Vím, že když přežiju tohle zkouškové, tak už pak zvládnu všechny.
The Brazilian girl said that Brazilian people somehow adopted the japanese tradition that carps mean "hope" so she's really terrified that we eat carps on the Christmas Eve.
We literally eat the hope. Czech people rašii.
Survival mode do Vánoc
V pondělí ráno vstávám v pět, abych ještě před hodinou dopsala článek.
Očividně už nemám se studenty žádné zábrany. Dneska jsem jednomu vysvětlovala, co je to marimo: It's a seaweed but you can have it at home like a pet. Říkala jsem, že to je cute, tak si to googlil a pak souhlasil.
M. mi posílá obrázek s názvem „hedghehogs at a vineyard“ z 15. st.z Persie.
V: Jsem ráda, že jsem tvoje asociace na creepy ježky z Persie.
M: Ty jsi moje asociace na všechny ježky.
Piju hodně kafe a pořád zvládám za den víc a víc práce, čímž se stalo, že se občas jakoby celá zrychlím. Rychle se pohybuju a hlavně mluvím. Studenti mě pak nestíhají a L. si myslí, že jsem šílená.
K: Cestuješ v čase S.? Máš urychlovač částic?
S: Mám urychlené částice.
Co se týče školy, střídají se u mě nálady „vykašlu se na všechno“ -> „zbavím se češtiny a nechám si jen angličtinu“ -> „všecko se to nějak udělá“ -> „zvládám to v pohodě“ a pak zase dokola.
Vrátil se mi Domov spolu se vzkazem na průhledném papíře.
Thank you Mr.Cunningham for who I am.
Zacelování lack-of-home-chaos děr.
Mezi hodinama se učím fonetiku a vysvětluju V, jak na sebe navazují epizod Star Wars.
Protože jsme s L. a LMkama unavené mrtvoly, dohodli jsme se, že se letos sejdeme už den přes Silvestrem, abychom spolu strávili trochu víc času, mohli odpočívat a pořádně se vyspat, abychom 31. zvládli párty. #adultingatitsfinest
M. nám říká rozšířená rodina <3 One week to go. A bude cukroví, domov a bramborový salát a na Silvestr mňamky, alkohol a rodina.
neděle 17. prosince 2017
sobota 16. prosince 2017
Nevím jak,
ale podařilo se mi během pár dní po práci napsat deseti stránkovou práci na téma, o kterém jsem absolutně nic nevěděla. Vesmír nefunguje stejně jako v době, když jsem psala bakalářku.
Věty do korpusu:
V: Říkal nám kdysi W, že se nemá v Japonsku večer pískat, protože vylezou hadi?
Š: Vůbec by mě to nepřekvapilo.
V: Právě
S: V adventure time lákali hady na píšťalku.
V: To je thing ne? hadi a píšťalka?
S: I see, kobry v košíku
V: Každopádně jsme to řešili v pondělí na nomikai s jedním učitelem a říkala jsem si, že to je informace, která by vyděsila S. a zní jako od W.
S: :D:D:D:D:D ❤ Miluju vaše asociace se mnou. Náhodně mi lidi posílají lodičky a další kapitánské věci z různých zemí a očividně lákání hadů je něco, co by mě taky mohlo zajímat.
Děsí mě to, ale taky bych rozhodně šla v noci někam pískat a čekat na hady.
Od lákání hadů k osobním dramatům.
D. mezitím v Japonsku pořád porušuje všechna pravidla kolejí i univerzity, které tam mají. She’s something like dating the Chinese girl she went on that random date with. Její otec byl v jakuze a taky ve vězení. Prý je něco jako Shane z The L world v asijské velikosti.
Líbí se mi, že D. found her way. Původně to vypadalo, že se na dívčí univerzitě zblázní z girly girls, ale gay komunita ji zachránila. Jsem ráda, že si našla svůj coping system, i když to zahrnuje porušování pravidel a žádný spánek. She is going to survive.
Cestou do školy se nám v autobuse přehřívá motor. Stavíme na dálnici. Celou dobu nervózně poslouchám, jak se řidič se stewardkou domlouvají, jestli to otočit zpátky do Zlína nebo ne.
V posledních deseti minutách cesty se snažím zopakovat si celé dějiny literatury. Moje pomůcka na pořadí prvních literárních směrů je RoBoKOP (renesance, baroko, klasicismus, osvícenství a pre-romantismus).
Věty do korpusu:
V: Říkal nám kdysi W, že se nemá v Japonsku večer pískat, protože vylezou hadi?
Š: Vůbec by mě to nepřekvapilo.
V: Právě
S: V adventure time lákali hady na píšťalku.
V: To je thing ne? hadi a píšťalka?
S: I see, kobry v košíku
V: Každopádně jsme to řešili v pondělí na nomikai s jedním učitelem a říkala jsem si, že to je informace, která by vyděsila S. a zní jako od W.
S: :D:D:D:D:D ❤ Miluju vaše asociace se mnou. Náhodně mi lidi posílají lodičky a další kapitánské věci z různých zemí a očividně lákání hadů je něco, co by mě taky mohlo zajímat.
Děsí mě to, ale taky bych rozhodně šla v noci někam pískat a čekat na hady.
Od lákání hadů k osobním dramatům.
D. mezitím v Japonsku pořád porušuje všechna pravidla kolejí i univerzity, které tam mají. She’s something like dating the Chinese girl she went on that random date with. Její otec byl v jakuze a taky ve vězení. Prý je něco jako Shane z The L world v asijské velikosti.
Líbí se mi, že D. found her way. Původně to vypadalo, že se na dívčí univerzitě zblázní z girly girls, ale gay komunita ji zachránila. Jsem ráda, že si našla svůj coping system, i když to zahrnuje porušování pravidel a žádný spánek. She is going to survive.
Cestou do školy se nám v autobuse přehřívá motor. Stavíme na dálnici. Celou dobu nervózně poslouchám, jak se řidič se stewardkou domlouvají, jestli to otočit zpátky do Zlína nebo ne.
V posledních deseti minutách cesty se snažím zopakovat si celé dějiny literatury. Moje pomůcka na pořadí prvních literárních směrů je RoBoKOP (renesance, baroko, klasicismus, osvícenství a pre-romantismus).
středa 13. prosince 2017
Staré knižní zápisky
Mrs Dalloway
Chci si to někdy přečíst znovu v češtině. Musela jsem číst velice pomalu a soustředěně, abych všechno pochopila a nic mi neuniklo.
Roční odklad a pád do řeky s knihou included.
Fear no more, says the heart in the body; fear no more.
It was extraordinary how Peter put her into these states just by coming and standing in a corner.
For she had come to feel that it was the only thing worth saying - what one felt.
What is this terror? what is this ecstasy? he thought to himself. What is it that fills me with extraordinary excitement?
It is Clarissa, he said.
For there she was.
Books are the flower or fruit stuck here or there on a tree which has its roots deep down in the earth of our earliest life, of our first experiences.
Fear no more the heat of the sun.
**
Welcome to Night Vale
Měla jsem nějaké období, kdy jsem nebyla schopná nic dokončit, a proto jsem nevěnovala tady tomu beautiful glittery magic veškerou pozornost, kterou si zaslouží.
Nejtemnější démoni, které chceš mít v životě.
It is scary. A lot. But in a comforting way if it makes any sense.
Pravděpodobně to moc smysl nedává a přesně o tom je tahle kniha.
**
Zkoušela jsem divné prázdno zaplácnout velkým tichem.
Zmínka o Christianii v Kodani.
Pro Rudiše je všechno tekuté: slunce, smutek i smrt.
**
Nenasytná srdce vlčí.
Hned po "tom"
a nejhezčí je,
když nevíš, co je to "to."
Prosti moju nočnuju dušu.
Víc poezie a deníkových zápisků, prosím.
**
Anna, kterou už asi nikdy nedokončím
Mlč, hloupé, říkal svému srdci Levin. Vronskij má husté zuby, Levin sám na statku, Vronskij na dostizích. Teprve po 200 stranách mi došlo, že jsou oba Alexejové. Hedvábná tráva a ocelová voda. „Tráva povídá vodě, půjdem se toulat, budem se houpat.“
Serpuchovskoj se usmívá něžně jako žena.
Taky bych chtěla, aby mi za laskavosti lidi trhali kytice vlčích máků.
Z Kitty se v manželství stala Káťa.
Levin nejroztomileji trhá okvětní lístky kopretiny.
Smutný ryzák.
„Dal jsem vám zapřáhnout,“ takhle se vyhazují lidi, které nechcete doma.
Zajímalo by mě, co provedla malá Máša na malinách.
Celé rozsáhlé ruské životy všech těch postav, které jinak než skrz Tolstého neprožiješ.
Četla jsem to v období nestability, kdy jsem byla mnohokrát šílená jako Anna a nesmyslně žárlivá jako Levin.
Chci si to někdy přečíst znovu v češtině. Musela jsem číst velice pomalu a soustředěně, abych všechno pochopila a nic mi neuniklo.
Roční odklad a pád do řeky s knihou included.
Fear no more, says the heart in the body; fear no more.
It was extraordinary how Peter put her into these states just by coming and standing in a corner.
For she had come to feel that it was the only thing worth saying - what one felt.
What is this terror? what is this ecstasy? he thought to himself. What is it that fills me with extraordinary excitement?
It is Clarissa, he said.
For there she was.
Books are the flower or fruit stuck here or there on a tree which has its roots deep down in the earth of our earliest life, of our first experiences.
Fear no more the heat of the sun.
**
Welcome to Night Vale
Měla jsem nějaké období, kdy jsem nebyla schopná nic dokončit, a proto jsem nevěnovala tady tomu beautiful glittery magic veškerou pozornost, kterou si zaslouží.
Nejtemnější démoni, které chceš mít v životě.
It is scary. A lot. But in a comforting way if it makes any sense.
Pravděpodobně to moc smysl nedává a přesně o tom je tahle kniha.
**
Zkoušela jsem divné prázdno zaplácnout velkým tichem.
Zmínka o Christianii v Kodani.
Pro Rudiše je všechno tekuté: slunce, smutek i smrt.
**
Nenasytná srdce vlčí.
Hned po "tom"
a nejhezčí je,
když nevíš, co je to "to."
Prosti moju nočnuju dušu.
Víc poezie a deníkových zápisků, prosím.
**
Anna, kterou už asi nikdy nedokončím
Mlč, hloupé, říkal svému srdci Levin. Vronskij má husté zuby, Levin sám na statku, Vronskij na dostizích. Teprve po 200 stranách mi došlo, že jsou oba Alexejové. Hedvábná tráva a ocelová voda. „Tráva povídá vodě, půjdem se toulat, budem se houpat.“
Serpuchovskoj se usmívá něžně jako žena.
Taky bych chtěla, aby mi za laskavosti lidi trhali kytice vlčích máků.
Z Kitty se v manželství stala Káťa.
Levin nejroztomileji trhá okvětní lístky kopretiny.
Smutný ryzák.
„Dal jsem vám zapřáhnout,“ takhle se vyhazují lidi, které nechcete doma.
Zajímalo by mě, co provedla malá Máša na malinách.
Celé rozsáhlé ruské životy všech těch postav, které jinak než skrz Tolstého neprožiješ.
Četla jsem to v období nestability, kdy jsem byla mnohokrát šílená jako Anna a nesmyslně žárlivá jako Levin.
úterý 12. prosince 2017
Týden smrti.
V jedenáct hodin večer dead tired with dry eyes and headache. Končím šestnáctihodinový pracovní den. Stejně jsem nestihla všechno, co jsem si naplánovala.
When you try to caffeinate yourself, but just end up increasing your heart rate while remaining exhausted. #reletable
L. mi dělá výčet věcí, které se kocourovi podařilo dostat pod skříň: gumičky, tampony, plastové kousky, kterými se uzavírají sáčky s chlebem, olivy, žvýkačky, šmoula,…
My blueberry tattoo isn’t even healed yet and I have already ideas for the next two. Can’t wait. Vždycky jsem potřebovala být ten potetovaný člověk, jenom jsem musela dorazit do té správné chvíle.
O obědové pauze mezi hodinami místo přípravy s 変な řešíme, že se v japonštině, češtině a angličtině používá stejné slovo pro rohy srnek a růžky šneků. (jap: 角, eng: horns, čes: rohy) V japonštině a češtině o tom máme i dětské básničky.
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky a troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček!
Pokračujeme v rozboru:
Š: Nad tím jsem se nikdy nezamyslela, proč chtěl ten šneček tvarůžky?
HAJDALÁČEK PROBOHA to mi vždycky říkali naši TY HAJDALÁKU, když jsem něco provedla. Musím tak začít kárat lidi v okolí.
S: Troníček jsou nějaké malé staré peníze.
D: Dát šnekovi tvarůžky na růžky mu snad i ublíží ne?
S: Nene, on chce peníze na tvarůžky, nebudou na něj nic pokládat.
Š: Kdyby na něho položili ty tvarůžky, tak jestli mu ublíží na povrchu, tak by je neměl ani žrát, ne?
V: Představuju si toho zmateného šneka, jak na sobě má ty tvarůžky.
Podle slovníku jsou horns i šnečí tykadla, ale nevěděla jsem to, vždycky jsem to brala jako naprosto jinou věc.
S: Hlavně šnečí jsou měkké a všechny ostatní růžky jsou tvrdé.
V hodině po obědě jsem já i mí dva studenti dead tired with dead brain. Jeden z nich označil včelstvo jako crowd of bees. I couldn’t stop laughing and wrote it down in front of him.
When you try to caffeinate yourself, but just end up increasing your heart rate while remaining exhausted. #reletable
L. mi dělá výčet věcí, které se kocourovi podařilo dostat pod skříň: gumičky, tampony, plastové kousky, kterými se uzavírají sáčky s chlebem, olivy, žvýkačky, šmoula,…
My blueberry tattoo isn’t even healed yet and I have already ideas for the next two. Can’t wait. Vždycky jsem potřebovala být ten potetovaný člověk, jenom jsem musela dorazit do té správné chvíle.
O obědové pauze mezi hodinami místo přípravy s 変な řešíme, že se v japonštině, češtině a angličtině používá stejné slovo pro rohy srnek a růžky šneků. (jap: 角, eng: horns, čes: rohy) V japonštině a češtině o tom máme i dětské básničky.
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky a troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček!
Pokračujeme v rozboru:
Š: Nad tím jsem se nikdy nezamyslela, proč chtěl ten šneček tvarůžky?
HAJDALÁČEK PROBOHA to mi vždycky říkali naši TY HAJDALÁKU, když jsem něco provedla. Musím tak začít kárat lidi v okolí.
S: Troníček jsou nějaké malé staré peníze.
D: Dát šnekovi tvarůžky na růžky mu snad i ublíží ne?
S: Nene, on chce peníze na tvarůžky, nebudou na něj nic pokládat.
Š: Kdyby na něho položili ty tvarůžky, tak jestli mu ublíží na povrchu, tak by je neměl ani žrát, ne?
V: Představuju si toho zmateného šneka, jak na sobě má ty tvarůžky.
Podle slovníku jsou horns i šnečí tykadla, ale nevěděla jsem to, vždycky jsem to brala jako naprosto jinou věc.
S: Hlavně šnečí jsou měkké a všechny ostatní růžky jsou tvrdé.
V hodině po obědě jsem já i mí dva studenti dead tired with dead brain. Jeden z nich označil včelstvo jako crowd of bees. I couldn’t stop laughing and wrote it down in front of him.
úterý 5. prosince 2017
Pomáhala jsem nové lektorce z Brazílie
přeložit smlouvu na byt a vzala jsem ji do firmy, kde bude učit, jako správný 先輩.
I love our relationship with V. Píšem si o důležitých rozhodnutích, o frustraci nebo když potřebujem podporu. The most important things. Těším se, až zase bude čas na the little every day things but it won’t be soon.
Šílený rozvrh. Ve středu nahradit hodiny z čtvrtka. Ve čtvrtek do Ostravy na tetování, krátká návštěva sestřina nového maličkého bytu, navečer zpátky do Zlína, v pátek učení, v mezerách psaní seminárky. Před pátou v sobotu vstát, na trolejbus, na autobus, na vlak do Prahy. Jako walking dead píšu seminárku v tichém kupé a vedle mě hlučná rodina loupe buráky. Myslím, že z té malé plastové flašky pijou slivovici, protože se mi jenom z toho odéru zvedá žaludek.
Lepší je shořet než vyhasnout a plamen je velice blízko.
LMka hrozně vyděsily fotky z Litvy a Lotyšska. To znamená, že spolu nikdy nevyjedem na punkové výlety.
Odpoledne do kočičí kavárny na wafle, které způsobují cukerný šok.
Potom vyzvednout K. a vánoční Prahou do Lucerny.
Lidská masa nás samovolně vtlačila do klubu, takže jsme stály docela blízko pódia, i když z boku. Díky tomu jsem si později mohla sáhnout na Takovu drobnou, hebkou ručku. Seriously, jak může být někdo tak perfektní úplně ve všech směrech? Bezchybný, čistý zpěv, který ve výškách rozechvívá každičký nerv v těle. Maličký Taka se svým obrovským hlasem. How can this tiny person have such a powerful voice? Občas nejroztomilejší tanečky. Všichni jsou koťátka.
If I go down, I will go down fighting
I'll go down, down like lightning
V jedenáct večer před spaním mini záchvaty paniky při pomyšlení, co všechno mě zítra čeká. Ráno se dvakrát ze snu budím do dalšího snu. (Kolik vrstev to bude příště, Ellen?) Když se mi ale konečně podaří doopravdy se probudit, cítím se zase jako „I’m going to make it – person.“
I’m still glad I’ve squeezed all the crazy beautiful things into my busy schedule. Nechci se jednoho dne ohlídnout a vidět za sebou jenom školu a práci. But it’s necessary to pick and choose my battles, jak říká V.
It’s also important to stand for yourself and your decisions or (as the case may be) face the consequences. That’s exactly what I’m going to do.
The Brazilian girl said it’s okay I’m almost 10 years younger than her, because I sound older, which means that I look younger than my real age. We had great time enjoying the Christmas markets and drinking punch with strawberries. We talked about Brazil, Russia, alcohol and Christmas.
I was a little bit afraid of telling her I have a girlfriend, because I know that Brazil is one of the most homophobic country around the world. However A. is open-minded. She has a picture with the pride flag on her profile page. So I told her after I’d found out, so I was sure that it’s okay to bring L. with me. I think that we had fun and A. gave us a hug at the end of that evening which felt totally natural.
I love our relationship with V. Píšem si o důležitých rozhodnutích, o frustraci nebo když potřebujem podporu. The most important things. Těším se, až zase bude čas na the little every day things but it won’t be soon.
Šílený rozvrh. Ve středu nahradit hodiny z čtvrtka. Ve čtvrtek do Ostravy na tetování, krátká návštěva sestřina nového maličkého bytu, navečer zpátky do Zlína, v pátek učení, v mezerách psaní seminárky. Před pátou v sobotu vstát, na trolejbus, na autobus, na vlak do Prahy. Jako walking dead píšu seminárku v tichém kupé a vedle mě hlučná rodina loupe buráky. Myslím, že z té malé plastové flašky pijou slivovici, protože se mi jenom z toho odéru zvedá žaludek.
Lepší je shořet než vyhasnout a plamen je velice blízko.
LMka hrozně vyděsily fotky z Litvy a Lotyšska. To znamená, že spolu nikdy nevyjedem na punkové výlety.
Odpoledne do kočičí kavárny na wafle, které způsobují cukerný šok.
Potom vyzvednout K. a vánoční Prahou do Lucerny.
Lidská masa nás samovolně vtlačila do klubu, takže jsme stály docela blízko pódia, i když z boku. Díky tomu jsem si později mohla sáhnout na Takovu drobnou, hebkou ručku. Seriously, jak může být někdo tak perfektní úplně ve všech směrech? Bezchybný, čistý zpěv, který ve výškách rozechvívá každičký nerv v těle. Maličký Taka se svým obrovským hlasem. How can this tiny person have such a powerful voice? Občas nejroztomilejší tanečky. Všichni jsou koťátka.
If I go down, I will go down fighting
I'll go down, down like lightning
V jedenáct večer před spaním mini záchvaty paniky při pomyšlení, co všechno mě zítra čeká. Ráno se dvakrát ze snu budím do dalšího snu. (Kolik vrstev to bude příště, Ellen?) Když se mi ale konečně podaří doopravdy se probudit, cítím se zase jako „I’m going to make it – person.“
I’m still glad I’ve squeezed all the crazy beautiful things into my busy schedule. Nechci se jednoho dne ohlídnout a vidět za sebou jenom školu a práci. But it’s necessary to pick and choose my battles, jak říká V.
It’s also important to stand for yourself and your decisions or (as the case may be) face the consequences. That’s exactly what I’m going to do.
The Brazilian girl said it’s okay I’m almost 10 years younger than her, because I sound older, which means that I look younger than my real age. We had great time enjoying the Christmas markets and drinking punch with strawberries. We talked about Brazil, Russia, alcohol and Christmas.
I was a little bit afraid of telling her I have a girlfriend, because I know that Brazil is one of the most homophobic country around the world. However A. is open-minded. She has a picture with the pride flag on her profile page. So I told her after I’d found out, so I was sure that it’s okay to bring L. with me. I think that we had fun and A. gave us a hug at the end of that evening which felt totally natural.
pondělí 4. prosince 2017
My body is exhausted,
but my mind is rested, which is more important. Po dlouhé době se těším na výuku. Mám tolik energie, že doslova všude běhám, abych nahnala čas.
Abnormálně nic nestíhám. V úterý mi přišla pozvánka na seminář pro English teachers, který se koná v pátek. Už dlouho jsem se něčeho takového chtěla zúčastnit, takže jsem se prostě přihlásila. Bylo to fajn, i když jsem tam byla nejmladší a jako jediný lektor mezi učiteli ze středních škol. I tak jsem měla pocit, že tam patřím. S paní učitelkou ze školy z Kroměříže jsme se bavily jako kolegyně. Byla i coffee break se sušenkama a na konci ruffle.
Poslouchám lotyšskou hudbu a chystám lesson plans.
Věta ze skript: Můžeme říct, že smysl díla je démon
Hned potom, co jsme se vrátily z Lotyšska, jsem se dozvěděla, že K. jede na letňák do Rigy. Náhoda? Nemyslím si. Hned jsem jí psala, že můžu od M. zjistit nějaké insiders tipy, ale na otázku, jestli je tam M. spokojená jsem moc nevěděla co říct. M. je v Lotyšsku šťastná díky démonům a šílenství. Nevím, jestli K. úplně touží po stejných věcech. Měla vždycky blíž k princezně než k punku.
With one group of students (B2-C1) we have always so interesting conversations about everything. Last time it was about precious stones, minerals and photography. I can’t express how much I love being around knowledgeable people.
Mám toho moc. K. a Š. se bojí, že umřu, než se s nimi setkám v Olo. D. se bojí, že umřu, než se vrátí z Japonska.
Věta do korpusu: V ježkovi tam byl ten nápis ježek v mlze, tak jsme nějak rozebíraly partikule, tak říkala nějaké náhodné věty.
V našem vysněném domově. Hraje tahle absurdní korejská hudbička. Tancuju po bytě a postupně se svlíkám do sprchy. Přetáhnout tričko přes hlavu, rozcuchané vlasy.
V: Můžu pustit Keatona Hensona?
L: Ale nebudeš mít depku, že ne?
Abnormálně nic nestíhám. V úterý mi přišla pozvánka na seminář pro English teachers, který se koná v pátek. Už dlouho jsem se něčeho takového chtěla zúčastnit, takže jsem se prostě přihlásila. Bylo to fajn, i když jsem tam byla nejmladší a jako jediný lektor mezi učiteli ze středních škol. I tak jsem měla pocit, že tam patřím. S paní učitelkou ze školy z Kroměříže jsme se bavily jako kolegyně. Byla i coffee break se sušenkama a na konci ruffle.
Poslouchám lotyšskou hudbu a chystám lesson plans.
Věta ze skript: Můžeme říct, že smysl díla je démon
Hned potom, co jsme se vrátily z Lotyšska, jsem se dozvěděla, že K. jede na letňák do Rigy. Náhoda? Nemyslím si. Hned jsem jí psala, že můžu od M. zjistit nějaké insiders tipy, ale na otázku, jestli je tam M. spokojená jsem moc nevěděla co říct. M. je v Lotyšsku šťastná díky démonům a šílenství. Nevím, jestli K. úplně touží po stejných věcech. Měla vždycky blíž k princezně než k punku.
With one group of students (B2-C1) we have always so interesting conversations about everything. Last time it was about precious stones, minerals and photography. I can’t express how much I love being around knowledgeable people.
Mám toho moc. K. a Š. se bojí, že umřu, než se s nimi setkám v Olo. D. se bojí, že umřu, než se vrátí z Japonska.
Věta do korpusu: V ježkovi tam byl ten nápis ježek v mlze, tak jsme nějak rozebíraly partikule, tak říkala nějaké náhodné věty.
V našem vysněném domově. Hraje tahle absurdní korejská hudbička. Tancuju po bytě a postupně se svlíkám do sprchy. Přetáhnout tričko přes hlavu, rozcuchané vlasy.
V: Můžu pustit Keatona Hensona?
L: Ale nebudeš mít depku, že ne?
pondělí 27. listopadu 2017
Absurdity v Pobaltí / Riga, Lotyšsko 3
Vlezlou zimu vyháníme M. instantkou. Já mám instantní šílenství z kombinace zbytkáče a únavy.
Cestou na vřesoviště nám v autě hraje lotyšský rap. Rádio pětka (pieci.lv) - nejlepší hudbička na výletky kolem Rigy. /Instrumenti - Apēst Tevi/
Magické lesy a černá voda. Na vřesovištích se utopili vojáci a tanky během WWII, jejich duše nám dělají společnost.
Nechoďte za světlíšky. Chodníčky už požírá voda.
Creepy lesní hřbitov s umělými květinami zářivých barev.
Kousek od vřesoviště začíná pláž a za ní Baltské moře. Sbíráme mušličky zmrzlými prsty. V moři se koupou šílení Lotyši. Na pobřeží hejna vran.
Snažíme se dostat k majáku. Místo toho přijíždíme k bráně s nápisem „border control,“ která má na vrátnici Rusa. Radí nám, kudy jet, abychom se vyhnuli pevnosti obehnané vysokou zdí a ostnatými dráty. Jedeme cestou, která v sobě má co kousek půlmetrové prohlubeniny.
Načínáme tramín a prohlubujem šílenství. (See what I’m doing here?) Jdeme kolem pole rákosu a hned za ním začíná pláž. Později večer jsem říkala jednomu drobnému Guatemalci, že hned vedle moře bylo „field.“ Překvapivě mi vůbec nevěřil. Po levé straně betonové pláty, pláž a moře, po pravé straně industriální komplex, do kterého nesmíme. Šplháme přes duny k majáku a pijeme víno. #happy times
Maják je jako vystřižený z muminího údolí.
Proklouznem kolem něj a vydáváme se na molo s vlnolamy. Promrzlé a šťastné zpátky do centra. Traumatizující boj o jídlo v „Lidu.“ Před ním obrovský vánoční stromeček s kuchařskou čepičkou. Lotyšské jídlo je největší mňaminka.
V centru rychlý nákup pohledů a pivo u ježka.
Mighty ohňostroj na oslavu dne nezávislosti. Oslavujem s českým vínem.
Scházejí se erasmáci a ochutnávají tramín. Lotyšská slečna vytahuje prskavky a všichni si jednu zapalujeme.
Poslední noc v ruském ghettu a brzy ráno cesta nekonečným Polskem domů.
Cestou na vřesoviště nám v autě hraje lotyšský rap. Rádio pětka (pieci.lv) - nejlepší hudbička na výletky kolem Rigy. /Instrumenti - Apēst Tevi/
Magické lesy a černá voda. Na vřesovištích se utopili vojáci a tanky během WWII, jejich duše nám dělají společnost.
Nechoďte za světlíšky. Chodníčky už požírá voda.
Creepy lesní hřbitov s umělými květinami zářivých barev.
Kousek od vřesoviště začíná pláž a za ní Baltské moře. Sbíráme mušličky zmrzlými prsty. V moři se koupou šílení Lotyši. Na pobřeží hejna vran.
Snažíme se dostat k majáku. Místo toho přijíždíme k bráně s nápisem „border control,“ která má na vrátnici Rusa. Radí nám, kudy jet, abychom se vyhnuli pevnosti obehnané vysokou zdí a ostnatými dráty. Jedeme cestou, která v sobě má co kousek půlmetrové prohlubeniny.
Načínáme tramín a prohlubujem šílenství. (See what I’m doing here?) Jdeme kolem pole rákosu a hned za ním začíná pláž. Později večer jsem říkala jednomu drobnému Guatemalci, že hned vedle moře bylo „field.“ Překvapivě mi vůbec nevěřil. Po levé straně betonové pláty, pláž a moře, po pravé straně industriální komplex, do kterého nesmíme. Šplháme přes duny k majáku a pijeme víno. #happy times
Maják je jako vystřižený z muminího údolí.
Proklouznem kolem něj a vydáváme se na molo s vlnolamy. Promrzlé a šťastné zpátky do centra. Traumatizující boj o jídlo v „Lidu.“ Před ním obrovský vánoční stromeček s kuchařskou čepičkou. Lotyšské jídlo je největší mňaminka.
V centru rychlý nákup pohledů a pivo u ježka.
Mighty ohňostroj na oslavu dne nezávislosti. Oslavujem s českým vínem.
Scházejí se erasmáci a ochutnávají tramín. Lotyšská slečna vytahuje prskavky a všichni si jednu zapalujeme.
Poslední noc v ruském ghettu a brzy ráno cesta nekonečným Polskem domů.
neděle 26. listopadu 2017
Absurdity v Pobaltí / Riga, Lotyšsko 2
Démonci nás volají do parku. Hlavy z Afriky a hrdelní zpěvy z Asie. Kunst, pro který nemám slova.
Mrzlo, bylo devět hodin večer, z repráku v parku hrála náhodná lotyšská hudba, hledali jsme sochu opice ve skafandru and I was so happy to be alive.
Už jsme trošku umíraly, ale nemohly jsme se obejít bez návštěvy uměleckého squatu D27. Rozpadající se dům. V kuchyni hrálo opuštěné rádio. Všude voněly barvy a ředidlo. Zeď s nápisem „This is piece of art“ a naproti „This is not piece of art.“
Nejnáhodnější útržky papírů, fotky a obrázky. The feeling of missing someone who doesn’t exist. Stará magnetofonová kazeta Expressions 009, figurka igráčka a nápis: „You is the you,“ který mě bude ještě dlouho strašit ve snech. Save us from anyone at all.
Celý večer jsme zakončili na místě, kterému M. říkala kulturák. Koupili jsme si lístky za Euro, na kterém byli Morticia and Gomez Addams. Už si zkušeně objednávám na baru pro sebe světlé a pro L. tmavé pivo lotyšsky. Jenom po M. chtěli občanku.
Náhodný koncert lotyšské skupiny The creek s německým zpěvákem Janisem, jehož příjmení se už nikdy nedozvíme. Pily jsme lotyšké pivo a poslouchaly Janisův hlas, který hrozně připomínal Kings of Leon. Hráli je a taky Kooks a nakonec jsme všichni zpívali Proud Marry.
I've been dead inside lately, but that night I felt something / I felt everything for the first time in ages / How can people recharge properly without travelling?
Po koncertu vystěhovali židle a okna ucpali černými matracemi, aby mohl začít hrát DJ. K jeho hudbičce promítali náhodné výjevy z Afriky s ještě náhodnějšími nápisy. Měla jsem tu správnou opilost a chuť tancovat až do rána. M. a L. ale byly rozumné, takže jsme kolem jedenácté vyrazily domů. M. se svým typicky afektovaným způsobem radovala, že může mluvit česky a nikdo jí nerozumí a ve dveřích posílala hlasitě všechny do píči. Jeden chlápek se na nás otočil a vrazil nám do ruky načatou flašku cabernetu. What a time to be alive.
Mrzlo, bylo devět hodin večer, z repráku v parku hrála náhodná lotyšská hudba, hledali jsme sochu opice ve skafandru and I was so happy to be alive.
Už jsme trošku umíraly, ale nemohly jsme se obejít bez návštěvy uměleckého squatu D27. Rozpadající se dům. V kuchyni hrálo opuštěné rádio. Všude voněly barvy a ředidlo. Zeď s nápisem „This is piece of art“ a naproti „This is not piece of art.“
Nejnáhodnější útržky papírů, fotky a obrázky. The feeling of missing someone who doesn’t exist. Stará magnetofonová kazeta Expressions 009, figurka igráčka a nápis: „You is the you,“ který mě bude ještě dlouho strašit ve snech. Save us from anyone at all.
Celý večer jsme zakončili na místě, kterému M. říkala kulturák. Koupili jsme si lístky za Euro, na kterém byli Morticia and Gomez Addams. Už si zkušeně objednávám na baru pro sebe světlé a pro L. tmavé pivo lotyšsky. Jenom po M. chtěli občanku.
Náhodný koncert lotyšské skupiny The creek s německým zpěvákem Janisem, jehož příjmení se už nikdy nedozvíme. Pily jsme lotyšké pivo a poslouchaly Janisův hlas, který hrozně připomínal Kings of Leon. Hráli je a taky Kooks a nakonec jsme všichni zpívali Proud Marry.
I've been dead inside lately, but that night I felt something / I felt everything for the first time in ages / How can people recharge properly without travelling?
Po koncertu vystěhovali židle a okna ucpali černými matracemi, aby mohl začít hrát DJ. K jeho hudbičce promítali náhodné výjevy z Afriky s ještě náhodnějšími nápisy. Měla jsem tu správnou opilost a chuť tancovat až do rána. M. a L. ale byly rozumné, takže jsme kolem jedenácté vyrazily domů. M. se svým typicky afektovaným způsobem radovala, že může mluvit česky a nikdo jí nerozumí a ve dveřích posílala hlasitě všechny do píči. Jeden chlápek se na nás otočil a vrazil nám do ruky načatou flašku cabernetu. What a time to be alive.
sobota 25. listopadu 2017
Absurdity v Pobaltí / Riga, Lotyšsko 1
Cestou do Lotyšska posloucháme v autě Hamiltona. M. vypráví o svých teenage trápeních a self developmentu až k současné chvíli. Zpíváme Hamiltona a šílenství se zase stupňuje.
Za hranicemi měníme hudbu na Mountain Goats, kteří se hrozně hodí do krajiny kolem. Road trip at its finest.
Při vjezdu do Rigy zapínáme Lotyšské rádio.
U koleje první setkání s Rižskými kočičkami.
Ubytováváme se na koleji v ruském ghettu (čtvrť s příhodným názvem Ķengarags /ďengarags/) a potom už vyrážíme do centra trolejbusem číslo 15, kterým se místní bojí jezdit. Kolem památníku, kterému se z nějakého důvodu říká Milda, do města, nad kterým už zase zapadá slunce. První unavené fotky.
Stavujeme se na výborné levné typické jídlo „pelmeni.“
Fotíme se s pásovcem. Špetky šílenství. Nejstarší rižské domečky, kterým se říká „tři bratři.“
Snažili jsme se vloupat zamčenou bránou na světelnou instalaci, která byla součástí festivalu světel u příležitosti dne nezávislosti, kteří Lotyši slaví 18.11.
Když jsme poprvé zamířily k Daugavě (mighty široká řeka), potkaly jsme na cestě obrovské vojenské transportéry, které vezly auta a tanky. Příliš mnoho emocí.
Všudypřítomné lotyšské vlajky.
Slunce už bylo za obzorem, když jsme si prohlížely panorama kolem řeky a mířily k národní knihovně. Nádherná, nádherná knihovna, ve kterém dosahujeme nových stupňů šílenství. Dostáváme návštěvnické kartičky a zastavujeme se v oddělení dětských knížek v části české literatury. Mají tam Krtečka.
Zpátky v centru – lišky a graffiti v azbuce.
Na kostelech a dalších historických budovách světelné projekce, které doprovází démonická hudba.
Na rychlé pivo do Ježka v mlze (Ezitis Migla), bar, jehož název odkazuje ke starému ruskému animovanému filmu. Lingvistický koutek, ve kterém je název baru napsaný ve všemožných jazycích včetně korejštiny, finštiny, irštiny a slovenštiny.
Bylo skvělé sledovat M. v každodenní interakci s Lotyšskem, jak by řekl T. Byla jsem hrozně zmatená, když jsem ji najednou slyšela mluvit lotyšsky a korejsky.
Absurdní představení „Šerloks Holms un doktors Vatsons.“ Barevná světla a uprostřed jediný balkón, na kterém dva herci předváděli scény z Sherlocka za hudebního podkresu. M. stála uprostřed ulice a řvala na ně: „More gay! More gay!“
Na jedné křižovatce náhodné hodiny z Kóbé.
Za hranicemi měníme hudbu na Mountain Goats, kteří se hrozně hodí do krajiny kolem. Road trip at its finest.
Při vjezdu do Rigy zapínáme Lotyšské rádio.
U koleje první setkání s Rižskými kočičkami.
Ubytováváme se na koleji v ruském ghettu (čtvrť s příhodným názvem Ķengarags /ďengarags/) a potom už vyrážíme do centra trolejbusem číslo 15, kterým se místní bojí jezdit. Kolem památníku, kterému se z nějakého důvodu říká Milda, do města, nad kterým už zase zapadá slunce. První unavené fotky.
Stavujeme se na výborné levné typické jídlo „pelmeni.“
Fotíme se s pásovcem. Špetky šílenství. Nejstarší rižské domečky, kterým se říká „tři bratři.“
Snažili jsme se vloupat zamčenou bránou na světelnou instalaci, která byla součástí festivalu světel u příležitosti dne nezávislosti, kteří Lotyši slaví 18.11.
Když jsme poprvé zamířily k Daugavě (mighty široká řeka), potkaly jsme na cestě obrovské vojenské transportéry, které vezly auta a tanky. Příliš mnoho emocí.
Všudypřítomné lotyšské vlajky.
Slunce už bylo za obzorem, když jsme si prohlížely panorama kolem řeky a mířily k národní knihovně. Nádherná, nádherná knihovna, ve kterém dosahujeme nových stupňů šílenství. Dostáváme návštěvnické kartičky a zastavujeme se v oddělení dětských knížek v části české literatury. Mají tam Krtečka.
Zpátky v centru – lišky a graffiti v azbuce.
Na kostelech a dalších historických budovách světelné projekce, které doprovází démonická hudba.
Na rychlé pivo do Ježka v mlze (Ezitis Migla), bar, jehož název odkazuje ke starému ruskému animovanému filmu. Lingvistický koutek, ve kterém je název baru napsaný ve všemožných jazycích včetně korejštiny, finštiny, irštiny a slovenštiny.
Bylo skvělé sledovat M. v každodenní interakci s Lotyšskem, jak by řekl T. Byla jsem hrozně zmatená, když jsem ji najednou slyšela mluvit lotyšsky a korejsky.
Absurdní představení „Šerloks Holms un doktors Vatsons.“ Barevná světla a uprostřed jediný balkón, na kterém dva herci předváděli scény z Sherlocka za hudebního podkresu. M. stála uprostřed ulice a řvala na ně: „More gay! More gay!“
Na jedné křižovatce náhodné hodiny z Kóbé.
středa 22. listopadu 2017
Absurdity v Pobaltí / Vilnius, Litva
Vyjíždíme nelidsky brzy. Rozednívá se a v rádiu hraje polský pop.
Po více než deseti hodinách a tisíci kilometrech dorážíme do Vilniusu. Hipster hostel osvětlený elektrickými světýlky. M. má čekat na baru. Ptám se barmanky, jestli jsme tady správně a ukuzuju jí adresu. Chce mě poslat do patra, kde je recepce, tak vysvětluju, že: „we are staying here tonight, but my friend is supposed to be here somewhere.“
“The blond one?“
“Yes, the blond one.”
“That’s her stuff,” ukazuje.
“Thank you, I can tell that’s hers.” Na žlutém gauči leží M. šála, batoh a rozevřený zápisník. Stěny jsou hebké a černé a na nich jsou v řadě zavěšené jelení parůžky. Čekám na M. Scéna jako z filmu. Vychází zpoza černého závěsu, zdravíme se jako bychom se viděly naposledy včera. Nekončící objetí. Dát si sraz na baru ve Vilniusu mi připadá jako nejpřirozenější věc na světe. M. se s námi dělí o pivo.
„Nechci tě moc objímat, jsem nechutná z auta.“
„Dej mi všechny svoje nechutnosti z auta.“
Převlíkáme se v autě a vyrážíme na tour po nočním Vilniusu.
V první zapadlejší uličce otvíráme Svatomartinské růžové. Míjíme obří sochu vejce, fotíme selfie, blokujeme pána na kole a M. málem zapaluje koš špatně típnutou cigaretou.
Všude budovy se znakem iluminátů. Přemýšlím, jestli sochy na náměstíčku představují spíše jeptišky nebo Egypťanky.
V jedné výloze byly vystavené osamocené svatební šaty, nad kterými problikávalo modré tlumené světlo. Scénka jak z hororu.
Velká větev, na které jsou ukotvené balónky z papírmašé – to celé je zavřené do skleněné vitrínky před kostelem.
M. chce fotku s vínem a Ježíšem.
Fotíme se u M. nejoblíbenější budovy ve městě se sochou pána, který se opírá o opilý stojánek, a s vínem.
Krátká návštěva Užupisu (Užupio Res Publika), což je čtvrť, ze které si bohémská skupina umělců vytvořila vlastní „autonomní republiku.“ Mají i svoji ústavu, která je vyvěšená na zídce na stříbrných plaketkách asi ve dvaceti jazycích. První zákon zní:
1. Everyone has the right to live by the River Vilnele, and the River Vilnele has the right to flow by everyone.
Zbytek zde: http://uzhupisembassy.eu/uzhupis-constitution/
U řeky je osvícený plácek s buddhist prayer flags. Nad řekou bylo zavěšených několik prostěradel. K uschnutí asi těžko, když bylo kolem nuly.
Na vysokém podstavci obrovská socha anděla. Temné slepé uličky, do kterých jsem měla zakázáno chodit.
Světelná show v budově, která vypadala jako iglú. Co se tam dělo, zůstane navždycky tajemstvím.
Cesta nočním parkem. Nikde nikdo, opuštěný carousel. Kolem řeky až k dřevěným schodům, které nikde nezačínají. Šplhání v noci neosvětleným lesem ke třem mighty bílým křížům, které jsou fialově nasvícené a od kterých je výhled na celé město. Pijem červené víno, chroupeme kakaové piškoty a prohlížíme si z výšky noční Vilnius. #happy times
Kolem hradu z kopce dolů k majáčku uprostřed náměstí. Rozhovory o antických sochách a cukrovce.
Člověk, který založil Litvu není na svém koni.
Creepy sošky se zlatými tvářemi na stříšce nad divadlem.
Z poledních sil k M. oblíbené zdi, u které potkáváme člověka v pandím oblečku.
Před hostelem dopíjíme víno. Přichomýtla se k nám nějaká slečna, která se představila jako Gertruda. Dala si s námi víno a vyprávěla nám svůj životní příběh. Ptala se nás, jestli jsme někdy dated s French guys, po čemž nastalo awkward silence. Při loučení říkala, že jsme „all very sweet girls.“
Před recepcí je obří nápis „Make everything great again.“ A naproti našeho pokoje píšou: „Don’t waste life for sleep. Take free coffee.“ Free coffee tam fakt měli. Celkem nechutného turka. Během kocovinového rána nám to ale nikomu moc nevadilo.
V lounge měli bedýnku s hrami, učebnicí biologie a japonskou konverzací.
Spaly jsme na bunk beds v pokoji pro osm lidí. Postele byly měkoučké, ale hrozně vrzaly, když se někdo převaloval.
Po více než deseti hodinách a tisíci kilometrech dorážíme do Vilniusu. Hipster hostel osvětlený elektrickými světýlky. M. má čekat na baru. Ptám se barmanky, jestli jsme tady správně a ukuzuju jí adresu. Chce mě poslat do patra, kde je recepce, tak vysvětluju, že: „we are staying here tonight, but my friend is supposed to be here somewhere.“
“The blond one?“
“Yes, the blond one.”
“That’s her stuff,” ukazuje.
“Thank you, I can tell that’s hers.” Na žlutém gauči leží M. šála, batoh a rozevřený zápisník. Stěny jsou hebké a černé a na nich jsou v řadě zavěšené jelení parůžky. Čekám na M. Scéna jako z filmu. Vychází zpoza černého závěsu, zdravíme se jako bychom se viděly naposledy včera. Nekončící objetí. Dát si sraz na baru ve Vilniusu mi připadá jako nejpřirozenější věc na světe. M. se s námi dělí o pivo.
„Nechci tě moc objímat, jsem nechutná z auta.“
„Dej mi všechny svoje nechutnosti z auta.“
Převlíkáme se v autě a vyrážíme na tour po nočním Vilniusu.
V první zapadlejší uličce otvíráme Svatomartinské růžové. Míjíme obří sochu vejce, fotíme selfie, blokujeme pána na kole a M. málem zapaluje koš špatně típnutou cigaretou.
Všude budovy se znakem iluminátů. Přemýšlím, jestli sochy na náměstíčku představují spíše jeptišky nebo Egypťanky.
V jedné výloze byly vystavené osamocené svatební šaty, nad kterými problikávalo modré tlumené světlo. Scénka jak z hororu.
Velká větev, na které jsou ukotvené balónky z papírmašé – to celé je zavřené do skleněné vitrínky před kostelem.
M. chce fotku s vínem a Ježíšem.
Fotíme se u M. nejoblíbenější budovy ve městě se sochou pána, který se opírá o opilý stojánek, a s vínem.
Krátká návštěva Užupisu (Užupio Res Publika), což je čtvrť, ze které si bohémská skupina umělců vytvořila vlastní „autonomní republiku.“ Mají i svoji ústavu, která je vyvěšená na zídce na stříbrných plaketkách asi ve dvaceti jazycích. První zákon zní:
1. Everyone has the right to live by the River Vilnele, and the River Vilnele has the right to flow by everyone.
Zbytek zde: http://uzhupisembassy.eu/uzhupis-constitution/
U řeky je osvícený plácek s buddhist prayer flags. Nad řekou bylo zavěšených několik prostěradel. K uschnutí asi těžko, když bylo kolem nuly.
Na vysokém podstavci obrovská socha anděla. Temné slepé uličky, do kterých jsem měla zakázáno chodit.
Světelná show v budově, která vypadala jako iglú. Co se tam dělo, zůstane navždycky tajemstvím.
Cesta nočním parkem. Nikde nikdo, opuštěný carousel. Kolem řeky až k dřevěným schodům, které nikde nezačínají. Šplhání v noci neosvětleným lesem ke třem mighty bílým křížům, které jsou fialově nasvícené a od kterých je výhled na celé město. Pijem červené víno, chroupeme kakaové piškoty a prohlížíme si z výšky noční Vilnius. #happy times
Kolem hradu z kopce dolů k majáčku uprostřed náměstí. Rozhovory o antických sochách a cukrovce.
Člověk, který založil Litvu není na svém koni.
Creepy sošky se zlatými tvářemi na stříšce nad divadlem.
Z poledních sil k M. oblíbené zdi, u které potkáváme člověka v pandím oblečku.
Před hostelem dopíjíme víno. Přichomýtla se k nám nějaká slečna, která se představila jako Gertruda. Dala si s námi víno a vyprávěla nám svůj životní příběh. Ptala se nás, jestli jsme někdy dated s French guys, po čemž nastalo awkward silence. Při loučení říkala, že jsme „all very sweet girls.“
Před recepcí je obří nápis „Make everything great again.“ A naproti našeho pokoje píšou: „Don’t waste life for sleep. Take free coffee.“ Free coffee tam fakt měli. Celkem nechutného turka. Během kocovinového rána nám to ale nikomu moc nevadilo.
V lounge měli bedýnku s hrami, učebnicí biologie a japonskou konverzací.
Spaly jsme na bunk beds v pokoji pro osm lidí. Postele byly měkoučké, ale hrozně vrzaly, když se někdo převaloval.
úterý 21. listopadu 2017
I must find a way how to recharge properly.
Travelling is one option, but it takes too much time and money.
Procházky po kdysi nejluxusnější čtvrti v Praze, kde teď mají LMka maličký byt. Milníky. Spíme s L. pod duhou z balónků.
Měla bych na tom testu dostat nějaké plusové body už jen za to, že jsem dokázala najít nejvíc zapadlou budovu Karlovky, která nebyla nikde nijak označená, zvenku vypadala jako komunistický panelák a zevnitř jako komunistický hotel s recepcí a dřevěným obložením.
Do třídy jsem vešla se starším Japoncem a nervózním chlapcem. Pořadatelé se mě snažili přesvědčit, že tam vůbec nepatřím. Po chvilce se přihlížející pán v námořnickém tričku a dlouhém culíku slitoval a pučil mi tablet, abych jim mohla ukázat email s potvrzením o registraci od ETS Global. Celou dobu jsem byla zmatená, jestli mám mluvit česky nebo anglicky. Ani potom mi nikdo nedokázal s jistotou říct, že je všechno v pořádku. Měla jsem chuť ten test vyhodit zavřeným oknem.
Rozhořčení mě opouští s K. v kavárně, která měla označení jeden dolar. Skvělé kafe a ještě lepší konverzace. S K. bych se dokázala bavit týden v kuse, bohužel jsme ale měly jenom dvě hodiny. Moc se mi líbí, jak široké spektrum témat dokážeme pokrýt, i když se bavíme zdánlivě jen o svých oborech. Pokračujeme v rozhovoru i po rozloučení, K. z domu a já z vlaku. Proč už teď nepotkávám žádné zajímavé lidi?
Odjíždím z Prahy renovovaná, s čistou hlavou a s čistou duší.
V Olo punčiska v masných krámech. Jsem ráda, že mě lidé všeobecně berou jako někoho, komu se můžou svěřit. K. mi vypráví o temných stránkách F., V. o teenage crushích a D. mi píše o lesbické komunitě v Tokiu. Malí a větší démonci.
Taky mám radost, že se K. tak stará o F.
Být bez mámy ve dvaceti je stejně špatné jako být bez mámy v sedmi. Ve dvaceti jsme ještě pořád hrozně děti. (A co ve čtyřiadvaceti?)
Všechno tak nějak hezky doplňuje Afterdark, který jsem přečetla ve vlaku.
Během nočního rozhovoru s K. bych brečela v nanosekundě, kdybych si to jenom trošku dovolila. Bylo by to ale na úplně nové téma než kdy dřív. Co-nás-spojuje. We’re broken people, oh.
Mít namalované nehty na nohou je můj nejvíc lady-like pocit.
Kupujeme pětapůl litru vína a tvarůžky na survival trip do Lotyšska.
Procházky po kdysi nejluxusnější čtvrti v Praze, kde teď mají LMka maličký byt. Milníky. Spíme s L. pod duhou z balónků.
Měla bych na tom testu dostat nějaké plusové body už jen za to, že jsem dokázala najít nejvíc zapadlou budovu Karlovky, která nebyla nikde nijak označená, zvenku vypadala jako komunistický panelák a zevnitř jako komunistický hotel s recepcí a dřevěným obložením.
Do třídy jsem vešla se starším Japoncem a nervózním chlapcem. Pořadatelé se mě snažili přesvědčit, že tam vůbec nepatřím. Po chvilce se přihlížející pán v námořnickém tričku a dlouhém culíku slitoval a pučil mi tablet, abych jim mohla ukázat email s potvrzením o registraci od ETS Global. Celou dobu jsem byla zmatená, jestli mám mluvit česky nebo anglicky. Ani potom mi nikdo nedokázal s jistotou říct, že je všechno v pořádku. Měla jsem chuť ten test vyhodit zavřeným oknem.
Rozhořčení mě opouští s K. v kavárně, která měla označení jeden dolar. Skvělé kafe a ještě lepší konverzace. S K. bych se dokázala bavit týden v kuse, bohužel jsme ale měly jenom dvě hodiny. Moc se mi líbí, jak široké spektrum témat dokážeme pokrýt, i když se bavíme zdánlivě jen o svých oborech. Pokračujeme v rozhovoru i po rozloučení, K. z domu a já z vlaku. Proč už teď nepotkávám žádné zajímavé lidi?
Odjíždím z Prahy renovovaná, s čistou hlavou a s čistou duší.
V Olo punčiska v masných krámech. Jsem ráda, že mě lidé všeobecně berou jako někoho, komu se můžou svěřit. K. mi vypráví o temných stránkách F., V. o teenage crushích a D. mi píše o lesbické komunitě v Tokiu. Malí a větší démonci.
Taky mám radost, že se K. tak stará o F.
Být bez mámy ve dvaceti je stejně špatné jako být bez mámy v sedmi. Ve dvaceti jsme ještě pořád hrozně děti. (A co ve čtyřiadvaceti?)
Všechno tak nějak hezky doplňuje Afterdark, který jsem přečetla ve vlaku.
Během nočního rozhovoru s K. bych brečela v nanosekundě, kdybych si to jenom trošku dovolila. Bylo by to ale na úplně nové téma než kdy dřív. Co-nás-spojuje. We’re broken people, oh.
Mít namalované nehty na nohou je můj nejvíc lady-like pocit.
Kupujeme pětapůl litru vína a tvarůžky na survival trip do Lotyšska.
neděle 12. listopadu 2017
Hřeju se u ohně hořících deadlinů.
Kapitola ze života: O půl desáté teprve dokončuju lesson plans na další den. Popíjíme víno, jíme sýr a já se začítám do poezie, kterou budeme rozebírat na páteční hodině.
Na hodině poezie zase nikdo nechtěl diskutovat. Rozesmála jsem profesora dramaticky, sarkasticky, hlubokým hlasem proneseným „Not at all.“
Somebody was shouting my name from across the street (Verunko!). I would never shout at someone I barely know like this, but it was completely natural for her. I’ve realized that maybe she’s the only person in Zlín who I actually really like. It’s a shame that we don’t see each other anymore. She’s a kitten.
Kolik let už nemám čas užít si na podzim žloutnoucí listí?
Miluju učebnice jazyka: „Speakers of English understand what boy means, and that it means something different from toy or girl or pterodactyl.“
Maliny chutnají nejlépe z prstů špinavých od práce na zahradě.
Jablíčka chutnají nejlíp, když je podá máma během toho, co je krájí na štrúdl.
Celý život pořád jenom někam běhám.
Jsem ráda, že ve mně D. vidí člověka, kterému může napsat o náhodném rande a existenciální krizi.
Na hodině poezie zase nikdo nechtěl diskutovat. Rozesmála jsem profesora dramaticky, sarkasticky, hlubokým hlasem proneseným „Not at all.“
Somebody was shouting my name from across the street (Verunko!). I would never shout at someone I barely know like this, but it was completely natural for her. I’ve realized that maybe she’s the only person in Zlín who I actually really like. It’s a shame that we don’t see each other anymore. She’s a kitten.
Kolik let už nemám čas užít si na podzim žloutnoucí listí?
Miluju učebnice jazyka: „Speakers of English understand what boy means, and that it means something different from toy or girl or pterodactyl.“
Maliny chutnají nejlépe z prstů špinavých od práce na zahradě.
Jablíčka chutnají nejlíp, když je podá máma během toho, co je krájí na štrúdl.
Celý život pořád jenom někam běhám.
Jsem ráda, že ve mně D. vidí člověka, kterému může napsat o náhodném rande a existenciální krizi.
pondělí 6. listopadu 2017
Lack-of-home chaos,
jak říká Amanda, to mám celý život.
I když nemám na nic čas tak poctivě posílám před deadlinem protokol, časové a tematické plány jenom proto, aby mi zpět přišla zpráva, že děkují a že jsem první, kdo to všecko poslal. Ostatní na to samozřejmě kašlou. I don’t know whether I’m conscientious or stupid.
Naše nová director of studies mi na střídačku komolila jméno (jednou ho napsala špatně, pak dobře, pak zas dvakrát špatně atd.) až jsem to nevydržela, a upozornila ji na to. Navíc do mejlů píše „byjste.“ Sweet baby jesus.
Umírám a nestíhám, takže power nap a ruším korejštinu. Informaci o nové skupině jsem dostala docela pozdě, takže moc času nebylo. Vůbec jsem nedělala úvodní hodinu, protože se jim už potřetí za tři čtvrtě roku změnil lektor. Potom jsem šikovně protáhla speakingové části, aby nám to vyšlo na celou hodinu. Jedině tak se dá nezbláznit a jakž takž všechno zvládat.
Protože teď angličtinu beru jako nutnost pro školu a práci, je pro mě korejština největší zábavička a relax. I když by bylo rozumné a časově efektivní se korejštiny zbavit, držím se jí zuby nehty a nechci se jí vzdát.
Píšu esej na úvod do literatury a poslouchám korejský pop. Když si pouštím BTS je mi zase patnáct.
Pozitiva poslední doby: Martinus zase spustil předvánoční knižní šifru.
V. po deseti sekundovém rozhovoru identifikovala můj současný stav. Psala jsem jí, že jsem se školou, prací i ostatními věcmi nutnými pro život pozadu jako nikdy. Zároveň to ale mám docela na háku. Občas se seknu a už prostě nemůžu dál pracovat, občas se hecnu a zvládnu během několika hodin šílené množství práce. Zatím mi nějakým způsobem všechno prochází a daří se mi dodržovat deadliny. Teď mám za sebou dva měsíce šílenství a počet kurzů stále roste.
Úvodní hodina s novým studentem. Shrnul svoje představení jako: „that’s me in a cube.“ I když jsem mu řekla, že v angličtině používáme „in a nutshell,“ říkal, že se mu in a cube stejně líbí víc.
Čím méně mám času, tím rychleji dokážu plánovat lekce.
I když nemám na nic čas tak poctivě posílám před deadlinem protokol, časové a tematické plány jenom proto, aby mi zpět přišla zpráva, že děkují a že jsem první, kdo to všecko poslal. Ostatní na to samozřejmě kašlou. I don’t know whether I’m conscientious or stupid.
Naše nová director of studies mi na střídačku komolila jméno (jednou ho napsala špatně, pak dobře, pak zas dvakrát špatně atd.) až jsem to nevydržela, a upozornila ji na to. Navíc do mejlů píše „byjste.“ Sweet baby jesus.
Umírám a nestíhám, takže power nap a ruším korejštinu. Informaci o nové skupině jsem dostala docela pozdě, takže moc času nebylo. Vůbec jsem nedělala úvodní hodinu, protože se jim už potřetí za tři čtvrtě roku změnil lektor. Potom jsem šikovně protáhla speakingové části, aby nám to vyšlo na celou hodinu. Jedině tak se dá nezbláznit a jakž takž všechno zvládat.
Protože teď angličtinu beru jako nutnost pro školu a práci, je pro mě korejština největší zábavička a relax. I když by bylo rozumné a časově efektivní se korejštiny zbavit, držím se jí zuby nehty a nechci se jí vzdát.
Píšu esej na úvod do literatury a poslouchám korejský pop. Když si pouštím BTS je mi zase patnáct.
Pozitiva poslední doby: Martinus zase spustil předvánoční knižní šifru.
V. po deseti sekundovém rozhovoru identifikovala můj současný stav. Psala jsem jí, že jsem se školou, prací i ostatními věcmi nutnými pro život pozadu jako nikdy. Zároveň to ale mám docela na háku. Občas se seknu a už prostě nemůžu dál pracovat, občas se hecnu a zvládnu během několika hodin šílené množství práce. Zatím mi nějakým způsobem všechno prochází a daří se mi dodržovat deadliny. Teď mám za sebou dva měsíce šílenství a počet kurzů stále roste.
Úvodní hodina s novým studentem. Shrnul svoje představení jako: „that’s me in a cube.“ I když jsem mu řekla, že v angličtině používáme „in a nutshell,“ říkal, že se mu in a cube stejně líbí víc.
Čím méně mám času, tím rychleji dokážu plánovat lekce.
čtvrtek 26. října 2017
Teachers from the English department
call us part-time students. That means I’m a part-time student and also a part-time teacher. Does it mean that I’m both at the same time or nothing at all?
Svetr, ve kterém Jung Joon-hyung vypadá jako sukulent s jemňounkými chloupky.
Nechtělo se nám večer už pracovat, tak jsme se rozhodly pít víno. Po dopití dvou skleniček jsme si k tomu ještě zapálily trávu. Na druhý den ráno jsem měla nejlepší hodinu za poslední dobu. Sice jsem doma zapomněla hodinky, papírovou učebnici a málem i docházky, ale jinak všechno probíhalo skvěle. Už dlouho jsem neměla na hodině tak čistou hlavu. Nejlepší příprava na hodinu je očividně víno a tráva.
Grammar: can. Random question: Can you say: “I love you” in three languages? Then I said it in Korean and my favourite grandma thought it was beautiful.
I think that D. (my student) is and always has been the pretty girl and at the same time I think she wants to be the clever one and she’s trying really hard to get there.
And other deduction: I have this lesson with just 2 students (a man and a woman) and I think that the lady has a crush on this young man. She smiles when she talks to him, she teases him and says compliments. I don’t know if he knows and if the answer is yes, how awkward it is for him.
It’s only Wednesday morning, but I’ve managed to do a fuckton of work since Monday. I feel exhausted like a dead man.
Vyvětluju nějaké klasické chyby ve výslovnosti a povídám: “Vidíte, že ta výslovnost je důležitá. Teď si na to budeme dávat pozor, že jo?” Odpověď: “No jak se na vás tak dívám, asi stejně nemáme jinou možnost.” (se smíchem)
Hodina se stejným pánem.
V: Vidíte, že jsem přísná.
Pan Ch: No vy máte do přísnosti daleko.
V: Myslíte, že nejsem přísná?
Pan Ch: Ale jste, ale v dobrém slova smyslu. Učíte to dobře. Děláte to dobře.
Stejná firma.
V: Já vím, že dneska bylo hodně gramatiky. Slibuju, že taková nebude každá hodina.
Paní K a Pan K: Ale ne, však to bylo fajn. To bylo dobrý.
<3
Pozitiva poslední doby:
1) Úspěšně jsem složila první zkoušku
2) Pocítila jsem další příznak dospělosti: jsem lépe připravená na konfrontace jakéhokoliv druhu
3) Umím ovládat všechny kávovary v jazykovkách i ve firmách = neomezený přísun dobré kávy zdarma
4) Po roce jsem dala výpověď v čokoládovně
5) Konečně jsem se zaregistrovala na zkoušku TOEIC (v nejlepším případě certifikát úrovně C1 již brzy)
6) Domluvila jsem si termín na tetování (po letech plánování budu zase o něco kompletnější)
Svetr, ve kterém Jung Joon-hyung vypadá jako sukulent s jemňounkými chloupky.
Nechtělo se nám večer už pracovat, tak jsme se rozhodly pít víno. Po dopití dvou skleniček jsme si k tomu ještě zapálily trávu. Na druhý den ráno jsem měla nejlepší hodinu za poslední dobu. Sice jsem doma zapomněla hodinky, papírovou učebnici a málem i docházky, ale jinak všechno probíhalo skvěle. Už dlouho jsem neměla na hodině tak čistou hlavu. Nejlepší příprava na hodinu je očividně víno a tráva.
Grammar: can. Random question: Can you say: “I love you” in three languages? Then I said it in Korean and my favourite grandma thought it was beautiful.
I think that D. (my student) is and always has been the pretty girl and at the same time I think she wants to be the clever one and she’s trying really hard to get there.
And other deduction: I have this lesson with just 2 students (a man and a woman) and I think that the lady has a crush on this young man. She smiles when she talks to him, she teases him and says compliments. I don’t know if he knows and if the answer is yes, how awkward it is for him.
It’s only Wednesday morning, but I’ve managed to do a fuckton of work since Monday. I feel exhausted like a dead man.
Vyvětluju nějaké klasické chyby ve výslovnosti a povídám: “Vidíte, že ta výslovnost je důležitá. Teď si na to budeme dávat pozor, že jo?” Odpověď: “No jak se na vás tak dívám, asi stejně nemáme jinou možnost.” (se smíchem)
Hodina se stejným pánem.
V: Vidíte, že jsem přísná.
Pan Ch: No vy máte do přísnosti daleko.
V: Myslíte, že nejsem přísná?
Pan Ch: Ale jste, ale v dobrém slova smyslu. Učíte to dobře. Děláte to dobře.
Stejná firma.
V: Já vím, že dneska bylo hodně gramatiky. Slibuju, že taková nebude každá hodina.
Paní K a Pan K: Ale ne, však to bylo fajn. To bylo dobrý.
<3
Pozitiva poslední doby:
1) Úspěšně jsem složila první zkoušku
2) Pocítila jsem další příznak dospělosti: jsem lépe připravená na konfrontace jakéhokoliv druhu
3) Umím ovládat všechny kávovary v jazykovkách i ve firmách = neomezený přísun dobré kávy zdarma
4) Po roce jsem dala výpověď v čokoládovně
5) Konečně jsem se zaregistrovala na zkoušku TOEIC (v nejlepším případě certifikát úrovně C1 již brzy)
6) Domluvila jsem si termín na tetování (po letech plánování budu zase o něco kompletnější)
pondělí 16. října 2017
Long sleep full of beautiful dreams about love and boating.
I use materials which prepare people for the CAE exam. At the beginning of the speaking part, you should usually share some personal information about yourself. The exact question was about future plans. He said that the main plan was to prepare his daughter for life. And I think that is the most beautifully expressed future plan for us all.
There is one student for whom I have a special kind of tenderness. He’s tiny and a little bit shy with soft voice. He has trouble with waking up in the morning, so he has usually ruffled bed hair. In first lesson we speak about describing people which is connected in a way with finding a partner. And this student said that he is looking for a partner right now, which was so adorable I thought I’m gonna melt down instantly.
Jsem ráda, že mi M. posílá noční náhodnosti z Lotyšska.
Je pátek třináctého. Jedu do školy. The Mountain Goats hrajou v Utrechtu. Čtu si básně Andrey Gibson. Největší magie.
**
Mám štěstí, žes mě nechtěla,
I když to chvíli bylo jako
chodit po uhlí
rozžhaveném doběla
bosýma nohama travou
levou, pravou našlapovat
na rosou nasáklý mech.
**
Když se řekne srdce,
zní to tvrdě,
jako když několikrát propíchneme vzduch
něčím ostrým,
a navíc
to v sobě vůbec nemá všechnu tíhu
slova heart,
které v puse udělá kotrmelec
odrazí se od zadní stěny krku
a zastaví se až u předních zubů.
There is one student for whom I have a special kind of tenderness. He’s tiny and a little bit shy with soft voice. He has trouble with waking up in the morning, so he has usually ruffled bed hair. In first lesson we speak about describing people which is connected in a way with finding a partner. And this student said that he is looking for a partner right now, which was so adorable I thought I’m gonna melt down instantly.
Jsem ráda, že mi M. posílá noční náhodnosti z Lotyšska.
Je pátek třináctého. Jedu do školy. The Mountain Goats hrajou v Utrechtu. Čtu si básně Andrey Gibson. Největší magie.
**
Mám štěstí, žes mě nechtěla,
I když to chvíli bylo jako
chodit po uhlí
rozžhaveném doběla
bosýma nohama travou
levou, pravou našlapovat
na rosou nasáklý mech.
**
Když se řekne srdce,
zní to tvrdě,
jako když několikrát propíchneme vzduch
něčím ostrým,
a navíc
to v sobě vůbec nemá všechnu tíhu
slova heart,
které v puse udělá kotrmelec
odrazí se od zadní stěny krku
a zastaví se až u předních zubů.
úterý 10. října 2017
V docházkových kurzech
máme za sebou teprve první hodinu, proto se mezi sebou ještě moc neznáme. Máme mezi sebou takovou velmi elegantní starší dámu. Hráli jsme domino na procvičování nějakých jednoduchých reakcí. Všichni jsme se pobavili nad její reakcí na větu „It’s 3 am,“ když k ní přiložila kartičku: „Where is the hotel?“
Hranice mezi marmeládou a šílenstvím v lotyštině je opravdu tenká.
Koncert Muchy na Bamboo. Měla tři čtvrtě hodiny zpoždění a pak si šla ještě dát jointa. Nejčistokrevnější femipunk. Zdánlivě pitomé texty, které mají šílenou hloubku. Její krásně uřvaný hlas, cizojazyčné vsuvky a párty párty. Nikdy jsem netušila, že budu pařit na písničku, která se jmenuje škraloup. Náhodné setkání s J. a kolegyní z jazykovky (věk přes čtyřicet, zahlídla jsem jí, jak paří jako blázen na Úchyla).
Mucha teď koncertuje po celé republice. Jestli ji máte někde poblíž, určitě běžte. V únoru se na ni chystám znovu do Hradiště.
Mám toho teď tolik, že začínám mít panický strach, že na něco zapomenu.
Venku bylo krásně, tak tento týden podruhé na hříbky. Na mýtince bylo teplo jako v létě, i když všude jinde dost foukalo. Chvilku jsem dřepěla u kaluže a koukala na hrstku malých žabek, jak se zahrabávají pod jehličí před případným nebezpečím.
Moje tělo mě ale trochu zrazuje a na konci celkového týdenního vyčerpaní jsem skončila s bolestí v krku. Stejně to všechno bylo worth it.
Second week of dying: illness, too many courses, lesson plans, lessons, studying, school, first exam on Friday, money matters…A co chci ze všeho nejvíc je odjet příští sobotu do Užhorodu na Ukrajině.
Nový stav přepjetí. I feel like my mind can’t rest. Jsem roztěkaná. Dělám přípravy a jdu na hodiny a nemůžu ani na chvilku vydechnout. Cestou na autobus si čtu nebo projíždím slovíčka na memrise. My mind can’t rest. Nemůžu mít nezaplněnou mysl ani na chviličku.
Hranice mezi marmeládou a šílenstvím v lotyštině je opravdu tenká.
Koncert Muchy na Bamboo. Měla tři čtvrtě hodiny zpoždění a pak si šla ještě dát jointa. Nejčistokrevnější femipunk. Zdánlivě pitomé texty, které mají šílenou hloubku. Její krásně uřvaný hlas, cizojazyčné vsuvky a párty párty. Nikdy jsem netušila, že budu pařit na písničku, která se jmenuje škraloup. Náhodné setkání s J. a kolegyní z jazykovky (věk přes čtyřicet, zahlídla jsem jí, jak paří jako blázen na Úchyla).
Mucha teď koncertuje po celé republice. Jestli ji máte někde poblíž, určitě běžte. V únoru se na ni chystám znovu do Hradiště.
Mám toho teď tolik, že začínám mít panický strach, že na něco zapomenu.
Venku bylo krásně, tak tento týden podruhé na hříbky. Na mýtince bylo teplo jako v létě, i když všude jinde dost foukalo. Chvilku jsem dřepěla u kaluže a koukala na hrstku malých žabek, jak se zahrabávají pod jehličí před případným nebezpečím.
Moje tělo mě ale trochu zrazuje a na konci celkového týdenního vyčerpaní jsem skončila s bolestí v krku. Stejně to všechno bylo worth it.
Second week of dying: illness, too many courses, lesson plans, lessons, studying, school, first exam on Friday, money matters…A co chci ze všeho nejvíc je odjet příští sobotu do Užhorodu na Ukrajině.
Nový stav přepjetí. I feel like my mind can’t rest. Jsem roztěkaná. Dělám přípravy a jdu na hodiny a nemůžu ani na chvilku vydechnout. Cestou na autobus si čtu nebo projíždím slovíčka na memrise. My mind can’t rest. Nemůžu mít nezaplněnou mysl ani na chviličku.
pondělí 2. října 2017
I have a new group of students.
One of them is a real pilot! I think it’s called a sport pilot, if you fly just for fun. It turned out that everyone can study to be a pilot if they have enough money.
In this group is one more person with interesting hobbies. He’s interested in (preparing) tea, historical fencing, old knight’s orders, churches, castles and he’s also a member of the university choir.
Who are these people.
Během učení se do školy jsem zjistila, že si pořád pamatuju skloňování latinských sloves v přítomném čase.
I realized this dull pain behind my cheekbone is maybe not a side effect of caffeine overdosing, but it could be connected with toothache.
Ian Daniel je největší koťátko.
Monday. Working hours: 7 pm - 7:30 am. Poprvé jsem zahajovala docházkový kurz. Doma jsem byla trochu nervózní, že to bude něco nového. Když jsem ale přišla do školy, bylo to všechno pryč. Cítím se před lidma dobře. Myslím, že tam patřím.
Máme novou metodu na zjišťování potřeb a motivace studentů. Hned jsem ji zkoušela v několika skupinkách. Občas to fungovalo a občas ne. Nejlépe to vyšlo právě v tom prvním docházkovém kurzu. Byla jsem tak dojatá vším, co mi řekli, že jsem se chvilku bála, že začnu brečet. Trochu se mi pak třásl hlas, tak nevím, jestli si mysleli, že jsem nervózní, nebo mě odhalili a myslí si, že jsem patetický blázen.
Před osmou jsem zůstala v jazykovce sama. Nejdřív pozhasínat a zavřít okna ve třídě. Potom zkontrolovat všechny ostatní učebny a sborovnu. Děsivá temná knihovna s prosklenou zdí, ve které spí knihy. Nakonec zhasnout na chodbě, z jejíž druhé strany se stane prázdná díra do nikam, zakódovat a do dvaceti sekund zamknout dveře. Pak ještě prázdnou budovou volů výtahem a kolem parku na autobus. Brzy bude zima a večery budou ještě daleko temnější. Can’t wait.
Koukáme s B. znova na Adventure time. Všimla jsem si v titulcích Marka Hamilla. Ukázalo se, že tam dabuje několik náhodných postav. Mezi nimi třeba misku s punčem nebo krále skřítků.
In this group is one more person with interesting hobbies. He’s interested in (preparing) tea, historical fencing, old knight’s orders, churches, castles and he’s also a member of the university choir.
Who are these people.
Během učení se do školy jsem zjistila, že si pořád pamatuju skloňování latinských sloves v přítomném čase.
I realized this dull pain behind my cheekbone is maybe not a side effect of caffeine overdosing, but it could be connected with toothache.
Ian Daniel je největší koťátko.
Monday. Working hours: 7 pm - 7:30 am. Poprvé jsem zahajovala docházkový kurz. Doma jsem byla trochu nervózní, že to bude něco nového. Když jsem ale přišla do školy, bylo to všechno pryč. Cítím se před lidma dobře. Myslím, že tam patřím.
Máme novou metodu na zjišťování potřeb a motivace studentů. Hned jsem ji zkoušela v několika skupinkách. Občas to fungovalo a občas ne. Nejlépe to vyšlo právě v tom prvním docházkovém kurzu. Byla jsem tak dojatá vším, co mi řekli, že jsem se chvilku bála, že začnu brečet. Trochu se mi pak třásl hlas, tak nevím, jestli si mysleli, že jsem nervózní, nebo mě odhalili a myslí si, že jsem patetický blázen.
Před osmou jsem zůstala v jazykovce sama. Nejdřív pozhasínat a zavřít okna ve třídě. Potom zkontrolovat všechny ostatní učebny a sborovnu. Děsivá temná knihovna s prosklenou zdí, ve které spí knihy. Nakonec zhasnout na chodbě, z jejíž druhé strany se stane prázdná díra do nikam, zakódovat a do dvaceti sekund zamknout dveře. Pak ještě prázdnou budovou volů výtahem a kolem parku na autobus. Brzy bude zima a večery budou ještě daleko temnější. Can’t wait.
Koukáme s B. znova na Adventure time. Všimla jsem si v titulcích Marka Hamilla. Ukázalo se, že tam dabuje několik náhodných postav. Mezi nimi třeba misku s punčem nebo krále skřítků.
úterý 26. září 2017
Zářijové zápisky
Dneska mi začal nový kurz ve firmě, která prodává land rovery, range-rovery a jaguáry. Prostředí tak luxusní, že jsem si připadala fakt nepatřičně. Jeden student přijel nejnovějším jaguárem. V zasedačce, kde bude probíhat výuka mají vystavenou kůži zebry. Představuju si, že ji ulovil v Africe jejich ředitel, na jehož vip záchod nesmím chodit.
Ve dvě ráno email od V., že v pořádku dorazila do Šanghaje.
M. v Rize začíná s korejštinou. Na první hodině dostali učebnici korejštiny v lotyštině. (Učebnice lotyštiny je samozřejmě taky celá v lotyštině.)
M. nás má vyvěšené v pokoji na koleji na děsivé stěně s napůl strhanými tapetami.
Jsem ráda, že mi holky o sobě dávají vědět.
Učebnice jsem si obalila do zlatého balícího papíru s oříšky. Nevím, co si o mě studenti a spolužáci pomyslí. Jedna moje spolužačka je bělovlasá kouzelná babička. Jiný pán si na zápis vzal tričko „Better later than never.“ Nevím, co by mohlo být přesnější.
V příštím roce budu mít 23 předmětů. Informace mám asi jen ke třem z nich, i když jsem prohledala pět stránek, na kterých by měly nějaké být. 😊
Mám nového studenta dva večery týdně. He wanted me to correct his mistakes but he doesn’t make any. So we’re just practicing communication. We talk about travelling, books, films, etc. He likes romantic comedies especially one which takes place in Ireland. He wants to go to Ireland because of this. It’s called A leap year. Even though it’s not my cup of tea, I really liked it. It’s funny and sweet with minimal amount of clichés.
I love our evening lessons. Mluvíme o všem a navíc docela do hloubky. Moc hezky se mi s ním povídá. Nikdy by mě nenapadlo, že rozhovor o zaměstnání cízího člověka může být tak zajímavý. Pouštěla jsem mu písničku od Mountain goats jako lead-in k předložkám. Řekla jsem mu: Maybe I’ll be adult enough someday to wear adult shoes. (Pracuje u Bati).
I’m gonna miss him.
Ve dvě ráno email od V., že v pořádku dorazila do Šanghaje.
M. v Rize začíná s korejštinou. Na první hodině dostali učebnici korejštiny v lotyštině. (Učebnice lotyštiny je samozřejmě taky celá v lotyštině.)
M. nás má vyvěšené v pokoji na koleji na děsivé stěně s napůl strhanými tapetami.
Jsem ráda, že mi holky o sobě dávají vědět.
Učebnice jsem si obalila do zlatého balícího papíru s oříšky. Nevím, co si o mě studenti a spolužáci pomyslí. Jedna moje spolužačka je bělovlasá kouzelná babička. Jiný pán si na zápis vzal tričko „Better later than never.“ Nevím, co by mohlo být přesnější.
V příštím roce budu mít 23 předmětů. Informace mám asi jen ke třem z nich, i když jsem prohledala pět stránek, na kterých by měly nějaké být. 😊
Mám nového studenta dva večery týdně. He wanted me to correct his mistakes but he doesn’t make any. So we’re just practicing communication. We talk about travelling, books, films, etc. He likes romantic comedies especially one which takes place in Ireland. He wants to go to Ireland because of this. It’s called A leap year. Even though it’s not my cup of tea, I really liked it. It’s funny and sweet with minimal amount of clichés.
I love our evening lessons. Mluvíme o všem a navíc docela do hloubky. Moc hezky se mi s ním povídá. Nikdy by mě nenapadlo, že rozhovor o zaměstnání cízího člověka může být tak zajímavý. Pouštěla jsem mu písničku od Mountain goats jako lead-in k předložkám. Řekla jsem mu: Maybe I’ll be adult enough someday to wear adult shoes. (Pracuje u Bati).
I’m gonna miss him.
pátek 8. září 2017
Ať slunce pálí do písku a tebe mám nablízku.
Vzpomínky na Hradec nad Moravicí 2010, největší svoboda a pohoda. Sice pršelo, ale v duši slunce. Klus jako mladý kluk, kterého tehdy pomalu ještě nikdo neznal, hraje improvizované písničky na ukulele.
Objednala jsem si učebnice, které budu používat jako učitel i ty, které budu používat jako student. Cítím se trochu schizofrenně.
M. odlítá do Lotyšska s mým uklidňujícím papírkem Everything will be 大丈夫。
V: od nicka cavea jsem četla něco s nějakými králíky v názvu myslím a to bylo megapsycho
jako dobré 😀 ale fakt psycho
S: není to to a uzřela oslice anděla?
V: nope. smrt zajdy munroa. to byl ten králík, už jsem to našla 😀
S: jen mě napadlo, jestli si náhodou nepleteš osly a králíky
V: legit obava. osly je super slovo. nikdy mi nedošlo, že Oslo je jak osel ve středním rodě
S: 😀 ❤ miluju tenhle způsob uvažování
Krásná a zároveň produktivní neděle. Ráno návštěva L. babičky. Vyprávěla nám o tom, že jako malá ostříhala tátovi všechny listy jeho fíkusu, na které dosáhla.
Na oběd na gastro food festival. Leje, tak se tulíme pod deštníkem. Původně jsme si chtěly dát něco obědového, ale nejdřív jsme narazily na malinové donuty, takže bylo rozhodnuto. Hned na to přírodní matcha snídaňovou kaši, kterou fakt nechceš, vynikající nebeské dortíky, nejlepší hot dog pod Sluncem, banánovo-čokoládový raw dortík, který chutnal jako božská mana a nejchutnější káva z Poetry café, kde se dá platit v básničkách.
Pak doma velký úklid, příprava na hodinu, obalování učebnic, a nakonec ještě teplá večeře u filmu. Jsem nakopnutá na maximální produktivitu.
Objednala jsem si učebnice, které budu používat jako učitel i ty, které budu používat jako student. Cítím se trochu schizofrenně.
M. odlítá do Lotyšska s mým uklidňujícím papírkem Everything will be 大丈夫。
V: od nicka cavea jsem četla něco s nějakými králíky v názvu myslím a to bylo megapsycho
jako dobré 😀 ale fakt psycho
S: není to to a uzřela oslice anděla?
V: nope. smrt zajdy munroa. to byl ten králík, už jsem to našla 😀
S: jen mě napadlo, jestli si náhodou nepleteš osly a králíky
V: legit obava. osly je super slovo. nikdy mi nedošlo, že Oslo je jak osel ve středním rodě
S: 😀 ❤ miluju tenhle způsob uvažování
Krásná a zároveň produktivní neděle. Ráno návštěva L. babičky. Vyprávěla nám o tom, že jako malá ostříhala tátovi všechny listy jeho fíkusu, na které dosáhla.
Na oběd na gastro food festival. Leje, tak se tulíme pod deštníkem. Původně jsme si chtěly dát něco obědového, ale nejdřív jsme narazily na malinové donuty, takže bylo rozhodnuto. Hned na to přírodní matcha snídaňovou kaši, kterou fakt nechceš, vynikající nebeské dortíky, nejlepší hot dog pod Sluncem, banánovo-čokoládový raw dortík, který chutnal jako božská mana a nejchutnější káva z Poetry café, kde se dá platit v básničkách.
Pak doma velký úklid, příprava na hodinu, obalování učebnic, a nakonec ještě teplá večeře u filmu. Jsem nakopnutá na maximální produktivitu.
úterý 5. září 2017
Zápisky konce léta
Výročí konce japonské okupace v Koreji a D. v kimonu. Taky se nějak ocitla na sešlosti korejských křesťanů. (D: Bála jsem se, že se všechno provalí…že nevěřím v Boha, jsem tak trochu antikrist a taky lesba. Čekala jsem kdy vzplanu. Pak mě donutili mluvit do kamery pro tu organizaci holly spirit movement, řekla jsem, že se mi líbila ta hiphopová část a přestali se mě ptát.)
S: Myslela jsem, že když budem starší, budem příčetnější, ale absurdity se spíš stupňujou.
V: Akorát se stále vzdalují a mizí hranice.
Kupcovo moudro: Crushi neporučíš.
L mezitím řeší rozparcelování pozemku, takže přemýšlíme nad tím, jak velkou bychom teoreticky v budoucnu chtěly zahradu. Volám mámě, kolik metrů má náš pozemek, abych si udělala představu a mamka mi řekne číslo ani ji nezajímá, proč se ptám. Nevím, co by se muselo stát, aby ji něco překvapilo.
Kdy jsem chtěla zachovat moment: Když jsme si šly v parku s Mem bosky koupit kafe z krámku na kolečkách.
Bonding time u H. - Moje mamka ukazuje R. zbraně
M: No a v tomto pekelném duchu to pokračuje dál.
V: Sama jsi pekelný duch.
Kafe s V. a T., ze kterého se vyklubal spontánní rozlučkový reunion. Nejdřív mňamky v rock’n’roll cafe a zážitky z Kodaně. Loučení se Z., která odlítá na rok do Anglie.
Konečně v Local Lokál - nejlepší hospůdka s neomítnutými cihlami a neonovými světly. Na zahrádce šňůry s duhovými papírky a křesílka, která se boří do štěrku. Výborný nápojový lístek, takže dvakrát My little pony s vodkou a brusinkovým džusem.
M. je tak fancy, že když přišla, tak se z toho Š. nemohla pět minut vzpamatovat. Číšník z ní byl tak rozhozený, že ani nedokázal spočítat, kolik jí má vydat. Vedle ní já ve svojí fluffy mikině s unicornem. Zrovna když jsem říkala, že už jsem nejspíš moc stará na to, abych si kupovala oblečení s infantilním potiskem, přišla nějaká paní tak po čtyřicítce v tričku s nápisem „Unicorns are real.“
S: Myslela jsem, že když budem starší, budem příčetnější, ale absurdity se spíš stupňujou.
V: Akorát se stále vzdalují a mizí hranice.
Kupcovo moudro: Crushi neporučíš.
L mezitím řeší rozparcelování pozemku, takže přemýšlíme nad tím, jak velkou bychom teoreticky v budoucnu chtěly zahradu. Volám mámě, kolik metrů má náš pozemek, abych si udělala představu a mamka mi řekne číslo ani ji nezajímá, proč se ptám. Nevím, co by se muselo stát, aby ji něco překvapilo.
Kdy jsem chtěla zachovat moment: Když jsme si šly v parku s Mem bosky koupit kafe z krámku na kolečkách.
Bonding time u H. - Moje mamka ukazuje R. zbraně
M: No a v tomto pekelném duchu to pokračuje dál.
V: Sama jsi pekelný duch.
Kafe s V. a T., ze kterého se vyklubal spontánní rozlučkový reunion. Nejdřív mňamky v rock’n’roll cafe a zážitky z Kodaně. Loučení se Z., která odlítá na rok do Anglie.
Konečně v Local Lokál - nejlepší hospůdka s neomítnutými cihlami a neonovými světly. Na zahrádce šňůry s duhovými papírky a křesílka, která se boří do štěrku. Výborný nápojový lístek, takže dvakrát My little pony s vodkou a brusinkovým džusem.
M. je tak fancy, že když přišla, tak se z toho Š. nemohla pět minut vzpamatovat. Číšník z ní byl tak rozhozený, že ani nedokázal spočítat, kolik jí má vydat. Vedle ní já ve svojí fluffy mikině s unicornem. Zrovna když jsem říkala, že už jsem nejspíš moc stará na to, abych si kupovala oblečení s infantilním potiskem, přišla nějaká paní tak po čtyřicítce v tričku s nápisem „Unicorns are real.“
středa 30. srpna 2017
Co jiného je život než sled absurdit.
V. duch za hořícím dortem, so this is real
S: I'm impressed že mě poznáš i jako ducha za hořícím dortem
K: Tak tu teď poslouchám komunistické hymny a vybírám u toho trsátko se srpem a kladivem.
S: Do you question your life, kupče?
K: toki doki
Na otočku do Olo vrátit klíče a patnáctiminutový reunion s Š. (předávání dárečků a nejzásadnějších zážitků included).
Po šesté večer na bazén. The Sun was still high shining and water was freezing cold, which felt incredibly great. Diving into icy water with music in my ears and sunshine in my eyes. Nothing could have felt better.
Mem se za mnou zastavila na cestě domů ze Slovenska. Byla ten vůbec nejsprávnější člověk to talk to right now. Celoodpolední piknik v parku and talking about everything.
Chvilku jsem jí dělala modelku a válela se v trávě.
I’m worrying all the time about my future lesbian family and then there’s M. wanting A-Home-at-the-End-of-the-World-family and accepting it completely.
I like walking around in my new navy dress from Dresden for 3€, red lipstick, 森 tattoo and hand-made Ravenclaw bracelet.
M: Uhádnete, co mám domalovaného u lišky? *ukazuje na svoje zarudlé tetování*
V: Je to zázvor? *vůbec nevěří tomu, co říká*
M: Ano!
V: Ale proč?
M: Běží liška k Táboru…
I realized during the Prague Pride how much I love being around you girls and how much I‘m going to miss you. <3
Save the wine!
I’ve spent last year accepting who I am. During that time I’ve always seen my relationship with P. as the most ‚normal‘ part of my life. And now the Universe is like: „Into your face! You’ve never had a chance for a normal life. Get over it.“
I think I do not want to date anyone else. Do you? - je nejkrásnější proposal.
S: I'm impressed že mě poznáš i jako ducha za hořícím dortem
K: Tak tu teď poslouchám komunistické hymny a vybírám u toho trsátko se srpem a kladivem.
S: Do you question your life, kupče?
K: toki doki
Na otočku do Olo vrátit klíče a patnáctiminutový reunion s Š. (předávání dárečků a nejzásadnějších zážitků included).
Po šesté večer na bazén. The Sun was still high shining and water was freezing cold, which felt incredibly great. Diving into icy water with music in my ears and sunshine in my eyes. Nothing could have felt better.
Mem se za mnou zastavila na cestě domů ze Slovenska. Byla ten vůbec nejsprávnější člověk to talk to right now. Celoodpolední piknik v parku and talking about everything.
Chvilku jsem jí dělala modelku a válela se v trávě.
I’m worrying all the time about my future lesbian family and then there’s M. wanting A-Home-at-the-End-of-the-World-family and accepting it completely.
I like walking around in my new navy dress from Dresden for 3€, red lipstick, 森 tattoo and hand-made Ravenclaw bracelet.
M: Uhádnete, co mám domalovaného u lišky? *ukazuje na svoje zarudlé tetování*
V: Je to zázvor? *vůbec nevěří tomu, co říká*
M: Ano!
V: Ale proč?
M: Běží liška k Táboru…
I realized during the Prague Pride how much I love being around you girls and how much I‘m going to miss you. <3
Save the wine!
I’ve spent last year accepting who I am. During that time I’ve always seen my relationship with P. as the most ‚normal‘ part of my life. And now the Universe is like: „Into your face! You’ve never had a chance for a normal life. Get over it.“
I think I do not want to date anyone else. Do you? - je nejkrásnější proposal.
pondělí 28. srpna 2017
Novou básničku
vždy poslu K., protože je jediný skutečný kritik poezie.
Budu tě čekat v minulém čase
je chtěla jsem, abys přišla,
víš Hrabě.
Čekala jsem v tramvaji,
až se ti přestanou třást ruce.
Čekala jsem u nás doma,
až nikam nebudeš muset.
Čekala jsem na lavičce v parku,
až přestaneš vonět po tabáku
a mezitím jsem natrhala
celou náruč vlčích máků.
Čekala jsem na námětí u fontány
na punch line,
protože všechno mezi námi je vtip
legrační jen pro někoho.
Čekala jsem v tvoji posteli
dokud nepřišlo ráno.
Budu tě čekat v minulém čase
je chtěla jsem, abys přišla,
víš Hrabě.
Čekala jsem v tramvaji,
až se ti přestanou třást ruce.
Čekala jsem u nás doma,
až nikam nebudeš muset.
Čekala jsem na lavičce v parku,
až přestaneš vonět po tabáku
a mezitím jsem natrhala
celou náruč vlčích máků.
Čekala jsem na námětí u fontány
na punch line,
protože všechno mezi námi je vtip
legrační jen pro někoho.
Čekala jsem v tvoji posteli
dokud nepřišlo ráno.
čtvrtek 24. srpna 2017
Četla jsem Hraběte
po cestě do práce a měla jsem chuť psát básně:
Poslední den léta
a já pořád na jahodách na třešních,
hledám v trávě hrany tvého těla,
které obrušuje déšť.
Poslední den léta
a já pořád na borůvkách, v rybízu,
tvoje rozmočené utopené řasy
lovím z rybníka.
Poslední den léta
a já pořád na malinách, angreštu,
svoje dlouhé plavé vlasy
zapletla sis do větru.
**
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Naposled když se ukázalo,
skočila jsem do průzračné vody lomu
s rozběhem
nestihla jsem si ani sundat šaty.
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Vrací se do údolí
zrovna když slunce svítí nejupřímněji
s odhodláním
lišky si před ním řeknou dobrou noc
a uloží se ke spánku.
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Zabijeme ho?
**
V knihovně jsou dveře do nikam.
Vždycky čekáš,
že každé dveře někam vedou,
ale tyhle
ne.
Poslední den léta
a já pořád na jahodách na třešních,
hledám v trávě hrany tvého těla,
které obrušuje déšť.
Poslední den léta
a já pořád na borůvkách, v rybízu,
tvoje rozmočené utopené řasy
lovím z rybníka.
Poslední den léta
a já pořád na malinách, angreštu,
svoje dlouhé plavé vlasy
zapletla sis do větru.
**
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Naposled když se ukázalo,
skočila jsem do průzračné vody lomu
s rozběhem
nestihla jsem si ani sundat šaty.
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Vrací se do údolí
zrovna když slunce svítí nejupřímněji
s odhodláním
lišky si před ním řeknou dobrou noc
a uloží se ke spánku.
Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Zabijeme ho?
**
V knihovně jsou dveře do nikam.
Vždycky čekáš,
že každé dveře někam vedou,
ale tyhle
ne.
pondělí 21. srpna 2017
Náhodné zápisky a věty do korpusu
Doctor: I don't know. That's the trouble with hope. It's hard to resist.
Kocour má nový obojek proti parazitům. Když projde kolem, všechno voní po zeleném čaji.
S: Nechci nic říkat, ale z gay friendly lidí se často stávají gayové. Dívám se na tebe, Aneto.
K: Jako that ship has sailed podle mě.
D: Chci dceru jako on.
P: Si tak pluješ životem, jak nějaký kapitán na korábce.
V: Já jsem kapitán bez kormidla.
Někdy je nevýhoda mít hodně dobrou paměť. Pamatuju si spousta věcí, které mi kdy lidi řekli. Těžko zapomínám. A ještě hůř zapomínám věci, které chci zapomenout. Když si přečtu text k písničce, jako by se mi vyryl do mozku písmenko po písmenku a přehrával kdykoliv ta slova slyším.
Zvláštní je, jak se podobně hluboko zaryjou některé věty. Náhodně se mi pak vybavujou ještě po letech. Smazat se někdy dají jen tak, že je napíšu.
„Já jsem se do tebe asi zamiloval,“ napsala mi ta malá holka se zrzavým culíkem.
„Asi mi tak úplně nesedí jenom ten label holka,“ řekla mi v nočním parku nad ciderem a borůvkovýma cigaretama.
„Kdybys byla moje holka, já bych ti nosil snídaně do postele,“ řekl mi na naší zahradě pod hvězdným nebem na lavičce u ohniště.
Někteří lidé se za celý život nikam neposunou. A to je jedna z nejděsivějších představ.
I have to keep reminding myself that I’m not useless.
Čekám až jdou vosy spát, a pak jdu bosky do zahrady.
Kocour má nový obojek proti parazitům. Když projde kolem, všechno voní po zeleném čaji.
S: Nechci nic říkat, ale z gay friendly lidí se často stávají gayové. Dívám se na tebe, Aneto.
K: Jako that ship has sailed podle mě.
D: Chci dceru jako on.
P: Si tak pluješ životem, jak nějaký kapitán na korábce.
V: Já jsem kapitán bez kormidla.
Někdy je nevýhoda mít hodně dobrou paměť. Pamatuju si spousta věcí, které mi kdy lidi řekli. Těžko zapomínám. A ještě hůř zapomínám věci, které chci zapomenout. Když si přečtu text k písničce, jako by se mi vyryl do mozku písmenko po písmenku a přehrával kdykoliv ta slova slyším.
Zvláštní je, jak se podobně hluboko zaryjou některé věty. Náhodně se mi pak vybavujou ještě po letech. Smazat se někdy dají jen tak, že je napíšu.
„Já jsem se do tebe asi zamiloval,“ napsala mi ta malá holka se zrzavým culíkem.
„Asi mi tak úplně nesedí jenom ten label holka,“ řekla mi v nočním parku nad ciderem a borůvkovýma cigaretama.
„Kdybys byla moje holka, já bych ti nosil snídaně do postele,“ řekl mi na naší zahradě pod hvězdným nebem na lavičce u ohniště.
Někteří lidé se za celý život nikam neposunou. A to je jedna z nejděsivějších představ.
I have to keep reminding myself that I’m not useless.
Čekám až jdou vosy spát, a pak jdu bosky do zahrady.
úterý 15. srpna 2017
Památná cesta do Těšína.
Druhý cestovní den ve čtyřiceti stupňových vedrech.
Začalo to tím, že jsem se rozhodla nejet linkovým autobusem podle plánu, ale nasedla jsem na mhd. Bude to tak přece levnější. Udělala jsem si okružní jízdu po okolních vesnicích a pokoušela jsem se nevypotit duši. Když jsme přijeli do FM, zjistila jsem, že autobus nestaví na železničním nádraží, takže tam musím dojít přes celé město pěšky. Šla jsem parkem k mostu, který vede přímo na nádraží. Protože vedro bylo už fakt nesnesitelné, vyhrnula jsem si tričko až nad břicho a bylo mi úplně jedno, že chodím v maličkých kraťáskách ve městě polonahá. Nejdřív jsem měla docela rezervu, ale čas mi už začínal pomalu docházet. Proto bylo nemilým překvapením, že most k nádraží je uzavřený a opravuje se. Co teď. Kdybych se vrátila zpátky a obešla to přes jiný most, ujel by mi vlak. Nenapadlo mě nic lepšího než se přebrodit. Hned u mostu byl jez a vody málo. Sundala jsem si boty a ponožky a uložila je do tašky. Na dně řeky nebyly kamínky, jak jsem čekala, ale kulaté kluzké klády. Nevadí, je to kousek, za chvilku jsem na druhé straně. Voda byla teplá jako čaj. Nebylo moc kam stoupnout, takže jsem se posunovala pomalu.
Za půlkou mi podklouzla noha a spadla jsem do řeky, což se dalo očekávat už od začátku.
Úplně jsem si promočila plátěnou tašku a všechno uvnitř včetně nových bot, peněženky, telefonu a Virgine Woolfové. (S kým jiným spadnout do řeky než právě s ní.)
Jako první jsem začala zachraňovat kartu. S promočeným tričkem, kraťasy, taškou a levou botou jsem spěchala na vlak a sušila jsem v diáři mokrou stovku na jízdenku. Karta naštěstí fungovala. U bankomatu jsem rozebrala telefon a vylila z něj vodu. Tomu už jsem tolik šancí na přežití nedávala.
Už by nemělo smysl vracet se domů a stejně jsem neměla jak dát vědět D., že nedorazím. Tak jsem si koupila zpáteční jízdenku do Těšína a nasedla do vlaku.
Rozložila jsem si na sedačce všechny mokré věci včetně ponožek. Lidi na mě koukali trochu zvláštně.
V: Ahoj, spadla jsem do řeky.
D: Co je to za přivítání? Ty už jsi tady byla u řeky?
Začalo to tím, že jsem se rozhodla nejet linkovým autobusem podle plánu, ale nasedla jsem na mhd. Bude to tak přece levnější. Udělala jsem si okružní jízdu po okolních vesnicích a pokoušela jsem se nevypotit duši. Když jsme přijeli do FM, zjistila jsem, že autobus nestaví na železničním nádraží, takže tam musím dojít přes celé město pěšky. Šla jsem parkem k mostu, který vede přímo na nádraží. Protože vedro bylo už fakt nesnesitelné, vyhrnula jsem si tričko až nad břicho a bylo mi úplně jedno, že chodím v maličkých kraťáskách ve městě polonahá. Nejdřív jsem měla docela rezervu, ale čas mi už začínal pomalu docházet. Proto bylo nemilým překvapením, že most k nádraží je uzavřený a opravuje se. Co teď. Kdybych se vrátila zpátky a obešla to přes jiný most, ujel by mi vlak. Nenapadlo mě nic lepšího než se přebrodit. Hned u mostu byl jez a vody málo. Sundala jsem si boty a ponožky a uložila je do tašky. Na dně řeky nebyly kamínky, jak jsem čekala, ale kulaté kluzké klády. Nevadí, je to kousek, za chvilku jsem na druhé straně. Voda byla teplá jako čaj. Nebylo moc kam stoupnout, takže jsem se posunovala pomalu.
Za půlkou mi podklouzla noha a spadla jsem do řeky, což se dalo očekávat už od začátku.
Úplně jsem si promočila plátěnou tašku a všechno uvnitř včetně nových bot, peněženky, telefonu a Virgine Woolfové. (S kým jiným spadnout do řeky než právě s ní.)
Jako první jsem začala zachraňovat kartu. S promočeným tričkem, kraťasy, taškou a levou botou jsem spěchala na vlak a sušila jsem v diáři mokrou stovku na jízdenku. Karta naštěstí fungovala. U bankomatu jsem rozebrala telefon a vylila z něj vodu. Tomu už jsem tolik šancí na přežití nedávala.
Už by nemělo smysl vracet se domů a stejně jsem neměla jak dát vědět D., že nedorazím. Tak jsem si koupila zpáteční jízdenku do Těšína a nasedla do vlaku.
Rozložila jsem si na sedačce všechny mokré věci včetně ponožek. Lidi na mě koukali trochu zvláštně.
V: Ahoj, spadla jsem do řeky.
D: Co je to za přivítání? Ty už jsi tady byla u řeky?
pondělí 14. srpna 2017
SKAM
Už dlouho jsem neměla takovou obsesi seriálem (/postavami/zemí/jazykem).
Noora: Everyone you meet is fighting a battle you know nothing about. Be kind. Always.
Even: I don't sleep cuz sleep is the cousin to death.
Nejvíc realistická věc na Skam je Noořin oprýskaný lak na nehtech. Postavy nejsou perfektně nalíčené. Když se probouzí nebo se doma válí v posteli, tak na sobě žádný mejkap nemají. A po probuzení mají zmuchlané tvářičky. (I tak jsou ale všichni pořád krásní). Nenosí každý den nové oblečení, ale vkusně kombinují kousky, které jsme už předtím viděli.
Další skutečná věc je psaní zpráv a následné jejich mazání nebo přetvoření v úplně něco jiného.
Líbí se mi, že postavy dělají chyby a snaží se je napravit, díky čemuž se rozvíjí jejich osobnost. Postavy nejsou černobílé. Když se někdo zachová špatně, ostatní se snaží pochopit, co se stalo a proč se to stalo. Prožíváme všechno s nimi, stejně jako oni potřebujeme čas, abychom věci vstřebali a další informace, abychom je cele pochopili. Občas na něco přijdou sami, občas jim pomůže slyšet názor blízkých.
Zpomalené záběry a vynikající soundtrack.
Norština <3 a plynulé přecházení do angličtiny.
Náhodné útržky norského hip-hopu.
Sana nesoucí Vilde v náručí.
Die Antwoord jsou ta pravá hudba k bitkám.
Postelové scény a uvěřitelné štěstí, jak říká D.
William ve slow mo pohazuje vlasama ve svém fancy dlouhém černém kabátě.
Nejdojemnější scéna druhé série je, když Vilda přijde Nooře udělat bramborovou omeletu. Kamarádi, kteří se starají, abyste jedli. <3
Věci pod povrchem, které se neříkají, mám nejradši.
Dosáhnout Noořina sebevědomí.
Eskild je hrozně výborná a nedoceňovaná postava.
Nejkrásnější speech o gay pride.
S jakou lehkostí a bez dramat Even přijal, že je zamilovaný do kluka.
Není to tak, že by Isakovi kamarádi měli jakýkoliv problém s gayi. Všichni berou Esklida úplně v pohodě, dalo by i se říct, že ho mají všichni rádi. Je to o tom, že Isak bojuje sám se sebou. Potřebuje si to nejdřív urovnat v sobě. Jde o jeho vlastní předsudky. S tímhle mu nikdo nemůže jakkoliv pomoct. Jediné, co lidé kolem něj mohli udělat, je dát mu najevo, že při něm stojí za jakýchkoliv okolností, že o něj mají starosti a chtějí mu pomoct. A přesně tak se zachovali. Friendship goals.
Když Jonas zkoušel uhádnout, kdo se Isakovi líbí s hintem, že to není holka, a jeho první tip byl on sám. (Jak se asi musel Isak cítit s vědomím, že to donedávna byla pravda.)
Jonas je koťátko, když se snaží s Isakem mluvit o Evanovi, i když moc neví, jak na to.
A pak mu všichni kluci z partičky radí, jak se k němu chovat a co mu napsat.
Když se každý předem omluví, jestli to vyzní hrubě, než se zeptá na něco osobního.
Jonas se svým „straight up.“
Elsker deg = Miluji tě
Jonas je pro mě vzor pro ostatní lidi, jak bych chtěla, aby se chovali k lgbtq people.
„Teď je to skvělé, ale před týdnem to bylo fakt špatné, takže je to trochu nahoru dolů, ale stejně ten fakt, že je to dobré, když je to dobré, je svým způsobem ten důvod, proč je to tak špatné, když je to špatné, jestli to dává smysl. A může to být najednou zítra všechno pryč, ale stejně jsem šíleně šťastný, že jsem ho poznal.“ I can relate.
Sanina série byl asi můj první obsáhlejší vhled do života muslimů.
Eva je krásná vždycky, když je s Jonasem.
Všechny nádhernosti SKAM a do toho upozorňování na uprchlickou krizi, lgbtq people, eating disorders, náboženství a další věci, o kterých je důležité mluvit.
Noora: Everyone you meet is fighting a battle you know nothing about. Be kind. Always.
Even: I don't sleep cuz sleep is the cousin to death.
Nejvíc realistická věc na Skam je Noořin oprýskaný lak na nehtech. Postavy nejsou perfektně nalíčené. Když se probouzí nebo se doma válí v posteli, tak na sobě žádný mejkap nemají. A po probuzení mají zmuchlané tvářičky. (I tak jsou ale všichni pořád krásní). Nenosí každý den nové oblečení, ale vkusně kombinují kousky, které jsme už předtím viděli.
Další skutečná věc je psaní zpráv a následné jejich mazání nebo přetvoření v úplně něco jiného.
Líbí se mi, že postavy dělají chyby a snaží se je napravit, díky čemuž se rozvíjí jejich osobnost. Postavy nejsou černobílé. Když se někdo zachová špatně, ostatní se snaží pochopit, co se stalo a proč se to stalo. Prožíváme všechno s nimi, stejně jako oni potřebujeme čas, abychom věci vstřebali a další informace, abychom je cele pochopili. Občas na něco přijdou sami, občas jim pomůže slyšet názor blízkých.
Zpomalené záběry a vynikající soundtrack.
Norština <3 a plynulé přecházení do angličtiny.
Náhodné útržky norského hip-hopu.
Sana nesoucí Vilde v náručí.
Die Antwoord jsou ta pravá hudba k bitkám.
Postelové scény a uvěřitelné štěstí, jak říká D.
William ve slow mo pohazuje vlasama ve svém fancy dlouhém černém kabátě.
Nejdojemnější scéna druhé série je, když Vilda přijde Nooře udělat bramborovou omeletu. Kamarádi, kteří se starají, abyste jedli. <3
Věci pod povrchem, které se neříkají, mám nejradši.
Dosáhnout Noořina sebevědomí.
Eskild je hrozně výborná a nedoceňovaná postava.
Nejkrásnější speech o gay pride.
S jakou lehkostí a bez dramat Even přijal, že je zamilovaný do kluka.
Není to tak, že by Isakovi kamarádi měli jakýkoliv problém s gayi. Všichni berou Esklida úplně v pohodě, dalo by i se říct, že ho mají všichni rádi. Je to o tom, že Isak bojuje sám se sebou. Potřebuje si to nejdřív urovnat v sobě. Jde o jeho vlastní předsudky. S tímhle mu nikdo nemůže jakkoliv pomoct. Jediné, co lidé kolem něj mohli udělat, je dát mu najevo, že při něm stojí za jakýchkoliv okolností, že o něj mají starosti a chtějí mu pomoct. A přesně tak se zachovali. Friendship goals.
Když Jonas zkoušel uhádnout, kdo se Isakovi líbí s hintem, že to není holka, a jeho první tip byl on sám. (Jak se asi musel Isak cítit s vědomím, že to donedávna byla pravda.)
Jonas je koťátko, když se snaží s Isakem mluvit o Evanovi, i když moc neví, jak na to.
A pak mu všichni kluci z partičky radí, jak se k němu chovat a co mu napsat.
Když se každý předem omluví, jestli to vyzní hrubě, než se zeptá na něco osobního.
Jonas se svým „straight up.“
Elsker deg = Miluji tě
Jonas je pro mě vzor pro ostatní lidi, jak bych chtěla, aby se chovali k lgbtq people.
„Teď je to skvělé, ale před týdnem to bylo fakt špatné, takže je to trochu nahoru dolů, ale stejně ten fakt, že je to dobré, když je to dobré, je svým způsobem ten důvod, proč je to tak špatné, když je to špatné, jestli to dává smysl. A může to být najednou zítra všechno pryč, ale stejně jsem šíleně šťastný, že jsem ho poznal.“ I can relate.
Sanina série byl asi můj první obsáhlejší vhled do života muslimů.
Eva je krásná vždycky, když je s Jonasem.
Všechny nádhernosti SKAM a do toho upozorňování na uprchlickou krizi, lgbtq people, eating disorders, náboženství a další věci, o kterých je důležité mluvit.
neděle 13. srpna 2017
Praha ->
Berlín -> Kodaň -> Drážďany -> Praha -> Prague Pride / zážitky, vyčerpanost, krásy, málo spánku, absurdity, loučení, šílenství #vercicestujou 🐎⚓️☀️🚴🍷✨🌈
Nevím, jestli budu schopná napsat všechno, co se stalo na výletu do Kodaně. Možná se do toho pustím s nějakým mírným odstupem, až vzpomínky začnou být mlžnější a jejich hrany obroušenější. Teď je toho moc v hlavě, v kronice i na fotkách.
Duhový průvod byl nádherný způsob, jak ten týden šílenství ukončit a rozloučit se s holkama, které odjíždí pryč na rok.
Tancujeme v průvodu, máváme vlaječkou a cizí slečny nám sypou do vlasů třpytky.
Na Letné potkáváme Effy, po tom, co jsme se marně hledaly na Václaváku, což je počátek absurdit celého večera. Původně chtěla jít domů už ve dvě odpoledne, a nakonec s náma zůstala až do dvou do rána. #party
Do Billy, kterou gayové do konce akce úplně vykoupili, pro jídlo a víno.
Nad košíky s pečivem jsme zavedli řeč na společný výlet za M. do Rigy, který spustil vlnu sdílení osobních dramat.
Předvádíme s V. kompletní prezentaci zážitků s fotkama i kronikou.
Po první lahvi vína taháme z M. tajemství. Jsem vyděšená, trochu se mi chce brečet a trochu je to jako rána do břicha. Nabalování absurdit.
Pak největší zábavička, přidává se i L. a přibývají vypité lahve od vína. Nemáme vývrtku, tak M. obchází okolní skupinky a hledá, kdo by nám byl schopný otevřít víno. Vždycky je úspěšná a to je 40 bodů pro Nebelvír.
Vedle naší dečky-tábora zabodáváme duhovou vlajku.
Tanečky s V jsou největší uvolněnost a svoboda.
V. má pocit, že se o mě musí starat, ale přitom už ji dávno hlídám já.
V noci na dečce na Letné posloucháme někdy do jedné ráno Hamiltona. S E. jsme zabalené do spacáku jako šťastná burrita. Nabalování absurdit.
Ve dvě ráno šťastně doma, i když jsme ani jedna nevěřily, že se tam fakt zvládnem dostat.
V. už zase začíná být příčetná, i když si nic nepamatuje. Záchvaty smíchy v posteli.
Moji japonštináři z Olomouce a lidi z bytečku budou vždycky láska. Kdybych někomu cizímu vyprávěla celý příběh a všechny vztahové propletence, nevěřil by mi.
Ve vlaku z Prahy do Olo nemají kafe a já umírám na kocovinu.
V Olo na nádraží s kelímkem v ruce a největším pocitem what the fuck just happened ever.
Nevím, jestli budu schopná napsat všechno, co se stalo na výletu do Kodaně. Možná se do toho pustím s nějakým mírným odstupem, až vzpomínky začnou být mlžnější a jejich hrany obroušenější. Teď je toho moc v hlavě, v kronice i na fotkách.
Duhový průvod byl nádherný způsob, jak ten týden šílenství ukončit a rozloučit se s holkama, které odjíždí pryč na rok.
Tancujeme v průvodu, máváme vlaječkou a cizí slečny nám sypou do vlasů třpytky.
Na Letné potkáváme Effy, po tom, co jsme se marně hledaly na Václaváku, což je počátek absurdit celého večera. Původně chtěla jít domů už ve dvě odpoledne, a nakonec s náma zůstala až do dvou do rána. #party
Do Billy, kterou gayové do konce akce úplně vykoupili, pro jídlo a víno.
Nad košíky s pečivem jsme zavedli řeč na společný výlet za M. do Rigy, který spustil vlnu sdílení osobních dramat.
Předvádíme s V. kompletní prezentaci zážitků s fotkama i kronikou.
Po první lahvi vína taháme z M. tajemství. Jsem vyděšená, trochu se mi chce brečet a trochu je to jako rána do břicha. Nabalování absurdit.
Pak největší zábavička, přidává se i L. a přibývají vypité lahve od vína. Nemáme vývrtku, tak M. obchází okolní skupinky a hledá, kdo by nám byl schopný otevřít víno. Vždycky je úspěšná a to je 40 bodů pro Nebelvír.
Vedle naší dečky-tábora zabodáváme duhovou vlajku.
Tanečky s V jsou největší uvolněnost a svoboda.
V. má pocit, že se o mě musí starat, ale přitom už ji dávno hlídám já.
V noci na dečce na Letné posloucháme někdy do jedné ráno Hamiltona. S E. jsme zabalené do spacáku jako šťastná burrita. Nabalování absurdit.
Ve dvě ráno šťastně doma, i když jsme ani jedna nevěřily, že se tam fakt zvládnem dostat.
V. už zase začíná být příčetná, i když si nic nepamatuje. Záchvaty smíchy v posteli.
Moji japonštináři z Olomouce a lidi z bytečku budou vždycky láska. Kdybych někomu cizímu vyprávěla celý příběh a všechny vztahové propletence, nevěřil by mi.
Ve vlaku z Prahy do Olo nemají kafe a já umírám na kocovinu.
V Olo na nádraží s kelímkem v ruce a největším pocitem what the fuck just happened ever.
pondělí 24. července 2017
Cestování je fajn,
ale spát doma ve vlastní posteli s kocourem má taky něco do sebe.
V: Bez kocourka už je byt prázdný. Prázdnota.
Máma: Jak malé zvířátko stačí, že?
Pamatuj, že tě vesmír hlídá a když nemáš nic jiného, můžeš se do něj zabalit jako do hřejivé, hvězdnaté dečky.
Když nám R. přivezl magnetku z Kyjeva, založil tím tradici, že si budeme jednu vozit z každého nového místa, které navštívíme.
Protože se s holkama dlouho neuvidíme, vymyslely, že si budeme každý den posílat jednu fotku z našeho života. <3 Když vynecháme jeden den, pokuta je 1kč. Peníze půjdou na alkohol, až se všechny zase sejdeme.
Jen co jsme se vrátily z Anglie, začaly jsme s V. plánovat trip do Kodaně. O dva dny později už jsme si koupily lístky a další den už jsem psala prvnímu cs hostu.
Po dovolené čtyři dny prázdnoty. Teprve ve čtvrtek zase v normálním pracovním režimu při poslechu Nicka Cavea.
V jedné skupince budeme mít na konci léta family time a budeme si povídat o dovolené a ukazovat si fotky.
Nové fráze ze společné konverzace:
- chovej se tak, aby ses zítra neprobudila na šumavské zřícenině
- but should you
- unhelpful yoda
K: Co je to za ovoce
S: Angrešt
K: Neřekne se to anglicky nějak s husama?
HP a Fénixův řád: Miluju, když Umbridgeová vyhodí Trelawneyovou a Brumbál, s vědomím, že Umbridgeová nesnáší křížence, zaměstná obratem kentaura. Into your face!
Když jsem to kdysi četla poprvé, ještě jsem nevěděla, co myslí tím šíleným leskem v očích před zkouškama. Now I know.
Captain Fantastic: Coping mechanism: standing under a waterfall. “Interesting“ is a forbidden word. Be specific. Zaja & Nai <3
V: Bez kocourka už je byt prázdný. Prázdnota.
Máma: Jak malé zvířátko stačí, že?
Pamatuj, že tě vesmír hlídá a když nemáš nic jiného, můžeš se do něj zabalit jako do hřejivé, hvězdnaté dečky.
Když nám R. přivezl magnetku z Kyjeva, založil tím tradici, že si budeme jednu vozit z každého nového místa, které navštívíme.
Protože se s holkama dlouho neuvidíme, vymyslely, že si budeme každý den posílat jednu fotku z našeho života. <3 Když vynecháme jeden den, pokuta je 1kč. Peníze půjdou na alkohol, až se všechny zase sejdeme.
Jen co jsme se vrátily z Anglie, začaly jsme s V. plánovat trip do Kodaně. O dva dny později už jsme si koupily lístky a další den už jsem psala prvnímu cs hostu.
Po dovolené čtyři dny prázdnoty. Teprve ve čtvrtek zase v normálním pracovním režimu při poslechu Nicka Cavea.
V jedné skupince budeme mít na konci léta family time a budeme si povídat o dovolené a ukazovat si fotky.
Nové fráze ze společné konverzace:
- chovej se tak, aby ses zítra neprobudila na šumavské zřícenině
- but should you
- unhelpful yoda
K: Co je to za ovoce
S: Angrešt
K: Neřekne se to anglicky nějak s husama?
HP a Fénixův řád: Miluju, když Umbridgeová vyhodí Trelawneyovou a Brumbál, s vědomím, že Umbridgeová nesnáší křížence, zaměstná obratem kentaura. Into your face!
Když jsem to kdysi četla poprvé, ještě jsem nevěděla, co myslí tím šíleným leskem v očích před zkouškama. Now I know.
Captain Fantastic: Coping mechanism: standing under a waterfall. “Interesting“ is a forbidden word. Be specific. Zaja & Nai <3
pátek 21. července 2017
Chester napsal, že
všichni jsme radost a bolest, vztek a odpuštění, láska a srdcebol - to všechno zabalené dohromady. Jsme balíčky emocí. A když jsou naše emoce těžší, než by náš prostorově omezený balíček dokázal unést, když se pořád rozpínají, až máme pocit, že by mohly protrhnout tenkou slupku, kterou jsme obalení, radši si kolem krku obmotáme stužku a zavážeme ji na mašličku.
Linkin park were always there for me during my teenage angst and heartaches. It felt weirder than other deaths of famous people during last years, because you were young and physically healthy. No one knew how unwell was your mind.
The scary part was how quickly they've rewritten pages about you into past tense.
Bleed it out.
Linkin park were always there for me during my teenage angst and heartaches. It felt weirder than other deaths of famous people during last years, because you were young and physically healthy. No one knew how unwell was your mind.
The scary part was how quickly they've rewritten pages about you into past tense.
Bleed it out.
pondělí 17. července 2017
England 2017 part 2
Shakespearův domov ve Stratfordu a marshmellow coffee z Costy. Kolem Hamleta až k Avoně. Viděli jsme, jak vyváží loď spolu s labutí na zdymadlech. Labuť se tvářila jako že jede ve výtahu a že takové věci dělá každý den.
Procházka parkem kolem řeky, všude labutě, kachny a školáci v uniformách. Stromovou alejí starým anglickým hřbitovem. Uličkami k Ann Hathaway's Cottage a Owl housu.
Navečer k B a I domů do typického úzkého anglického domečku. Mají skvělý vztah s dětmi a všichni si vzájemně dávají bídu. They made it seem so easy to raise children.
I. měla na sobě ve městě dlouhé zelené letní šaty a sluneční brýle. Když jsme se viděly podruhé, měla drdol a byla v domácím. Když kluci odešli na pivo do pubu, měly jsme nejpřirozenější a nejupřímnější rozhovor nad červeným vínem. Nejdřív jsem byla ráda, že dobře vzali, že jsme s L. spolu. Pak se ukázalo, že I. byla při seznamování tak nervózní, že to vůbec nezaregistrovala. Když jme to ale uvedly na pravou míru, neměla s tím žádný problém. Povídaly jsme si hodně o dětech. Řekla nám, že by chtěli další dítě adoptovat. A že by byla raději pro větší děti, které se do adoptivních rodin dostávají hůře. (Pretože každý chce bábetka.) A ona by přála lidem, kteří je neměli, aby si to zažili. (Pretože bábetka voňajú.)
Z jedné věty odtušila, co se děje s L. bratrem. (On sa opústil?)
M. mluví napůl slovensky a napůl anglicky. (Já som chcela byť brave.)
Cupcaky v Newcastlu a lov kešek. Ty nás dovedly k malému rybníčku kousek od místa, kde kluci bydlí. Jmenuje se The Dingle. Moc milé místo s kachnami s chocholkami.
Monkey forest. Opice se líně procházejí půl metru od nás nebo spinkají na zemi nebo ve větvích. Pistácie rozsypané všude v kabelce.
Soukromý výlet spojený s lovem kešek kolem Small and Westport lake a potom domů kolem kanálu s houseboaty. Krásná a děsivá suburban England.
Záludné kešky na mostech a hejna labutí a kachen. Kavárna s výhledem na jezero a nejlepší káva, jakou jsem v Anglii měla s muffinem s bílou čokoládou.
Rozlučková Viktorka. Večer před odletem jsem se opila ciderem a pak jsem shazovala z poliček plyšové hrušky. L. se opila pivem a škrábala se na zídku roztočit duhový větrník u sousedů.
Me-time na dvorečku s démonky. (V: Já bych tady byla na dvorečku pořád. H: Tak přijeď! Přijeď někdy!)
Hodně u vody a v lesích, takže terapie pro duši.
Snídaňové jahodové müsli s kupou ovoce a mandlovým mlíkem.
Po večerech jsme se válely, pily gin s tonikem a koukaly na filmy.
M. pekl buchtu, ale neměl smetanu, tak ji šel koupit v jedenáct hodin večer na benzínku. Při jiném vaření zase podpálil utěrku.
V jednu chvíli jsem řekla, že jsem si na ně tak zvykla, že můžeme jet na příští dovolenou spolu.
British people with their: Cheers, mate, See you later and Take care.
Když jsme klesali nad Bratislavou, kapitán říkal, že zhasne světla a pak je zhasl a byla tma.
Procházka parkem kolem řeky, všude labutě, kachny a školáci v uniformách. Stromovou alejí starým anglickým hřbitovem. Uličkami k Ann Hathaway's Cottage a Owl housu.
Navečer k B a I domů do typického úzkého anglického domečku. Mají skvělý vztah s dětmi a všichni si vzájemně dávají bídu. They made it seem so easy to raise children.
I. měla na sobě ve městě dlouhé zelené letní šaty a sluneční brýle. Když jsme se viděly podruhé, měla drdol a byla v domácím. Když kluci odešli na pivo do pubu, měly jsme nejpřirozenější a nejupřímnější rozhovor nad červeným vínem. Nejdřív jsem byla ráda, že dobře vzali, že jsme s L. spolu. Pak se ukázalo, že I. byla při seznamování tak nervózní, že to vůbec nezaregistrovala. Když jme to ale uvedly na pravou míru, neměla s tím žádný problém. Povídaly jsme si hodně o dětech. Řekla nám, že by chtěli další dítě adoptovat. A že by byla raději pro větší děti, které se do adoptivních rodin dostávají hůře. (Pretože každý chce bábetka.) A ona by přála lidem, kteří je neměli, aby si to zažili. (Pretože bábetka voňajú.)
Z jedné věty odtušila, co se děje s L. bratrem. (On sa opústil?)
M. mluví napůl slovensky a napůl anglicky. (Já som chcela byť brave.)
Cupcaky v Newcastlu a lov kešek. Ty nás dovedly k malému rybníčku kousek od místa, kde kluci bydlí. Jmenuje se The Dingle. Moc milé místo s kachnami s chocholkami.
Monkey forest. Opice se líně procházejí půl metru od nás nebo spinkají na zemi nebo ve větvích. Pistácie rozsypané všude v kabelce.
Soukromý výlet spojený s lovem kešek kolem Small and Westport lake a potom domů kolem kanálu s houseboaty. Krásná a děsivá suburban England.
Záludné kešky na mostech a hejna labutí a kachen. Kavárna s výhledem na jezero a nejlepší káva, jakou jsem v Anglii měla s muffinem s bílou čokoládou.
Rozlučková Viktorka. Večer před odletem jsem se opila ciderem a pak jsem shazovala z poliček plyšové hrušky. L. se opila pivem a škrábala se na zídku roztočit duhový větrník u sousedů.
Me-time na dvorečku s démonky. (V: Já bych tady byla na dvorečku pořád. H: Tak přijeď! Přijeď někdy!)
Hodně u vody a v lesích, takže terapie pro duši.
Snídaňové jahodové müsli s kupou ovoce a mandlovým mlíkem.
Po večerech jsme se válely, pily gin s tonikem a koukaly na filmy.
M. pekl buchtu, ale neměl smetanu, tak ji šel koupit v jedenáct hodin večer na benzínku. Při jiném vaření zase podpálil utěrku.
V jednu chvíli jsem řekla, že jsem si na ně tak zvykla, že můžeme jet na příští dovolenou spolu.
British people with their: Cheers, mate, See you later and Take care.
Když jsme klesali nad Bratislavou, kapitán říkal, že zhasne světla a pak je zhasl a byla tma.
pátek 14. července 2017
England 2017 part 1
Nervozita při odbavování na letišti a pak už letadlem do mraků jako do cukrové vaty. D. měla pravdu. Nejhezčí je ten moment, když se letadlo odlepí od země. A hned za ním následuje ten, když kapitán řekne: „This is your captain speaking.“
Typický zvuk upozornění na zapnutí bezpečnostních pásů, který známe z filmů.
Protože jsem byla flying virgin, nechali mě sedět u okýnka.
Nový druh svobody, když si uvědomíš, že můžeš být letadlem za chvilku kdekoliv na světe.
I like making lists. Here’s one: Liverpool, Nottingham, Sherwood forest, Stratford-upon-Avon, Newcastle-under-Lyme, Stoke-on-trent. Ve Stoku jsme bydleli.
Strawberries cherries and an angel's kiss in spring. My summer wine is really made from all these things. (For some reason this is the song of this trip for me. Nevím, jestli to začalo už předtím nebo až potom, co jsem si koupila bundu s třešinkami.)
Děsivé podpalubí se šplícháním moře a temnými postavami námořníků v muzeu otrokářství a námořnictva. Přičichly jsme si k mýdlu z koupelen na Titaniku.
V Liverpoolu hladím hebký mech, který roste na červených cihlách budov doků. Dokázala bych sedět na lavičce celý den a koukat do dálky na místo, kde se z řeky stává moře. Slunce v očích a vítr ve vlasech. Houpání v obřím kole s výhledem na město.
Cestou k mighty katedrále jsme potkaly Muhammada Aliho. Náměstím a parkem k Liverpool central library s nejkrásnější čítárnou (čtírnou jak říká L.) s tajnými schůdky.
V Nottinghamu jezdí červené double-deckery. Old market square s city hall a fontánou, ve které si hrála kupa dětí. Kočičí kavárna, Nottingham castle a nejstarší hospoda v Anglii vytesaná v pískovci (it is really sandstone in English). Honeyed beer a první setkání s rodinkou I a B. Jídlo v nejvíc cool restauraci, v jaké jsem kdy byla. Nemám slova na to, abych ji popsala. Místa k sezení jsou oddělená pletivem, všude neonové nápisy, stoly z masivního dřeva, nerezová kuchyně a na záchodech je hluboké korýtko do kterého teče voda z trubek jako někde na farmě. Umývárna je navíc společná, takže se nás nějací chlapci snažili přesvědčit, že jsme špatně. Při vchodu dovnitř zrovna hrála Take back the toys od Hives so I fell in love immedietaly. Později u jídla hrálo ještě něco od Pixies.
Největší cibulové kroužky a nejpohodovější rodinný oběd. Malý Mikey si s námi u jídla házel s červeným nafukovacím balónem a malá M. vyprávěla o tom, jak hladila delfíny. Protože bydlí odmalička v Anglii, ptali jsme se jí na některé položky z menu.
V: Co jsou skin-on chips?
M: Kožnaté hranolky.
U jednoho jídla byl warning: Molten hot lava inside!!!
Navečer Sherwood forest a Mighty oak, u kterého měli podle legendy svatbu Robin s Marianou.
Typický zvuk upozornění na zapnutí bezpečnostních pásů, který známe z filmů.
Protože jsem byla flying virgin, nechali mě sedět u okýnka.
Nový druh svobody, když si uvědomíš, že můžeš být letadlem za chvilku kdekoliv na světe.
I like making lists. Here’s one: Liverpool, Nottingham, Sherwood forest, Stratford-upon-Avon, Newcastle-under-Lyme, Stoke-on-trent. Ve Stoku jsme bydleli.
Strawberries cherries and an angel's kiss in spring. My summer wine is really made from all these things. (For some reason this is the song of this trip for me. Nevím, jestli to začalo už předtím nebo až potom, co jsem si koupila bundu s třešinkami.)
Děsivé podpalubí se šplícháním moře a temnými postavami námořníků v muzeu otrokářství a námořnictva. Přičichly jsme si k mýdlu z koupelen na Titaniku.
V Liverpoolu hladím hebký mech, který roste na červených cihlách budov doků. Dokázala bych sedět na lavičce celý den a koukat do dálky na místo, kde se z řeky stává moře. Slunce v očích a vítr ve vlasech. Houpání v obřím kole s výhledem na město.
Cestou k mighty katedrále jsme potkaly Muhammada Aliho. Náměstím a parkem k Liverpool central library s nejkrásnější čítárnou (čtírnou jak říká L.) s tajnými schůdky.
V Nottinghamu jezdí červené double-deckery. Old market square s city hall a fontánou, ve které si hrála kupa dětí. Kočičí kavárna, Nottingham castle a nejstarší hospoda v Anglii vytesaná v pískovci (it is really sandstone in English). Honeyed beer a první setkání s rodinkou I a B. Jídlo v nejvíc cool restauraci, v jaké jsem kdy byla. Nemám slova na to, abych ji popsala. Místa k sezení jsou oddělená pletivem, všude neonové nápisy, stoly z masivního dřeva, nerezová kuchyně a na záchodech je hluboké korýtko do kterého teče voda z trubek jako někde na farmě. Umývárna je navíc společná, takže se nás nějací chlapci snažili přesvědčit, že jsme špatně. Při vchodu dovnitř zrovna hrála Take back the toys od Hives so I fell in love immedietaly. Později u jídla hrálo ještě něco od Pixies.
Největší cibulové kroužky a nejpohodovější rodinný oběd. Malý Mikey si s námi u jídla házel s červeným nafukovacím balónem a malá M. vyprávěla o tom, jak hladila delfíny. Protože bydlí odmalička v Anglii, ptali jsme se jí na některé položky z menu.
V: Co jsou skin-on chips?
M: Kožnaté hranolky.
U jednoho jídla byl warning: Molten hot lava inside!!!
Navečer Sherwood forest a Mighty oak, u kterého měli podle legendy svatbu Robin s Marianou.
čtvrtek 13. července 2017
úterý 11. července 2017
送別会
Highlighty večera:
- když jsme koukali na video, jak malá alpaka spadla do díry na zahradě a farmář se jí snažil dostat ven, zatímco její matka nervózně přecházela kolem nich.
- když H. říkal, že jsem 大先輩 ve mhouření očí.
- když T. vyprávěl o tom, jak se s ním chtěla M. prát o to, kdo je Alfa
- celé povídání se Š. o životě (práce, vztahy, coming-outy, Japonsko). Je milé, když můžete na konci večera někomu nejupřímněji říct, že jste ho rádi poznali. Myslím, že Š. zvládl loučení obecně úplně ze všech nejlíp.
Maybe I should consider the option of working holiday in Japan next summer.
- soukromá chvilka bokem od ostatních s 天使 na lavičce.
- byla jsem tak fancy, že mě T. nepoznal
- 天使 vysvětlovala moji existenci za mě.
V: Š. umí lavičku přelézat jako dáma víc než Š.
Š: To je dost dobře možné.
M. mi posílá nejrozkošnější istanbulské kočičky.
I’ve talked one student into watching American Gods and I consider it the biggest achievement as a teacher.
- když jsme koukali na video, jak malá alpaka spadla do díry na zahradě a farmář se jí snažil dostat ven, zatímco její matka nervózně přecházela kolem nich.
- když H. říkal, že jsem 大先輩 ve mhouření očí.
- když T. vyprávěl o tom, jak se s ním chtěla M. prát o to, kdo je Alfa
- celé povídání se Š. o životě (práce, vztahy, coming-outy, Japonsko). Je milé, když můžete na konci večera někomu nejupřímněji říct, že jste ho rádi poznali. Myslím, že Š. zvládl loučení obecně úplně ze všech nejlíp.
Maybe I should consider the option of working holiday in Japan next summer.
- soukromá chvilka bokem od ostatních s 天使 na lavičce.
- byla jsem tak fancy, že mě T. nepoznal
- 天使 vysvětlovala moji existenci za mě.
V: Š. umí lavičku přelézat jako dáma víc než Š.
Š: To je dost dobře možné.
M. mi posílá nejrozkošnější istanbulské kočičky.
I’ve talked one student into watching American Gods and I consider it the biggest achievement as a teacher.
sobota 8. července 2017
středa 28. června 2017
Maybe I’ve finally embraced my inner chill.
Další happy wine times v Olo - tentokrát na starém bytečku.
It didn’t feel like home this time. I haven’t even seen my former room. K. is still fluffy though. I think he remembers we’ve lived together.
Měli jsme muzikálový večírek. Viděly jsme Hair, Bídníky a Sweeneyho Todda. It was fine, but not as great as it used to be. M. wasn’t her enthusiastic-cheerful self. She said something which surprised me, but after a while she changed her mind. She even wanted to go to sleep earlier than me (for the first time in our lives).
Cítila jsem to teskno, které viselo ve vzduchu kvůli tomu, že se budou za chvíli stěhovat pryč. Bylo mi za ně smutno. Bude to těžké po čtyřech letech zabydlování. Sundávání plakátů ze stěn, balení všech věcí, které se tam za tu dobu nahromadily. Taky jsem ale cítila, že je to pro mě jen smutek z druhé ruky. Že se mě to týká už jen zpovzdálí.
But the idea that I’ll never go back there is still weird. So this was my last goodbye to this flat. The weird hangover morning, which I spent there practically alone (because M. was sleeping), was my last goodbye. I slept maybe three hours because of the incredible hot weather. I woke up, locked myself in the bathroom (with K. casually eating his breakfast) and took a shower. Then I had a banana for breakfast on the balcony.
I’ve decided that I must remove the gay yuri on ice badge, which M. gave me, from my bag, because I use it for work. That was maybe the most adult decision I’ve made so far.
Potom horkým městem s L., pozdní snídaně v Cafe Lafé, dobroty ze Zmrzlinária a nejpohodovější hodina na ručníku u vody poblíž Nákla. If I haven’t embraced my inner chill in general, I definitely did it there. Everything was so peaceful by the lake. Just sun, pleasant summer breeze and chill.
Nakonec jsme měly nejvíc holčičí posezení s K, D a V v Rock’n’roll cafe s mňaminkami a nekonečným smíchem.
It didn’t feel like home this time. I haven’t even seen my former room. K. is still fluffy though. I think he remembers we’ve lived together.
Měli jsme muzikálový večírek. Viděly jsme Hair, Bídníky a Sweeneyho Todda. It was fine, but not as great as it used to be. M. wasn’t her enthusiastic-cheerful self. She said something which surprised me, but after a while she changed her mind. She even wanted to go to sleep earlier than me (for the first time in our lives).
Cítila jsem to teskno, které viselo ve vzduchu kvůli tomu, že se budou za chvíli stěhovat pryč. Bylo mi za ně smutno. Bude to těžké po čtyřech letech zabydlování. Sundávání plakátů ze stěn, balení všech věcí, které se tam za tu dobu nahromadily. Taky jsem ale cítila, že je to pro mě jen smutek z druhé ruky. Že se mě to týká už jen zpovzdálí.
But the idea that I’ll never go back there is still weird. So this was my last goodbye to this flat. The weird hangover morning, which I spent there practically alone (because M. was sleeping), was my last goodbye. I slept maybe three hours because of the incredible hot weather. I woke up, locked myself in the bathroom (with K. casually eating his breakfast) and took a shower. Then I had a banana for breakfast on the balcony.
I’ve decided that I must remove the gay yuri on ice badge, which M. gave me, from my bag, because I use it for work. That was maybe the most adult decision I’ve made so far.
Potom horkým městem s L., pozdní snídaně v Cafe Lafé, dobroty ze Zmrzlinária a nejpohodovější hodina na ručníku u vody poblíž Nákla. If I haven’t embraced my inner chill in general, I definitely did it there. Everything was so peaceful by the lake. Just sun, pleasant summer breeze and chill.
Nakonec jsme měly nejvíc holčičí posezení s K, D a V v Rock’n’roll cafe s mňaminkami a nekonečným smíchem.
pondělí 26. června 2017
Happy wine times v Olo
Protože jsem řešila, jak pojedu na přijímačky, klasicky až den předem, zjistila jsem, že musím ze Zlína vyjet už před pátou. Mnohem pohodlnější by bylo jet tam už o den dříve, na to už ale bylo příliš pozdě.
Moje nejintenzivnější pocity z přijímaček byly příšerná zima, protože klimatizace byla nastavená tak na 17 stupňů (zatímco venku bylo asi 30) a zoufalá touha po ranní kávě, kterou jsem si nemohla dát, protože jsem u sebe neměla hotovost.
Angličtina byla fajn a tsp naprosto absurdní, long story short: jsem navržena na přijetí ke studiu. Nejdřív jsem byla nadšená, když jsem viděla, že jsem hned šestá v pořadí, vzápětí hned vyděšená, když mi došlo, že brali jen sedm lidí. 😊
Částečně ze zoufalství z absurdnosti tspček a částečně z pocitu, že je skoro léto a já mám volno v Olomouci, jsem se hýčkala celé dva dny. To znamená příliš ledové kávy, nejlepší zmrzlina ze Zmrzlinária a taky večeře ze špagetárny ve Zmijozelu pro připomenutí studentských let.
Večer jsme se stavili na nákup mňaminek v levném obchůdku a vyrazili k Širunce na byteček na její domácí víno. Š. je nejlepší hostitelka. Usadila nás v kuchyni a udělala nám mátovou limonádu.
Začaly jsme polskou pálenkou, která nejdříve chutná sladce jako oříšky a na konci jako čistý líh. Potom jsme se postupně propracovaly přes Širuina vína, hromady mňamek (Krowky included), Mean girls, random pasáže z Hamiltona, roztomilého Kupce až k cestě na byt po jedné hodině ráno. Cestou jsme se bavily o tom, jaké by byl kdo ovoce, a málem jsme se u toho pohádaly, protože se D. necítila jako jahoda. Nakonec nám i přes svoje rozhořčení 天使 na bytě uvařila korejské nudle, které byly tak pálivé, že jsme všechny začaly kašlat už jen z výparů, které se z nich linuly. Padla jsem do postele dead tired, usnula jsem krásným bezvědomým spánkem a nevěděla o světě až do rána.
Další den jsme strávily celý na zelených gaučích v knihovně, kde se různě prostřídávali japonštináři dokončující zkoušky, obhajoby nebo státnice.
Bylo to jako by se čas ve Zlíně nikdy nestal a já jsem plynule pokračovala ve studiu.
Olomouc will always be home for the student inside me.
Moje nejintenzivnější pocity z přijímaček byly příšerná zima, protože klimatizace byla nastavená tak na 17 stupňů (zatímco venku bylo asi 30) a zoufalá touha po ranní kávě, kterou jsem si nemohla dát, protože jsem u sebe neměla hotovost.
Angličtina byla fajn a tsp naprosto absurdní, long story short: jsem navržena na přijetí ke studiu. Nejdřív jsem byla nadšená, když jsem viděla, že jsem hned šestá v pořadí, vzápětí hned vyděšená, když mi došlo, že brali jen sedm lidí. 😊
Částečně ze zoufalství z absurdnosti tspček a částečně z pocitu, že je skoro léto a já mám volno v Olomouci, jsem se hýčkala celé dva dny. To znamená příliš ledové kávy, nejlepší zmrzlina ze Zmrzlinária a taky večeře ze špagetárny ve Zmijozelu pro připomenutí studentských let.
Večer jsme se stavili na nákup mňaminek v levném obchůdku a vyrazili k Širunce na byteček na její domácí víno. Š. je nejlepší hostitelka. Usadila nás v kuchyni a udělala nám mátovou limonádu.
Začaly jsme polskou pálenkou, která nejdříve chutná sladce jako oříšky a na konci jako čistý líh. Potom jsme se postupně propracovaly přes Širuina vína, hromady mňamek (Krowky included), Mean girls, random pasáže z Hamiltona, roztomilého Kupce až k cestě na byt po jedné hodině ráno. Cestou jsme se bavily o tom, jaké by byl kdo ovoce, a málem jsme se u toho pohádaly, protože se D. necítila jako jahoda. Nakonec nám i přes svoje rozhořčení 天使 na bytě uvařila korejské nudle, které byly tak pálivé, že jsme všechny začaly kašlat už jen z výparů, které se z nich linuly. Padla jsem do postele dead tired, usnula jsem krásným bezvědomým spánkem a nevěděla o světě až do rána.
Další den jsme strávily celý na zelených gaučích v knihovně, kde se různě prostřídávali japonštináři dokončující zkoušky, obhajoby nebo státnice.
Bylo to jako by se čas ve Zlíně nikdy nestal a já jsem plynule pokračovala ve studiu.
Olomouc will always be home for the student inside me.
pátek 16. června 2017
My students #1
E. She’s the typical well-dressed middle-aged lady working in an office. When we are talking about men, she always comments their looks. But I like her. She makes good jokes and she smiles all the time. We had one individual lesson together, because her colleagues didn’t come. I found out she loves to travel and goes on holiday three times a year. In winter, she goes to the mountains to ski and in summer she goes to the seaside. She prefers Greece, because it’s cheap and the weather is always good. She doesn’t have a house, because she spends money on her travels, which is, in my opinion, a wonderful way how to enjoy your life.
A. She studied Swedish and Finnish at the university, but now she wants to brush up her English. We had really interesting talk about Sweden, Swedish literature and languages in general.
T. She’s about 12 years old. She loves cats and books. Currently she’s reading The Chronicles of Narnia. When she told me about it, I realized she looks like Lucy from the movies. Every time she doesn’t know the answer and I tell her the right word in English, she says: “Jo, ano!”
A. He does cross fit like six days a week. Thursday is his rest day. (I have never heard about it before, but now I know.) He loves food and his favourite place he has ever been to is under the sea. (He likes watching fish.) Everybody in this group likes sci-fi, so we talk about it a lot, although we probably don’t use proper vocabulary.
M. He likes fishing and gardening. Sometimes I can’t tell if he’s joking or telling the truth. That’s the same with P. P. looks like he is about to start smiling all the time. I can’t keep straight face when I’m looking at him from time to time.
Z. She’s not my student. I met her during ‘travelling’ event at our language school. She said she was really scared with big nervous smile on her face. I told her not to worry and she did well. She has an unusual name, because her father is from Kazakhstan.
M. He’s maybe the nicest and most polite person from all the people I know. He’s always in good mood. He is a little bit ‘special’ or how to say it. Maybe like Sheldon or something like that. Not socially awkward, but weird in his own way. Everybody likes him, though. He always asks me about my weekend and mood. And he uses fancy English words all the time.
I like my students, I’m going to miss them one day.
A. She studied Swedish and Finnish at the university, but now she wants to brush up her English. We had really interesting talk about Sweden, Swedish literature and languages in general.
T. She’s about 12 years old. She loves cats and books. Currently she’s reading The Chronicles of Narnia. When she told me about it, I realized she looks like Lucy from the movies. Every time she doesn’t know the answer and I tell her the right word in English, she says: “Jo, ano!”
A. He does cross fit like six days a week. Thursday is his rest day. (I have never heard about it before, but now I know.) He loves food and his favourite place he has ever been to is under the sea. (He likes watching fish.) Everybody in this group likes sci-fi, so we talk about it a lot, although we probably don’t use proper vocabulary.
M. He likes fishing and gardening. Sometimes I can’t tell if he’s joking or telling the truth. That’s the same with P. P. looks like he is about to start smiling all the time. I can’t keep straight face when I’m looking at him from time to time.
Z. She’s not my student. I met her during ‘travelling’ event at our language school. She said she was really scared with big nervous smile on her face. I told her not to worry and she did well. She has an unusual name, because her father is from Kazakhstan.
M. He’s maybe the nicest and most polite person from all the people I know. He’s always in good mood. He is a little bit ‘special’ or how to say it. Maybe like Sheldon or something like that. Not socially awkward, but weird in his own way. Everybody likes him, though. He always asks me about my weekend and mood. And he uses fancy English words all the time.
I like my students, I’m going to miss them one day.
středa 31. května 2017
Výstřižky z korpusu
V práci snídám zbytek punčové zmrzliny.
L. se líbí, že Hagrid má nekonečné kapsy kabátů a nosí v nich konvičky.
V. je speciální taky díky tomu, že vždycky pokládá správné otázky.
Přednáška o Černobylu. Radioaktivní zářivě rudé tulipány a přerostlí sumci.
„Co říkáš na Frýdu?“
„Kahlo?“
„Taky dobrý.“ Aneb jak jsem nevědomky udělala dojem a zároveň pobavila.
V: mainly ghosts? co to je?
S: Nějaký research, který má vysvětlit, co způsobuje homosexualitu. A jejich conclusion je mainly ghosts.
V: jakou mají metodologii? čím dokazují ty duchy?
S: Bylo to jen pro zasmání, ale pošlu ti celý ten článek if you are interesred in researches which include lesbians and ghosts.
S: Fun fact, mám korejštinu v pátek a po celém týdnu učení angličtiny se mi blbě mluví česky.
Minule jsem se zeptala, jestli by té slečně vadilo, kdybych na ni při opravování chyb mluvila anglicky.
S: A ještě interesting fact. Vzpomínáte na Chipa a Dalea? Rychlá rota? Tak je tam postava Gadgetka, jako od gadget, furt něco opravuje. Je to veverka. Myslela jsem, že gadget je nové slovo, ale bylo tu už od devadesátek.
V: fakt jsem přemýšlela, jak se tohle vyvine…
Taky jsem začala chodit pracovat do místní knihovny. S útulností té olomoucké se nemůže rovnat, ale její největší slabina je, že tam nemají zásuvky.
Poprvé se mi dneska sešli všichni studenti v nové skupince. Bavili jsme se tak výborně, že jsem brečela smíchy. Jeden z pánů mi po skončení řekl, že to byla moc příjemná hodina.
V té stejné lekci jsme se nějak dostali k whiskey a někdo mluvil o tullamore dew a říkal, že ten název vlastně dává smysl, protože dew je rosa.
A další student se toho chytil: „Aha, tak proto v té reklamě na tullamorku prší a ta ženská se do toho směje."
A on na něho: „Ty vole, to není rosa, vždyť tam leje jako prase.“
A pak se ho ptali, jestli ví, co je to rosa.
Další moje skupinka začátečníků ještě pořádně neumí používat přítomný prostý čas, ale už ví, jak se řekne panák. Ale pak jsou třeba schopní říct: We are shots, místo like.
V: We are shots, we are life.
Jeden student se teď nedávno spletl a řekl hrozně děsivou věc. Chtěl říct, že lidi mají brýle na hlavě, ale místo toho řekl: They have glass in their heads.
A já tam jenom seděla a nepřítomně se usmívala s výrazem „co to sakra“ a řekla jsem mu: „Well, that’s quite scary.“
L. se líbí, že Hagrid má nekonečné kapsy kabátů a nosí v nich konvičky.
V. je speciální taky díky tomu, že vždycky pokládá správné otázky.
Přednáška o Černobylu. Radioaktivní zářivě rudé tulipány a přerostlí sumci.
„Co říkáš na Frýdu?“
„Kahlo?“
„Taky dobrý.“ Aneb jak jsem nevědomky udělala dojem a zároveň pobavila.
V: mainly ghosts? co to je?
S: Nějaký research, který má vysvětlit, co způsobuje homosexualitu. A jejich conclusion je mainly ghosts.
V: jakou mají metodologii? čím dokazují ty duchy?
S: Bylo to jen pro zasmání, ale pošlu ti celý ten článek if you are interesred in researches which include lesbians and ghosts.
S: Fun fact, mám korejštinu v pátek a po celém týdnu učení angličtiny se mi blbě mluví česky.
Minule jsem se zeptala, jestli by té slečně vadilo, kdybych na ni při opravování chyb mluvila anglicky.
S: A ještě interesting fact. Vzpomínáte na Chipa a Dalea? Rychlá rota? Tak je tam postava Gadgetka, jako od gadget, furt něco opravuje. Je to veverka. Myslela jsem, že gadget je nové slovo, ale bylo tu už od devadesátek.
V: fakt jsem přemýšlela, jak se tohle vyvine…
Taky jsem začala chodit pracovat do místní knihovny. S útulností té olomoucké se nemůže rovnat, ale její největší slabina je, že tam nemají zásuvky.
Poprvé se mi dneska sešli všichni studenti v nové skupince. Bavili jsme se tak výborně, že jsem brečela smíchy. Jeden z pánů mi po skončení řekl, že to byla moc příjemná hodina.
V té stejné lekci jsme se nějak dostali k whiskey a někdo mluvil o tullamore dew a říkal, že ten název vlastně dává smysl, protože dew je rosa.
A další student se toho chytil: „Aha, tak proto v té reklamě na tullamorku prší a ta ženská se do toho směje."
A on na něho: „Ty vole, to není rosa, vždyť tam leje jako prase.“
A pak se ho ptali, jestli ví, co je to rosa.
Další moje skupinka začátečníků ještě pořádně neumí používat přítomný prostý čas, ale už ví, jak se řekne panák. Ale pak jsou třeba schopní říct: We are shots, místo like.
V: We are shots, we are life.
Jeden student se teď nedávno spletl a řekl hrozně děsivou věc. Chtěl říct, že lidi mají brýle na hlavě, ale místo toho řekl: They have glass in their heads.
A já tam jenom seděla a nepřítomně se usmívala s výrazem „co to sakra“ a řekla jsem mu: „Well, that’s quite scary.“
čtvrtek 25. května 2017
V srdcích žár
Nevím, jestli to byl záměr, ale Č. se povedlo složit písňový text, který dokonale zachycuje, jaké to je být studentem UPOLu (případně KASu).
Poslouchám tu písničku v trolejbuse cestou na hodiny, když řídím anebo uklízím. Už ji umím skoro zpaměti a je v ní všechno. Jinými slovy krásy Olomouce a utrpení studentů na podkladu Sheeranovy I see fire.
Noc je až k ránu dlouhá, káva královna drog. Kolem se míhá šmouha, to ti ubíhá rok.
Noci nad skripty na bytečku, půlnoční instantní káva, která mi zničila vnitřní orgány, a sedánky v kuchyni na zemi. Nohy v papučkách a Kryštůfkova hebkost. Kolem jedné nebo druhé ráno unavené zahrabávání do postele pod peřinu a pod hromádku oblečení na ní. Než se stihneš vzpamatovat, je tu další zkouškové a hned vzápětí píšeš bakalářku a čekají tě státnice.
Zatím se tréma schovává za punčové stánky, Bože kéž ty stránky spálí srdce žár.
Zimní Olomouc s jiným druhem punče na každém rohu. Zajdem na jeden punč je to samé jako zajdem na jedno pivo. Punčová pasáž a roztopení gumoví medvídci ve víně. Ovínění cestou domů v září pouličních světel za zvuku křupání sněhu při každém kroku.
Za mnou je půl rok dřiny, přede mnou právě tak. Dech i spánek se krátí, v břiše mě svírá. A jen poslední víra chrání srdce žár, že můj příběh stejně za to stál.
Po skončení zkoušek v zimním semestru maximálně volný víkend před začátkem toho letního.
Neopouští nás ale vtípečky ani láska k japonštině.
Po ukončení studia vědomí, že si ty krásné tři roky šílenství poneseš navždycky s sebou.
V srdcích žár, na prach tě spálí.
Find what you love and let it kill you.
Život ti přijde krátký, jenom pár normostran, nacpi se mezi řádky, vepiš tam sebe sám.
Sepisování seminárek a diplomky znak po znaku.
V duši pálí stálý srdce žár.
A možná vůbec nejhezčí pasáž: Až otevřou se brány já nepoznám strach. Zůstanu navždy s vámi v srdci v myšlenkách.
I když už nestuduju, pořád cítím silné pouto jak s bývalými spolužáky, tak se všemi ostatními studenty japonštiny, kteří prožívají pořád téměř to samé, co jsme zažili my.
Nezapomenu, jak Č. na divadle při těchhle verších zatínala pěsti, protože to určitě cítí podobně.
A tramvaje tesklivé jsou, volají na mě z dálky. To je Olomouc, navždycky domov, který mě volá zpátky.
Poslouchám tu písničku v trolejbuse cestou na hodiny, když řídím anebo uklízím. Už ji umím skoro zpaměti a je v ní všechno. Jinými slovy krásy Olomouce a utrpení studentů na podkladu Sheeranovy I see fire.
Noc je až k ránu dlouhá, káva královna drog. Kolem se míhá šmouha, to ti ubíhá rok.
Noci nad skripty na bytečku, půlnoční instantní káva, která mi zničila vnitřní orgány, a sedánky v kuchyni na zemi. Nohy v papučkách a Kryštůfkova hebkost. Kolem jedné nebo druhé ráno unavené zahrabávání do postele pod peřinu a pod hromádku oblečení na ní. Než se stihneš vzpamatovat, je tu další zkouškové a hned vzápětí píšeš bakalářku a čekají tě státnice.
Zatím se tréma schovává za punčové stánky, Bože kéž ty stránky spálí srdce žár.
Zimní Olomouc s jiným druhem punče na každém rohu. Zajdem na jeden punč je to samé jako zajdem na jedno pivo. Punčová pasáž a roztopení gumoví medvídci ve víně. Ovínění cestou domů v září pouličních světel za zvuku křupání sněhu při každém kroku.
Za mnou je půl rok dřiny, přede mnou právě tak. Dech i spánek se krátí, v břiše mě svírá. A jen poslední víra chrání srdce žár, že můj příběh stejně za to stál.
Po skončení zkoušek v zimním semestru maximálně volný víkend před začátkem toho letního.
Neopouští nás ale vtípečky ani láska k japonštině.
Po ukončení studia vědomí, že si ty krásné tři roky šílenství poneseš navždycky s sebou.
V srdcích žár, na prach tě spálí.
Find what you love and let it kill you.
Život ti přijde krátký, jenom pár normostran, nacpi se mezi řádky, vepiš tam sebe sám.
Sepisování seminárek a diplomky znak po znaku.
V duši pálí stálý srdce žár.
A možná vůbec nejhezčí pasáž: Až otevřou se brány já nepoznám strach. Zůstanu navždy s vámi v srdci v myšlenkách.
I když už nestuduju, pořád cítím silné pouto jak s bývalými spolužáky, tak se všemi ostatními studenty japonštiny, kteří prožívají pořád téměř to samé, co jsme zažili my.
Nezapomenu, jak Č. na divadle při těchhle verších zatínala pěsti, protože to určitě cítí podobně.
A tramvaje tesklivé jsou, volají na mě z dálky. To je Olomouc, navždycky domov, který mě volá zpátky.
středa 17. května 2017
The OA and other short reviews
Zajímavá hlavní herečka. Zvláštní atmosféra. Jemnost a něha. Opening začíná těsně před koncem. Na konci krásy Ruska. Malá ruská dívenka ve fialové noční košilce noří bosé nohy do sněhu a potom do vysekané díry v ledu. My father taught me about bravery that day. Zase Nina. A lesy.
Michelle ❤
Když Homer mluví o zelenině. ❤
Ke konci čím dál větší zklamání.
**
HP a tajemná komnata:
Koště, které předhoní i motýli.
Nebelvírské hráčky famfrpálu!
Jednou chci kabinet jako má Brumbál včetně fénixe.
Pán dal Dobbymu ponožku.
**
HP a vězeň z Azkabanu:
Nejmilejší díl.
Lupin ❤ Učitelský vzor. Zdvihá obočí nad jedním okem jako já.
Čokoláda proti mozkomorům jako metafora k tomu, že dokáže odpuzovat všechny nepříjemné pocity a funguje jako instantní štěstí.
Woodovo fanatické nadšení do famfrpálu.
Sirius ❤ moje dětská láska.
**
HP a Ohnivý pohár:
Dobby plete ponožky!
**
Murakami - Po otřesech:
Proč měnit původní název?
První dvě povídky o prázdnotě a beznaději.
„Plameny jako by do sebe všechno mlčky přijímaly, pohlcovaly to a odpouštěly tomu. Takové to musí být v opravdové rodině.“
Opuštěné tancování na baseballovém hřišti.
Lesy v nás.
Ze slov se rodí kameny.
Žabák, co má rád Annu Kareninu.
Michelle ❤
Když Homer mluví o zelenině. ❤
Ke konci čím dál větší zklamání.
**
HP a tajemná komnata:
Koště, které předhoní i motýli.
Nebelvírské hráčky famfrpálu!
Jednou chci kabinet jako má Brumbál včetně fénixe.
Pán dal Dobbymu ponožku.
**
HP a vězeň z Azkabanu:
Nejmilejší díl.
Lupin ❤ Učitelský vzor. Zdvihá obočí nad jedním okem jako já.
Čokoláda proti mozkomorům jako metafora k tomu, že dokáže odpuzovat všechny nepříjemné pocity a funguje jako instantní štěstí.
Woodovo fanatické nadšení do famfrpálu.
Sirius ❤ moje dětská láska.
**
HP a Ohnivý pohár:
Dobby plete ponožky!
**
Murakami - Po otřesech:
Proč měnit původní název?
První dvě povídky o prázdnotě a beznaději.
„Plameny jako by do sebe všechno mlčky přijímaly, pohlcovaly to a odpouštěly tomu. Takové to musí být v opravdové rodině.“
Opuštěné tancování na baseballovém hřišti.
Lesy v nás.
Ze slov se rodí kameny.
Žabák, co má rád Annu Kareninu.
pátek 12. května 2017
Get yourself a shrink
Sestra sdílela inzerát od realitky, že je dům (vlastně skoro vila) po babičce už na prodej. Stáhl se mi z toho žaludek.
Všechno je odtamtud vystěhované a buď uložené v mém bývalém pokoji, ze kterého už je dávno skladiště, nebo hůř - rozprodané.
Možná jsem ráda, že jsem u toho nebyla.
Chvilku jsem se těmi věcmi probírala, když jsem si šla k sobě do pokoje pro další díl Harryho Pottera. Prohlížela jsem si hlavně knížky a babiččiny šperky, se kterými jsem si jako malá hrála.
Máma říkala, že v poslední várce věcí přivezla i jeden atlas zvířat, ze kterého jsem si jako dítě zapamatovala podle obrázků celé názvy všech zvířat, které v něm jsou.
V poslední době narážím na připomínky, jak zvláštní dítě jsem byla. Matně si vzpomínám, že zapamatovávání těch zvířat pro mě byla obrovská zábava.
Uměla jsem číst ještě než jsem šla do školy. Někdy na začátku školní docházky jsem si dělala výpisky z knížek, které jsem četla. Třeba právě z Harryho Pottera. Psala jsem si seznamy kouzel, postav, famfrpálových družstev, kouzelných tvorů. Když jsem četla Robinsona, psala jsem si nové pokroky, kterých se mu podařilo dosáhnout. Kdo sakra tohle dělá.
Ráda jsem recitovala a zpívala před publikem. Už ve školce jsem uváděla besídku.
Pamatuju si, že druhá babička tvrdila, že jsem chytré a vnímavé dítě. Asi nejlíp věděla o všech těchhle věcech. I’m not sure, but I think I did like to be the smart one.
Možná to bylo trochu tím, že se mi narodily sestry-dvojčata, když mi bylo dva a půl roku, a rodiče už na mě neměli tolik času. Proto jsem si hodně hrála sama venku nebo si četla.
Nepamatuju si, že by rodiče někdy projevili nějakou extra radost z jakéhokoliv mého úspěchu. Ve škole jsem vždycky měla jedničky, účastnila se všelijakých soutěží a občas jsem i něco vyhrála. Obdobné to bylo i při maturitě, u přijímaček na výšku a během dalšího studia. Byl to zajetý standard, že jsem úspěšně složila všechny zkoušky, většinou na poprvé. Stejně tak i se státnicemi a obhajobou.
I don’t know if my parents either don’t care or aren‘t able to express their emotions.
O víkendu jsem mámě nadšeně vyprávěla o svých plánech do budoucna týkajících se rodiny. Překvapila mě její vlažná reakce. Nutí mě to přemýšlet. Je to tím, že už je prostě unavená ze všech starostí? Brala by to jako další starost, jak to napadlo B? Je to tím, že mi prostě nechce zasahovat do života a je rozhodnutá respektovat jakékoliv moje rozhodnutí? Souvisí to s tím, že nebudeme „normální“ rodina? Je to tím, že je taková a prostě nedává najevo nadšení z věcí, ze kterých jsem nadšená já, jako to bylo vždycky?
I have no idea.
Nicméně ze šperků po babičce jsem si vybrala přívěšek ve tvaru alpské protěže na sametové stužce. Nikdo jiný by ho stejně nenosil. Máma má na krku zlatou alpskou protěž na zlatém řetízku, který nikdy nesundává.
Všechno je odtamtud vystěhované a buď uložené v mém bývalém pokoji, ze kterého už je dávno skladiště, nebo hůř - rozprodané.
Možná jsem ráda, že jsem u toho nebyla.
Chvilku jsem se těmi věcmi probírala, když jsem si šla k sobě do pokoje pro další díl Harryho Pottera. Prohlížela jsem si hlavně knížky a babiččiny šperky, se kterými jsem si jako malá hrála.
Máma říkala, že v poslední várce věcí přivezla i jeden atlas zvířat, ze kterého jsem si jako dítě zapamatovala podle obrázků celé názvy všech zvířat, které v něm jsou.
V poslední době narážím na připomínky, jak zvláštní dítě jsem byla. Matně si vzpomínám, že zapamatovávání těch zvířat pro mě byla obrovská zábava.
Uměla jsem číst ještě než jsem šla do školy. Někdy na začátku školní docházky jsem si dělala výpisky z knížek, které jsem četla. Třeba právě z Harryho Pottera. Psala jsem si seznamy kouzel, postav, famfrpálových družstev, kouzelných tvorů. Když jsem četla Robinsona, psala jsem si nové pokroky, kterých se mu podařilo dosáhnout. Kdo sakra tohle dělá.
Ráda jsem recitovala a zpívala před publikem. Už ve školce jsem uváděla besídku.
Pamatuju si, že druhá babička tvrdila, že jsem chytré a vnímavé dítě. Asi nejlíp věděla o všech těchhle věcech. I’m not sure, but I think I did like to be the smart one.
Možná to bylo trochu tím, že se mi narodily sestry-dvojčata, když mi bylo dva a půl roku, a rodiče už na mě neměli tolik času. Proto jsem si hodně hrála sama venku nebo si četla.
Nepamatuju si, že by rodiče někdy projevili nějakou extra radost z jakéhokoliv mého úspěchu. Ve škole jsem vždycky měla jedničky, účastnila se všelijakých soutěží a občas jsem i něco vyhrála. Obdobné to bylo i při maturitě, u přijímaček na výšku a během dalšího studia. Byl to zajetý standard, že jsem úspěšně složila všechny zkoušky, většinou na poprvé. Stejně tak i se státnicemi a obhajobou.
I don’t know if my parents either don’t care or aren‘t able to express their emotions.
O víkendu jsem mámě nadšeně vyprávěla o svých plánech do budoucna týkajících se rodiny. Překvapila mě její vlažná reakce. Nutí mě to přemýšlet. Je to tím, že už je prostě unavená ze všech starostí? Brala by to jako další starost, jak to napadlo B? Je to tím, že mi prostě nechce zasahovat do života a je rozhodnutá respektovat jakékoliv moje rozhodnutí? Souvisí to s tím, že nebudeme „normální“ rodina? Je to tím, že je taková a prostě nedává najevo nadšení z věcí, ze kterých jsem nadšená já, jako to bylo vždycky?
I have no idea.
Nicméně ze šperků po babičce jsem si vybrala přívěšek ve tvaru alpské protěže na sametové stužce. Nikdo jiný by ho stejně nenosil. Máma má na krku zlatou alpskou protěž na zlatém řetízku, který nikdy nesundává.
středa 10. května 2017
Zápisky různého stáří
Pokračuji v absurditách. Učím tolik, že nemám čas připravovat se na získání certifikátu, abych mohla učit.
V čokoládovně nám začalo strašit. Konvice občas začne sama od sebe šlehat mléko.
Definice kapybary: úplně přesně obří hlodavec
Na univerzitě někdo shání mikrovlnku. Pod tím v komentářích: ~
Širu nám říká verunkové.
Daron byl jeden z prvních lidí, na kterých jsem poznala krásu šílenství.
Říkám B., že je hebinka, jako od hebkosti, ale pak, že by to mohlo být i od hada. (Had = v japonštině hebi 蛇)
Poslouchám Portugal the man a učím se psát na Korejské klávesnici. (Pravé, ne fonetické, takže se učím, kde je které písmenko.)
Hiroshi Ishiguro - Proč studovat lidské roboty? Jak propašovat lidskou hlavu přes security gate. Posílám na obrazovku živého vysílání srdíčka, které mají znázorňovat lásku k japonskému šílenství.
To, že v jednom článku dvakrát zmíním kladně nabité city k šílenství, o mně asi leccos vypovídá
Pan Ishiguro pokračje: „You are not interested in my fresh (or maybe flesh) body.“ Dal v prezentaci k dečce cedulku „deka.“ Říká „enoughly“ a myslí tím „dostatečně.“
Dostala jsem skupinku B1, což je vyšší úroveň, než mám ve všech ostatních třídách. Trochu jsem se toho obávala, ale nakonec to bylo výborné! Bavili jsme se o spotřebě vody a dalších environmental issues. Studenti věděli o tom, že Japonci porušují kvóty na lov velryb, že se ze sloních klů vyrábí koule na biliár a spoustu dalších zajímavých věcí.
V čokoládovně nám začalo strašit. Konvice občas začne sama od sebe šlehat mléko.
Definice kapybary: úplně přesně obří hlodavec
Na univerzitě někdo shání mikrovlnku. Pod tím v komentářích: ~
Širu nám říká verunkové.
Daron byl jeden z prvních lidí, na kterých jsem poznala krásu šílenství.
Říkám B., že je hebinka, jako od hebkosti, ale pak, že by to mohlo být i od hada. (Had = v japonštině hebi 蛇)
Poslouchám Portugal the man a učím se psát na Korejské klávesnici. (Pravé, ne fonetické, takže se učím, kde je které písmenko.)
Hiroshi Ishiguro - Proč studovat lidské roboty? Jak propašovat lidskou hlavu přes security gate. Posílám na obrazovku živého vysílání srdíčka, které mají znázorňovat lásku k japonskému šílenství.
To, že v jednom článku dvakrát zmíním kladně nabité city k šílenství, o mně asi leccos vypovídá
Pan Ishiguro pokračje: „You are not interested in my fresh (or maybe flesh) body.“ Dal v prezentaci k dečce cedulku „deka.“ Říká „enoughly“ a myslí tím „dostatečně.“
Dostala jsem skupinku B1, což je vyšší úroveň, než mám ve všech ostatních třídách. Trochu jsem se toho obávala, ale nakonec to bylo výborné! Bavili jsme se o spotřebě vody a dalších environmental issues. Studenti věděli o tom, že Japonci porušují kvóty na lov velryb, že se ze sloních klů vyrábí koule na biliár a spoustu dalších zajímavých věcí.
středa 3. května 2017
Květnový herní večer v nové společnosti
V a I jsou dvě paní, které spolu žijí v dlouholetém vztahu a v poměrně pokročilém věku si spolu pořídily dvě děti. Starší holčička má kombinaci downova syndromu a autismu. Mladší je kluk. Obě dámy jsou výborné, a i přes všechny těžkosti si zachovávají skvělý smysl pro humor. Všichni před nimi smekáme.
Potkaly jsme se někdy koncem září v kavárně, a to s sebou neměly děti. Od té doby jsme se neviděly. I když jsem se na večer těšila, byla jsem trochu nervózní, jak se budu cítit ve společnosti cizích lidí, a navíc dvou malých dětí.
Nakonec z toho byl skvělý večer. Příjemně jsme si popovídaly, padly nějaké lahve vína a na závěr večera jsme hrály deskovky, u kterých jsme se dost nasmály. Cítila jsem se dobře také proto, že na moje divnosti bylo nahlíženo jako na moje přednosti. Věděla jsem, že mě V. vidí, neustále mě zahrnuje do konverzace a sleduje, jestli se dobře bavím.
Malý V. si mě oblíbil, pořád se ke mně natahoval, že chce na klín a držel mě za prsty.
Byl to pro mě důležitý večer. Nejen pro to, že byl strávený ve společnosti milých lidí, ale také proto, že jsem poprvé viděla, jak vypadá rodina, ve které jsou dvě mámy. (A také jaké další problémy se s tím pojí.) Dozvěděla jsem se ale taky, že by možná nebylo až tak náročné si jednou (snad brzy, snad co nejdřív to půjde) dítě pořídit.
O něco dřív jsem zjistila, že specializované lesbian-friendly kliniky existují například v UK a v Barceloně. Včera jsem se ale dozvěděla, že I a V mají děti z kliniky pražské. Myslím, že by se dal od nich získat i kontakt a že by byly ochotné nám se vším poradit. Během večera jsme naťukly i nějaké další právní záležitosti, které by bylo dobré ošetřit.
To, že existuje takové místo v Praze, mě neskutečně povzbudilo. Navíc vidět rodinu V a I, které už to úspěšně podstoupily, udělalo všechno mnohem reálnější.
Dalo mi to úplně novou motivaci zapracovat na tom, abych se intenzivněji připravovala na CAE (na které nemám vůbec čas, protože buď učím, dělám přípravu na hodiny, nebo jsem v čokoládovně). S certifikátem bych chtěla začít víc učit (momentálně mám asi deset kurzů + suplování). Taky bych chtěla pořád pokračovat ve studiu (jak sama ve volném čase, tak od září snad opět na univerzitě), časem vydělávat víc peněz a konečně se přestěhovat. Mám úplně novou motivaci konstantně ze sebe dělat lepšího člověka. Už to ale není jen pro mě, ale všechno je to taky pro moje budoucí dítě.
O víkendu jedeme domů slavit narozeniny sester. Plánuju se zeptat mámy, co si o tom všem myslí.
Potkaly jsme se někdy koncem září v kavárně, a to s sebou neměly děti. Od té doby jsme se neviděly. I když jsem se na večer těšila, byla jsem trochu nervózní, jak se budu cítit ve společnosti cizích lidí, a navíc dvou malých dětí.
Nakonec z toho byl skvělý večer. Příjemně jsme si popovídaly, padly nějaké lahve vína a na závěr večera jsme hrály deskovky, u kterých jsme se dost nasmály. Cítila jsem se dobře také proto, že na moje divnosti bylo nahlíženo jako na moje přednosti. Věděla jsem, že mě V. vidí, neustále mě zahrnuje do konverzace a sleduje, jestli se dobře bavím.
Malý V. si mě oblíbil, pořád se ke mně natahoval, že chce na klín a držel mě za prsty.
Byl to pro mě důležitý večer. Nejen pro to, že byl strávený ve společnosti milých lidí, ale také proto, že jsem poprvé viděla, jak vypadá rodina, ve které jsou dvě mámy. (A také jaké další problémy se s tím pojí.) Dozvěděla jsem se ale taky, že by možná nebylo až tak náročné si jednou (snad brzy, snad co nejdřív to půjde) dítě pořídit.
O něco dřív jsem zjistila, že specializované lesbian-friendly kliniky existují například v UK a v Barceloně. Včera jsem se ale dozvěděla, že I a V mají děti z kliniky pražské. Myslím, že by se dal od nich získat i kontakt a že by byly ochotné nám se vším poradit. Během večera jsme naťukly i nějaké další právní záležitosti, které by bylo dobré ošetřit.
To, že existuje takové místo v Praze, mě neskutečně povzbudilo. Navíc vidět rodinu V a I, které už to úspěšně podstoupily, udělalo všechno mnohem reálnější.
Dalo mi to úplně novou motivaci zapracovat na tom, abych se intenzivněji připravovala na CAE (na které nemám vůbec čas, protože buď učím, dělám přípravu na hodiny, nebo jsem v čokoládovně). S certifikátem bych chtěla začít víc učit (momentálně mám asi deset kurzů + suplování). Taky bych chtěla pořád pokračovat ve studiu (jak sama ve volném čase, tak od září snad opět na univerzitě), časem vydělávat víc peněz a konečně se přestěhovat. Mám úplně novou motivaci konstantně ze sebe dělat lepšího člověka. Už to ale není jen pro mě, ale všechno je to taky pro moje budoucí dítě.
O víkendu jedeme domů slavit narozeniny sester. Plánuju se zeptat mámy, co si o tom všem myslí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)