pátek 12. května 2017

Get yourself a shrink

Sestra sdílela inzerát od realitky, že je dům (vlastně skoro vila) po babičce už na prodej. Stáhl se mi z toho žaludek.

Všechno je odtamtud vystěhované a buď uložené v mém bývalém pokoji, ze kterého už je dávno skladiště, nebo hůř - rozprodané.

Možná jsem ráda, že jsem u toho nebyla.

Chvilku jsem se těmi věcmi probírala, když jsem si šla k sobě do pokoje pro další díl Harryho Pottera. Prohlížela jsem si hlavně knížky a babiččiny šperky, se kterými jsem si jako malá hrála.

Máma říkala, že v poslední várce věcí přivezla i jeden atlas zvířat, ze kterého jsem si jako dítě zapamatovala podle obrázků celé názvy všech zvířat, které v něm jsou.

V poslední době narážím na připomínky, jak zvláštní dítě jsem byla. Matně si vzpomínám, že zapamatovávání těch zvířat pro mě byla obrovská zábava.

Uměla jsem číst ještě než jsem šla do školy. Někdy na začátku školní docházky jsem si dělala výpisky z knížek, které jsem četla. Třeba právě z Harryho Pottera. Psala jsem si seznamy kouzel, postav, famfrpálových družstev, kouzelných tvorů. Když jsem četla Robinsona, psala jsem si nové pokroky, kterých se mu podařilo dosáhnout. Kdo sakra tohle dělá.

Ráda jsem recitovala a zpívala před publikem. Už ve školce jsem uváděla besídku.

Pamatuju si, že druhá babička tvrdila, že jsem chytré a vnímavé dítě. Asi nejlíp věděla o všech těchhle věcech. I’m not sure, but I think I did like to be the smart one.

Možná to bylo trochu tím, že se mi narodily sestry-dvojčata, když mi bylo dva a půl roku, a rodiče už na mě neměli tolik času. Proto jsem si hodně hrála sama venku nebo si četla.

Nepamatuju si, že by rodiče někdy projevili nějakou extra radost z jakéhokoliv mého úspěchu. Ve škole jsem vždycky měla jedničky, účastnila se všelijakých soutěží a občas jsem i něco vyhrála. Obdobné to bylo i při maturitě, u přijímaček na výšku a během dalšího studia. Byl to zajetý standard, že jsem úspěšně složila všechny zkoušky, většinou na poprvé. Stejně tak i se státnicemi a obhajobou.

I don’t know if my parents either don’t care or aren‘t able to express their emotions.

O víkendu jsem mámě nadšeně vyprávěla o svých plánech do budoucna týkajících se rodiny. Překvapila mě její vlažná reakce. Nutí mě to přemýšlet. Je to tím, že už je prostě unavená ze všech starostí? Brala by to jako další starost, jak to napadlo B? Je to tím, že mi prostě nechce zasahovat do života a je rozhodnutá respektovat jakékoliv moje rozhodnutí? Souvisí to s tím, že nebudeme „normální“ rodina? Je to tím, že je taková a prostě nedává najevo nadšení z věcí, ze kterých jsem nadšená já, jako to bylo vždycky?
I have no idea.

Nicméně ze šperků po babičce jsem si vybrala přívěšek ve tvaru alpské protěže na sametové stužce. Nikdo jiný by ho stejně nenosil. Máma má na krku zlatou alpskou protěž na zlatém řetízku, který nikdy nesundává.

Žádné komentáře:

Okomentovat