Vstáváme jako mrtvoly. V. jede do svojí 9 to 5 job a já pracovat do MUDAMu (muzea moderního umění).
Skleněné druhé centrum Lucemburku je schované v mlze jako pod dečkou. Město pomalu vstává, v parku u muzea nikdo není. Sedám si na zídku nad srázem a kochám se výhledem. Jsem unavená, ale šťastná a intenzivně si užívám štěstí.
Hned po otevření do muzejní kavárny, což je asi nejhezčí prostor v jakém jsem kdy pracovala. Džungle, jasně bílé stěny a prosklené stropy. Usrkávám kapučína a dodělávám práci.
Teprve po práci legraci a můžu si projít výstavy.
Naplavené dřevo a fontána plná inkoustu.
Když jsem za rudého svítání okradla lesy.
Předmět je absolutní neklid vznikání.
Samotný interiér je natolik impozantní, že by stál za prohlídku, i kdyby v něm nebylo vystavené umění. Skoro celý den se tam hangoutuju.
Když hledám cestu k jídlu, potkám v lese sochu šukajících jelenů. This is a true story. Potom džunglí zpátky dolů do města.
Čekám na V. na žlutých křesílkách a dočítám Nesba. Je mi trochu zima, tak ze sebe dělám velkovévodkyni.
Míříme na happy hours do Rock Solid (how awesome is that name?) za V. na pivo. Po cestě ještě zvládáme jednu neuspokojivou uměleckou jednohubku. RS je nejvíc jako česká hospoda. Potetovaní barmani a super hudbička. Řešíme život v Evropě a domlouváme zítřejší párty.
Žádné komentáře:
Okomentovat