“October” by Dion Anja, from Motion Sickness
Dneska jsem se dozvěděla, že úvazek plním na 106 % (whatever that means).
Na češtině jsme se konečně dostali k minulému času a mohli si zahrát deskovku, kterou vytvořila K. Miluju jak jsme v tomhle propojené a sdílíme si se sestrama aktivity, které některá z nás připraví. Na hodině byla L. se synem V. a O. s dcerou K. <3
My beloved studenti, se kterými se znám už od začátku léta. I když se vracím pozdě domů (třeba až po sedmé) skoro každý den v týdnu přes semestr, nejmíň mi to vadí právě po češtině. Nejvíc milá, vděčná a užitečná práce jakou jsem kdy dělala. Ještě nám zbývají tři lekce. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou se už ale taky těším, že budu mít víc volna a hlavně volných večerů.
Na hodinu jsem běžela po rychlé sprše a nevšimla jsem si, že mám tričko naruby. L. jenom povídá: Veroňika, u vás tričko… Tak jsem se jenom smála a šla se převlíct na záchod.
Už jen dvě malé střechy a bude na řadě ta naše. <3 Taky jsem se skoro po půl roce zbavila kortikoidů. V pátek jsou dobré v hvězdy.
Š. když nám nahraje na slam dunk smeč dirty vtípek a prosí nás, abysme ho nevyslovily: Znám vás dobře, doktore.
Not to be heavy, ale střelba v Bratislavě a všechno, co k tomu vedlo, v kombinaci s myšlenkama na dítě, které nemůžeme mít, mě přivádí poprvé k myšlence, že Česko možná není pro nás místo na život.
Po pátečním šílenství píšu Š. kde je její řetěz, protože je úplně utržená.
Člověk do korpusu: Můžete mi taky vysvětlit D. G? On je prostě náhodný filozof na obláčku, občas chlastá, postuje hodně hudby na fb a pak postne takové storíčko na fb jako největší bydlenka.
Jak jsem se kdysi chtěla opít tak, že nezvládnu napsat 日本, teď bych se chtěla opít tak, že zapomenu že stavíme dům.
To jsem řekla jako vtípek, ve skutečnosti bych chtěla dlouhý detox od alkoholu a taky, aby nebyl potřeba na oslavách a všech setkáních.
Koukám na thaiské dorama a chtěla jsem se naučit aspoň abecedu, ale není na duolingu. Jinak mě ten jazyk moc neláká, nelíbí se mi, jak zní.
Y. je moje oblíbená instagramova maminka, píše realisticky o radostech i strastech.
V sobotu asi v jednu ráno jsem kvůli jednomu tumblr postu přemýšlela nad tím, jak moc nejsou české trampské a táborákové písně v pohodě a jestli je to jedna z dalších věcí, co nás v dětství zdeformovaly. Indiánskou ukolébavku jsem milovala, ale podle mě vůbec plně nechápala. A Jaro, které jsem slyšela poprvé na táboře, mě zasáhlo in a very special way, líbilo se mi, jak to bylo mrazivé (hoho), ale zároveň mě to v mojí dětské hlavě hrozně děsilo.
Můj mozek za chvilku asi exploduje asi, odpovídám na meily, opakuju si přípravu na hodinu, co začíná za deset minut, do toho mi L píše, co je potřeba opravit v autě, co je v servisu, zároveň že zítra přijede bagr a bude se dodělávat stání pro auto a zároveň tady máme temný český folklor a jitrničky.
Svým zůsobem, ale i am drawn to the creepiness? a taky si to trochu užívám, když se dějou ty děsivosti v českých lidovkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat