Reflexe 11-12

𝟙𝟙
25th P.A.R.K. Conference s A.
Šílený eurotip Utrecht -> Amsterdam -> Berlín, ze kterého se někteří z nás ještě pořád nevzpamatovali.
Anniversary trip to Krakow, abychom na sebe s L. měly aspoň chvilku.
The mountain goats a Ezra Furman koncert <3

𝟙𝟚
Deadliny, deadliny, deadliny. Vytíženost prací a školou graduje.
Koncert Zrní jako šamanský exorcismus a poslední letošní trivia, kterou jsme s A. vyhrály.
Quality family time u zdobení perníků. Všeobecně díky škole více času se sestrami, což je hrozně super. <3
変なグループ reunion po 2,5 letech a tradiční punčování with my favourite people.
Na druhý den ráno uvězněná ve zpožděném vlaku čtu Who’s afraid of Virginia Woolf.
Náš první stromeček a společné Vánoce. Ráno pohádky a procházka z centra s punčem v ruce. Večer slavnostní večeře a netušená překvápka. Konečně si mám na čem přehrávat LPčka by Queen, Joan Jett a Жанна Бичевская.
Pak u nás doma letos trochu neochotné zdobení stromku Looking for Alaska a Giant Little Ones.
Po svátcích všichni na stěně na rodinné lezení taky s P. a M. Je uklidňující jen tak sedět, svaly bolavé a ruce bílé od magnézia, se všema, kteří mi jsou nebo aspoň jednou byli nejblíž, co to jde. S M. zase testujeme vzájemnou důvěru, když mě jistí. Je zábavička pozorovat všechny interakce. K. dává všem bídu, ale nemyslí to zle a naopak vyvolává záchvaty smíchu.

Universal harvester:
Strašně moc smutku hlavně pod povrchem.
Příběh se mi zdá zbytečně komplikovaný, příliš mnoho vrstev.
Pořád mě to ale bavilo číst. Je v tom dostatek Darniellovství.
Už podruhé v poslední době jsem čekala víc temnoty a tajemnosti, než jsem nakonec dostala. To ale taky můžou být jenom moje přehnaná očekávání.
Někde na konci první třetiny to začalo být dost napínavé, ale bohužel jsem to musela nakouskovat kvůli svátečním rodinným návštěvám, což mi rozbilo kontinuálnost.
Část mě by se hrozně chtěla projet mezi nekonečnými kukuřičnými poli v Iowě.
Lack of home chaos a zuřivá potřeba uchovávat vzpomínky je relatable.
Prozatím řadím za Wolf in White Van a těším se na další Johnovy knížky.
+Nádherná obálka 10/10 a Opossum věnování <3

Poslouchám desky a Lauru Jane Grace a píšu reflexe. Celkově a hlavně v poslední době hrozně moc trans lidí v životě.
Jedno z předsevzetí na nový rok by mělo být víc psát, ale jde to těžko těžko teď ještě víc než jindy s written assignments do školy, učením se a učením.

Reflexe 7-10

𝟟
Nové tetování a přihláška na uni.
Whatever reunion u A. na balkóně.
Colours of Ostrava. Čtyřdenní párty s těmi nejlepšími. Hudba, pivo, svoboda a hmatatelné štěstí letních festivalů.

The Woman in the Wood:
Překvapivě docela dobré prázdninové čtení, které jsem vybrala asi v půl minutě, protože na mě ostatní čekali venku v přímém slunci na Krétě.
It is quite vile, though.
"The quiet and the smell of damp soil, and looking up at the sky between the trees, makes you feel very small, but protected."
But also:
"He told me he'd had a thing for our dad. But Dad called him a reptile." OK, cool.

Zmizelá: Nick i Amy jsou oba znepokojivě moc relatable.

𝟠
Deštivý pride s myfavouritepeople. Tanečky, duha a láska. Heartbreaking lgbtq slam poetry (včetně M. ofc).
Šílenství a chaos letního tábora. Playing cards and drinking beer in the dark s nejlepšími kolegyněmi Am. & Ar. <3 Horké letní dny a studená voda v bazénu. Am. vždycky kozla a my radegast pod hvězdami na balkóně, hlídáme, aby děcka nedělaly bordel po večerce. Surreální příjmačky na uni. Návštěva Tori. Pustevny - celá partička uvíznutá na lanovce během bouřky. Uklidňuju T., že this is how we die. -> Lednice - nevěděla jsem, že máme na Jižní Moravě minarety a hlazení pávů, kteří se fotí s modelkama. Pálava - koupání v lomu a nekonečné rozhovory v pro mě osvěžující a pro T. ledové vodě, protože je z Texasu. L. a M. spí na pláží ofc, jsou jedna rodina. Bambilion litrů vína a spaní na zemi. T. mě učí tancovat country a snaží se mluvit česky.
Náhodné reunionky (A. <3) v Praze během posledního letního večera s pivem v ruce a hudbičkou pod kopcem.

𝟡
Pozvání na svatbu na moje narozeniny. Piju spoustu valašské pálenky, což mi vůbec není podobné a s L. děláme tety na plný úvazek.
Produktivní sobota: šplháme na rozhlednu, keškujem, stěhujem a pijem na konviktu.
Amanda fucking Palmer koncert s M. <3
Rocky horror picture show shadow cast. <3
Nová sérieI only listen to the Mountain Goats, kterou jsem nikdy nedokončila. Předpovídám, že jsem wizard king being held v majáku, což se pak prorocky vyplní v Amstru, když mě space cake vězní v intoxicated captivity.
S V. a M. jsme zase všechny zpátky v univerzitním chaosu.

Sebevraždy panen:
Pořád si myslím, že to celé nějak hluboce souviselo s těmi pokácenými jilmy.
Konečně si snad budu pamatovat, kde je Michigan! aneb pouštím se do velkého projektu přečíst jednu nejslavnější knížku z každého amerického státu, abych si zapamatovala, kde jsou.

𝟙𝟘
Už tradiční sad gym fight night.
Autorské čtení Roberta Fulghuma. <3

Ostré předměty:
Nejspíš jsem dost ovlivněná seriálovou adaptací, která byla možná ještě lepší než kniha (odvážné tvrzení). Seriál měl trochu otevřenější konec a byl taky napínavější, což mě bavilo. Knížka se ale taky četla skvěle. Trvalo mi to asi dva dny.
Už si asi Camille nedokážu představit jinak než jako krásnou Amy Adams.
Gillian Flynn a její psychopatky. Chystám se přečíst úplně všechno, co kdy napsala a napíše.

Reflexe 3-6

𝟛
Midterm večírek.
I-čan v Olomouc a japonštinářský reunion.
Teaching Czech to foreigners experience. Učím Nepálce, co neumí anglicky česky v sobotu ráno a Ghaňana, který tu žije už hrozně dlouho, a už nikdy víc.
Období SKAM remaků.
Olomoucké randíčko se Š.
Rozdávám drobnosti milým do zahraničí.
Co nejvíc času s M., protože už brzy mizí a legendary rozlučka v Legendě, než odletěl na PCT. L. s rukou v ortéze a záchvaty smíchu u karet proti lidskosti. Whatever at its finest.

Písečný muž:
Joining more cults, but I wouldn't recommend this one.
It made me feel really, really uncomfortable and my nightmares intensified.
Ze začátku se mi líbily ty kraťoučké kapitolky, za nedlouho mi ale přišlo to věčné otáčení stránek otravné. Díky nim je kniha taky tlustší, kvůli čemuž je nepraktická do trolejbusu na cestu do práce. Další důvod, proč mi trvalo tak dlouho knihu dokončit.
Některé části děje mi připadaly dost nepravděpodobné a působilo to trochu jakože chtěli narychlo určitou věc vysvětlit a řekli si, oukej, plácnem tam třeba tohle, nikdo si toho nevšimne.

𝟜
Reunion s Tenši, Kupečkem, A. a K. ve vinném baru a na druhý den konference asociace jazykových škol s kocovinou.
Výlet za sluncem do Čachtic.
Nezapomenutelné 4 dny v Lucemburku a šílená cesta zpátky, kterou jsem málem nepřežila.

Hypnotizér:
Kepler dostal druhou šanci, třetí už si nezaslouží.
Opět hrozně nepříjemné, občas těžko uvěřitelné zápletky, které posouvají děj, často strašné dialogy.
Jediná věc, která se mi líbila byl popis upadání do hypnózy jako klesání k mořskému dnu.

Červenka: Příběh byl natolik komplikovaný, že jsem se ke konci bála, že se ztratím a vůbec nepochopím pointu.
Nesbo je pan spisovatel a vypravěč. Jdu pozpátku na Šváby. ->
Očividně mám spoustu času na čtení, když zrovna chvilku nestuduju.

𝟝
Drag queens obsession a summer camp meetings.
Romantika na Petříně a koncert LP, který nestál za řeč.
Raduju se, že na zlínském filmovém festivalu v sekci 15+ je spousta filmů o lgbtq a gendru. Giant little ones <3

𝟞
Reunionek s K. a Š., o kterém zase nemám žádná data(?). Musíme teď dělat povinně aspoň jednu fotku per setkání, abych si vytvořila nějaké permanent visual memories.
2xL ~ 2x25=50 narozeninová oslava na chatě ~ KT+partneři -L reunion ~ zahradní slavnost s absurdním dortem
Únava konce školního roku and so ready for 2months holiday.
Spontánní odlet na Krétu. Týden moře, sluníčka a rental car dobrodružství.

Reflexe 1-2

Jak to tak sleduju rok od roku jsem víc a víc busy a je čím dál méně času na psaní. (Jak moc a jak dlouho se to dá ještě stupňovat?) Musím teda ten prázdný prostor vyplnit přečtenými knihami.

𝟙
První rodinné lezení těsně před koncem roku. Tradiční Silvestr s KT.
Budapešť s Borůvkou. Jak na Nový rok (skoro…), tak po celý rok. Přehodnocuju názor na cestování v zimě. / Snowing in slow mo at its finest.
Téměř příšerný Hamlet ve zlínském divadle.
Pictures from Jordan a bonding time u A. s Whatever.
Celý rok spousta rozlučkových a znovushledávacích večírků, nejspíš to tak bude už napořád.
Loučení s L. s naším nejmilejším belgickým pivem a kotlem hranolek. Můj dvoutýdenní me-time a L. na Bali. Movie night a mimosa s A.
Několikrát během roku mě zaplaví euforie, že jsem přesně tam, kam patřím a já nevím, co by mohlo být víc.
Pravidelné Trivia nights.
První fucking tax return.
S M. na BTS do kina, shame, nejrychlejší opíjení vínem a clumsy lovení oliv z plechovky. Na druhý den mimosa jako snídaňový drink a spousta Hannibala.

Killing Commendatore, které průběžně čtu celý rok a pořád nejsem u konce. Je potřeba, aby na tuhle knížku byl absolutní klid a zen kterého je všeobecně málo.

The Travelling Cat Chronicles: Japanese gentle beauty. The book that taught me that it can be enough to persuade one cat to be your cat.
Too heartbreaking to read it again someday.

Call me by your name: Poetic, tender and brutal, endlessly raw.
I'm tired of all the crushes, of all the charming people you can't stop thinking about, whose presence you can't handle. It's just exhausting and it never ends well.
Nádherně poeticky napsáno, ale nemůžu se přinutit k tomu dát víc než tři hvězdičky. Who am I to tell that this is not extraordinary?
Drásající patetičnost, přesně jak to mám ráda. (Or do I? Nejsem na to už moc dospělá?)
Also výborný jazykový chaos.
There are also boundaries I wish I hadn't cross like ever in my life. Even reading about it was too much.
"Because I want you to know." is still my favourite part. The most relatable.
"...the distinct feeling of arriving somewhere very dear, of wanting this forever, of being me, me, me, me, and no one else, just me...
And also Elio's father's speech <3 #parentinggoals "I don't envy the pain. But I envy you the pain." That's me and I hate and love myself for it.

Gmorning, Gnight!: Little Pep Talks for Me & You: Lin-Man is the most adorable and supportive human being and we don’t deserve him. (Už je to taková naše tradice, že já koupím sobě a M. stejnou knížku, nebo opačně.)

𝟚
Několikanásobný SKAM rewatch a počátky studia norštiny.
Reunion s Kupečkem ve vlaku a ve Vnitrobloku - pašuje nám dárky z Číny. Pak ještě s V., T. a M. a Welcome to Night Vale, ze kterého se mi nejvíc líbil Mal Blum jako Weather. Očividně jsou objektem mých letošních obsesí trans jewish people. (?)

Přidala jsem se do Nesbø kultu:
"Zjistili, že mozky homosexuálů a heterosexuálů se fyzicky liší."
"Mozky heterosexuálů jsou menší, povězte mi radši něco, co nevím, handsome."
Lidská duše je hluboký, temný les a všechna rozhodnutí činí člověk sám.

Čtyři roční doby: King je Pan Vypravěč, to ví každý. Nejspíš jsem ale měla dát ještě míň hvězdiček, protože se k těm povídkám už nikdy nechci vrátit. Možná leda Tělo by stálo za druhé přečtení.
Vykoupení z věznice Shawshank jsem přečetla nejrychleji. Nejvíc mě bavilo překvapivě Tělo, i když jsem znala filmovou adaptaci, u které jsem si nemohla vzpomenout, jak jsem se kolem ní vlastně cítila. (Krom toho, že tam hraje baby River Phoenix <3)
Also some things should really stay untouchable and sacred, ale tyhlety hranice King zdá se překročil už dávno, čímž navždycky ztratil naději, že by se za ně jednou zase mohl vrátit.
"Vždycky poznáte pravdu, protože když se jí dotknete sebe nebo někoho jiného, pokaždé se objeví krev."
"Bylo to, jako když nějaká obrovská vnitřní příbojová vlna protrhne pečlivě vystavěné duchovní hráze."
"Jenže nejdůležitější věci se vyjadřují nejhůře, protože slova umenšují jejich skutečný význam. Je těžké zaujmout cizí lidi výklady o světlých stránkách vlastního života."

State of all things Amanda style

Škola
Jsem ráda, že jsem prozatím zvládla všechny assignments, obzvlášť ty, které musely být v academic writing stylu, o kterém pořád nevím skoro nic. Společným úsilím jsme i odprezentovali náš padlet (místo prezentace), i když jedna z nás bojovala se zápalem plic a příšernou nervozitou.
Na poslední den ve škole spousta lidí přineslo cukroví a jiné dobroty a dokonce kupu namleté kávy a french press. Heaven.
Náročné, náročné dny ve škole od osmi do pěti nebo do šesti s pauzou na oběd a pěti litry kávy, jak nedávno podotkla jedna naše vyučující.
Naše učitelka literatury je největší goth child. Posledně přišla s tričkem se vzorem hadí kůže, protože se její had poprvé svlíknul. Říká o sobě, že je čarodějnice taky proto, že když byla v nemocnici, na její kartě pacienta bylo napsáno, že se narodila v roce osmnáctsetcosi. Prý je vždycky koncem dubna nervózní, že ji upálí. Její nejoblíbenější knížka je Drákula a taky nejradši učí gotický román a povídku. Doporučovala nám first lesbian vampire fiction ever written.
Naše vyučující na literární kritiku je pravděpodobně lesba, pokud můj gaydar nelže. Nedávno se z ní stala docentka a snaží se v univerzitním světě bojovat s white old man power. Dává bídu Freudovi a snaží se do hodin co nejvíc zakomponovat gender a queer studies. Taky má tři kočky.
Nejlepší fun fact poslední doby je, že Nabokovova přezdívka byla Sirin. Takhle říkáme našemu kocourovi, když zlobí.

Práce
V polovině prosince mi z práce přišel email, že mám šílené množství hodin. Nejdivnější na tom je, že učím jen 4 dny v týdnu, protože pátý je škola, a nepřišlo mi, že by bylo moje vyčerpání nějak extrémně jiné v porovnání s předchozími lety.
Po lehkém breakdownu během rozhovoru, při kterém jsem se málem rozbrečela, že nic nestíhám a doufala jsem, že by mohl někdo převzít některé moje kurzy, jsem odcházela s tím, že si v posledním pracovním týdnu zařídím živnost, aby bylo všechno připravené na leden. Touhle dobou jsem měla naplánovanou každou minutu dne, aby se to tam nějakým způsobem všechno vešlo. Neobejdu se teď s to-do-listem na A4, abych nezapomněla na nějaké deadliny.
Jeden student nevěděl, co je to jmelí. Myslel, že se vyrábí v květinářství. Když jsem mu ho ukazovala na stromě, nemohl uvěřit svým očím.
Protože jsem nejspíš měla pocit, že mám čas navíc, založila jsem blog pro studenty, kam plánuju dávat tipy k učení jazyků, které doporučuju pořád dokola. Jednou, až budu mít plné zuby učení, bude to moje legacy.

V rámci předvánočního chaosu jsme se rozhodly s A. dorazit na letošní poslední Triviu. A. přišla v totálním zenu po punčích se studenty a na to abych ji dohnala mi stačilo po celodenním učícím maratonu jenom pár malých piv. Přidal se k nám jeden smarty-pants Brit, kterého nemá nikdo rád a Ind, kterého jsme tam předtím nikdy neviděly. Jak jsme byly obě v zenu, bylo nám to dost jedno a bavily jsme se.
Napůl vážné hádky u sensory round, kdy jsme čichali ke koření a hádali se, jestli je to licorice nebo fucking star anise.
Merry Christmas v 12 jazycích bylo our kind of challange. A. hodnotila všecky románské jazyky, my s Britem to, co vypadalo germánsky a to, co nebylo vůbec povědomé jsme odsoudili jako maďarštinu. Ve výsledku jsme spletli jen holandštinu s afrikánštinou, což je skoro the same thing, takže jsme stejně dostali nějaký půl bod.
Ind s Britem probírali kolonizaci Indie a my jsme se s A. jen smály pod vousy.
Nakonec jsme vyhráli. ¯\_(ツ)_/¯

Nejmilejší 変なグループ reunion po 2,5 letech. Setkání ve Zmijozelu, protože kde jinde by to bylo příhodnější. Oběd v příjemné vietnamské restauraci, kde nám graduje hladina šílenství, dokud nedorazí Kupec, aby nás trochu usměrňoval. D. ďábelská stáž v Tokiu (D. buď smaží kuřata v korejské restauraci v Praze nebo šéfuje Czech Tourism v Tokiu), nemocní partneři, absurdity doktorátu na KASu, (ne)psaní diplomek, moje klasické dělání milionu věcí najednou s minimem odpočinku a tak všeobecně state of all things. Všichni se radujeme z toho, že už nebudu psát články.
Š. měří vzdálenost tak, že někoho popadne za ruku a hodí s ním.
Já povídám, že už si nikdy nebudu s nikým rozumět tak jako s 変なグループ a D. přitaká, že ostatní lidi jsou fajn, ale něco jim chybí,
D. objednává karafu fody a číšník to přijímá, že nic jiného chtít nejspíš nebudem. V jednom ze záchvatů smíchu se praštila do hrany sedačky a za chvilku jí vyrostla boule. Když se mě ptala, jestli si chci šáhnout, povídám, že takové věci se v jakékoliv jiné společnosti nahlas neříkají.
Po tom, co si V. odskočila na hodinu, se přesouváme na náměstí na punče. Vytlačujeme nějakou skupinku od sudu, abychom mohly s V. vyprávět o zběsilém tripu Utrecht-Amstr-Berlín a terrifying fun s edibles.
Hledáme bankomat, protože si “ona” potřebuje vybrat a koštujem medovinu, aby si pak Š. mohla koupit láhev. Potom parkujem už tradičně v Masných krámech a D. se neohroženě ptá, jestli mají záchod. Dalších milion punčů a já vím, že tohle jsou moji most favourite people a není moc dalších lidí, se kterými by mi bylo takhle dobře.
Na chvilku se stavuje i M. objímačky a nečekané dárečky s opposum.
Stavujeme se na お茶会 očíhnout poor summer children prváky a nacpat se toustama. Obchodujem s D., která mi drobné zpátky vrací v jenech.
Podivné rozhovory o drogách a lingvistických faktech. Všichni čekáme, až Š. narve ježka zpátky do klece, abychom mohli vyrazit zpátky do Masných krámů (do části, kde záchod není).
Já jsem po celém dni rozhodně dead man a půlnoc je pro mě jak čtyři ráno. Spíme u V. při světle neonů z Fancy fries na ancient matračce, která je překvapivě šíleně pohodlná a jak jsem ráno mrtvola, vůbec se mi z ní nechce. Vyrážím asi o dvě hodiny oproti původnímu nereálnému plánu. Pěšky na nádraží užít si čerstvého vzduchu, který probírá a vzpamatovává.
Uvězněná ve zpožděném vlaku se pouštím do Who is afraid of Virginia Woolf, kterou mi V. koupila částečně proto, že hrozně chtěla, abych si to přečetla. Stojíme v polích - já a moje kocovina.

Doma jsem schopná nulové akce, a tak prostě nechystám poslední předvánoční hodinu se S. a spolíhám na to, že to nějak figure it out. S. mi nakonec děkuje za celý půlrok a ještě dostávám dárky pod stromeček.

Večer doráží sestry na vánoční večírek, který se shodou okolností odehrává ve Zlíně, tak dělám večeři a chvilku máme quality sisters time. Spíme všechny v jedné posteli, protože v našem malém bytě to jinak nejde, jako když jsme byly děti.

Ráno domů domů do největšího chaosu, celá rodina, tři psi a čtyři kočky. Všichni jsou unavení z posledních dnů, tak letos ne tolik nadšeně zdobíme stromeček a koukáme na Big little ones a Looking for Alaska. S jednou sestrou nás to moc baví, druhá háčkuje v koutku pod lampičkou a kvůli všemu se rozčiluje. L. je spokojená v obležení koček. S V. na dálku analyzujem Who killed Virginia Woolf.

Těším se domů do klidu za kocourem, i když mě tam čekají další povinnosti.

Miluju, jak mám na goodreads přečtených jenom 16 knih z 35, což jsem si stanovila jako letošní challange, a oni mi píšou: There are still 9 days left! You can do it!

I wish you could live in my brain for a week.

It is washed with the most violent waves of emotion. ~ Virginia Woolf

I think I’m getting better at this work-life balance thing. -> I wrote this like a month / maybe two months ago and I can’t believe that I was so crazy and naive to do it.

Následují ancient zápisky někdy ze září:
První hodina kurzu mých důchodců. Jedna paní zkoušela poprvé paragliding, další lezla na čtyřtisícové vulkány na Kamčatce a jeden pán s manželkou byli ve Slovinských horách koukat na skalničky pod Triglavem. #retirementgoals

Ne: International community meeting
Po: Přednáška Pěšky přes Kurdistán
Út: Autorské čtení Roberta Fulghuma, Trivia s novým kamarádem Lotyšem
St: Ostrava, jdu se podívat na hodinu stepu, kam začly sestry chodit, pak na stěnu do noci a zpátky na byt na kole
Čt: Škola od osmi do šesti večer v Opavě
Pá: Večeře s M., který odlítá do Peru
So: Ráno sobotní pracovní setkání a po něm do Olo za V.
Ne: Na oběd s L. v Olo a pak večer ve Zlíně do kina na Jokera s Whatever, objímáme se u autobusu, protože M. v úterý odlítá do Limy

Tři čtvrtě na osm večer: (teprve jsem přišla z práce a fakt jsem se chtěla učit, ale místo toho už pět minut koukám na 35 unexpected ways to cook eggs)

V: M. mě nutí mluvit polsky
M: V. luští polštinu
Me: Miluju, že se V. snaží číst polsky zatímco mluvíte anglicky a pak M. najednou napíše: “hai”
Pak vymýšlíme, v jakých jazycích umíme říct: Jsem sýr. (Conclusion: norsky, italsky, japonsky, gaelsky, rusky, španělsky, německy)

Dneska mi jeden student řekl: “When you speak English, you’re like a teacher, but when you speak Czech your voice is softer and you’re like my friend.” I’ve felt weird ever since.

I felt distracted at the end of the day. I couldn’t focus, then lost it completely, started speaking about Disney movies and somehow connected it with the topic - personality traits. There was a new student observing if he wants to join us. I told him that I felt weird and it was probably not a very good lesson and added that I couldn’t promise that it will be better next time. The other students, who know me, just laughed and the new one said, that he would come next time.

Největší zábavička poslední doby je koukat na rozhovory s Ezrou Furmanem a sledovat reakce moderátorů, když začne vyprávět nějaké šílenosti. Většinou jsou hrozně 困る, ale snaží se předstírat, že je všechno v pořádku.

Měla jsem kamaráda, o kterém jsem věděla, že je to Peter Pan. Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že je spíš víla Zvonilka.
Díky jedné staré fotce to teď poprvé probíráme a vyříkáváme si spoustu věcí, které byly léta nevyřčené.
Povídám: děsí mě, že říkáš TEĎ když mám emoce, co to proboha bylo předtím.
A další tuna věcí, které se těžko říkají nahlas a zahrnujou moře slz. Je ale fajn, že se zatím nikdo v tom moři neutopil.
Do toho píšu novinový článek do Přehledu anglické gramatiky a brečím si do klávesnice.

Utéct do lesů I

I listen nothing but Ezra Furman these days. When I heard him describing the story behind the song Suck The Blood From My Wound, I could see that vividly in my head and I had to get it out, so here we are.

I didn’t realize it but the names Michael and Elliot are reference to a different, quite famous story, even though I chose the names because of other reasons.

1
Tvrdý náraz do ramene. Na dotek studí přes tenkou košili a potom už jenom cinkot tříštícího se skla. Napůl padám a napůl se vznáším potemnělým nebem z třetího patra. Nevím, jak je to možné, ale vzduch voní po skořici a cukrové vatě. Cítím tíhu křídel na zádech, jsou ale ještě bolavá a já stejně nevím, jak je správně používat. Obvazy mi prosakuje krev. Kolem poletují střepy a uvolněné peří.
Dopad na ulici pode mnou mě s největší pravděpodobností zabije, i když se mi zdá, že se země neblíží tak rychle, jak by měla.V případě, že to přežiju, zpřelámu si většinu kostí v těle. Padám zpomaleně nebo jenom jinak vnímám plynutí času? Jaktože mi není zima, když opadané stromy před nemocnicí jsou pokryté jinovatkou a od úst mi jde pára? Navíc mám na sobě jen dlouhou, plátěnou košili. Boty mi vzali jako další pojistku toho, že neuteču. Nejspíš nepočítali s tím, že se vrhnu proti zavřenému oknu a prostě zkusím štěstí.
Slunce už zvolna zapadá za obzor a barví mraky do ruda. Bude to poslední západ slunce, který budu moct sledovat?

“Sleduju okna ve třetím patře se zatajeným dechem. Tabulka jednoho z nich se najednou rozprskne jako když vybuchne ohňostroj a sklo se vysype ven jako cukr z cukřenky. Zaostřím na padající tělo, které se topí ve slabé září. Ve vzduchu se třepotá volná, bílá košile. Záda chrání křídla pokrytá šedavým peřím.
S nepříjemným bodnutím v břiše si uvědomím, že je to opravdu Michael. Nejsem si jistý, jestli padá zpomaleně, nebo je jen moje vnímání času pozměněné vyhrocenou situací a adrenalinem proudícím v žilách.
Mozek mi zamrznul, tak mě nenapadne nic lepšího, než rozevřít náruč.”

Elliot nejistě napřahuje ruce a čelist se mu sevře s pomyšlením na očekávaný úder. Je jasné, že jeho drobná postava nemůže blížící se náraz ustát. Klesající postava se ale dolů snáší až bolestivě pomalu, pět centimetrů za sekundu, stejnou rychlostí jakou opadávají květy sakur. Nakonec až téměř měkce dolehne plnou vahou do chlapcovy náruče. Ten udělá několik kroků dozadu a pak se oba svalí na zem.
Ve stejné chvíli se v rozbitém okně objeví muž s pistolí a zamíří na ně. Ozve se

“RÁNA

Pojď, proboha, vstávej! Poběž, parkuju támhle.

Popadnu Michaela za ruku. Překvapuje mě, že tolik hřeje, i když není moc teple oblečený a venku mrzne. Teprve teď si všimám, že

Panebože, ty krvácíš!”
To nic není, kroutím hlavou.

“Rychle si ho měřím zkoumavým pohledem a honem ho táhnu za roh do vedlejší ulice. Poznávám, že je to Michael, přestože z něj vyzařuje něco hrozně cizího. Jakoby se část naší blízkosti propadla do hluboké praskliny, kam na ni nedosáhnu, a tak ji nemůžu získat zpátky.
Krčíme se za auty a opatrně, ale hbitě mezi nimi kličkujeme.”

Vlaju za Elliotem. Vím, že se na mě několikrát zkoumavě podívá, ale teď není prostor na to něco vysvětlovat. Běžíme doslova jako o život. Občas se moje nohy ani nedotýkají silnice. Je to jako našlapovat na mechové polštáře v lese.
Když zahneme za roh, uvidím Elliotovu otřískanou dodávku. Odemyká na dálku, rozrazí zadní dveře a strká mě dovnitř. Všechno mi přijde jako ve snu. Barvy okolních předmětů se slévají dohromady, rozmazávají a odkapávají na podlahu.
Elliot oběhne auto, sedne si na místo řidiče, nervózně cpe klíček do zapalování a startuje. Hodí blinkr, sešlápne plyn a vyráží mnohem rychleji, než je povolená rychlost.

“Není čas, není čas, šeptám si mantru jako by mi magická síla slov pomohla jednat rychleji.”

Vzadu v dodávce je jen jedna řada sedadel na levé straně pod okny, aby se ušetřil prostor. Na zemi se povaluje prázdný batoh, pár kousků oblečení, deka a prázdné i plné lahve od piva. Třesoucíma rukama zvednu jedno z nich, urazím zátku o kovovou tyč, která trčí z boku sedačky a pořádně si hltnu. Pivo stéká do žaludku a po cestě uklidňuje každý kousek živé tkáně, které se dotkne. Zhluboka se nadechnu, vypustím vzduch z plic a vliju do sebe další dávku.

“Jsi v pořádku? Nevím, jak dlouho tam to pivo leží, kontroluju Michaela ve zpětném zrcátku.”

Přejdu otázku mlčením a s pivem v ruce nemotorně přelízám na přední sedačku. Otevřu palubní desku a chvíli se přehrabuju v kazetách, než vylovím Push the Sky Away od Nicka Cavea. Chvějící se rukou ji zasunu do autorádia. Celá dodávka se rázem potopí do zvuku něžných činelů a Nickova snového hlasu. Zpívá nám o tom, jak stromy nic nezajímá, zatímco vjíždíme do lesa.
Rozhlížím se kolem, co je v dodávce nového od té doby, co jsem se v ní vezl naposledy. Nepořádek je tu pořád stejný. Některé věci jsou pryč a jiné naopak přibyly. Nové jsou barevné, dřevěné korálky s přívěskem z jantaru a růženec. Obojí visí ze zpětného zrcátka. Nad rádiem je zastrčený obrázek Ježíše zalisovaný v plastu. Na palubní desce se objevily nové samolepky s logy kapel.

Myslím, že snad budu v pohodě, vracím se k otázce, která zůstala viset ve vzduchu.

And we know who you are and we know where you live
And we know there's no need to forgive

Slova, která se líně kutálí z rádia ve mně poprvé vyvolávají úzkostlivé pocity, i když jsem je předtím slyšel už mockrát.

Dostanou nás? Je vůbec možné jim utéct nebo se před nimi schovat?
“Budeme se o to muset alespoň pokusit.”

Chtěl bych ti všechno říct, ale...nevím, kde začít.
“Nemusíš mi nic vysvětlovat.”
Jenže já chci, jen nevím...kde začít.

“Hned jak jsem poprvé uslyšel o tom, co se děje, věděl jsem, že budeš jedním z nich.
Napadlo mě...jestli je pro tebe teď dobré...pít pivo, soukám ze sebe opatrně.”
Uchichtnu se. Hádám, že to, že mi narostly křídla, nijak neovlivňuje funkci jater.
Elliot se taky usměje a napětí mezi námi se znatelně uvolní.

“Bolelo to?”
Kývnu.
Zároveň to ale byl příjemný druh bolesti. Takový, který ti připomíná, že jsi naživu. Nevím, jak to líp popsat.
“Chápu. Nebo...aspoň se snažím.
Pokradmu si ho prohlížím. Pokožka mu slabě svítí, prsty přejíždí etiketu na lahvi od piva. Nevím, proč je pro mě najednou náročnější podívat se mu přímo do očí.”

Kam jedeme?
“Daleko. Pryč.”
Můžeš to trochu víc specifikovat?
“Moje teta má chatu v lesích poblíž Eugenu, kam během zimy nikdo nejezdí.”
Oukej. Věřím ti. Pokud si myslíš, že tam bude bezpečno, tak se nám tam nemůže nic stát.
“Bude, povídám a zesílím o stupeň rádio.”

Mírně se nakloním a lehce se dotknu jeho předloktí na znamení, že vyžaduju jeho pozornost.
Díky.
“To je v pořádku.”
Nějak na mě padla únava. Bylo by v pohodě, kdybych si zkusil trochu zdřímnout?
Vyčerpanost mi zalízá za nehty a putuje od konečků prstů nahoru a postupuje dál do těla.
“Jasně, někde vzadu by měla být i deka.”

Když se deru zpátky dozadu, Nick Cave zrovna zpívá

And I am too scared
And I am too scared to even walk on past

To sedí. Uvelebím se na sedačce a šmátrám potmě na zemi, dokud nenahmatám starou, sepranou deku. Zachumlám se do ní. Vědomí, že Elliot řídí a veze nás oba někam daleko, někam pryč, kde budeme v bezpečí mě neskutečně uklidňuje.
Za chvilku už se ztratím do ztracena.

“Slyším, jak se Michael vzadu uvelebuje a Nick Cave zrovna zpívá

I got love in my tummy and a tiny little pain

To sedí.”
✨

Everything feels overwhelming

I slept for 12 hours after awesome yet exhausting trip -> Utrecht-> Amsterdam -> Berlin - including 3 night buses, 2 concerts (The Mountain goats and Ezra Furman), 1 guesthouse, petting goats, sheep and pigs in a place called recovery college, wandering around Amsterdam during a cold night high on edibles, exploring one Berlin museum and attending a demonstration against our prime minister. The girls were also playing ukulele and singing in one German public bathroom at a railway station. I was just happily sitting there and enjoying that it’s warm.
Now I’m still disoriented, tired, sick (dizzy, stuffiness, sore muscles, headache + burning chest - possibly just general anxiety) and terribly behind with work and school. Writing emails to cancel lessons and receiving a lot of emails from work with more tasks.
If I fall asleep, needing a nap, I have a frightening sleep paralysis - kicking around and silently screaming in my head, because I can’t wake up.
I started reading a long post on Medium about Amanda Palmer’s tour by Jack Nicholls dealing with topics such as abortion, miscarriage, climate and refugee crisis and corrupted media and I felt even worse. I remembered also Ezra who’s dealing with anxieties, panic attacks and transgender issues. I feel too involved in everything and it’s too much. I feel too much.
I want to go and teach one lesson, because there’s a chance that it could fix me. I created a lesson plan with maximum input from the students. I will wear the comfortable Calm Down Ezra sweatshirt and scarf and I will stand far away in the background not to get my students sick.
The fact that Christmas are coming is also just stressful for me at the moment.
I know that everything will pass and everything will be 大丈夫 again, but right now I’m drowning.

Amanda fucking Palmer concert

We survived 4 hours long Amanda fucking Palmer concert (because we had #wine & tissues) / nekonečné krásy, spousta kolektivního pláče a na konci lehkost a katarze / I also hugged Amanda after the concert and realized how exhausted she must be after doing this every night several days in a row. / I have nothing but love for her and her art without intermission / 💕🍷🐿 / #amandapalmer #therewillbenointermission / taky sundávání punčoch na balkóně v divadle, protože bylo hrozné horko a protože #punk /
At least the baby didn't die ~

Nejdřív s LMkama v kasárnách Karlín u sochy jednorožce smotaného z drátů na žlutých křesílkách vedle beach volejbalového hřiště. Přeju si, abych se taky mohla svalit obličejem k zemi jako to asi dvouleté dítě a řvát, když se mi něco nelíbí. L. povídá, že kdyby to bylo přijatelné, chodníky by byly plné dospělých.

M’s vyučující prostě nedorazil na hodinu, tak jsme se rozhodli přesunout ještě do Nebe na pár drinků, slovy dva, po kterých jsem byla docela dost cinknutá.
Řady flašek s alkoholem podsvícené neonovými světly a dekadentní tapety v podzemí.
LMka mě ještě doprovodí do Hybernie, protože to mají po cestě. Než jsme opustili Nebe, ještě jsem si spravila rtěnku, abych si dokázala, že mám situaci pod kontrolou.

M. mě vítá s dvoulitrovou lahví olomouckého vína, sype na mě dramata posledních dní a nutí mě pít. Je mi lehce a málem se vznáším nad chodníkem. Inkoustové nebe, pouliční světla a noční Praha. Je mi horko v letních šatech, i když ve vzduchu už je cítit podzim.
Přidává se k nám slečna - M. známá - se kterou jsem shodou okolností viděla rozhovor na DVTV cestou do Prahy. Asi Vesmír nebo co.

Čůráme do zásoby a běžíme na balkón. Je mi neskutečné vedro, tak si svlíkám punčochy, když se zhasnou světla.
Nabízím kolegovi z práce, který sedí vedle, jenom jednou jedinkrát víno z plastové lahve, protože je na tohle moc fancy. Fuck it, Amanda told us to bring wine and tissues.

Amanda jen tak přijde tiše na pódium, bez žádných úvodů a začne zpívat a hrát na ukulele.
Zpívá a doprovází se na ukulele nebo piano a nebo nám vypráví nejvíc srdcelomné, drásající příběhy spojené s ženstvím, mateřstvím, soucitem, klimatem, terorismem a podobnými lehkými tématy.
Všichni v sále neskrývaně brečí, někdo potahuje, někdo nahlas smrká, mně třeba akorát tečou slzy po tváři a padají mi do klína. M. mi opírá hlavu o rameno, tak ji lehce hladím, because I thought she needed it? She was crying even harder than me.

Amanda přímo řve A Mother’s Confession a celý sál s ní zpívá “at least the baby didn’t die.”
And also the unexpected motherfucking disney Let it go, které už si nikdy nebudu moct poslechnout bez naprosto zdrcujícího obrázku zakrvácené Amendy někde na chatě v horách uprostřed zimy.

AfP is one of the most impressing, unbelievable, magnificent artist and person I know. She’s also the most human human.
Nádherná čtyřhodinová horroshow krásna.

Chtěly jsme se jít po skončení rychle vyčůrat a prošvihly jsme kvůli tomu první fotku s Patrony.
Křičíme: promiňte, potřebovaly jsme čůrat! A Amanda křičí: dělejte, tak znova!

Pak venku chvilku čekáme u merche, M. kouří a málem jsme se s Amandou zase minuly. Tohle už nikdy víc, žádné pokoncertní čůrání nebo cigarety until saying Hi to the artist.
Obě Amandu objímáme. Prohlíží si M. thai box kraťasy a chválí ji outfit. Potom dostala ještě podpis na ukulele spolu s poznámkou: Play me badly.

V metru potkáváme náhodné slečny, které šly taky z koncertu. M. dostává hrací kartu a já do ruky Měsíc.
Dead tired někdy ve dvě ráno nekonečná cesta k V. M. ještě nějakým způsobem zvládá en route objednat pizzu.
M. je posedlá tím, abysme zůstaly spát v obýváku a poprvé nechce do kobky. Chce tru sleepover a koukat, jak Japonci hrajou rugby.
Ptá se: “Můžeme jít spát s těmi rugby?”

Zatímco vzpomínám na Amandino vystoupení, jehož jedno z hlavních témat byly potraty, čtu si o anti-gender mobilization across Europe na zítřejší seminář, piju šampaňské z hipsterské skleničky a brečím.

Adventurous weekend with my favourite people

Busy sobota během které jsme stihly vylézt na rozhlednu, najít kešku, přestěhovat M. a dát si za odměnu pivo na Konviktu.
Cibulačka s malým pivem k obědu zatímco nás hřály poslední zbytky letního slunce jako nejhezčí happy times.
Moje obavy z cesty s M. s čerstvým řidičákem za volantem dodávky, která tak tak držela pohromadě, byly oprávněné, but we survived.
Náhodné obrázky panenky Marie zalisované v plastu všude kam se podíváš, pseudozlaté přívěsky na sedadle, směska nejpodivnějších věci v zadní části včetně sedadel naštorc - aby se na nich dalo spát - obviously - prázdných lahví od piva a vincentky, náhodné prázdné krosny a podobně. Spousta částí byla přichycená lepící páskou a tachometr nefungoval. Není divu, že auto s takovou osobností dostalo jméno. Říká se jí Čupina for some reason.
Stěhování M’s “pár věcí” ze čtvrtého patra do dodávky zabralo “jen” asi dvě hodiny, včetně tetrisování veškerého nábytku dovnitř.
Z šatní skříně na schodiště cestou odpadávaly kočky, které P. kdysi dávno odněkud vystříhal a vytvořil z ní obří koláž po celé ploše dveří.
Jeden z přenášených objektů byl pytel M’s oblečení pochcaný od kocourů, který M. popisuje jako svůj nejvíc homeless piece of posession.
Když bylo všechno naložené, zjistily jsme, že zadní dveře nejdou zavřít, ať už jsme do nich třískaly a kopaly jakkoliv. Na pomoc se přidalo pár týpků s různým stupněm opilosti z pajzlu hned naproti, kteří naše snažení celou dobu pozorovali, s plnou hubou keců, ale žádným řešením. Nakonec jsme dvaře zalepili lepící páskou a rozhodli jsme se, že to prostě vydrží.
Celé nás to stálo jenom krvavý palec, modřinu na hlavě a nejspíš totálně ohoblovanou ručku.
M. to celé zakončila tím, že do cílové ulice zajela v protisměru, ale nikdo z posádky se ani nezlobil, protože všichni byli šťastní, že jsme všechno jakž takž v pořádku převezli na místo určení.
Potom už jenom dokulhat zpátky na Konvikt a dát si obligatory pivo za odměnu.

M: “Já jedu večer do Prahy na Dangera.”
Náhodný člověk: “Čupinou?”

Zpátky do reality

It was raining in the morning and I woke up with zero energy. I was just listening to a new podcast (Limetown) and doing housework almost whole day. I should enjoy having free time, but it’s driving me crazy instead. I have too much time to overthink everything. I think a lot about things I messed up at the summer camp. I’d really like to try teaching at school and have an opportunity to mess up new things. ¯\_(ツ)_/¯
I can’t wait for all my courses and uni to start.

Věty do korpusu:
Radost z toho, že Bartoš má pirátský obleček.
Nepíchala sis, když jsi vytahovala tu myš?

Nová série I only listen to mountain goats a JD mluví o tom, že jeho srdce dělá extra beats.
Moje attitude je vždycky se připravit na nejhorší možný scénář. Ještě jsem se nedostala do první fáze Johnova: “Hope for the best, prepare for the worst.” Musím začít víc doufat, že se všechno vyplní, tak jak by mělo.
An episode about leaving, learning how to live and done bleeding. The basics how to live a live. No one knows.
JD vždycky vyslovuje interesting se všema “e,” žádné z nich neredukuje. Je to typické pro určitý americký accent, nebo je to Johnova specialita?
Also proč se neredukuje výslovnost druhého “e” v “beloved?” Science side of the Internet, please explain.
JD mluví o mama possum and her 8 possum babies clinging to her body. They're walking at night seeking adventure and trash. JD speaking about possums is my new favourite thing.
John je ta vačice, která leze na hromadu odpadků a já jsem ten wizard king being held captive v majáku.
Epizoda o burlesque tributu TMG -> I only strip for the Mountain goats a další, ve které je jako host Mal Blum. Nejlepší věci, jaké se kdy staly.

V trolejbusu mi spadnul na zem mrkvánek, ale nemám čas shánět jiný oběd, tak ho jím a hned se mi vybavilo Š: “Verči by to snědly.” Musela jsem akorát počkat, až vystoupím, abych to nejedla před těma lidma, kteří mě viděli zvedat ho ze země.

S V. a M. jsme zase všechny v univerzitním chaosu. 懐かしい
Ta ironie, když je všude napsané navazující Mgr. studium, ale já na nic nenavazuju. Fake it till you make it at its finest.

Dneska jsem vyprávěla studentům, že v listopadu pojedu do Nizozemí na Mountain goats. Jeden z nich mě začal přesvědčovat: “but there are no mountain goats in Netherlands. There are no mountains.”

Povídám, chceš na drinky nebo radši kafe. A. na to, že kafe, protože si ještě nezvykla na vstávání během školního roku. Pět minut před schůzkou mi píše: “Can you please order mojito for me?” #typical
I met with A. after some time which felt like ages. It was so nice to speak to her about everything. I need friends present in my life and get out what’s on my mind, because otherwise I’m going crazy.
A. was panicking when she figured that we might move to Ostrava in the future. Warmth spreading in my chest, because she’s counting on our friendship for years to come.
I almost forgot that it’s my birthday on Saturday, because we were going to a wedding. A. suggested we should celebrate a little during the Trivia night. WHATEVER in full force back together at least for one evening. Also possible movie night on Wednesday, because J. will be gone on a business trip = the flat is free for party.
A: I wanted someone who would organize us better. I didn’t want a bitch.

Na ✨困 stromečku v ohrádce 困✨ poslední dobou velice časté nejnáhodnější rozhovory o těch nejdůležitějších i nejnesmyslnějších věcech. Řešíme mini ovečky na útěku a máme lingvistické debaty o regionálních výrazech pro krychličky chleba.

M. wished me happy birthday one day before my actual birthday. I don’t know if he wanted the privilege to be the first one or what. I value his friendship. He’s one of my oldest friends and he’s similarly sentimental about it.

Summer camp 2019 - 4/4

#day7
Co nejvíc zkrátit a zjednodušit poslední výukové bloky. Během dopoledne panikaříme, protože je poslední den a my nemáme žádné pivo. Chci se vydat na výpravu do sámošky, ale cestu blokuje fire truck, protože celý systém potrubí je ucpaný.
Připravujem ceny a vysvětlujem Ar., že teenageři by fakt nebyli nadšení, kdyby jako dárek dostali špunty do uší. Děláme z toho výzvu, jestli do konce tábora najde aspoň 10 teenagerů, kteří by z nich měli radost.

Me: “What would make you happy as a teenager?”
Am: “Probably cigarettes, that shit is expensive, and art supplies.”

Po obědě děcka staví lodičky na boat relay. My s holkama hrajem už tradičně žolíka. Trochu otáčíme pravidla a sobecky jim na dodělání dáváme tolik času, abychom stihly dohrát hru.
It’s Friday, which means points for everyone.
Fire truck konečně odjíždí, tak s holkama výskáme a nadšeně na sebe mrkáme.
Po svačině se mi konečně daří se na chvilku vypařit a dojet pro pivo a skittles.
It’s boiling hot, skáču do studeného bazénu, což byl nejpříjemnější zážitek and one of the highlights of the whole summer camp.
Potom pivo u bazénu a karty s děckama a Am.
Večer US prezentation & M’s skautský pobyt ve Státech. Pouštíme reklamy na tábor, na kterých děti pracovaly celý týden.
Jsem tak mimo, že zapomínám, že jedna z prezentací je v češtině a ptám se Ar. co si o tom myslí, i když nic nerozumí.
Pak karty, pivo, šílenství a děcka mají párty.
Později se přesouvají do Red room a my za nima vedle do Lounge, aby mohli tancovat potmě. Ok
Jeden z vedoucí malých dětí dovolil jedné holčičce zůstat po večerce, aby si mohla zatancovat s jedním klukem. Fair enough.
Am’s definition of teenagehood: “You’re not old enough to drink, so you do weird shit like slow dancing in the dark.”
Šílenství graduje.
Děcka nám nechaly svítit doslova jednu žárovku, abysme mohly hrát karty zatímco oni mají temnotu.
Zůstávám s Am. i po tom, co to Ar. vzdává a jde spát. They didn’t try to smuggle in alcohol, they were all dancing together in a circle, stayed hydrated, went to bed when it became too late and boring. Perfect teenagers.
Kolem půl jedné to prostě zabalili, že už jdou spát, protože je pozdě. Všichni se poobjímali, protože se nejspíš uvidí zase až za rok.

#day8
Poslední den je nejnáročnější, nikdo už nemá žádnou energii. Plánujeme, že příště musíme děcka unavit dřív, nebo říct rodičům, aby je unavili předem.
U snídaně i u oběda je podezřelé ticho.
Rozdáváme ceny, children are unimpressed a mnohem víc je zajímá psaní vzkazů, které si vzájemně dávají do obálek.
V mojí obálce mi přistálo překvapivě moc miloučkých vzkazů, which made me feel sad that it’s over.
Life saving coffee machine coffee.
Jdem se ještě rozloučit k autobusu, děcka nás postupně objímají a lezou dovnitř. Nakonec si dáváme grouphug i s ostatními vedoucími a všichni jsou rozněžnění. Sedají na nás vosy, tak vtipkujem, jaká by to byla ironie, kdyby nás bodly v den odjezdu.
Hotel už je zamčený, takže nemůžu dovnitř pro zbytek svojí kávy. Zoufale buším na dveře a pak to vzdávám a prostě jedem.
Pouštíme si na cestu freedom song a chicken on the raft.
Z táborového pekla rovnou k Lenčiné rodině přivítat sestřenku z Ameriky. Feeling brain dead and disgusting. Jazykový babylon nekončí, překládám pro všechny.

Summer camp 2019 - 3/4

#day6
Snažíme se co nejvíc osekat ranní hodiny, aby to děcka bavilo a všichni včetně nás jsme to ve zdraví přežili.
Dopoledne mám na starost jen dvě posádky z šesti - Pink pearl & Dark shells.
Odpoledne treasure hunt, všichni lítají jak zplašení, což je dobře, protože je to aspoň trošku unaví.
V druhém bloku hrajeme Městečko Palermo, ze kterého jsou děcka překvapivě hrozně nadšené. Před večeří zůstáváme s malým J., který říká, že we should have a chat. Absolutně nezvládám jeho absurdní projev o magic the gathering, které nikdy nehrál, ale zná všechny pravidla a tlumeně se chechtám zpoza křesla. Ar. i Am. naprosto s klidem přijímají všechny šílenosti, které říká.
Orkové jsou jako Otesánci, kteří požírají všechno živé na zemi a jsou vlastně nejnebezpečnější věc ve Vesmíru. J. je ale porazil, takže už se nemusí ničeho bát.
Neumí anglicky vyslovit “know,” ale se slovy jako “gigantic hydra” nemá žádný problém. Na chvíli se ztratil v herní terminologii a když potom mluvil o lidech, pořád používal slovo “human” which was extremely funny.
Večer se psychicky připravujem na path of courage. Am. vůbec nezná celý koncept stezky odvahy a nepřipadá jí vůbec děsivé jít jako dítě samotná doprostřed temného lesa, protože vyrůstala v Coloradu s medvědy a mountain lions. Dostávám od pana domácího pivo do tupláku, které neuzvednu jednou rukou. Přijímám to a dělám jakoby nic, když se mě děcka chodí ptát na debilní dotazy a vidí přede mnou na stole to obří pivo.
Jsem lehce cinklá ze spousty piva, které jsem musela vypít za krátký čas, což si myslím, že je ideální stav na to, když vedete 60+ vystrašených děcek do lesa.
Přišly jsme na to, že všechno v Am’s životě vedlo přesně k tomuhle momentu.
Starší děti vymyslely celý příběh o děsivém cirkuse příšer, který utekl do lesa a teď tam straší. Převlíkly se za klauny a další postavičky a přidaly creepy cirkusovou hudbu.
Potmě čekáme, až to vypukne, malé děti jsou měkké a postupně se jich asi 10 hroutí na kraji cesty a prosí, aby nikam nemusely.
Am. se obětovává a vrací se do hotelu pro další piva. Odchází do temnoty za zvuku dětského řevu a pláče.
Jdu na řadu a běžím do tmy. Brodím se blátem a hledám glowsticky, které vedou až nahoru na mýtinku.
Nahoře nádherné nebe plné hvězd. Nejradši bych si sedla do trávy a dopila pivo, za chvilku už ale zase lezem dolů, protože bude večerka.
Kluci ukradli panu domácímu nějaké plechy a vymýšlejí jak je půjdou uklidit zítra místo snídaně, kdyby náhodou ráno šel na houby a zjistil, že mu chybí. Snažím se vysvětlit Am. koncept našich vět do korpusu.
Na pokoji ještě zůstáváme vzhůru, dopíjíme pivo a vstřebáváme dojmy. Do postele po půlnoci, vyčerpanost level bambilion.

Summer camp 2019 - 2/4

#day3
Ráno učíme s Am., všechno jde až podezřele hladce. Celý 90 minutový blok na téma jobs on a pirate ship. Děcka vysvětlujou, jak jsou jejich dream joby - to become a unicorn or pokemon trainer.
Ar. tvrdí, že spolkla motýla.
Při výrobě vlajky jedna skupinka na svoji přidala logo pirátské strany.
Vždycky když děcka vyvedou nějakou píčovinu, tak se předem nikdo na nic neptá, ale když jdou na záchod nebo si potřebujou pro něco odběhnout, tak se jdou zeptat málem se smrtelným strachem.
Točené pivo v jídelně + domácí slivovice od pana majitele na účet podniku. Am. a Ar. vysvětlujou jak funguje hospodská kultura v Česku. Čekáme, až děckám začne večerka a Am. nám vypráví drogové příhody z rodného Denveru.
Tři nejstarší kluci jdou rovnou po večeři běhat - osmi kilometrové kolečko, aby nevypadli ze cviku jako professional athletes. Pak dělají bordel do půlnoci, ráno vstanou dřív než ostatní, jdou všecky děcka vzbudit a dělají jim rozcvičku a pořád mají strašně moc energie. Rozhodně víc než učitelé.

#day4
Tématem ranního bloku jsou pirate shanties. Děcka skládají hymny svojí posádky, podřezávání krků a rum included in all the lyrics.
Odpoledne scavenger hunt.
Jedna slečna špatně pochopila “sth hollow,” myslela, že je to “hallow” jako v Harry Potterovi a prostě přijala, že má jít hledat bezovou hůlku nebo neviditelný plášť.
Zuřivé boje o mrtvé brouky.
Mnohem víc chápu, jak se cítí středoškolští učitelé. Připadá mi, že jsme tady už měsíc.
Věta do korpusu:
Am: My name is just bunch of As.
Večer Pirate Trivia night. Úplně jsem zapomněla, že jsme na táboře s “trivia Am.,” protože konečně nejsme cizinci a působí jako úplně jiný člověk.
Dřív jsem holkám vysvětlovala svoji paniku z můr. Když se po večerce vracíme zpátky do pokoje, Am. nejistě vysvětluje: “It’s a moth...but it’s teeny tiny.” a pak ho opatrně odnáší na balkón.

#day5
“Odskakuju” si 100 km daleko na přijímačky na Mgr., pročítám si státnicové otázky, ze kterých se má podle instrukcí ze studijního skládat zkouška a chci utéct, protože moje tři týdenní příprava v žádném případě nemůže stačit.
S bušícím srdcem do dveří, sedám před nejmilejší komisi. Probíráme japonštinu a život, the Beat generation a Ginsbergovo putování po Japonsku, moje cesty po Británii, bakalářku a potenciální diplomku. Za chvilku mě volají zpátky, že prý by mě chtěli a doufají, že si to do září nerozmyslím.
S lehkým srdcem jedu zpátky, stavuju se na benzínce na párek v rohlíku na snídani i oběd a kupuju po dvou pivech pro každého. Am. kozla a Ar. radegast, protože taková jsou pravidla.
Zpátky do pekla mezi teenagery. Na chvilku jsem byla na návštěvě v realitě a je těžké vrátit se zpátky do toho absurdního, vyčerpaného šílenství.
Při pirate dinner mají všichni být v kostýmech. Am. nosí docela silné brýle a aby si usnadnila výrobu pásky na oko, zakryla si jedno ze sklíček. Bohužel si ale přikryla to oko, kterým vidí líp, takže pak půl večera nic neviděla. Druhé sklíčko má zase zapatlané superglue.
Máme něco jako cat walk / walk the plank parade a soutěž o nejlepší kostým. Hraje písnička z pirátského playlistu: Chicken on the run.

Me: “What does it even mean chicken on the run?”
Am: “It’s a metaphor for life.”

V průběhu týdne jsme zjistily, že je to ve skutečnosti chicken on the raft, což stále vyvolává spoustu nezodpovězených otázek.
Potom v koutku hrajeme karty v rozbitých pirátských kostýmech při slabém světle z telefonu jako praví piráti a pijeme pivo. Děcka chtějí párty v naprosté tmě a pouštějí nahlas náhodný retro playlist. Přijímáme všecky absurdity. Naučila jsem holky hrát žolíka.
Někdo se pokusil po Eltnu Johnovi pustit nějakou rychlou skladbu, ale ostatní ho rychle zastavili a nakonec hrálo Candle in the Wind.
Do téhle situace přijel nějaký rodič vrátit dítě, které si půjčil na nějakou fotbalovou věc.
Když si zmateně říkáme, jak velký průser to bude, jedna kolegyně u stolu povídá: “I think he didn’t notice.”
Ehm, which part he didn’t notice? The loud music, darkness or the beers?
Stalo se to naší strategií po zbytek tábora. Když se všechno hroutilo, říkaly jsme: I think no one noticed anything nebo Everything’s fine.
Hraje italský ploužák, my do toho zapáleně hrajeme dobble a křičíme: Flamingo! Frog! Polar bear!

Summer camp 2019 - 1/4

I’m really glad that Ar. made me go. It was important and interesting experience for me. I guess I learned how to be more relaxed in times of crisis and stay calm in the middle of chaos.
During the most chaotic times, me and Am. just smiled at each other and said that everything is fine. We were the dogs sitting in the room on fire.
I learned how teenagers work, what to expect from them and how to deal with them.
At the beginning I might have been too strict with them concerning the curfew and swearing, because I was afraid that I won’t have the necessary level of authority to tell them to stop doing some unacceptable things.
If I come back again next year my approach will be completely different from the very beginning.
Jak říká Am., nikdy nebudem schopné nikomu vysvětlit, co se na táboře dělo, tak, aby to přesně vykreslilo atmosféru a šílenství, ve kterém jsme tam žili.

#day1
Pouštím v autě pirate shanties, abychom se naladili na pirátskou vlnu.
Procházka do vesničky - největší zapadákov pod horami - kolem krav, koz a traktorů. Am. refuses to call our mountains “mountains,” because she’s from Colorado.
Radostně poskakuju, protože to tam vypadá jako u nás v hometownu. Ar. je lehce vyvedená z míry, protože nikdy neví, kdy to na mě přijde.
“Lunch” with everyone. Objednáváme piva, hranolky a párky v rohlíku. Porovnáváme nebezpečný hmyz na různých kontinentech and other cultural differences. Am. vypráví jak v dětství chytali hady na dvorku.

#day2
Ráno nás čeká nemilé zjištění, že se ke snídani nepodává káva. Nevím, jak si představujou, že se postaráme o 60+ dětí bez ranního šálku kávy.
Vyřešily jsme to koupí nechutné instantky, kterou jsme si zalívaly horkou vodou z kohoutku. Úroveň pití kávy klesla ještě níž, než byla během mých studentských let.
Slyšíme z dálky řev od autobusu, všichni kulí oči a nasazujou vyděšené obličeje. Am. a já budeme mít poprvé na starost tak velkou skupinu teenagerů a L. zase jede poprvé k menším dětem.
Am’s words of wisdom: “Dog is something between a cat and a child.”
Před obědem jsme se pustili do icebreakers, zatímco nás obtěžovaly všudypřítomné vosy. Není třeba se zbavovat vosího hnízda, které bylo nejspíš někde na střeše hotelu, když kolem pobíhá stovka dětí.
J., který má sice 14, ale vypadá na 12, perlí a oslovuje jednu dívku “female” místo jménem.
Před obědem šérujem pivo na oslavu, že jsme přežily první blok s hordou dětí.

One of the oldest boys: “How many points would I lose, if I pushed you to the swimming pool?”
Ar: “ You would lose your life.”

Na konci dne po setmění další pivo na balkóně pod hvězdami. Řešíme život, law & educational system, lgbtq rights, povinnou četbu a další rozdíly v našich zemích. Hrozně mě baví, jak Am. a Ar. vysvětlujou, jak funguje Česko.
Děcka běhají po chodbě bez trička po večerce. (Speciálně T. byl během celého tábora každou chvíli bez trička. Why.) Musím být tough teacher a poslat je spát. Poprvé na druhé straně barikády. I feel old.

Colours 2019 - day 4

Ploužíme se zpátky do areálu a chillujem na dečce za poslechu kytarové pohodičky Charlieho Cunninghama.

Dávám si misi najít stánek se ciderem a všem ho koupit, abych se probrala.

Jdu hledat K&F na koncert Berta & Friends. Prostor před pódiem, už je zaplněný, tak to vzdávám a užívám si me time, Slunce a tanečky na elektro hudbu z budoucnosti. Frontman má na sobě růžový kostýmek o obří placatý růžový klobouk. OK.

Potkávám M. a vychutnáváme si spolu festivalové štěstí.

Frontman ještě dvakrát mění obleček. Jednou přichází v černém overalu se zlatým, třpytivým vyšíváním a po druhé jako kapitán s plyšovou rybou.

Před koncem se přesouváme na Amber Run - Britské indie nádhery. Další piva a plutí v davu i s L. a B.

Pak nás M. vede na hidden stage, která není uvedená nikde na programu ani na mapce. Musí se do dřevěných dvířek a přes písečnou pláž. Po levé straně je v kleci hejno medúz a před námi obrovský mořský koník. V betonovém hangáru před stagí, kde to vypadá jako v největším doupěti potkáváme našeho dvorního tatéra, který nás rovnou zve na pivo.

Na písčité mýtince setkání s F. už ani nevím po jak dlouhé době. Je celá nějaká drobnější a přibyla jí kupa tetování. Kryštůfek zestárl, which is difficult to hear.

Říkáme si, že je moře času, tak se ještě před Cure povalujem u jiné stage na polské ska - Mesajah a koukáme po hezkých polských holkách.

Chtěla jsem si rychle doběhnout na záchod, abych o nic nepřišla a nezmeškala přesun na hlavní stage a ve spěchu jsem se třískla do nohy o nějakou železnou tyč, po čemž mi zůstala modřina ještě tři týdny na to.

Několik vět do korpusu:

Nakonec jsme málem nestihly Cure, protože jsme si poměřovali prsa jako to Š. dělela (chtěla dělat?) už v páté třídě.

Me: Tak sakra, Spetra ti může říkat Silvo?
Š: No nemělo by se to dělat.

Kinseyho šála. Čím víckrát si ji obmotáš kolem krku, tím víc jsi gay.

Doufám, že naše tru gay agenda nebyla na Š. už moc. Přeci jenom jsou to ale Colours of Ostrava.

Mám hrozný strach, že všichni půjdou po Cure domů a nebude žádná párty, tak jim v kroužku šeptám do ucha, že dneska nikdo nepůjde spát.

Nemohli jsme se rozhodnout, na jaký jít koncert, a tak jsme skončili v Radegast pubu a užívali si, že máme pivo ve skle.

Š. dává "lesbický sex" do uvozovek.

Když nás vyhodí z hospody, konečně se s Š. dostáváme na tanečky v kleci, kam chtěla celý týden.

SP. nám za poslední peníze kupuje náhodné panáky. Kombinace všech alkoholů příliš připomíná teenagehood.

Strašně pomalu se ploužíme z areálu a zdržujeme se doslova kvůli tomu, že se všichni chtěli podívat na hromadu sraček.

Použila jsem slovo "dušovat," Š. si hnedka zula boty, prohlásila, že je Dušek a dělala šňůry uprostřed silnice.

L. a SP. zachránily náhodnému člověku život.

SP. dělá dramatická gesta, až jí z toho křuplo někde v lokti a teď sténá bolestí. L. se ji celou cestu snaží napravit a já SP. zakazuju, aby jí to bylo příjemné.

SP. se několikrát tak hrozně smál, až z toho spadnul na zem. Asi 300 metrů od areálu nám všem kupuje pivo v plechu na benzínce.

Jdeme čtyřicet let do centra a mezitím začíná svítat.

Doploužili jsme se do Lesa, kde následovaly další piva a kontušovka. Ztrácím všechny souvislosti.

Věty do korpusu:

Všichni mají ruku v mém duhovém klíně.

Děkuji vám za přítomnost.

L. nedokáže příjmout, že je M. pořád svěží. Dokonce i v pět ráno v Lese po čtyřech dnech na CoO.

Domů ráno jak největší smetí.

Spím nějaké tři hodiny, which feels like 5 seconds. Trochu jsem si zdřímla a napsala článek. V hlavě mi hučelo, ještě opilá jsem se jenom úporně soustředila na to, abych alespoň tvořila smysluplné věty.

U Š. v obýváku si všichni nahlas čtou můj článek a dávají mi za něho bídu. Ani se nedivím, že ho Š. prostě našla.

Měly bychom si ještě zdřímnout, beru do ruky telefon a chystám se nastavit budík. Telefon mi píše: S. posílá 30 fotek. Při jejich prohlížení jsme se natolik probraly smíchem, že jsme se rozhodly jet radši domů.

Jedem domů s chuchvalcem neonových střapečků na klíně.

Also I'm super surprised I didn't experience any anxiety. What is this magic? My favourite people might have created such a safe place that there was no space left for it. <3

Colours 2019 - day 3

Po cestě do areálu oblíknout pláštěnky a mít ji na sobě je jako být v nejútulnějším safe place na světě a zároveň vypadat jak magor.

Na besedu s Muchou, protože už ne-mů-žem. V první řadě na zemi s pivem na klíně. Hodina absurdit.

Po cestě na stage jsme vyhrály žlutou festivalou dečku lovením balónků z útrob obří dřevěné kachny. Why not.

Nahko a jeho medicínka pro lidi. Porce kvalitní poezie a nejvyšší skoky na pódiu.

Rozvalené na dečce posloucháme Sons of Kemet, dřímáme, umíráme na únavu a dáváme si life-saving coffee. Začínám být hrozně nervózní, že se nedostanu dopředu na Lewise Capaldiho, tak běžím napřed a hledám Š. v davu.

Š. prohlašuje památnou větu, že mě ještě nikdy neviděla tolik nervózní. Asi zapomněla na společné tři roky na japonštině.

Začíná pršet, lezem do pláštěnek. Lewis Capaldi zpívá svým nádherným tnoucím hlasem bolavé depresivní písničky a mezi nima vypráví nesmysly skotskou angličtinou. Běhá kolem zbytku kapely, za chvilku už nemůže a zakazuje nám o celé téhle záležitosti komukoliv vyprávět.

Přesouváme se s Š. na hlavní stage a potkáváme M. na drogách, která se chová úplně stejně jako normální M.

Years & Years nám hrajou jako background music a my chvilku hledáme ztraceného SP. v davu a pak to vzdáváme, sedíme u velké červené koule a řešíme život. Probíráme, že everyone is gay, včetně Alexandra, který právě zpívá.

Sbíráme zbytek party a jdem se kolektivně vyčůrat, abysme nemuseli během Shaka Ponk.

Cestou se ještě zasekáváme na Sam Kelly & The Lost Boys, protože nás dál nepustila jejich hudba.

Při čekání na další koncert SP. kritizuje naše life choices.

Pak už konečně Shaka Ponk opičí šílenství s nejvíc hot Samahou.

Rychlé loučení s D. na bůhvijak dlouho.

Protože Shaka Ponk byl největší nářez, L. rozhodla, že to chce panáka. Chtěli jsme se stavit jen na jednoho. ale to nikdy nefunguje. Becherovka je sice hnusná, za to mají ale nejlepší bar s nejměkčím trávníčkem.

SP. je pro každou srandu a přijímá všecky píčoviny, co děláme, a ještě se k nám přidává. Nikdy nechci vidět ty inkriminující fotky a videa, které toho večera pořídil.

Nakonec zůstáváme asi do 3? 4? ráno dokud nás nevyhodí a Š. se SP. jdou někam pěšky do centra na ranní autobus.

Věta do korpusu: Myslíš, že tě zítra nebude bolet tělo, když jsi dneska předstírala, že jsi býk?

Colours 2019 - day 2

Opal Ocean na doporučení E. a M. Sedíme v prázdném areálu nad ciderem a posloucháme kytarové šílenství. Nezvládám slunce tak do stínu pod strom válet se v trávě.

Přesun na Kofola stage na Křováky, kterým dělá basáka K. brácha. Ultimátní throwback do doby, kdy mi bylo patnáct a pogovali jsme s Krypl Týmem v Sokolíku tak dlouho, dokud nebyla narušena statika celé budovy a koncerty tam zakázali. Taky všechny Sweetsen festy a teenagehood ve Frýdku. Křovácký digeridoo punk.

Před koncem na vedlejší stage chytit místo u pódia na Lolu Marsh. Konečně pořádné rozbušení srdce a festivalový trans. Izraelský indie pop z Tel Avivu a jejich krásná zpěvačka Yael ve slunečních brýlích a mašlí ve vlasech. Střídá kytaru, ukulele a tamburínu. Všichni pískají a tancujou.

Naprosto uspokojené, naše duše nakrmené, skrz neonové plastové střapečky zpátky na hlavní stage číhat na Toma Walkera. I když už jsem to předem vzdala, zázrakem nacházíme 変な skupinku díky balonkům, protože nás L. dostala skrz dav na úplně opačnou stranu pódia.

Š. říká, že Tom je medvídek, which is completely true. Na konci slzím, když před Leave a light on propaguje Člověka v tísni, i když to česky neumí vyslovit.

Chillujem pod velkým deštníkem a vyměňujem si dojmy. D. nám popisuje konec koncertu Bena Cristovalo, jak mu říká, a čekáme na Rag'n'Bones mana, jak mu říká L. Najednou kolem nás projde Yael z Lola Marsh a já, L. a SP. kolektivně vzdycháme nad tím, jak je krásná. SP. se nám směje, obklopen lesbami.

Probíráme náhodné novinky a updaty v našich životech.

Koncert Rag'n'Bone mana rozhodně jako jeden z highlightů celého festivalu. Celý dojatý nám popisuje, že je to jeho první festivalové vystoupení a rozhodně nečekal takové přijetí a množství lidí. Později sundává sluneční brýle, bojuje se slzami, hledá slova, nenachází a povídá, že už nebude po zbytek koncertu radši ani nic říkat jenom se usmívat.

S Š. vzdycháme nad krásnýma černoškama s božím hlasem, které mu dělají background voices. Největší párty zakončená tím, že Rag'n'Bone man přešel ze svého typického gospelového, powerful projevu do nejvíc badass rapu.

Also má na sobě černožlutě pruhavanou mikinu a vypadá jako giant bumblebee.

Jdeme se hromadně najíst, což je vždycky akce tak na hodinu až dvě.

Stojíme asi tři různé fronty, abychom se dostaly k Faency fries. SP. celou situaci shrnuje jako: "Life is život", což je celkem výstižné. L. splácí moje pivní dluhy. Sedíme na obrubníku a nemůžem.

Jdem vyzvednou gintonic do LC. Někdo ze staffu na to zapomněl a celý den se drinky míchaly a prodávaly v poměru gin + gin & tonic, který byl namíchaný ve flašce od tonicu. Beautiful chaos a pravděpodobně mile překvapení zákazníci.

Drunk D. a SP jdou na Kryštofy. Zbytek skupinky je hejtí z politických a dalších důvodů, takže se koncertu vyhýbáme obloukem a stěhujem se na 47 duší.

Nakumulovala se nám šílená nálada, tancujem po cestě ke glou stagi na Eye of the tiger mezi lidma. Š. je obzvláště šílená a rozhodne se proběhnout neonovými střapečky, i když v protisměru proudí lidi.

SP. všechno přijímá. Povídám, že jdeme tancovat na umělý trávníček a on jenom kývne a následuje nás. Tenhle trávník není tolik heboučký jako ten u Becherovky, but it'll do.

Blbneme na houpačkách a zjišťujem, jak správně používat cedník.

Všichni jsme mrtvoly a já jsem napůl pro jít spát, i když ostatní chtějí pokračovat do Lesa.

L. mě ale naštěstí zvládla přemluvit na poslední koncert - Dakh Daughters v Gongu. Nějak to složitě obcházíme a potkáváme uvnitř SP. a Š., kteří nakonec dorazili ještě dřív než my. V chaosu čůrání a nedorozumění se sobě ztrácíme.

Dakh Daughters jsou ukrajinský freak cabaret. Skupina holek, které umí hrát na nejrůznější hudební nástroje, všechny mají neskutečný hlas, některé zpívají a některé rapujou tklivé, tnoucí a děsivé texty v ukrajinštině, angličtině nebo francouzštině. Absolutní démonství a šílenství.

Nakonec na nás mluví ukrajinsky a všichni rozumí, protože Slované sobě. Mávají ukrajisnkou vlajkou a mluví o hrůzách na Krymu. Tancujeme, standing ovation, tleskáme, křičíme, pláčem.

Topím se v emocích a v rauši se plavím dolů po schodech. Na židličkách na nás čeká celá 変な skupinka + v davu objevujem i M. Dvě ráno, únava a opilost všechno stupňuje.

Do hořícího Jacka na drink a ještě docela příčetně domů kolem druhé? třetí? ráno.

Colours 2019 - day 1

I was two hours late for a meet up with people I'd tried to impress once. This is just a demonstration of how much I don't give a fuck these days.

What I did today: applied for uni (long shot), saved a bee and got inked again.

When M. was leaving for the US, I was afraid that everything will be completely different, when he comes back. After some time, I got scared that everything will be exactly the same, when he comes back. Now he's back 9 months earlier and we are somewhere in the middle.

Nejmilejší reunionky - Whatever partička u A. na balkóně. M. je zpátky z US se svým bolavým kotníkem a A. je zpátky z návštěvy Brazílie, kde byla na dva týdny asi po třech letech, protože na dýl by to s rodinou nezvládla. Říká Zlínu home sweet home <3

Pijem brazilské pivo a jíme americké mňamky.

A. is in charge of our three people group - older camper leaders and she is the best boss I've ever had. Everything is planned and organized.


CoO - day 1

Máme s J. quality sister time. L. si omylem sbalila moji vstupenku, JJ nemají doma toner do tiskárny, takže spěcháme do města. Po cestě si sdělujeme novinky z našich životů. Vůbec nekontrolujeme čas a až na místě zjišťujem, že v tiskárně zavírají za tři minuty. Tramvají na hlavák to avoid crowds a na společný oběd. Píšu na Název a začínám tušit, že najít se v areálu bude možná trochu nadlidský úkol. Potkáváme první přiopilé, festivalové shiny happy people, kteří zmateně hledají tramvajové zastávky.

Napůl jdu a napůl běžím do areálu, 'cause I can't wait to see everyone. Š. ujel autobus, protože je tak malá, že ji řidič neviděl na zastávce. Nacházím Kupečka, F. a Sp. v davu mezi zvukaři a sledujem zahajovací ceremoniál. Nezvládám zpracovávat dojmy. There were some confetti I guess. Pak hledáme ostatní, ale každá skupinka čeká u jiné břízy. I když D. psala, že čekají u jediné osamělé břízy, později jsme zjistili, že v celém areálu rostou nejspíš jenom břízy. Všude.

Šťastné reunionky. Je nemožné se efektivně přesunovat z místa na místo s opilými lesbami (jak říkají D.+Sp. Š. a Sp.) K. s F. to po chvilce vzdávají a opouštějí nás na zbytek festivalu. (Nedivím se jim.)

Letní festival, hudbička, pivo a láska.

Náhodně nás u břízy našla i M., když hledala někoho jiného, a představila nás svým kamarádům jako "lidi."

Na koncert MØ už doráží i L., která se na ni hrozně těšila. Pro mě je to stejná nuda jako před pěti lety. Tehdy jsem z koncertu odešla a vyměnila ho za spánek. D. nás našla v davu, ale naopak ztratila ostatní.

Zlínské lesby jsme objevily v Becherovka baru s nejpříjemnějším umělým trávníčkem.

Chvilku sedíme se Sp. a Š. v trávě a D. a Sp. se hádají pár metrů před námi. Přijímáme to a řešíme život.

Už nemám sílu všechny hledat, tak si na koncert Florence + The Machine volím M. a L.

Florence je éterická bytost a víla a tancuje bosky po pódiu jako v lese na mýtince.

She says to hug everyone around us and tell them, that we love them. Objímáme se a líbáme se a šíříme lásku.

Někdo háže na pódium duhovou vlajku, Florence ji bere, běhá s ní po rampě a říká that we are one and not afraid. Směju se a pláču. Jsou to krásy, ale ještě nejsem v té správné festivalové náladě tbh.

F + M koncert končí o půlnoci a pak už se v areálu nic neděje. Příčetně jdeme s L. domů už někdy kolem jedné. J. nám na bytě nechala rozsvícená světýlka, abychom se bezpečně uložily do postele (na gauč/zem).

Unexpected holiday in Crete / Day 5, 6 & 7

Day 5 - Vai beach with banana trees 🌴

Další skupinový road trip na pláž Vai na východním pobřeží, tentokrát D. za volantem. Hned za pláží se prostírá banánová plantáž. Z. je nadšená z palem, které ji ladí se šatama.

Po cestě zpátky se stavujeme do stánku, kde nám starší paní nadšeně popisuje pěstování banánů a dalšího tropického ovoce. Odvážíme si trs baby banánků a papájové marmelády, která chutná jako božská mana.

Potkáváme skupinu koz, která nám okamžitě obklíčila auto. Uplácíme je banánovýma šlupkama, aby nás pustily dál.

Stavujeme se na pláž, na které jsem zahlédla ceduli s želvama. Z. trvá na tom, že musíme nějaké najít. Chvilku se čachtáme v mělké teplé vodě. D. je princezna, takže dovnitř leze jen po kotníky.


Day 6 - Señor šťastný u lodí ~ 🛳

Protože už jsme bez auta, vyrážíme pěšky na cestu, která by měla trvat zhruba tři čtvrtě hodiny, abychom se vyhnuly turistům a plážím, přeplněným lehátky.

Po vyčerpaném šplhaní do kopce a z kopce, na které jsem si chytře vzala boty do vody, stavíme na Coffee Islandu - decent beach, ale koncentrace dětí je příliš vysoká a kousek od břehu je navíc moře plné řas. Pokračuju v teď už mokrých botách do vody - #brilliantidea. Nohy mi mučí mořská voda a drobounké kamínky.

Zahýbáme na krásně upravenou cestičku lemovanou květinami ve stínu stromů. Po útesech se dostáváme, až na private beach. Říkáme si, že ji určitě za chvíli projdem a vylezeme na druhé straně. Když pořád nekončila ani po patnácti minutách, začaly jsme se už cítit dost nepříjemně a zamířily směrem vzhůru za vidinou veřejné cesty. Míjely nás golfové vozítka se staffem v uniformách. My - mokré smetí s oblečením od soli. Pocit nepatřičnosti level bambilion.

Až nahoře jsme viděly přepychový pětihvězdičkový hotel, který byl centrem celého areálu.

Když už jsme byly skoro venku, čekalo na nás další nemilé překvapení. Více než dvoumetrová brána, která vedla na cestu byla zajištěná řetězem. Nezbývalo nic jiného než ji přelézt. :)

Ještě kus a konečně jsme došly na normální pláž. Ani zdaleka nebyla tak krásná, jak ji popisovali, všude plno chaluh, nikde ani stánek se zmrzlinou.

Nedalo se nic dělat, okoupaly jsme se a za chvilku musely vyrazit zase zpátky.

Nakonec jsme zakotvily v krásné zátoce, kolem které jsme už jednou prošly. Bylo tam jen pár lidí, průzračná voda bez řas, písečná pláž, dělali tam kávu a drinky, dalo se tam objednat jídlo a nakonec přijely i výletní lodě s hudbičkou. Paradise. Fuck my life, kdybysme tam zůstlay rovnou, ušetřily bysme si asi hodinovou cestu pěšky v přímém slunci.


Day 7 - Saying goodbye to the sea 🌊

Na poslední den jsme vzaly do naší snové zátoky D & Z. Z. jako vrchní fotograf nám udělala několik výtek s výhledem na moře.

Dopřály jsme si luxus lehátek stíněných slunečníkem.

Za skoro poslední peníze jsem si koupila prázdninové čtení na celodenní válení jako správný dovolenkář.

Dlouhé rozhovory o životě se Z. v moři. Absurdity. Hrála nám k tomu výletní loď. Hmatatelné štěstí.

Zjištění, že jeden celý den u moře je pro mě naprosto dostačující.

Unexpected holiday in Crete / Day 3 & 4

Day 3 - Exploring the south of Crete / roadtrip s náhodnými sousedy 🏖

Vyrážíme na jih ostrova. První zastávka Matala beach (or Μάταλα) - kolem které v 60. letech žili v jeskyních hippíci (?). Prý o nich v některých písničkách zpívá i Joni Mitchell.

From mythology: "When Zeus seduced the princess Europa in the form of a white bull, he crossed the sea and brought her to the beach of Matala. There he changed into an eagle and flew her to Gortys where he had sex with her." OK.

Po cestě bavíme Z. a D. - L. klasicky jako řidič a já jako navigátor.

Projíždíme nekonečné plantáže olivovníků, které se hýbou jako tekuté stříbro, když do nich zafouká vítr.

Šplháme do hor našim maličkým, slabým Chevroletem a máme z toho legraci.

Přijíždíme k pláží a lezem do skal po šipkách -> Red beach. D. a Z. to chtějí jít prozkoumat, ale my míříme na jistotu k pláži Matala. Nakonec si to taky rozmysleli a nejspíš udělali dobře, protože jsme později vygooglili, že by je ještě čekala dvacetiminutová cesta ve skalách a taky překvápko, že Red beach je pro nudisty.

Studené ale nádherně průzračné moře bez lidí. I am alive. This is my natural habitat.

Toulky v barevných uličkách a svoboda.

Přesouváme se dál po jižním pobřeží. Míjíme další olivovníky a v horách nám mávají náhodní staříci. Chaos řecké dopravy.

Stavujeme se v lékárně, protože mému levému oku se zjevně moc nelíbí, když se do něj dostane kozí mlíko obsažené v opalovacím krému. Pálí to, řeže, tečou mi slzy a nemůžu koukat na svět.

Lékárnice moc nemluví anglicky. Volá někomu, kdo to zvládá lépe a já mu popisuju svoje symptomy.

Znovu přejíždíme hory ve vnitrozemí a přijíždíme na pláž, na které je dohromady asi tak osm lidí.

Nějaký děda se snaží lovit ryby tak, že nahodí celý jeden plátek toustového chleba. OK.

Konečně zabírají kapky, tak se můžu zase dívat na svět opuchlýma očima.

U oběda nám z nějakého důvodu číšník říká ceny v librách.

Pak zase do vln a ležet na horkém černém drobném kamení, dokud nemáš pocit, že je z tebe pečinka.

Unavení z moře, slané vody, slunce a větru se vydáváme na cestu domů.

The more, the merrier a cesta rychle utíká. Sprcha působí jako rituální očista.

Po večeři ještě na skok do hlavního města - Herakliónu.

Nebyl čas vymýšlet plán, takže stavíme na náhodné ulici a já všechny vedu do přístavu, prohlídnout si obří lodě.

Potkáváme nasvícenou pevnost na moři a po žlutých šipkách míříme do centra.

V budově, která vypadá jako radnice se mezi sloupy fotí novomanželé a za nima nějací týpci tancujou breakdance. (Is this one event?)

Na hlavním náměstí (I guess) je hlava na hlavě a probíhá tam zřejmě nějaký politický proslov se spoustou konfet a živou hudbou. Z. a D. se z toho cítí nepříjemně, tak se pomalu sunem zpátky a míjíme skupinky policistů. Z posledních sil cupitáme v sandálkách a žabkách k autu.

Pak na hotelu pijem, svěřujem si důvěrnosti a nakonec hrajem opilý kulečník. Učíme D a Z, jak funguje happy hour a oni se s námi dělí o tea tree oil proti komárům.


Day 4 - Trip to Kourna Lake & Beaches close to Rethimnon ☀️

Roadtrip s nohama na palubce.

Kourna Lake je zklamání se spoustou lidí a vodě plné řas a křoví, které možná vypadá z dálky poeticky, ale na koupání to není. Pozdravily jsme aspoň řecké kachny, pak to ale hnedka otáčíme a míříme na první pláž bez lidí, která je jenom o pár metrů dál.

Obědváme výborné plážové jídlo od podivného pana majitele. Servíruje tzatziki s opékaným chlebem, souvlaki a hranolky. Vím, že ten popis zdaleka nevystihuje dokonalost té chuti. Pan majitel vždycky přišel k našemu stolu, dlouze se zahleděl do moře a potom skládal na stůl věci, které představoval naopak. Položil třeba chleba a řekl: "Tady jsou tzatziki". Nikam nespěchal jako pravý Řek, ale za to věnoval péči přípravě každého jídla.

Cestou zpátky po severním pobřeží jsme se stavili v Rethimnonu, který nám byl doporučený jako jedno z nejhezčích měst na Krétě. Nevím, jestli jsme si jenom vybrali fakt špatné místo, každopádně tam, kde jsme zastavili to vypadalo jako v (opuštěném?) squatu - posprejované napůl sesypané zdi, vymlácená okna a terásky s hamakami (this is correct by the way). Přeci jenom jsme to riskly a prošly squatem k pláži, která byla ošklivá a špinavá.

Pokračovaly jsme teda směrem k hotelu a zahlédly maličkou ceduli -> to the beach, která vedla sešupem dolů. Byla jsem si jistá, že pokud tam sjedem, už se odtamtud nikdy nedostanem, protože to Chevrolet zpátky nevyjede.

Ukázalo se, že pod mostem je jedna z nejkrásnějších plážích, jaké jsem na Krétě viděla. Obrovské vlny, oblázková pláž a loďka přeměněná v bar.

I'm so dead in the evening that I skip drinking with D. & Z. and have an early night.

Unexpected holiday in Crete / Day 1 & 2

Day 1 - Floating in the waves for 2 hours, realizing that the holiday really started ☀️

Při nástupu do letadla hlášení kapitána- vše je připraveno, čekáme akorát na druhého pilota. Čekali jsme ještě další hodinu. Kapitán nabídl POUZE DĚTEM na palubě, že se můžou jít podívat do kabiny. Pláču.

Po příletu facka horkého, vlhkého ostrovního vzduchu. Zmatený řidič autobusu se místo slov usmívá a strká nám pod nos papír s názvy hotelů. Dál se dorozumíváme posunky a jednoslovnými větami. Od některých Kréťanů jsme slyšely, že se angličtinu učí ve škole, člověk od člověka má ale schopnosti naprosto jiné, což není tak zarážející. Překvapivé ale je, že pro ně není motivací, že hlavní obživou ostrova je turismus. I když na druhou stranu s tím množstvím Rusů, Čechů, Poláků a Slováků, kteří se tu pohybují, jim to možná ani tak neschází.

Snažím se číst řecké cedule, které vidím z autobusu a lovím písmenka, která jsem se snažila zapamatovat v letadle.

Greek people are obviously the geniuses who had the idea to put vegetables, meat, tzatziki and chips in pita and create the most awesome food.

After a little bit of wandering around we found a perfect cove with huge waves. I wanted to play in the water as long as possible and L. slept on the beach most of the time. This is our holiday in a nutshell.


Day 2 - Car & boat trip to Spinalonga 🛥

Abychom mohly cestovat efektivněji, půjčily jsme si na tři dny auto. Paní v půjčovně byla výborná, přesvědčovala nás, že by dala ruku do ohně za to, že jsme Němky. Naplánovala nám výlety od rána do večera, které jsme tak z půlky splnily.

Z parkoviště jsme rovnou vyrazily na jedno z míst, které nám doporučila M.

Podél cesty obrovské košaté keře obsypané velkými bílými a růžovými květy. V rádiu hraje řecký pop.

First stop - Spinalonga (or Σπιναλόγκα which means "long thorn" - European languages are all connected - Σ je S jako suma, π je p jako pí, v je n for some reason, α je a jako alfa, λ je l jako lambda). = island that gives me the creeps, because it was used as a leper colony. Now it's a sightseeing spot. We went there by a small fishing boat and explored the island for about an hour. I listened to a Polish guide for a while to catch some interesting detailes.

Local person: "Where are you staying?"

Me: "In Chersonissos"

Local person: "Why are you not staying here? It's beautiful."

Me: ¯\_(ツ)_/¯ (How could I have known? And also it's beautiful here everywhere.)

Řecké jídlo je kapitola sama o sobě <3 Dokázala bych pořád jíst jenom sálat se sýrem feta a tzatziki a byla bych naprosto spokojená.

U večere nás oslovuje český pár, že nás zaslechli, jak se bavíme o autě a jestli by se nemohli přidat na výlet. Je to ironie osudu, protože jsme s L. odmítly několik kamarádů, abychom si užily první společnou dovolenou jen spolu. Protože ale vlastně nakonec nemáme nic proti, je rozhodnuto, že zítra vyrážíme spolu.

Pijeme a rozpačitě plánujeme cesty. Z. a D. jsou ještě nesmělejší a nerozhodnější než my. Celkově ale máme zábavičku.

Cestou na pokoj se ještě přidáváme k M. a T. na opilý noční kulečník.

Hi, Hello

Během lunchbreaku jsme s V. naplánovaly Eurotrip do Lublaně.

Náhodně koukám na video, ve kterém Emma Watson dělá rozhovor s Linem Manuelem Mirandou. Emma fangirluje nad Hamiltonem a on jí povídá, že jeho začátek v podstatě vykradl z Harryho Pottera. A já si říkám: "Jasně, říká jí o Harrym Potterovi, protože Emma Watson je Britka a Harry Potter je Britská věc."

Zapomněla jsem, že Emma Watson je Hermiona. Kdo jsem.

V úterý meet-up s A. a catch up po měsících. Ve čtvrtek reunionek s K. a Š. Po cestě do Zlína po třech ginech s tonikem plánuju lesson plans na pátek. Jaký sociální život.

"Vy nevíte, jak moc jsem labilní."
"Ale víme, Seňore, my jsme s tebou státnicovaly."

Od pondělí do středy šílenství, každý den od šesti do šesti v práci.

Every now and then I fall apart -> story of my life.

Jeden student dneska přeložil pivoňka jako beerflower.

Posílala jsem L. printscreen jedné události a neuvědomila jsem si, že mám fb v japonštině.
Přišla mi zpráva: "Aha a kdy to je? 21 a dva čtverečky, co vypadají jako komoda."

Máme první slučák ze základky po bambilionu let. Když jsem viděla naši fotku z 3.B vzpomněla jsem si, že moje dětská láska je teď prý na drogách někde v Amstru.

Koordinátorka se mě snažila přesvědčit, abych vzala češtinu pro cizince ne přes angličtinu, ale přes španělštinu. Myslela to naprosto vážně a to jsme se ani nikdy nebavily o mém jednom (nebo dvěma?) semestru španělštiny na výšce. Jak říká L: "I ty největší absurdity už jsou naprostou normou."

Víkendový emotional roller coaster

V sobotu ráno budíček o půl šesté vstávám kvůli hodině, na kterou nikdo nepřišel.

Napsat článek a cesta na skútru do hometownu. Pozdravit rodinu a jako smetí za KT na chatu.

Dorážím zrovna ve chvíli, kdy LMka věší balónky na stromy kolem zahradního posezení.

Z nervozity, že dorazí i M. s novým přítelem do sebe kopu welcome drink.

Foukáme balónky, chystáme chlebíčky a je to jako včera, co jsme tam byli na Silvestru.

Nebýt toho, že má L. strážnické zkoušky, mohli jsme se sejít v kompletní sestavě KT poprvé někdy od gympláckých let.

Zahradní slavnost - jahodové koláče, narozeninový dort s absurdním nápisem, chlebíčky, ňaminky a drinky v barvených kelímcích s brčky s padesátkou, protože 2x25.

Vzpomínáme na GPB happy times, všechny narozeninové oslavy, potaneční a bad decisions, ze kterých jsou teď great drunk stories.

Pak klasicky party alias až do noci. Nepovedená bitva o jižní Moravu, která nám trvala asi tak hodinu připravit a kterou jsme nakonec hráli tak pět minut.

Táborák a asking the real questions time.

Nakonec černá půlhodinka ve které už nikdo neměl sílu zpívat s kytarou.

Pak jdu spát do temné kuchyňky. Je sice vedro k zalknutí, ale přikrývám se aspoň povlečením, aby na mě nemohli démoni.

Ráno si schválně přivstanu, abych si dala sprchu dřív, než se ostatní vzbudí. Lezu do vany a šteluju teplotu vody. Zděšeně mi dojde, že jeden kohoutek nejde zavřít. Házím na sebe zpátky oblečení a celá mokrá jdu budit LMka.

M. zavřel hlavní uzávěr vody a rozespalí dumáme, co teď. Hledáme nářadí, mezi tím postupně vstávají ostatní a střídají se v koupelně na ranních rituálech. M. vždycky musí do sklepa a pustit jim vodu na opláchnutí.

Nakonec nás zachraňuje soused (opilý už v deset ráno), který kohoutkem normálně otočí a vyřeší celý problém asi v deseti sekundách a mezi tím ještě stihne sexuálně obtěžovat L. v kuchyni.

M. že prej už je ta chata jenom na vlastní nebezpečí. Vždycky když se tam sejdem, tak nějaký kousek upadne.

Balíme a slibujem si, že se uvidíme dřív než za půl roku.

Friendship for lifetime tohleto, i když se vídáme jen párkrát do roka. I. i P. měly pravdu, že "ta blízkost" nezmizí, i když se už nevídáte tak často. Já mám ale stejně radši vídat blízké nejlíp každý den.

Ancient notes and drag queens obsession

V neděli zase quality couple time a procházka u řeky.

V úterý ještě posledních pár chvilek s M. v Gulliveru. Společnou fotku si založil do peněženky, what made me really happy. Když jsme se loučili, vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí. Be safe and see ya in a year.

Nevěděla jsem, jestli se P. na mě zlobí kvůli zbytečným dramatům z Bali, so I just waited and didn‘t push it. After a while she started talking to me about some working stuff. Kinda small talk, ale stejně jsem za to byla hrozně ráda, protože to působilo nenuceně, a to je přesně to, co sama neumím.

Překvapivě jsme si na první Trivii bez M. a A. nevedly vůbec špatně. Jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla otázku z oblasti chemical processes. (?)

"You have a kind heart, but you need to be kind also to yourself not just the others," říkal S.,tak si to beru k srdci. L zároveň prohlásila, že v životě potřebuju hektičnost a šílenství, což je nejspíš taky pravda. Když to zkombinuju dohromady, tak nějak cítím, že největší sen na blízkou budoucnost je mít vlastní kancelář a studenty. We will see how this will work out.

Moje drag queen posedlost se pomalu přesunula z Alasky na Katyu and the most recently na Trixie, but I admire them all so much and at this point I know everything about their lives. Posunula jsem se od Aftershows Alasky a její hudby, přes UNHhhh & Trixie and Katya show, přes Whimsically volatile - podcast Katyi a Craiga a další náhodná videa ke country hudbě Trixie. And I know everything there is to know about the Alaska-Sharon relationship, Katya's drug abuse and psychotic breakdown and Trixie's childhood in the middle of nowhere.

Obsessions at its finest.

V poslední době to vyeskalovalo do té míry, že jsem kousek podcastu s Katyou pouštěla v hodinách. Vybrala jsem část, kdy se baví o jídle a nezmiňují drag, queerness, sex life a další témata, která normálně vyplňujou většinu dvouhodinových epizod.

Sklidila jsem úspěch. A) Real English B) Sofisticated vocabulary + slang C) Je to podcast, takže musí pečlivě artikulovat, aby jim bylo rozumět D) Jsou to komici a spousta vtípků je založená na slovních hříčkách -> perfect material

Chtěla jsem to trochu uvést, tak povídám: "Brian is my current favourite comedian. He was a drug addict for seven years and has some mental problems. He had a psychotic breakdown and such, so I love to observe how his mind work."

My student: "I see, great person to admire."

Ironically enough, drag queens are giving me encouragement to embrace my womanhood. It's them who I think about when I'm styling my hair, putting on lipstic and saying to myself: "I'm a woman."

I don't know if there's anything more hot than a hot guy, pretending to be a seductive, gorgeous woman, lip-syncing and dancing to a music in Russian. Maybe I'm just weird.

Another layer is listening to Katya, how she speaks about Trump and Hillary, racism and white privilege and her eyes are tearing up because of everything what is wrong with American society. Je u toho navíc nachlazená, takže má hlubší, nakřáplý hlas, který mi ještě víc zasahuje pocity.

Koukám na to u vaření a slzím k tomu při krájení cibule.

Katya <3 Hot as a guy and as a woman, incredibly smart (just this combination makes me faint), speaking multiple languages as a bonus (including French, Spanish AND Russian), psychotic mind and random absurd humour.

Koncert Mountain goats byl můj nejvíc religious/spiritual zážitek so far. Na opačném konci mě Katya nejspíš naučila nejvíc about the (Catholic Church) Devil.

We had second Summer Camp Meeting and I'm just mostly super exited, because I think we're going to have a whale of time. I don't really think about the working 24 hours per day and responsibillities part.

I guess this is what my life is these days in a nutshell.

Also Alaska singing Rihanna's Love on the brain is my new sexuality.

Luxembourg IV

U snídaně dokoukáváme poslední díly všech remaků SKAM.

Absurdní rozhovory o jehňatech v horách, Janu Lucemburském a katedrálách, které se jmenujou Notre-Dame.

V. předstírá, že je Is-this-art? mimozemšťan.

Jedeme vlakem na hlavní nádraží se spoustou lahví od vína, protože tam je nejbližší kontejner na sklo.

Do krypty nakonec nemůžeme, protože ji připravujou na pohřeb Velkovévody.

Z velké výpravy teda nakonec zvládáme pouze Chocolate house, kde dostáváme sugar rush z čokolády na lžičce, která se rozmíchá v mlíku s jedním obřím nadýchaným marshmellounem. Ptáme se číšníka: "What do we do with it?" a on odpovídá: "You eat it."

Celý fancy Chocolate house, s luxusníma čokoládkama a obříma kusama dortu - a místo účtu dostaneme malý útržek papíru, kde je něco ručně načmárané. S tím jdeme dolů po schodech ke kase a platíme.

Paní majitelce říkáme něco ve smyslu, že máme teď sladko všude po těle a ona odpovídá, že to přece vůbec není špatný pocit.

Stavujeme se koupit pohled s obrázkem Velkovévodkyně a jejích (?) tří psů, který je jako stvořený pro M.

Doma pijeme sedmou láhev vína za poslední čtyři dny a píšeme opilé psaní.

Dáváme si šlofíček jako za starých časů a vyrážíme na nákup do Kaktusu.

Mně přišly peníze z tax return a V. udělala souborku, tak pijeme na úlevu a připíjíme na odpadnuté kameny.

Víc vína a pohodová komedie, s jejíž pomocí se připravujeme na párty a tanečky.

Nejprve Irish pub, kde neslyšíme vlastního slova. Koťátko gay person nám vypráví o podivných, holandských zvycích při rodinných sešlostech a vždycky když k nám mluví, tak bere naše ruce do svých dlaní. (?)

Hrozně se nám chce tančit a táhne nás to do Jacobova domu, který je téměř za rohem. Mám pocit, že po cestě vyvádíme nějaké opilé hlouposti. Vybavuju si jenom kamenný most, širokou řeku a pouliční lampy.

Na to, jak jsme chtěly být původně rozumné a umírněné, vzhledem k tomu, že musím nad ránem odletět zpátky do Česka, hodně rychle zapomínáme. Házíme všechny věci na náhodnou sedačku a přikrýváme kabáty.

Tancujeme a V. nám všem kupuje další alkoholy.

V. mi šeptá: "We are dancing closer to that person, who might be gay." Myslím, že to bylo anglicky a nějak takhle.

Já nám kupuju další pití, vůbec nechápu jak. Křičím na barmany z plných plic a stejně se vůbec neslyším.

Pak se někdy uprostřed noci objevuje A. Hrozně mi připomíná upírá a možná mu něco takového i říkám.

Zase tanečky. Trochu mě otravuje nějaký týpek, tak se sunu po parketu blíž k A. Ten úplně přirozeně předstírá, že je můj boyfriend, v klidu týpkovi domlouvá a ten se mu pak ještě navrch omluví. Absurdity.

Zároveň oba kluci nezávisle na sobě berou náhodné cizí alkoholy ze stolečků pod náma, které potom nějak kolektivně pijem. #superstupid

Potom už je najednou půl třetí ráno a musím na autobus, který mě doveze zpátky na Bujón a odtamtud na letiště do Šarloa. S A. se loučíme jako nejstarší a nejlepší kamarádi.

Jsem dost mimo, ale Bujón poznávám. Pamatuju si, že jsem se v autobuse hrozně vnitřně smála pytlíkům na zvracení, protože na nich byly vtipné popisky.

Nejdřív mi byla hrozná zima, pak jsem ale usnula a probudili mě až na letišti. Zmateně jsem se potácela ven a sluchátka se mi motaly do všeho, co mi stálo v cestě.

Konečně jsem se dostala k life-saving coffee, kterým jsem si popálila pusu a jazyk, jak jsem se na něj vrhla, a čokoládovému donutu. Setřepávám kocovinu. Od prvních pěti minut letu až do konce se modlím, aby to už rychle skončilo.

Z letiště běžím na bus, na metro a na vlak, abych byla co nejrychleji doma. Další umírání po cestě do Zlína.

Doma v dečkách připravuju hodinu pro Nepálce jako dead person.

Luxembourg III

Vstáváme jako mrtvoly. V. jede do svojí 9 to 5 job a já pracovat do MUDAMu (muzea moderního umění).

Skleněné druhé centrum Lucemburku je schované v mlze jako pod dečkou. Město pomalu vstává, v parku u muzea nikdo není. Sedám si na zídku nad srázem a kochám se výhledem. Jsem unavená, ale šťastná a intenzivně si užívám štěstí.

Hned po otevření do muzejní kavárny, což je asi nejhezčí prostor v jakém jsem kdy pracovala. Džungle, jasně bílé stěny a prosklené stropy. Usrkávám kapučína a dodělávám práci.

Teprve po práci legraci a můžu si projít výstavy.

Naplavené dřevo a fontána plná inkoustu.

Když jsem za rudého svítání okradla lesy.

Předmět je absolutní neklid vznikání.

Samotný interiér je natolik impozantní, že by stál za prohlídku, i kdyby v něm nebylo vystavené umění. Skoro celý den se tam hangoutuju.

Když hledám cestu k jídlu, potkám v lese sochu šukajících jelenů. This is a true story. Potom džunglí zpátky dolů do města.

Čekám na V. na žlutých křesílkách a dočítám Nesba. Je mi trochu zima, tak ze sebe dělám velkovévodkyni.

Míříme na happy hours do Rock Solid (how awesome is that name?) za V. na pivo. Po cestě ještě zvládáme jednu neuspokojivou uměleckou jednohubku. RS je nejvíc jako česká hospoda. Potetovaní barmani a super hudbička. Řešíme život v Evropě a domlouváme zítřejší párty.

Luxembourg II

1.5.2019 aneb první den éry 令和

U snídaně dopíjíme vinný střik. Je to trochu jako alkoholový týden krom toho, že V. občas musí do práce.

Skupinka řeckých trainees naplánovala na volnou středu výlet na hrad Vianden kousek do německých hranic.

Protože jsou to Řekové, dorazili na nástupiště asi pět minut před tím, než odjížděl vlak, i když si ještě potřebovali koupit lístek. Domlouvají se tak, že jedna část skupinky stojí ve dveřích vlaku a druhá na nástupišti. Čekají na poslední zahoukání vlaku a pak naskakují jako ve filmech. Nakonec to dopadlo tak, že jedna slečna jela s námi, i když všichni, které znala zůstali na nádraží.

M. je ten typ člověka, který se s tebou začne od chvíle, kdy se seznámíte, mluvit jako byste se znali celý život. I like that approach.

V Ettelbrucku potkáváme T., který nás lepí dohromady jako skupinku. Má bristký přízvuk a trošinku roztomile šišlá.

Nejlepší summer-like posezení se zmrzlinou u řeky. Rozebíráme teorie o GoT a o životě.

M. je hrozně výborně náhodná.

Lezeme na hrad a dovnitř. Z nějakých nepochopitelných důvodů nás nepustí na druhou stranu hradu na ten hezčí výhled na městečko. Jinak si užíváme posezení na všech balkóncích a cimbuřích (?), kde se vyhříváme na sluníčku a M. nám dělá fotky, které skvěle zachovávají moment.

Na svačince v pekárně s nafrněným Francouzem v turtlenecku, který přechází z angličtiny do francouzštiny, když neví nějaké slovíčko, aby neztratil tvář.

Neuspokojivé víno v hradních kališích v kavárničce u řeky. Jsem spálená prvním jarním sluncem.

Zpátky v Lux bereme sendviče z 5 guys, které jsou největší mňaminka a jdeme si je sníst na křesílka do Grund. Na druhé straně řeky má nějaká slečna těsně po zásnubách a pózuje s prstýnkem.

Nečekaně sprintujeme na autobus, div nevypustíme duši.

Ve vlaku se ke mně asi po deseti minutách přitočí nějaká slečna a diskrétně mi něco šeptá francouzsky do ucha. Konverzačním tónem odpovídám, že francouzsky nerozumím. Slečna ukazuje na můj holý zadek který jde vidět z uličky, protože se mi vyhrnuly šaty, když jsem si sedala.

U V. na bytečku, který je nad šíša barem, nejspíš další víno (?). Druhou noc už nepotřebuju svůj female space, tak spím u V. na obřím dvojlůžku.

Luxembourg I

30.4.2019 aneb poslední den 平成 éry.

Jsem pyšná na vymyšlení časově adekvátní cesty. O půlnoci vyrážím z Brna do Prahy. Klíčové je koupit si autobus na poslední chvíli den předem, kdy zbývají už jen čtyři místa. Je pak vysoká pravděpodobnost, že vedle vás nebude nikdo sedět a budete se moct docela pohodlně vyspat.

Deštivou Prahou ve tři ráno na autobus na letiště. Noční opilá Praha, která ale nepůsobí (moc) nebezpečně. Poslouchám Červeného trpaslíka, kterého mi kdysi dal v audio podobě P. a poslední dobou si ho z nostalgie pouštím na dlouhých cestách.

Na letišti ještě není nic otevřené, takže si nemůžu dát life-saving coffee, se kterým jsem počítala. Protože jsem zrovna na vrcholu svojí posedlosti určitými Drag queens, pouštím si několik dílů UNHhhh s Katyou a Trixie (láska), dokud se nemůžu nalodit.

Moje tělo už nemá náladu na spánek. V "Šarloa" (správná písemná podoba má spoustu silent vowels, které si nepamatuju) chvilku mrznu venku. Příletová hala se opravuje, má nějaký podivný provizorní vstup, ve kterém se pohybuje spousta policistů. Když jsem se snažila dostat dovnitř volali za mnou: "Madam! Madam!" ale pak si to rozmysleli a nechali mě projít. Začíná jazykový babylon. Převážně francouzština, ale taky spoustu dalších náhodných jazyků.

Trošku mě znepokojilo, že z našeho autobusu do Lux po příjezdu chlístal diesel přímo z dvířek od nádrže. Autobusák to obhlídnul, párkrát někam zavolal a pak usoudil, že je to safe.

Zatím nejpohodlnější dálkový autobus, jaký jsem zažila. Nejvíc objímající pohodlíčko. Dřímám a napůl vnímám hrozně hlasité fracouzské dědky, kteří sedí rovnou za mnou. Trochu mě to budí, ale nemám sílu se vytrhnout z klimbání natolik, abych jim něco řekla.

Přijíždím do Lux na nástupiště, které se jmenuje "Bujón" (správná písemná podoba - whatever).

Koukám, že do centra je to jen asi půl hodiny, tak se rozhodnu jít pěšky, protože mám moře času. (Oh that time when having a free afternoon felt like the biggest treasure.)

Vzala jsem si na cestu svůj starý červený kabát, který už normálně nenosím, protože nevypadá moc reprezentativně. Tak nějak ale patří k Eurotripům s V.

Stopuju odkud si studenti z obrovské, skleněné kulaté budovy nosí jídlo a objednávám si u zmatené paní, která nemluví anglicky. Většina lidí, které potkávám, mluví francouzsky a za chvilku už ze mně při pozdravu automaticky vypadává divné bonjour s anglickým přízvukem (?).

Řadové lucemburské, barevné domečky. Svačím a sluním se na mini-náměstíčku.

Všude je spousta zeleně a na to, že je Lucemburk hlavní město, není nikde přelidněno.

Beru si mapku v tourist office, což je tradičně první zastávka, a vyrážím obhlídnout the Duke's Palace, před kterým mašírujou vojáci a hrstka turistů.

Ani jsem pořádně nevěděla, kam mám namířeno. Sledovala jsem cedulku "Parc" a doufala jsem, že mě dovede do parku. Vyšplhala jsem po historických hradbách a chvilku se slunila s výhledem na Grunt - čtvrť v údolí kolem řeky se spoustou historických budov.

Po cestě k další skleněné budově, ve které pracuje V. jsem se zastavila v parku a chvilku jsem dřímala na přímém slunci na lavičce, což mi připadalo jako největší punk, protože všichni kolem způsobně posedávali na lavičkách nebo se procházeli, ale nikdo se neválel v trávě. Fancy Luxembourgish people.

Cesta měla trvat něco málo přes půl hodiny, takže jsem se zase rozhodla pro pěškobus. Vylezla jsem kopec, prošla stavbou a před pátou jsem čekala na V. na balvanech u popelnic (?). Potom jsme šly nakoupit jídlo, víno a mňamky do supermarketu, jako bychom to dělaly každý den.

Původně byla v plánu Queerparty, ale nakonec vyhrál nový díl Game of Thrones a víno.