Měsíc staré zápisky se mi těžko čtou, ale musí tady být pro pravdivé bilance na konci roku, který se už blíží.
Trošku upřímností: jdu pálit démony do vany, koukám na svoji divokou šalvěj a rozmarýn a taky si je pouštím a brečím do bublinek:
On some days I don't miss my family / On some days I do / On some days I think I'd feel better if I tried harder / Most days I know that's not true /
Taky koukám na svoje kapybary, jak je všecko láska. A fakt si říkám, let’s enjoy the suffering. Čtu Ocean Vuonga a říkám si, že třeba z těch svých fyzických a psychický bolestí jednou aspoň napíšu něco nádherného jako on.
V horké vaně koukám na svůj instagram až tři roky dozadu a čtu to jako deník. We’ve been through a lot. Teprv/už před rokem jsme byly přestěhované na novém bytě. A před rokem nebylo na pozemku ještě vůbec nic jenom pole. A teď je tam už skoro celý dům. A taky moc fotek s M & V a fakt ty naše šílené roadtripy. Vůbec nechápu, jak jsme to mohly ‘dát.’ A je mi to všechno hrozně líto, h o w I a m.
V úterý jsem docela normálně spala, cítila jsem se fyzicky i psychicky líp a chtěla jsem hrozně jet. Protože jsem ale neměla nic sbaleno, běžela jsem o obědové pauze do dmka pro cestovní kartáček a deodorant. Chvilku před tím mi zrovna psala P. jestli nechci jít na kafe a pak jsem ji náhodou i potkala, tak jsem jí během nákupu musela vysvětlovat celou tuhle ságu. Nakonec jsem se ale přese všechno rozhodla nejet, protože jsem usoudila, že by to na mě bylo in the mids of everything moc. V autobuse jsem psala zprávu M. a brečela jsem po cestě domů, ale byla jsem smířená a spokojená s tímhle rozhodnutím, že je to tak správně.
I'm empty or filled with anxiety there's nothing in between.
Po cestě zpátky na fakultu jsme potkaly mého studenta, který na mě volal: "Pani profesorka, dajte si perničkové laté." <3 Pak jsme se ještě bavili o studentském životě teď a kdysi a o tom jak pracuje doma v pražírně a jak máme v Česku obecně lepší kafe.
L. mi dala ultimátum, že si budu moct pořizovat jen tolik knih, kolik se vejde do knihoven, naše největší hádka kolem domu zatím. Říkala jsem, že pokud mi bude zakazovat pořizovat si knihy, odstěhuju se i s nima někam jinam. Je to doslova jeden z důvodů, proč chci ten dům, abych měla kam dát svoje knihy! Nic jiného, co by pro mě mělo nějakou cenu nevlastním.
L. se pořád bojí, kam dáme knihovny, a přitom máme na knihy ještě celou pracovnu, která bude sloužit i jako pokoj pro hosty. Na to mi L. řekla, že tam přece knihy dávat nebudeme, protože by tam těm hostům hrozně vadily. Na to konto se ozvala P., že jí rozhodně bude vadit, když tam budou knihy typu Letuška. Já si přečtu jednu (1) oddechovou knížku a budu to mít od ní na talíři celý život!
Až si L. postaví saunu, tak si budu v době rezervovat ten stejný prostor v metrech krychlových na knihy.
V: To je dobře meta jak tady v té debatě o zavalení knížkami D. přichází s příkladem z literatury o zavalení knížkami.
Žádné komentáře:
Okomentovat