Četla jsem Hraběte

po cestě do práce a měla jsem chuť psát básně:

Poslední den léta
a já pořád na jahodách na třešních,
hledám v trávě hrany tvého těla,
které obrušuje déšť.

Poslední den léta
a já pořád na borůvkách, v rybízu,
tvoje rozmočené utopené řasy
lovím z rybníka.

Poslední den léta
a já pořád na malinách, angreštu,
svoje dlouhé plavé vlasy
zapletla sis do větru.

**

Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Naposled když se ukázalo,
skočila jsem do průzračné vody lomu
s rozběhem
nestihla jsem si ani sundat šaty.

Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Vrací se do údolí
zrovna když slunce svítí nejupřímněji
s odhodláním
lišky si před ním řeknou dobrou noc
a uloží se ke spánku.

Nemám ráda tvoje zlé dvojče.
Zabijeme ho?

**

V knihovně jsou dveře do nikam.
Vždycky čekáš,
že každé dveře někam vedou,
ale tyhle
ne.