Nejdřív jsem byla nervozní z toho, jaké bude učit full-time na uni, jaký bude první semestr, učení prváku na FT a celkově učení na FaMe, pak to nějak všechno šlo, teď musím prostě bez mrknutí odučit češtinu pro cizince (ze slíbené metodologie jsme zase samozřejmě nedostali nic).
I když mě to pořád ještě někdy mele, ohledně těchhle kurzů jsem měla fakt pocit, že jsem invincible a odučím cokoliv, co si kdo řekne. Vždycky je to jenom o lidech a Ukrajinci jsou zlatíčka (přesně jak říkaly ségry). Co si troufneš učit je po jisté době už jenom otázka toho, jak velké máš koule. And I think that in this sense, my balls are the size of coconuts. There, I said it. Škoda jenom, že mi to nijak nepomůže v řešení šílenství stavby.
Včera mě před spaním neskutečně bolela hlava, nemohla jsem spát a myslela jsem na svoje Ukrajince. Všechno mi to zase jelo v hlavě.
Je 22.4. a ráno se zase budím s bolestí hlavy. Říkám si, že si opravdu musím ráno odpočinout, než půjdu po 12 do práce, jinak se z toho zblázním. Dočítám posledních pár stránek Aristotle & Dante a mezitím dostanu email, že potřebujeme nějaké podklady na kurzy angličtiny pro Ukrajince, které by se měly rozjet v lednu 2023 a musí to být DNES. Okáčko, odsouvám dnešní kurz češtiny i přípravu výuky pro dálkaře. Než jsem se k tomu dostala, J <3 už to všecko vypracovala. Píšu teda alespoň připomínky. Když je odešlu, dozvím se, že ředitelka už to mezitím poslala tajemníkovi. Okáčko. Pak další email, že je načase zadat požadavky na rozvrh v zimním semestru. A tak si tady žijem, neverending cycle of craziness. Mezitím s L. řešíme fucking polystyren. Nebo teda ‘polyš,’ protože stavaři tomu jinak neřeknou.
Cestou do práce se stavuju do knihkupectví, jestli náhodou nemají pokračování Danteho v angličtině. Nemají, ale paní, která mi ukazuje, kde mají literaturu psanou anglicky, má na vyzvánění Harry Potter theme. Chtěla bych si koupit celou tu sekci, je to jeden gem vedle druhého.
Jdu úplně v chillu do práce, protože myslím, že přijde jenom jedna paní, které řekneme, ať se přidá do té první skupinky, takže výuka nebude. Asi jsem to měla čekat, ale přišly čtyři paní se třema dětma a organizátorka samozřejmě nikde. Tak se pět minut před výukou dozvím, že teda tu hodinu 40 odučím. Zase všichni miloučcí, akorát já jsem bouncing off the walls z chaosu a nekonečných změn. Navíc se do kurzu přišla podívat kolegyně, která bude mít úterní hodiny.
Po kurzu mě všichni zastavují a ptají se, jaké to bylo a jaké to je. Když P., která to organizuje, říkám, že už nemůžu, ptá se, jestli mě má pozvat na panáka. Povídám, že nemůžu, protože mám dneska ještě dálkaře.
Stavuju se do lékárny na moji pounding headache a jdu na FT, kde mě čekají tři hodiny angličtiny s dálkařema.
Sobota s dálkařema a neděle s nekočícími emaily a s vybíráním oken a vchodových a interiérových dveří. Životek is intesifying all the time.
Žádné komentáře:
Okomentovat