natasha lyonne walking around new york while depeche mode’s personal jesus plays

is my new sexuality

L. přijela probrat životek, tyvole, adulthood. 

Objetíčka. Poprvé u nás ve Zlíně. Hned nalívám portugalskou sladkou pálenku, kterou nám L. přivezla z Madeiry. Mluvíme o všem a pijem. L. byla ještě nakoupit a kromě jídla přivezla čtyři láhve našeho nejmilejšího Lambrusca z Lídlu za 49 korun, ze kterých za ten večer myslím padly tři. Povídáníčko o všem, několik epizod Naked attraction a taky návrať u prohlížení fotek z gymplu, u kterých ani jedna nejsme schopná dát dohromady, jak to všecko bylo. 

Na druhý den procházka kolem řeky až do centra do Jedním Tahem, my beloved. Potom cestou zpátky na obří menu pro tři lidi v Bůrgru a pivko. 

Mám radost, jak jsme to všecko probraly, že se u nás L. cítila dobře a že jsme ji snad i podpořily se všemi jejími budoucími plány. 

Pořád nechápu, jak dobře se z toho všeho vyhrabala. Neumím si představit, co bych dělala na jejím místě, pravděpodobně ale ležela v kuchyni na podlaze or murder someone. 

Se sestrama jsem si chystala výuku češtiny pro Ukrajince a byl to perfektní česko-ukrajinsko-rusko-anglický chaos. Když chystám podklady pro výuku, v hlavě se mi to spojuje s dalšími obskurními jazyky, co mozek našel, a když vidím ‘nůž’ napadá mě jako první slovo ‘hóčó’

Š: Jiný obskurní jazyk, co mozek našel. To fakt může jenom tvůj mozek. Normálně tam člověk nemá v zásobě slovíčka ze 17 jazyků.

Na začátku jsem si myslela, že se půjdu podívat na úvodní hodinu těch kurzů pro Ukrajince a nějak se na to připravím nejlíp, jak bude v mých silách. Potom se to několikrát rušilo a odsouvalo kvůli financování a dalším byrokratickým srancům na nejvyšších místech. Nakonec jsem měla zahajovat kurz v pátek, ale ještě den předem jsem dostala chaotický meil, jestli bych nemohla zahájit už ve čtvrtek namísto kolegyně. Email s informacemi přišel v noci 23:45 I’m not even kidding.

Nakonec to ale bylo boží. Stačilo mluvit pomalu a upozorňovat je, že oni taky musí. Snažili se kvůli mně mluvit rusky, protože jsem jim řekla, že trochu rozumím. <3 Nejmilejší paní - učitelka, manažerka, prodavačka a fitness trenérka a jednu studentka se studentem. Plácali jsme to dohromady česko-rusko-ukrajinsko-anglicky, ale vždycky jsme si rozuměli. 

Když jsme dělali abecedu a já jsem jim říkala, že jsem se snažila vybírat slova, která jsou podobná, říkali “děkujeme.” <3

Když mě nenapadala žádná slova, ve kterých by bylo Q a W, rozčilovali se, proč máme taková písmenka, když je na nic nepoužíváme. 

Až na konci hodiny jsem jim říkala, že dneska jenom zaskakuju a v pondělí a ve čtvrtek budou mít jiné lektorky. Byli smutní, že je nebudu učit a ptali se: to už se neuvidíme?

Paní, co to organizuje, mi po skončení říkala, že byli nadšení <3 což mi udělalo hroznou radost, protože jsem takovou hodinu učila prvně a bylo to impro jako blázen (s pomocí učebnice a rad od sester samozřejmě). Když jsem jí říkala, že jsem na uni první semestr, divila jsem, že jsem šla do téhle výuky a říkala: takový křest ohněm, co. A křest ohněm, indeed, to fakt nejvíc je.

I když mám pocit, že jsem se toho od nástupu (3 měsíce utekly jak nic) naučila hrozně moc a taky se posunula, stejně to furt nestačí. Divila jsem sama sobě, jak jsem ohledně těch kurzů pro Ukrajince vyklidněná i v rámci té chaotické organizace.