V a I jsou dvě paní, které spolu žijí v dlouholetém vztahu a v poměrně pokročilém věku si spolu pořídily dvě děti. Starší holčička má kombinaci downova syndromu a autismu. Mladší je kluk. Obě dámy jsou výborné, a i přes všechny těžkosti si zachovávají skvělý smysl pro humor. Všichni před nimi smekáme.
Potkaly jsme se někdy koncem září v kavárně, a to s sebou neměly děti. Od té doby jsme se neviděly. I když jsem se na večer těšila, byla jsem trochu nervózní, jak se budu cítit ve společnosti cizích lidí, a navíc dvou malých dětí.
Nakonec z toho byl skvělý večer. Příjemně jsme si popovídaly, padly nějaké lahve vína a na závěr večera jsme hrály deskovky, u kterých jsme se dost nasmály. Cítila jsem se dobře také proto, že na moje divnosti bylo nahlíženo jako na moje přednosti. Věděla jsem, že mě V. vidí, neustále mě zahrnuje do konverzace a sleduje, jestli se dobře bavím.
Malý V. si mě oblíbil, pořád se ke mně natahoval, že chce na klín a držel mě za prsty.
Byl to pro mě důležitý večer. Nejen pro to, že byl strávený ve společnosti milých lidí, ale také proto, že jsem poprvé viděla, jak vypadá rodina, ve které jsou dvě mámy. (A také jaké další problémy se s tím pojí.) Dozvěděla jsem se ale taky, že by možná nebylo až tak náročné si jednou (snad brzy, snad co nejdřív to půjde) dítě pořídit.
O něco dřív jsem zjistila, že specializované lesbian-friendly kliniky existují například v UK a v Barceloně. Včera jsem se ale dozvěděla, že I a V mají děti z kliniky pražské. Myslím, že by se dal od nich získat i kontakt a že by byly ochotné nám se vším poradit. Během večera jsme naťukly i nějaké další právní záležitosti, které by bylo dobré ošetřit.
To, že existuje takové místo v Praze, mě neskutečně povzbudilo. Navíc vidět rodinu V a I, které už to úspěšně podstoupily, udělalo všechno mnohem reálnější.
Dalo mi to úplně novou motivaci zapracovat na tom, abych se intenzivněji připravovala na CAE (na které nemám vůbec čas, protože buď učím, dělám přípravu na hodiny, nebo jsem v čokoládovně). S certifikátem bych chtěla začít víc učit (momentálně mám asi deset kurzů + suplování). Taky bych chtěla pořád pokračovat ve studiu (jak sama ve volném čase, tak od září snad opět na univerzitě), časem vydělávat víc peněz a konečně se přestěhovat. Mám úplně novou motivaci konstantně ze sebe dělat lepšího člověka. Už to ale není jen pro mě, ale všechno je to taky pro moje budoucí dítě.
O víkendu jedeme domů slavit narozeniny sester. Plánuju se zeptat mámy, co si o tom všem myslí.
Žádné komentáře:
Okomentovat