Cestou na vřesoviště nám v autě hraje lotyšský rap. Rádio pětka (pieci.lv) - nejlepší hudbička na výletky kolem Rigy. /Instrumenti - Apēst Tevi/
Magické lesy a černá voda. Na vřesovištích se utopili vojáci a tanky během WWII, jejich duše nám dělají společnost.
Nechoďte za světlíšky. Chodníčky už požírá voda.
Creepy lesní hřbitov s umělými květinami zářivých barev.
Kousek od vřesoviště začíná pláž a za ní Baltské moře. Sbíráme mušličky zmrzlými prsty. V moři se koupou šílení Lotyši. Na pobřeží hejna vran.
Snažíme se dostat k majáku. Místo toho přijíždíme k bráně s nápisem „border control,“ která má na vrátnici Rusa. Radí nám, kudy jet, abychom se vyhnuli pevnosti obehnané vysokou zdí a ostnatými dráty. Jedeme cestou, která v sobě má co kousek půlmetrové prohlubeniny.
Načínáme tramín a prohlubujem šílenství. (See what I’m doing here?) Jdeme kolem pole rákosu a hned za ním začíná pláž. Později večer jsem říkala jednomu drobnému Guatemalci, že hned vedle moře bylo „field.“ Překvapivě mi vůbec nevěřil. Po levé straně betonové pláty, pláž a moře, po pravé straně industriální komplex, do kterého nesmíme. Šplháme přes duny k majáku a pijeme víno. #happy times
Maják je jako vystřižený z muminího údolí.
Proklouznem kolem něj a vydáváme se na molo s vlnolamy. Promrzlé a šťastné zpátky do centra. Traumatizující boj o jídlo v „Lidu.“ Před ním obrovský vánoční stromeček s kuchařskou čepičkou. Lotyšské jídlo je největší mňaminka.
V centru rychlý nákup pohledů a pivo u ježka.
Mighty ohňostroj na oslavu dne nezávislosti. Oslavujem s českým vínem.
Scházejí se erasmáci a ochutnávají tramín. Lotyšská slečna vytahuje prskavky a všichni si jednu zapalujeme.
Poslední noc v ruském ghettu a brzy ráno cesta nekonečným Polskem domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat