Zápisky konce léta

Výročí konce japonské okupace v Koreji a D. v kimonu. Taky se nějak ocitla na sešlosti korejských křesťanů. (D: Bála jsem se, že se všechno provalí…že nevěřím v Boha, jsem tak trochu antikrist a taky lesba. Čekala jsem kdy vzplanu. Pak mě donutili mluvit do kamery pro tu organizaci holly spirit movement, řekla jsem, že se mi líbila ta hiphopová část a přestali se mě ptát.)

S: Myslela jsem, že když budem starší, budem příčetnější, ale absurdity se spíš stupňujou.
V: Akorát se stále vzdalují a mizí hranice.

Kupcovo moudro: Crushi neporučíš.

L mezitím řeší rozparcelování pozemku, takže přemýšlíme nad tím, jak velkou bychom teoreticky v budoucnu chtěly zahradu. Volám mámě, kolik metrů má náš pozemek, abych si udělala představu a mamka mi řekne číslo ani ji nezajímá, proč se ptám. Nevím, co by se muselo stát, aby ji něco překvapilo.

Kdy jsem chtěla zachovat moment: Když jsme si šly v parku s Mem bosky koupit kafe z krámku na kolečkách.

Bonding time u H. - Moje mamka ukazuje R. zbraně

M: No a v tomto pekelném duchu to pokračuje dál.
V: Sama jsi pekelný duch.

Kafe s V. a T., ze kterého se vyklubal spontánní rozlučkový reunion. Nejdřív mňamky v rock’n’roll cafe a zážitky z Kodaně. Loučení se Z., která odlítá na rok do Anglie.

Konečně v Local Lokál - nejlepší hospůdka s neomítnutými cihlami a neonovými světly. Na zahrádce šňůry s duhovými papírky a křesílka, která se boří do štěrku. Výborný nápojový lístek, takže dvakrát My little pony s vodkou a brusinkovým džusem.

M. je tak fancy, že když přišla, tak se z toho Š. nemohla pět minut vzpamatovat. Číšník z ní byl tak rozhozený, že ani nedokázal spočítat, kolik jí má vydat. Vedle ní já ve svojí fluffy mikině s unicornem. Zrovna když jsem říkala, že už jsem nejspíš moc stará na to, abych si kupovala oblečení s infantilním potiskem, přišla nějaká paní tak po čtyřicítce v tričku s nápisem „Unicorns are real.“