Mrzlo, bylo devět hodin večer, z repráku v parku hrála náhodná lotyšská hudba, hledali jsme sochu opice ve skafandru and I was so happy to be alive.
Už jsme trošku umíraly, ale nemohly jsme se obejít bez návštěvy uměleckého squatu D27. Rozpadající se dům. V kuchyni hrálo opuštěné rádio. Všude voněly barvy a ředidlo. Zeď s nápisem „This is piece of art“ a naproti „This is not piece of art.“
Nejnáhodnější útržky papírů, fotky a obrázky. The feeling of missing someone who doesn’t exist. Stará magnetofonová kazeta Expressions 009, figurka igráčka a nápis: „You is the you,“ který mě bude ještě dlouho strašit ve snech. Save us from anyone at all.
Celý večer jsme zakončili na místě, kterému M. říkala kulturák. Koupili jsme si lístky za Euro, na kterém byli Morticia and Gomez Addams. Už si zkušeně objednávám na baru pro sebe světlé a pro L. tmavé pivo lotyšsky. Jenom po M. chtěli občanku.
Náhodný koncert lotyšské skupiny The creek s německým zpěvákem Janisem, jehož příjmení se už nikdy nedozvíme. Pily jsme lotyšké pivo a poslouchaly Janisův hlas, který hrozně připomínal Kings of Leon. Hráli je a taky Kooks a nakonec jsme všichni zpívali Proud Marry.
I've been dead inside lately, but that night I felt something / I felt everything for the first time in ages / How can people recharge properly without travelling?
Po koncertu vystěhovali židle a okna ucpali černými matracemi, aby mohl začít hrát DJ. K jeho hudbičce promítali náhodné výjevy z Afriky s ještě náhodnějšími nápisy. Měla jsem tu správnou opilost a chuť tancovat až do rána. M. a L. ale byly rozumné, takže jsme kolem jedenácté vyrazily domů. M. se svým typicky afektovaným způsobem radovala, že může mluvit česky a nikdo jí nerozumí a ve dveřích posílala hlasitě všechny do píči. Jeden chlápek se na nás otočil a vrazil nám do ruky načatou flašku cabernetu. What a time to be alive.
Žádné komentáře:
Okomentovat