letting it happen”
Šílený dlouhý den - ráno do nemocnice na kontrolu, potom na stavbu, kde se zrovna svařuje a odpoledne vést holky až do Třince. V autě s L. bondujem přes Bishop Briggs, na místě s nima vyzvedávám startovací čísla a dárkové balíčky. Ještě si všichni jdeme na (pro ně poslední příčetné) jídlo do restaurace. Na konci všech ceremonií už jsem hrozně vyčerpaná a čím víc se prostor plní dalšími auty a lidmi, tím víc chci pryč. Nakonec odjíždím kolem osmé a bez problémů zvládám cestu domů podle gpsky. Nevím jestli se mi někdy v jiném kraji bude jezdit stejně pohodlně jako v tom domácím.
Přijíždím jako mrtvola a jdu skoro rovnou do postele a nemůžu uvěřit, že holky teprv v podobném čase vyrážejí. V noci mi stejně nejde moc spát, každou chvíli se budím a kontroluju telefon, jestli L žije.
V sobotu jedem s mámou, ségrou a pesečkama na Ostravici do občerstvovací stanice. Načasování vyšlo skvěle, nečekaly jsme tam moc dlouho a zastihly jsme L zrovna v největší krizi, takže podpora přišla vhod.
Potom rychle do Ostravy pomoct ségrám se stěhováním. Jednak jsme vezly nábytek L. (ukrajince, kterou J. učí česky a která přijela nedávno s dětmi a na bytě zatím nemají vůbec nic) a jednak jsme jely dostěhovat sestry z bytu. Vezly jsme jí postel, která je na to, kolik toho má za sebou, překvapivě funkční. Byla to palanda, na které jsme se sestrama spaly jako děti (já nahoře a sestry spolu dole). Když jsme byly větší, táta ji rozzeřal na dvě postele, protože nahoře nikdo nechtěl spát. Potom jsem ji měla chvilku na bytě v Olomouci já a pak ještě ségra. A nakonec teda skončí u L.
První zastávka byla ve swing cafe u M., který pronajímá byty a tak má nějaký nábytek navíc. Původně jsme jely pro stůl a židle, ale odvážely jsme dvě matrace. Shodly jsme se, že takhle aspoň nebudou muset spát na zemi a stůl jim M. někdy může hodit. Chtěl jim totiž dokoupit novou desku, aby to mali krajšie (převeďte do správné cute slovenštiny).
Jely jsme malým jeepem s vozíkem by the way.
Potom na byt odstěhovat poslední věci + pořádně pouklízet na předání. Nikdy jsem nemyla takhle černé okna, smog is really a thing in Ostrava. Stěhování věcí z třetího patra šlo taky docela znát. Když jsme všechno naložily (J. jsem zaskládala kaktusy a nástěnkou), převezly jsme to k L. Ještě jsme jí k tomu přihodily nepoužívanou koloběžku pro děti, kytky v květináčích a rajčata z naší zahrádky. (Especially in our family things are just things, nějakou dobu je používáš a pak je zas pošleš dál někomu, kdo je potřebuje víc.)
Mezitím L. předčasně ukončila b7 a táta ji jel vysvobodit na Čeladnou.
Během víkendu doma jsem upletla mini svetřík pro žabáka a dostala jsem zakázky na jednu žábu pro Š. k narozeninám, jednu čepici s bambulí pro K. a dalšího žabáka pro D., která si myslí, že jsou the cutest thing ever, tak už se pomalu těším na zimu, že budu štrykovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat