Luxembourg I

30.4.2019 aneb poslední den 平成 éry.

Jsem pyšná na vymyšlení časově adekvátní cesty. O půlnoci vyrážím z Brna do Prahy. Klíčové je koupit si autobus na poslední chvíli den předem, kdy zbývají už jen čtyři místa. Je pak vysoká pravděpodobnost, že vedle vás nebude nikdo sedět a budete se moct docela pohodlně vyspat.

Deštivou Prahou ve tři ráno na autobus na letiště. Noční opilá Praha, která ale nepůsobí (moc) nebezpečně. Poslouchám Červeného trpaslíka, kterého mi kdysi dal v audio podobě P. a poslední dobou si ho z nostalgie pouštím na dlouhých cestách.

Na letišti ještě není nic otevřené, takže si nemůžu dát life-saving coffee, se kterým jsem počítala. Protože jsem zrovna na vrcholu svojí posedlosti určitými Drag queens, pouštím si několik dílů UNHhhh s Katyou a Trixie (láska), dokud se nemůžu nalodit.

Moje tělo už nemá náladu na spánek. V "Šarloa" (správná písemná podoba má spoustu silent vowels, které si nepamatuju) chvilku mrznu venku. Příletová hala se opravuje, má nějaký podivný provizorní vstup, ve kterém se pohybuje spousta policistů. Když jsem se snažila dostat dovnitř volali za mnou: "Madam! Madam!" ale pak si to rozmysleli a nechali mě projít. Začíná jazykový babylon. Převážně francouzština, ale taky spoustu dalších náhodných jazyků.

Trošku mě znepokojilo, že z našeho autobusu do Lux po příjezdu chlístal diesel přímo z dvířek od nádrže. Autobusák to obhlídnul, párkrát někam zavolal a pak usoudil, že je to safe.

Zatím nejpohodlnější dálkový autobus, jaký jsem zažila. Nejvíc objímající pohodlíčko. Dřímám a napůl vnímám hrozně hlasité fracouzské dědky, kteří sedí rovnou za mnou. Trochu mě to budí, ale nemám sílu se vytrhnout z klimbání natolik, abych jim něco řekla.

Přijíždím do Lux na nástupiště, které se jmenuje "Bujón" (správná písemná podoba - whatever).

Koukám, že do centra je to jen asi půl hodiny, tak se rozhodnu jít pěšky, protože mám moře času. (Oh that time when having a free afternoon felt like the biggest treasure.)

Vzala jsem si na cestu svůj starý červený kabát, který už normálně nenosím, protože nevypadá moc reprezentativně. Tak nějak ale patří k Eurotripům s V.

Stopuju odkud si studenti z obrovské, skleněné kulaté budovy nosí jídlo a objednávám si u zmatené paní, která nemluví anglicky. Většina lidí, které potkávám, mluví francouzsky a za chvilku už ze mně při pozdravu automaticky vypadává divné bonjour s anglickým přízvukem (?).

Řadové lucemburské, barevné domečky. Svačím a sluním se na mini-náměstíčku.

Všude je spousta zeleně a na to, že je Lucemburk hlavní město, není nikde přelidněno.

Beru si mapku v tourist office, což je tradičně první zastávka, a vyrážím obhlídnout the Duke's Palace, před kterým mašírujou vojáci a hrstka turistů.

Ani jsem pořádně nevěděla, kam mám namířeno. Sledovala jsem cedulku "Parc" a doufala jsem, že mě dovede do parku. Vyšplhala jsem po historických hradbách a chvilku se slunila s výhledem na Grunt - čtvrť v údolí kolem řeky se spoustou historických budov.

Po cestě k další skleněné budově, ve které pracuje V. jsem se zastavila v parku a chvilku jsem dřímala na přímém slunci na lavičce, což mi připadalo jako největší punk, protože všichni kolem způsobně posedávali na lavičkách nebo se procházeli, ale nikdo se neválel v trávě. Fancy Luxembourgish people.

Cesta měla trvat něco málo přes půl hodiny, takže jsem se zase rozhodla pro pěškobus. Vylezla jsem kopec, prošla stavbou a před pátou jsem čekala na V. na balvanech u popelnic (?). Potom jsme šly nakoupit jídlo, víno a mňamky do supermarketu, jako bychom to dělaly každý den.

Původně byla v plánu Queerparty, ale nakonec vyhrál nový díl Game of Thrones a víno.