Ráno jako smetíčko už v 7 ráno vlakem do Olo za Širunkou na honosnou snídani a probrání životku. Pak nastal čas na hledání démonů pro M. Ukázalo se, že Š. je skvělý lovec, objevily jsme je hned v prvním obchodě a vybraly M takového, který jí ladí k vlasům. Potom jsme se chvilku válely u kašny než přijela V. a nepřesunuly jsme se na zmrzku.
Nejdřív jsem myslela, že mi na kocovinu pomůže snídaně a kafe, potom zmrzlina a nakonec oběd v Caphe. Nic z toho nezabralo, ale docela se mi líbil tenhle způsob trávení soboty s konzumací dobrého jídla v různých podnicích.
Na oběd se k nám přidala M., tak jsme jí mohly předat démonka za úspěšně složené státnic, a po nákupu už jsme se přesunuly k ní na tetování, u kterého jsme si na uklidnění pouštěly Gay Pirates.
M. nám v sobotu s V. natetovala kapybarky of our choice (because they radiate peace). Končily až někdy hluboko po půlnoci, kdy jsem já byla už dlouho in and out ve spánku. V neděli M. tetovala ještě sebe a my s V. jsme u toho koukaly na Sandmana.
Tak tak jsme stíhaly rychlé svačinové fancy fries než začínal Thor: Love and Thunder v Metropolu, na kterého jsem si nezvládla zajít celé léto a stejně jsem ho nejvíc chtěla vidět s M. Dilm předčil očekávání, Taikovo šílenství, silný příběh, silné ženy a odvážné děti, silliness, cool scény, emotional scény, dobrá hudbička a všechno dohromady perfection.
Pak jsem zázrakem stihla zpožděnou 4 a taky vlak domů.
Na to, že jsme si na ten víkend naplánovaly věci, které by normálně trvaly tak týden, jsme ale stihly to nejpodstatnější a odjížděly jsme domů s matching tattoos kapybarkama. Teď když to píšu, už jsou skoro zahojené (a já můžu konečně do sauny!), ale pořád mi to ještě tak úplně nedochází. Je vtipné, jak člověk nejvíc řeší tu první kérku, jak a kam a od koho a pečlivě pečuje o hojení, ale xtá kérka už je dost whatever, natetuj mi kapybaru a pak to párkát přetře hojícím krémem, když si vzpomene.
Nějak mi tady z toho vypadla svatba LMek, tak bych si sem chtěla napsat aspoň pár věcí, které bych nerada zapomněla.
Důležité poznámky pro konání svateb: menší jsou lepší, protože je to pak komornější a hlavně je čas na popodívání s ženichem a nevěstou. Živou kapelu nebo djje snadno nahradí laptop se spotify playlistem. Písnička od Toma Odella na první tanec je možná nejlepší volba a svatbení noviny jsou věc!
Bylo moc milé vidět holky s partnery, jak se jim daří a jaký si pro sebe zařídily životek. Nejmilejší povídání ve stupňující se opilosti. Tanečky a panáky s nevěstou a ulovení kytice!
A taky vlastně cesta hrůzy v bouřce a lijavci (a večerní povídání u Nováků a ranní hektické balení a krášlení) a taky potom nejvíc unavená cesta zpátky do Zlína. Svatby jsou fajn. Mám ráda, jak tam všichni mají svoje nejmilejší a jak jsou všichni přecitlivělí a překypujou emocema a předstírají, že je aspoň na jeden den všechno ej oukej.
Žádné komentáře:
Okomentovat