but I comprehend them perfectly”
Budeme mít na utb přednášku ohledně zaměstnanecké mobility, a protože v té době učím, prosila jsem, zda by nebyl možný záznam. Přišla mi milá odpověď, že na záznam se zeptá, ale kdyžtak mi nabídne prezentaci nebo osobní konzultaci a že prý určitě něco vymyslíme. <3
Původně jsem chtěla jít v pátek do práce, ale ten text pro fakultní časopis se přece jenom píše líp doma v dece.
Plánujeme oslavu P. třicetin. Zatím máme: dort ve tvaru míče, sadu míčů, pelech pro člověka, čepičky s debilní fotkou obličeje oslavence.
Věty do korpusu:
Kolektivtet podle vzoru kvartet.
Adulthood je radost z nového botníku a uložených bot.
Na názvu řešíme Throw short people month. Do té nížky se vejdem skoro všechny, tak se bavíme o tom, že se hodíme navzájem. V. říká, že si nás všechny představuje jako Gimli (jak se dělá plurál?), jenom Kupec bude Aragorn a bude nás házet. Kupec a Chodec je prý skoro the same thing.
Máme 4. týden semestru a už se mi zase zdá o prezentacích, v noci se budím a nemůžu spát a přemýšlím nad férovým hodnocením a pravidly.
Nad ránem nemůžu spát, protože myslím na vazníky, práci a svoji prázdnou dělohu. It was the saddest thing, když mi to gynekoložka ukázala na ultrazvuku.
Dokázala jsem svůj oblíbený lesson plan about 9 life lessons nacpat do sylabu prvákům i druhákům (hodí se to k tématům presentations and how to give an impactful presentation, I swear).
Dan byl dneska úplně unhinged a jako první věc řekl, že první lesson je nejíst krupici zprostředka a potom, když jsme se bavili o respect people with less power than you, říkal že se to naučil v Mrazíkovi.
Už nám snad konečně začnou vyrýbět vazníky, na které čekáme už od začátku září. (Dneska je 12.10). Myslím na ně s láskou: vazníky, pojďte k mamince. L. si myslí, že jsem magor.
Zmínit důležitost dostatečně dlouhého spánku a nedejdbože důvody proč to nemáme je jako kopnout do kupcova vosího hnízda. Jako hladit hada v Kupcovi bosou nohou.
Ráno před sedmou mi ředitelka napsala, že dneska přijde na hospitaci. Ve svém typickém stylu samozřejmě neupřesnila čas ani hodinu. Naštěstí jsem si to přečetla už ráno a mohla si tak obléct šaty a ne feministické tričko, džíny a tenisky jak jsem měla původně v plánu.
Byla jsem mnohem míň nervozní než u první hospitace předchozí semestr. Měla jsem pocit, že hodiny jsou dobře nachystané a na studenty se můžu spolehnout.
V bufetu jsem potkala D, která si zrovna kupovala snídani a přemlouvala mě, ať si k ní s kafem aspoň na chvilku sednu. <3
Na poslední hodině už jsme byli všichni mrtvoly. Studenti mě navíc gaslightovali, že v klopě saka nemůže být díra na pin. They were acting like I was crazy.
Po hodině za mnou přišel H., že by chtěl na erasmus do Japonska, a tak by se chtěl začít učit už teď a jet třeba za rok. Ain’t that cute? Doporučila jsem mu Duolingo a nabídla konzultace.
Žádné komentáře:
Okomentovat