Hi, Hello

Během lunchbreaku jsme s V. naplánovaly Eurotrip do Lublaně.

Náhodně koukám na video, ve kterém Emma Watson dělá rozhovor s Linem Manuelem Mirandou. Emma fangirluje nad Hamiltonem a on jí povídá, že jeho začátek v podstatě vykradl z Harryho Pottera. A já si říkám: "Jasně, říká jí o Harrym Potterovi, protože Emma Watson je Britka a Harry Potter je Britská věc."

Zapomněla jsem, že Emma Watson je Hermiona. Kdo jsem.

V úterý meet-up s A. a catch up po měsících. Ve čtvrtek reunionek s K. a Š. Po cestě do Zlína po třech ginech s tonikem plánuju lesson plans na pátek. Jaký sociální život.

"Vy nevíte, jak moc jsem labilní."
"Ale víme, Seňore, my jsme s tebou státnicovaly."

Od pondělí do středy šílenství, každý den od šesti do šesti v práci.

Every now and then I fall apart -> story of my life.

Jeden student dneska přeložil pivoňka jako beerflower.

Posílala jsem L. printscreen jedné události a neuvědomila jsem si, že mám fb v japonštině.
Přišla mi zpráva: "Aha a kdy to je? 21 a dva čtverečky, co vypadají jako komoda."

Máme první slučák ze základky po bambilionu let. Když jsem viděla naši fotku z 3.B vzpomněla jsem si, že moje dětská láska je teď prý na drogách někde v Amstru.

Koordinátorka se mě snažila přesvědčit, abych vzala češtinu pro cizince ne přes angličtinu, ale přes španělštinu. Myslela to naprosto vážně a to jsme se ani nikdy nebavily o mém jednom (nebo dvěma?) semestru španělštiny na výšce. Jak říká L: "I ty největší absurdity už jsou naprostou normou."

Víkendový emotional roller coaster

V sobotu ráno budíček o půl šesté vstávám kvůli hodině, na kterou nikdo nepřišel.

Napsat článek a cesta na skútru do hometownu. Pozdravit rodinu a jako smetí za KT na chatu.

Dorážím zrovna ve chvíli, kdy LMka věší balónky na stromy kolem zahradního posezení.

Z nervozity, že dorazí i M. s novým přítelem do sebe kopu welcome drink.

Foukáme balónky, chystáme chlebíčky a je to jako včera, co jsme tam byli na Silvestru.

Nebýt toho, že má L. strážnické zkoušky, mohli jsme se sejít v kompletní sestavě KT poprvé někdy od gympláckých let.

Zahradní slavnost - jahodové koláče, narozeninový dort s absurdním nápisem, chlebíčky, ňaminky a drinky v barvených kelímcích s brčky s padesátkou, protože 2x25.

Vzpomínáme na GPB happy times, všechny narozeninové oslavy, potaneční a bad decisions, ze kterých jsou teď great drunk stories.

Pak klasicky party alias až do noci. Nepovedená bitva o jižní Moravu, která nám trvala asi tak hodinu připravit a kterou jsme nakonec hráli tak pět minut.

Táborák a asking the real questions time.

Nakonec černá půlhodinka ve které už nikdo neměl sílu zpívat s kytarou.

Pak jdu spát do temné kuchyňky. Je sice vedro k zalknutí, ale přikrývám se aspoň povlečením, aby na mě nemohli démoni.

Ráno si schválně přivstanu, abych si dala sprchu dřív, než se ostatní vzbudí. Lezu do vany a šteluju teplotu vody. Zděšeně mi dojde, že jeden kohoutek nejde zavřít. Házím na sebe zpátky oblečení a celá mokrá jdu budit LMka.

M. zavřel hlavní uzávěr vody a rozespalí dumáme, co teď. Hledáme nářadí, mezi tím postupně vstávají ostatní a střídají se v koupelně na ranních rituálech. M. vždycky musí do sklepa a pustit jim vodu na opláchnutí.

Nakonec nás zachraňuje soused (opilý už v deset ráno), který kohoutkem normálně otočí a vyřeší celý problém asi v deseti sekundách a mezi tím ještě stihne sexuálně obtěžovat L. v kuchyni.

M. že prej už je ta chata jenom na vlastní nebezpečí. Vždycky když se tam sejdem, tak nějaký kousek upadne.

Balíme a slibujem si, že se uvidíme dřív než za půl roku.

Friendship for lifetime tohleto, i když se vídáme jen párkrát do roka. I. i P. měly pravdu, že "ta blízkost" nezmizí, i když se už nevídáte tak často. Já mám ale stejně radši vídat blízké nejlíp každý den.