warmed
by the life that i tried
to live
Nikki Giovanni, The Collected Poetry, 1968-1998
Ráno jsme měli druhou schůzku redakční rady fakultního časopisu, ze které jsem měla dobrý pocit. Byla méně chaotická, plány do budoucna byly jasnější a taky s P. víme, na co se dál zaměřit a co budeme psát do dalšího čísla i studentského speciálu, který by měl vyjít na podzim.
Ve stagu se objevují první evaluace, což je stresující. Kolega z kabinetu říkal, že před tím otevřením má stejnou úzkost jako třeba z dopisu o přijetí na univerzitu. Taky se vždycky musím hrozně přemlouvat, abych na to klikla.
Náhodičkou jsem J. dohodila známou, která dlouhodobě pracuje jako lektorka, protože sháníme nové externisty. Bylo by super, kdybychom byly od příštího semestru kolegyně. Taky mám dobrý pocit, že jí můžu trošku vrátit laskavost, hodně mi totiž pomohla s prvním daňovým přiznáním jako osvč.
Od opravování testů hned za holkama (E. a P.) do Plzeňské, kterým zase demonstrujeme naše šílenství pramenící ze stavby, ale jenom v dobrým. <3
Středa - další celkem úspěšný den, dořešujeme přípojku na elektřinu, okna a odhadce, který přijede zkontrolovat, jestli máme proinvestované peníze. Hned potom jedu na konzultace a zkoušet. L. odpoledne jede na pozemek, dořešit smlouvu s dělníky, předat stavební deník a doladit nějaké detaily. Já mám večer ještě hodinu docházkového kurzu.
Momentálně mám hroznou radost, že spolu máme tenhle projekt. Když L. volá po společném prostudování smlouvy paní přes okna a potom odhadci, chce se mi skoro brečet štěstím, jak dobře všechno vypadá.
Pak ještě znovu brečím v autobuse nad “Jak číst romány jako profesor,” kvůli tomu jak autor krásně píše about humanity, literature, history and life.
Deformace stavbou je, že si pod ipou uz nepředstavím ani fonetickou abecedu ani pivo ale hydroizolaci.
Asi už nikoho nepřekvapí, že při kopání základů bagr narazil na skálu zrovna v místě, kde potřebujeme položit ztracené bednění a udělat prostupy. Běžně se to rozbíjí "kangem" (čti "sbíječkou"). Tenhle záhadný kámen ale nejde ani tím. A nenaděláš nic, máš tam prostě fucking mysterious skálu.
Namísto posledních konzultaček jsem ráno hodinu koukala na videa se Zendayou a Tomem Hollandem. Please don’t sue me. They are the cutest.
I did some work and then watched the whole my chemical romance concert that happened a few years ago.
Záhadně se mi nejde na komentář přihlásit na blogspot a to už je po několikáté.
OdpovědětVymazatJak číst romány jako profesor mám na seznamu jako jednu z těch knih, co si chci přečíst co nejdříve.
Záhadný kámen.. představuji si, jak ho máte v obýváku jako dost cool "pokojovou" dekoraci. V mé estetické fantasii by se s tím dalo krásně pracovat a metaforizovat. Aby u něj nakonec tančilo ezo-uskupenství uctívající "zázraky"přírody. Ale vám to spíš dělá potíže a na to je asi každá fantasie krátká. Reálněji tedy, co s tím budete dělat? Dynamit?
Musela jsem si vyhledat "ztracené bednění a udělat prostupy", jelikož dům jsem nikdy nestavěla a pravděpodobně ani nikdy nebudu. Přiznám se, že mi vlastně nejsou nijak zvlášť sympatické ty normalizované domečky, které vypadají jako postavené od generace, která hrávala Sims (hrála jsem je taky:D). U nás ve vesnici jsou tyhle satelity taky a pořád mi to nějak asociuje bazénovou privatizaci (termín od sociologa Pospěcha). Nejraději bych bydlela v nějakém houseboatu, to je vyloženě sen. Reálnější mi však přijde tiny house. Domeček na kolečkách, jen si to představ! To je zase postmoderní fascinace, u které bych se však musela zbavit poloviny svých věcí (a knih!)
Ad kámen -> bušilo se, hrabalo se, až jsme se prokopali, nakonec to v rámci všech problému není tak špatné, aspoň nám domeček bude sedět na skále. Horší by bylo třeba nějaké nestabilní podloží nebo podzemní voda.
OdpovědětVymazatAd domeček -> musíš se potom přijet podívat, bude dost pidi. Snad se nám povede dát té normalizované skořápce nějakou osobnost. :)