žádné komentáře:

Okomentovat