Z Colours taky nejsou zápisky a jsou zdokumentované hlavně na fotkách. Těžko vybrat i největší highlighty, protože to bylo komplexně a celkově strašně super. Tentokrát s celým Názvem a partnery + M. + sestrami. <3
Ve středu na kousek Bazzookas a na rozjezdového Sama Rydera. Potom chill na Skromných Myškách a večer Twenty one pilots s epickou show, svalnatým shirtless bubeníkem a zpěvákem noční můrou sekuriťáků. Stojíme zrovna u uličky a dáváme si s ním placáka. Koncert byl parádní jako kdysi dávno v Lucerně.
Ve čtvrtek na přednášku od V. příbuzné úplně o všem, D. si zkouší předpovídat počasí, což byl foreshadowing k tomu, že se ho večer budou všichni kolem něj v davu ptát na to, kdy a jak moc bude pršet. Pak napůl ironicky na Dema, se kterým byl i Jordan Haj v sukni a dělal Marilyn. Princess Nokia s impressive životem ale méně zábavným vystoupením. Phoebe Bridgers, queer joy, happy lesbians, něžnosti a primal screen, že end is near. Franz Ferdinand a deštivé tanečky v pláštěnkách. Taky jeden z koncertů, na který jsem se chtěla dostat už léta. To samé platí o Killers. Chvilku na Voice of Baceprot, cool metal holky z Indonésie.
A nakonec Killers a radost mojí teenage duše ještě ve větším dešti. Jsme nejvíc mokré creachers v promočených botách a s barevnýma cancourama nalepenýma všude po těle. Phoebe Bridgers přišla zmoknout až úplně na koneček stage, což byla scénka nejvíc jak z filmu. Skáču a topím telefón v černých kalužích. He is a survivor, this one, i když už má na mále.
Pátek a pool party v Hikešově u Širunky. It feels nejvíc jak safe place and home there. Obědváme segedín Š. mámy a pak už mícháme drinky a opíjíme se u bazénu. Hudbička, sluníčko, léto, karaoke, fight s vodníma pistolema a potom koncert MØ v obýváku.
Večer na LP, která mě upřímně moc nenadchla. Pořád láskyplně vzpomínám na koncert v Roxy, kdy jsem ji se ségrou viděla poprvé <3. Další někde v Karlíně byl už dost zklamání na všech frontách a tohle bylo podobné. Ajem sorí.
Ještě pozdějc Wardruna, Vikingové a pohani, co nás s Š. hned hází do tranzu přivolávání a následného vymítání démonů.
V sobotu Alina Pash, ukrajinská čarodějka a její folk with a twist, jak to mám nejradši. Balaklava Blues, nádherný zpěv a všechny bolesti války a drobné tanečnice. Hrozně brečím a je to po všech stránkách intensivní zážitek. Слава Україні! Героям слава! Spojuju si anglické titulky s tím, co se zpívá ukrajinsky.
Pak jsme hnedka v moři mezi světelnýma creachers (mám tenhle spelling z tumbleru a už odmítám používat jakýkoliv jiný). Plaveme s medůzama a obříma rybama. A nakonec běžíme na panáka na zahřátí a na Larkin Poe, což je největší nářez dvou amerických sester. Všichni kolektivně umíráme a zamilováváme se do zpěvačky.
Jsem ráda, že se Colours po dvou letech vyvedly, i když je poslední dobou životek tak náročný. Taky jsem ráda, že jsme si to mohli užít všichni spolu, bůhví kolikrát to ještě takhle vyjde skrz práciznu a další životní události.
Zrovna teď píšu z kabinetu a jediná fotka, kterou tady mám zatím přišpendlenou, je společná z CoO. <3
Žádné komentáře:
Okomentovat