V srdcích žár

Nevím, jestli to byl záměr, ale Č. se povedlo složit písňový text, který dokonale zachycuje, jaké to je být studentem UPOLu (případně KASu).
Poslouchám tu písničku v trolejbuse cestou na hodiny, když řídím anebo uklízím. Už ji umím skoro zpaměti a je v ní všechno. Jinými slovy krásy Olomouce a utrpení studentů na podkladu Sheeranovy I see fire.

Noc je až k ránu dlouhá, káva královna drog. Kolem se míhá šmouha, to ti ubíhá rok.
Noci nad skripty na bytečku, půlnoční instantní káva, která mi zničila vnitřní orgány, a sedánky v kuchyni na zemi. Nohy v papučkách a Kryštůfkova hebkost. Kolem jedné nebo druhé ráno unavené zahrabávání do postele pod peřinu a pod hromádku oblečení na ní. Než se stihneš vzpamatovat, je tu další zkouškové a hned vzápětí píšeš bakalářku a čekají tě státnice.

Zatím se tréma schovává za punčové stánky, Bože kéž ty stránky spálí srdce žár.
Zimní Olomouc s jiným druhem punče na každém rohu. Zajdem na jeden punč je to samé jako zajdem na jedno pivo. Punčová pasáž a roztopení gumoví medvídci ve víně. Ovínění cestou domů v září pouličních světel za zvuku křupání sněhu při každém kroku.

Za mnou je půl rok dřiny, přede mnou právě tak. Dech i spánek se krátí, v břiše mě svírá. A jen poslední víra chrání srdce žár, že můj příběh stejně za to stál.
Po skončení zkoušek v zimním semestru maximálně volný víkend před začátkem toho letního.
Neopouští nás ale vtípečky ani láska k japonštině.
Po ukončení studia vědomí, že si ty krásné tři roky šílenství poneseš navždycky s sebou.

V srdcích žár, na prach tě spálí.
Find what you love and let it kill you.

Život ti přijde krátký, jenom pár normostran, nacpi se mezi řádky, vepiš tam sebe sám.
Sepisování seminárek a diplomky znak po znaku.
V duši pálí stálý srdce žár.

A možná vůbec nejhezčí pasáž: Až otevřou se brány já nepoznám strach. Zůstanu navždy s vámi v srdci v myšlenkách.
I když už nestuduju, pořád cítím silné pouto jak s bývalými spolužáky, tak se všemi ostatními studenty japonštiny, kteří prožívají pořád téměř to samé, co jsme zažili my.
Nezapomenu, jak Č. na divadle při těchhle verších zatínala pěsti, protože to určitě cítí podobně.

A tramvaje tesklivé jsou, volají na mě z dálky. To je Olomouc, navždycky domov, který mě volá zpátky.