Náhodné zápisky a věty do korpusu

Doctor: I don't know. That's the trouble with hope. It's hard to resist.

Kocour má nový obojek proti parazitům. Když projde kolem, všechno voní po zeleném čaji.

S: Nechci nic říkat, ale z gay friendly lidí se často stávají gayové. Dívám se na tebe, Aneto.
K: Jako that ship has sailed podle mě.

D: Chci dceru jako on.

P: Si tak pluješ životem, jak nějaký kapitán na korábce.
V: Já jsem kapitán bez kormidla.

Někdy je nevýhoda mít hodně dobrou paměť. Pamatuju si spousta věcí, které mi kdy lidi řekli. Těžko zapomínám. A ještě hůř zapomínám věci, které chci zapomenout. Když si přečtu text k písničce, jako by se mi vyryl do mozku písmenko po písmenku a přehrával kdykoliv ta slova slyším.
Zvláštní je, jak se podobně hluboko zaryjou některé věty. Náhodně se mi pak vybavujou ještě po letech. Smazat se někdy dají jen tak, že je napíšu.
„Já jsem se do tebe asi zamiloval,“ napsala mi ta malá holka se zrzavým culíkem.
„Asi mi tak úplně nesedí jenom ten label holka,“ řekla mi v nočním parku nad ciderem a borůvkovýma cigaretama.
„Kdybys byla moje holka, já bych ti nosil snídaně do postele,“ řekl mi na naší zahradě pod hvězdným nebem na lavičce u ohniště.

Někteří lidé se za celý život nikam neposunou. A to je jedna z nejděsivějších představ.

I have to keep reminding myself that I’m not useless.

Čekám až jdou vosy spát, a pak jdu bosky do zahrady.