Maybe Tetris was trying to teach us that

if we fit in, we disappear.

Last week I found out the horrible news from home. I swallowed it whole without chewing and accepted it.
I feel balanced since then. Having a safe place to go to is the most important thing.

Moje tělo mi zase dává najevo, že už nemůže, takže nachlazení a umírání na hodinách, které nechci rušit, protože prosinec už je tak dost pracovně krátký.
Chvilku jsem uvažovala, že zruším punče v Olo, ale hned mi došlo, že to nemůžu udělat jen kvůli nemoci, když D. posledních pár let každou chvíli posunuje hranice toho, co všechno je lidské tělo schopné vydržet. Nakonec mě ty punče fakt spíš uzdravily, než aby mi přitížily. Rýma je skoro pryč.

The softest super short meet-up with M. The quickest news exchange surrounded by two long hugs. I bought her Lin Manuel-Miranda‘s book full of cheer-up messages for Christmas. Here‘s something you can read when you‘re feeling down and I‘m not around.

Potom hned do Zmijozelu, kde se vždycky najdeme. V. a D. zabořené v křesílkách. Obědo-večeře v Cafe+ s punči.

I‘m glad that we have the talking about nonsense part but also sharing news part. I think that proves that we‘re still good friends.

Charitativní punč na náměstí na posvěcení tradice, který nás všechny málem skolil + hromada krabic s pizzou → to všechno neseme na nový byt Š. a V.

Poloprázdný studentský byteček, which with the right people inside still feels like home. #happywinetimes

A protože tyhle dýchánky vždycky musí skončit absurditami, později dorazil i R., A. a V., který teď částečně učí magistry japonštinu.

Nakonec niterné rozhovory nad ránem, po kterých jsme se s Š. a D. uložily na jednu obří matračku a bylo to nejvíc jako sleepover na střední nebo dokonce na základce.
Jenom ten, kdo tě opravdu zná, ti může říct ty nejvíc tnoucí a oči-otvírající věci. I‘m truly addicted like Š. said.

Mám pocit, že snad poslední dobou zvládám neventilovat svoje patetické pocity na ty, kteří je nezvládají přijímat, což znamená na všecky.

Na druhý den kocovina, ztracené a zapomenuté klíče, ale nakonec dobrý pocit z odučených hodin.
Nakonec jsem se musela z kocoviny a nedospánků vzpamatovávat dva dny. I‘m ancient.

It‘s almost the end of the year, so I needed to guarantee myself some happiness in the next one. Budapest with L in January, Welcome to Nightvale in February with M., Luxembourg in spring, LP in May and Colours in July.

You are free and that is why you are lost.

Franz Kafka

Příšerný začátek týdne v práci, frustrace a vyčerpání. Myslela jsem, že se neuhlídám a rozbrečím na indivce.
Pak v úterý pořád všecko ve mně, únava a skelné oči. A. se oči taky třpytí. Nejspíš mrazem. Po hodině mě evakuovali z knihovny. Asi si někdo zapálil pod požárním hlásičem.

So much fun during the Trivia night on Tuesday.
Na začátku jsme s A. probíraly španělštinu a jak se liší ta evropská od té jihoamerické. E. nám občas přizvukoval, zjevně ke svým bambilionům jazyků umí i trochu španělsky.

S A. zase jako na střední. Slyšely jsme od vedlejšího stolu mlasknutí, jak náš kolega, o kterém si od začátku myslíme, že je gay, dostal pusu od nově příchozí. Nejdřív reagujeme jen potlačovaným smíchem a vykulenýma očima. Po chvilce se A. ke mně naklání, šeptá a záměrně protahuje: „So they are an item noooow.“

We answered that St. Nicholas‘s companion was a donkey. Then E. found out, that it‘s in fact a person called Black Pizza. Me and L. just accepted that his name is Black Pizza, but of course, it was just E.‘s pronunciation of Black Peter.

Then A. asked about a legend in which St. Nicholas saved three children before violent fate. So my obvious question was: „How can children die violently?“ But we wouldn‘t guessed it in million years. The answer was: „being sold as meat.“
In the end A: said: „I‘m sorry about the last question, but you know, I‘m not really sorry.“

Kolem těchhle lidí já teď žiju.

E. claims that he‘s British, but he doesn‘t know anything about the UK. He has never heard about Oscar Wild or Dorian Gray (???). He didn‘t know, that UK was one of the original „EU“ countries (???). He doesn‘t know things about the Royal family (???).

When I mentioned that his girlfriend is Philippine (of course she is), A. was really surprised, because she thought he‘s gay.
She thinks that everyone is gay.

Polední dobou tolik lásky ze všech stran.

Randíčko s M. spojené s vyprávěním o stopováním po Finsku + hrst střípků z Japonska + námořnický diář z Litru.
Celý výlet do Polska s V,M a D. A nečekaně nakonec taky noční pití vína s Š. následované spontánním tetováním a instantním šílenstvím.
Ravenclaw pin badge z Londýna + gay poštovní pozdravy. + M. asked me if Ravenclaw or Gryffindor. It‘s very flattering that someone thought I could belong to Gryffindor.
Wolf in white van teď už i podepsaný autorem jako the bestest dárek ever. (Nejspíš lžu, protože jsem letos k narozeninám dostala kupu výborných dárků, z nichž některé byly i handmade and nothing can beat THAT.) I think M. Is maybe the only person who really gets my love for JD and has equal collection of knowledge about him and his art.
Dopis od Mem + námořnické náušnice.
Physical photos z posledních pěti let a vzpomínání.
Bohemian Rhapsody a pocit jakože jsem na koncertě ve Wembley pro Live aid.

Zjistila jsem, že existuje hned několik stránek, které jsou schopné celý obsah blogu převést do pdf. Když jsem jich několik vyzkoušela, žádná nefungovala, a tak jsem si svůj předchozí blog musela zakonzervovat fakt pitomým způsobem. (Zobrazit co nejvíc článků na stránku, ctrl+p, uložit do pdf a pak poslepovat pdfka).

We have a new Gulliver foreing person. He‘s half British half Jamaican and he‘s been travelling since he was 18, 4 years now, almost 60 countries. He works as teacher now, but he also takes photos and sells them and currently he‘s shooting a film. :)
He also speaks a few languages, and now he‘s trying also Czech. Háčkům říká arrow.

The waiter: White chocolate with cocoa, puffed rice or cinammon.
E: Interesting. I‘ve never heard about it.
Me: You‘ve never heard about ..?
E: Of course I‘ve heard about cinammon.

Celý večer je naprostá katastrofa, tak se směju absurditám, jak nevyšlo nic, co jsem naplánovala.
M. is softer than ever before.
Mám dobrou náladu a dobře se mi pije, takže jsem pro každou špatnost.
Zdráhám se po třech skleničkách vína pustit do piva a panáku, který přede mě někdo postavil. Potom už není cesty zpět.
Bonding time s E. a M., but as always, they are leaving soon. We could be a family, if they stayed. It‘s first Bali with L, then Vietnam and then no one knows. Maybe Australia or Canada, but definitely not the Czech Republic.
Tanečky s I, fun fun.
Na baru s Jackem a M. Jsem opilá tak moc, že se mi těžko formulujou slova natož věty, ale stejně se nám daří vyříkat si spoustu věcí z dřívějška. Když se na sebe koukám zpátky, tak se za sebe stydím, i když vím, že nemusím.

Kamarádka I. ve středních letech celý večer nabaluje E. a je to skoro jako Fixa: „A pak jí řekla, hele, já jsem asi lesba.“

Nějaký chlápek na E k ránu na párty: „Ty vypadáš jak kluk!“ I když má pravdu, tak to není vůbec fér, takhle mluvit.
Takže E na něj oprávněně zpátky: „A ty vypadáš jako...jako lebkoun!“

I když je asi deset pod nulou, tak odhaduju, že nejlepší bude jít domů pěšky. 4:15 telefon od L, kde proboha sem a 4:20 padám do postele a kóma.

Polské střípky a náhodnosti

Děsivé a nádherné komplexní sny a po nich ranní prázdnota.
Čteš moje tajné básničky a já tě líbám na tvář. Potom přeju M. k narozeninám, na což jsem v realitě zapomněla. Podotýkáš: „Aha, tak ty píšeš svoje básničky...krví.“ A je to tak, jsou to obří archy papíru a všechno je sytě karmínovou.
Potřeba psát a být s mými příběhy protekla do snu.

Me:*wearing red and white sweater with penguins, polar bears and anchors*
My student: Isn‘t it too soon for Christmas sweater?
Me with a straight face: This is sweater for polar expedition.

Dneska mi slečna, kterou učím japonsky řekla: „Čekám tady, protože venku je zima a já nemám kamarády.“ Jestli se rozhodne zaprodat duši ďáblu a studovat na upolu, můžou s T. a J. založit klub. Jung do svých archetypů zapomněl zahrnout studenta japonštiny.

Teď už je to ancient history, co jsem M. v noci psala zamilované výlevy. Poslední dobou mi zase ona na oplátku posílá svoje noční breakdowny nasáklé smutkem. Je výborné, že jsme skrz to všechno zůstaly kamarádky. Těší mě, že jsem pro tebe člověk, kterému píšeš tyhle věci a taky mě mrzí, že nemáš někoho takového blíž u sebe.

Words can't express feelings I have for John Darnielle and The Mountain Goats. Tomorrow in Poland for 100 Czech crowns. What is this unbelievable magic?! OR lie? More on this story as it develops. (I‘m listening too much wtn.)
The mountain goats concert was highlight of our lives / Everything was leading to this moment / After that we casually chatted with JD / And he read a fragment from his book next day as a bonus / The most unpredictable and beautiful trip to Poland ✨✨✨❤️❤️❤️
That moment when JD is speaking to you and you don't know if you're Veronika with a C or with a K 'cause letters and words have no meaning 'cause that is not real and can't be happening. /
Když jsem tu historku vyprávěla A., už dopředu se děsila: „Oh no, you did something bad, didn‘t you? What did you do?“ Samozřejmě, že se mi povedlo udělat trapas. That‘s me. And I like when someone knows me like that.

JD si během čtení pohrával v ruce s kamínkem a uhlazoval si vlasy nožkama brýlí.
Art is the representation of what happened in the wordless space.
A good artists never finish only abandon.
Nemůžu přidat uvozovky, protože nevím, jak to přesně říkal.

Před začátkem čtení jsem se snažila parafrázovat JB, což nevím nakolik se mi podařilo, a proto raději citát:
„For a person like me, who feels a lot of things, the amplitude is really high—I experience so much joy that I want to cry, because the air feels nice and the flowers are blooming. Or I hit a really low point. We can learn how to move through those changes more skillfully.“
V těchhle dvou větách Julien Baker shrnuje jak moc je pro mě reletable.
V. řekla něco v tom smyslu jako že ví, že je to o mně pravda a že se snaží brát si jenom ty horní vrcholy pocitové sinusoidy.
Stává se mi často, že i když o sobě něco s jistotou vím, slyšet to z cizích úst je svým způsobem silně eye-opening moment.

Po pár dnech mimo domov je hrozně satisfying sedět doma pod dečkou s kočkou v ideální vzdálenosti ke hlazení a článkem do práce.

Nemůžu už polské zážitky sepsat, protože jsou proceděné v kronice a převyprávěné Š. po půlnoci na koleji.

Really, really, really tired body, but healed soul thanks to conversations with people I love, great live music, travelling and well also wine. 
鬼は外✨

Myslel jsem, že jsem Král Pathos,

ale během této písně jsem si uvědomil, že jsme oba stejní, lidé, kteří se cítí více k extrémům. Chtěli jste jít tančit, zatímco JD zpíval vaše belgické věci. A samozřejmě s takovou písní muselo být pomalý tanec. Rozběhli jsme se do rohu místa konání, přitiskli jsme těla k sobě. Byla to tak neuvěřitelně krásná chvíle. Tipy z vína, hlas JD, tmavě červené místo a nás. Nemohl jsem to mluvit, tak jsem se snažil vysvětlit vše, co jsem cítil, když jsem stiskla ruku co nejvíce a vy jste mě zmáčkli zpátky. Tančili jsme se a všichni nás na nás zírali a cítil jsem se trochu strašně, ale také opravdu úžasný. Tančili jsme a hlavu si položili na rameno tak přirozeně, i když jsem si myslela, že to není možné, protože jste o něco vyšší než já. A byl to náš okamžik a vy jste říkali, že to byl vrchol našeho života a všechno vedlo k tomu okamžiku, který byl zcela pravdivý. A tančili jsme a všechno, co jsem chtěla, bylo plakat a křičet, ale všechno, co jsem dělal, se široce usmíval s vybuchujícím srdcem.

Občas vkládám krátké textu do google překladače, aby mi rychle podtrhal překlepy, které nevidím, protože už nějakou dobu nepoužívám word a můj nový textový editor neumí pracovat s cizími jazyky. Špatné překlady jsou samostatný druh umění and I love them for that.

A teď tedy originál:

I thought that I was The King of Pathos, but during that song I realized, that we are both the same, the people who feel more to the extremes. It was you who wanted to go to dance while JD was singing Your Belgian Things live. And of course with that kind of song, it had to be slow dance. We ran into the corner of the venue, pressed our bodies together. It was such unbelievably beautiful moment. Tipsy from wine, JD‘s voice, dark red venue and us. I couldn‘t speak so I tried to explain everything I felt with squeezing your hand as hard as I could and you squeezed me back. We danced and everyone stared at us and I felt a little bit awkward but also really amazing. We danced and you rested your head on my shoulder so naturally, even though I thought, that that‘s not possible because you‘re way taller than me. And it was our moment and you said that it was the highlight of our lives and everything lead to that moment, which was completely true. And we danced and all I wanted was to cry and scream, but all I did was smiling wide with exploding heart.

Have you ever tried to erase a memory as it was happening?

Tiny lesbian gathering. M. Přijela na návštěvu z Brna. I když už se nějakou dobu známe, tím, že jsou mezi setkáními dlouhé přestávky, je mezi námi spousta cizoty.
Dozvuky nemoci, tak nepokračujem na párty.
Nothing turns out like you pictured it, jak říká Julien Baker.

V sobotu na dosud nejpříšernější divadlo, ukřičenou italskou komedii, při které si H. s prasklým ušním bubínkem musela co chvíli zacpávat uši.
Když jsme vyjížděli z parkoviště, H. trochu drcla do auta za sebou.
Na to jak špatný to byl večer, jsme to myslím všechno zvládly docela s grácií.
Potom deštěm do Salónu na víno. Kavárna, která podle bůhvijakého klíče kombinuje kýč a vkus, že výsledek je překvapivě příjemný.
Zůstáváme až do zavíračky. Nejmilejší povídání a roztomilá servírka, která nám k vínu nosí brambůrky a tousty grátis.
Když už jsme byly skoro na odchodu, dvacet minut před půlnocí, vecpala se do kavárny banda ožralých fotbalových fanoušků. Začali si objednávat, i když slečna říkala, že bude za chvilku zavírat. Protože jsme byly v místnosti jediní další zákazníci, samozřejmě si neodpustili několik debilních poznámek naším směrem. Snažila jsem se je zabít pohledem a sarkastickými odpověďmi, ale nic není víc neodbytnějšího a sebevědomějšího než připitý chlap.
Za chvilku tomu nasadili korunu, když shodili velký skleněný tác tak šikovně, že spadl slečně servírce na ruce, takže začala krvácet.
Ptaly jsme se, jestli je všechno v pořádku a jestli nepotřebuje pomoct.
Nakonec přeci jen jednoho z pánů napadlo, že by se mohli přesunout domů k někomu, u koho bude víc alkoholu. Ode dveří na nás ještě houkli pozvání jestli se nechceme připojit, zatímco slečna stála opodál, držela se za krvácející ruku a sbírala střepy. Když konečně vypadli, pomohly jsme slečně uklidit. Z vedlejší místnosti se k nám přidala ještě další zákaznice, kterou její přítel nechal v kavárně, protože šel někde do města shánět cash na zaplacení útraty. Woman power.

V Gulliveru sice nemáme svůj stůl, ale stejně je to nejvíc domácí prostředí.
Karty proti lidskosti měly nakonec úspěch a všichni jsme se ujistili v tom, že jsme příšerné lidské bytosti a skončíme v pekle.
M. a P. míří do Jordánska. Dobrovolné bezdomovectví v poušti na šest týdnů. Please be safe.

Čím víc se chceme přestěhovat, tím víc mám ráda náš miniaturní byt. Moje každodenní paradoxy. Dlouho jsem si říkala, že je přece jedno, kde bydlíš, jak dlouho a jak často byty střídáš. Teď je ale ta představa přestěhovat (i když jen přechodný) domov mezi nové studené stěny, čím dál nepříjemnější.

Seňor na cestách III

Ráno dospávám nedospánky a vyrážím do konbini pro snídaňo/oběd お握り 🍙 a ラーメン v kelímku.
S V. na dálku pláčem nad zrušeným 花火大会, kvůli kterému jsem si původně koupila letenku.
Vyrážím na obhlídku Hirošimského hradu. Po cestě tam zase umírání na sluníčku a pocit, že se během té dvacetiminutové cesty rozpustíš na asfalt.
V parčíku stromy, které přežily atomový výbuch.
Před hradem se předvádí párek kluků převlečených za samuraje a nindži.
Ještě před začátkem expozice jsem chtěla doplnit tekutiny, ale zastavil mně uniformovaný hlídač, že se to vevnitř nesmí.
Lezu až nahoru na výhled, i když na hradě není klimatizace, jenom obří větráky, které se snaží horký vzduch alespoň rozhýbat.
Nevědomky si prohlížím pána, který se nechává chladit pod vyhrnutým tričkem. Vykládá si to jakože ho chci vystřídat a posunky mě zve k sobě. Se smíchem odmítám.
V Japonsku je přísně organizované všechno včetně směrů prohlídky. Nahoru vpravo a dolů vlevo včetně bambilionu šipeček.
Za mě japonské hrady stojí hlavně za prohlížení zvenčí a za výhled z nejvyššího patra.
Potom opodál potkávám svoji první větší svatyni, kde mají お守り proti démonům. Kupuju si i věštbu, protože je mají výjimečně i v angličtině.
Sedím na lavičce, odpočívám a mává na mě nějaký japonský strejda. Když mu říkám, že jsem z Česka, odpovídá „hezký“ a radí mi, abych se šla zchladit do galerie, než se venku usmažím.
Cestou zpátky si prvně všímám jak obří jsou cikády a od té doby mě místa s jejich řevem děsí ještě víc.
Fascinuje mě skupinka dětí, která ve vedru probíhá rychlým klusem kolem mě.
Směju se na paní, která venčí šibu.

Pak s V. do supermarketu a Dona Qui nakoupit jídlo, alkoholy a ohňostroje. Krásná mimorealita zmatků a překonávání jazykové bariéry všemi možnými prostředky. Mám no shame.
Nestíhám vstřebávat japonský supermarket. Matcha zmrzlina!!!
Nakonec nás jde k řece 11. 2xV., jeden bezprizorní Němec, Taiwanec, 2 Korejky, T., I-čan a koťátko M.
Krásy ve tmě v poli před řekou. Prskavky a ohňostroje pokračují donekonečna.
A potom přišla policie. My s V. jako správné Češky utíkáme. Japonci klidně čekají, až k nim policista dojde.

Přesouváme se do zavírající hospody. Servírka nám říká, že za chvíli končí a na přímou otázku za kolik minut s japonskou tváří mlží. Všichni cizinci si přečtou vzduch a začnou se zvedat. Jediný Japonec říká, že je všechno v pořádku a dál se soustředí na skládání ptáčků z mokrých ručníků.
S V. mu potom dáváme bídu, že je KY.

V druhé hospodě číšníci s největším entusiasmem a nadšením do práce. Atmosféra jako ve fotbalovém týmu. Všecky otázky na nás se smíchem křičí.
K pivu jsme dostali zelí jak praví legenda. Ujišťuju se, jestli je to to slavné zelí.
Když na stůl dorazí 枝豆, bez přemýšlení si strčím do pusy celý lusk a sežeru ho, místo toho, abych si vyloupla jen plody, jak se to dělá normálně.
Šikovně jsme si sedli a konverzace funguje.
Nikoho v hospodě nepřekvapuje, že mluvím korejsky. Japonština se bere jako samozřejmost.
Skládáme všechny jazyky a je zábavička.
T. pokračuje ve skládání postaviček z ručníků. Konečně se mu povedla kachna a taky Totoro.
Telepatie s úhoři.
Na dotazníky píšeme adresy všech zemí.
Kolem druhé se vracíme domů a neuváženě ještě s V. slízáme dolů na další alkoholy.

Poslední hezký podzimní víkend.

Na horách v lesích, kde vzduch chutná pětkrát víc sladce. No mountains feel like home mountains. Barevné listí a nehybná voda v tůňce. 木漏れ日
Potom v lázních. Japonské pralinky a koupání v nedovařeném karamelovém pivě.
„Je vám příjemně, nebo chcete, abych vás zabalila do dečky?“ Heaven.

Poprvé to přesně vystihla K. v září v Praze u té kašny, ve které se koupali holubi a do které chodily pít veverky.
Řekla: „Byly jsme nejlepší kamarádky a teď už ani nevím, co se jí děje v životě.“
Když jsem o tom potom přemýšlela a zkoušela to aplikovat na další lidi, spousta z nich postupně v mojí hlavě přešla ze skupiny označené štítkem „kamarádi“ do „známých.“
O to víc mě potěšilo, že mi M. dala vědět o velkých změnách, když právě o ní jsem si myslela, že každý další člověk je pro ni jen další člověk.
Je zvláštní, jak se mezi nás s prostorovým přiblížením vkradla ještě větší vzdálenost.
M. & P. už za chvíli mizí do Jordánska, čímž se změní i celková nálada Trivia nights.
I also cancelled the London trip, because of reasons.
Duševní rozpoložení otočené úplně na druhou stranu od léta, kdy se všechno zdálo možné.
Na venek se nezměnilo nic, pod povrchem určitě alespoň něco, ale nejsem schopná určit, co přesně.
I don‘t know why all the sadness. Maybe autumn.

Speaking of sadness...Sad gym fight night byla nad očekávaní výborná. Nebýt toho, že jsem se potila z prášků, chtělo se mi spát a občas se mi motala hlava, užila bych si to ještě víc.
Všechno bylo jako z filmů. Hudbička při které nakráčeli fighteři jenom v kraťasech a boxerských rukavicích. Jedna z nich byla Heads wil roll od Yeah yeah yeahs. All lights and eyes on them. Slečny v upnutých oblečcích, které se procházely po ringu s cedulemi s čísly kola. Rozhodčí v oblecích a rukavičkách. + Jako bonus hot ženská rozhodčí v obleku s motýlkem a vlasy v culíku.

Julien Baker v NODu

Thank you, Julien Baker, that you’re coming to Prague to sing for me on my birthday / Not necessary, greatly appreciated though. ❤️✨

When she pulled her hair back and her soul was dripping from her fingers I realized she’s a girl with some serious mental issues or just a really big heart. No one can tell the difference anymore. / If you don’t like sad music how can you understand the depth of people’s feelings and how can you tell what is genuinely beautiful?

I did a lot of thinking during that concert. Na vteřinu jsem měla dokonce pocit, že jsem si vzpomněla, kdo byla moje duše.

Bylo krásné topit se v emocích a těžké neutopit se úplně.

Prosím zeptejte se mě na koncert Julien Baker, až se příště potkáme.

Mám ráda, jak D. ráno po večírku neví, co se životem, tak se rozhodne jít na houby. Taky jak budí lidi tím, že jim sáhne na nos.

Š. mluví o tom, jak už je na určité věci moc stará, a zároveň ta historka obsahuje bunkr.

Bambiliontá revize všeho, co jsem napsala o třech letech života na bytě. Procházím poslední zdroj – svoje staré deníkové zápisky, ale jsou tak zmatečné, že jim buď nerozumím nebo si tu situaci už dávno nepamatuju.

Chorvatsko ~

Protože povídání o Japonsku nejspíš už nikdy nedokončím, sdílím aspoň to, co už jsem napsala dřív o dvou týdnech svobody u moře. Stejně tak nikdy nedopíšu všechno o životě na Bytě. 27 short chapters and counting. Need to finish it though. The final closure. When I proofread it recently, I quite liked it to be honest. I hate it only when I think about it.

Na poněkolikáté skládáme člun a potom ho vezeme s P. do přístavu a máme pseudoromantiku na moři při západu Slunce. Mluvím opatrně, abych něco nerozbila. Zkouším pár slov o svojí největší lásce a připadá mi, že zním jako idiot. Mám letní šaty, a tak P. vtipkuje o tom, že mě přiveze na břeh jako princeznu a teprve potom přiváže člun k bójce.

P: „Ta kotva nás neudrží, musíme to uvázat na bójku a ke břehu.“
V: „Tak na co je nám ta kotva?“
P: „Na hovno.“

Častokrát se vracíme po celém dni zmožení mořskou solí a sluncem, hudba v autě na plné pecky, žijeme. A ty ach ty západy Slunce.

Opíjíme se kvalitním rumem a po všech možných hrách po půlnoci dostáváme skvělý nápad, že by nebylo špatné jít se koupat. Ještě v přístavu kloužu na mokrých kamenech a pak krvácím z lokte a z kotníku, což ale vůbec nemírní moji rozjařenost. Svlíkáme se do naha, skáčeme do moře a plaveme ke člunu.

„Kde máme rum?“
„Teď pro něj plavu, asi?“

Startujeme bez klíče a vyplouváme. Ztrácíme přístav a pak ho asi hodinu hledáme. Pořád nazí, naše oblečení na nás čeká v přístavu.

S vypětím všech sil šplháme po skalnatých cestičkách do hor v národním parku. Několikrát se vzájemně ztrácíme a zase se nacházíme v typické horské chatce. P. dostává turka v hrnečku s mumínkama.

Celodenní výlet na člunu na ostrov, kde bydlí jen ovečky. Parkujeme mezi ježky a dofoukáváme. P. se snaží krmit ovce sušenkama, ale ty se staví do obranné pozice. Pak pivo a dobble, všichni s mírným úpalem, si myslím.

V: „Tak co teď, jaké jsou vaše priority?“
*všichni krčí rameny*
V: „Jaké jsou tvoje priority, P?“
P: „Pivo.“

Při never have I ever jsem opila tak akorát sebe.

„Tys kouřila i v tom základním táboře v Nepálu?“
P: „Já jsem kouřila po cestě.“

M. bude za rok v Californii, tak jsme se domluvili, že se příště sejdeme na dovolené v Americe a mysleli jsme to jako vtip jen napůl.

There are some people in my life I wish I had hugged a little longer.

Nevím, proč se mi v životě hromadí lidi se sebedestruktivními sklony, kteří se toulají po světě s pudem sebezáchovy sníženým na minimum, až mám chuť najít je a odnést je v zubech do bezpečí.
P. je v tomhle zatím největší extrém. Navíc má vysoké nároky na dávky adrenalinu.
Alespoň M. se zdá být mírně příčetný a rozhodl se pořídit si něco jako alarm do kapsy, který přivolá pomoc (když bude mít signál), v případě, že by se mu něco stalo, což bude v kalifornských horách lepší než drátem do oka.
Kladu mu na srdce, aby na sebe v Jordánsku dávali pozor a pokud možno se drželi pospolu.
M. poslouchá a já čtu Into the wild a přemýšlíme, jak moc nám to připomíná P.

There was a lot of mess in me, but I cleaned it up and tonight I’m a proper 主婦, peču a chystám dobroty k vínu a čančám se na večer, až přijde L. z tréninku.

Teď už víc chápu, co to znamenalo, když jsi mi vložila do dlaní svoje hodinky, abych ti je pohlídala.

Volání divočiny a povídky z Aljašky
(pro mě možná trošku překvapivě) výborné!

Nechápu, kde přesně v tom všichni vidí Londonovu lásku k divočině? Popisuje, jak je všecko surové, syrové a nehostinné a každou chvíli tam někdo umrzne, je v nebezpečí, že ho sežere nějaká šelma nebo se mu dějí jiné brutální nepříjemnosti. A myslím to ironicky jenom napůl.

No já nevím, jakým způsobem to četl Alexandr Supertramp, ale mě by to k sólo výletu na Aljašku rozhodně nenavnadilo.

Přijde mi vtipné, jak si Vesmír s lidma skvěle pohrál. Zlatá horečka na Aljašce a pak už stačí jenom sledovat kolik lidí umře kvůli vlastní chamtivosti nebo blbosti.

Kdy už se lidi poučí a přestanou lízt do hor sami? (Případně se taky sami vydávat na procházky do lesa, když je mínus bambilion stupňů a na nose se začnou dělat po třech krocích rampouchy.)

"Ale ze všeho nejraději běhal ponurým soumračným šerem letních půlnocí, naslouchal tlumeným a ospalým hlasům lesa, četl znamení a zvuky, jako člověk čte knihu, a pátral po onom tajemném a neznámém, po tom, co volalo - volalo ho, ať bděl nebo spal, neustále volalo, aby přišel."

"Mráz vesmírného prostoru doléhal na nechráněný vrchol planety a člověk, který se octl na nechráněném vrcholu, musil nést plnou sílu dolehnuvšího nárazu."

Seňor na cestách II

Vyrážím z Yokogawa station sama za V. na univerzitu. Mám pocit, že musím během té patnáctiminutové chůze umřít na Slunce.
U řeky ječí cikády.
Na zastávce se vyhýbám obří vose, ale snažím se před Japonci dělat jako že nic a nepanikařit.
Chvilku bloudím a pak mě zachraňuje J先生. Když vysvětluju, že hledám kamarádku, ale nestanovily jsme si meeting point, rovnou se ptá, jestli moje kamarádka je V. Posílá mě do icafe, kde potkávám další lidi. Nakonec jsem svojí špatnou japonštinou požádala H., jestli by za mě nenapsala V. Díky autocorrectu jsem jí nakonec poslala tuto zašifrovanou zprávu:
„Najdi mě v i čase. V.“
S J先生 si pak ještě chvíli povídáme o učení cizích jazyků a o životě.
Každý náhodný Japonec, který přijde do kavárny a identifikuje mě jako Češku a kamarádku V. na mě nadšeně volá: „tučňák,“ protože právě tohle slovo se V. z nějakého důvodu rozhodla všechny naučit.
Učím se čínská slovíčka a největší zábavička nad rámenem z menzy se Z. z Nového Zélandu.
Warmness is leaking inside. 死ぬほど暑い。
Na Novém Zélandu jsou všichni zrzci a nemají duši.
Z. umí říct česky „ovečka“ a bude tak říkat svojí budoucí přítelkyni.
Všichni jsou nadšení z toho, že se s V. jmenujeme stejně.
Věty do korpusu:
Do you have the cabbage?
Male whales are bulls.
Pak si V. balí svůj rok života z koleje, pijeme u toho japonské pivo a posloucháme Fixu jako by to byla nejpřirozenější věc na světě.
Zmrzlé mlíko je největší mňaminka.
Na udon kolem 平和公園 a purikura v děsivém domě zábavy. Čekáme, až si jedna cizinka sundá všechny flower crowns, abychom mohly taky nějakou použít. It’s supposed to make you look pretty, but instead it makes you look like monsters.
Nakonec salty lichi alkohol u řeky s výhledem na 原爆ドーム. Čiré štěstí, na které budeme vzpomínat, až nám bude padesát. Vstřebáváme absurdity.
Pozdě v noci zpátky na pokoj. Jedné ze spolubydlících se tak moc líbí, že umím něco říct japonsky, že mi přísahá, že se kvůli mně naučí anglicky. Dává mi náušnice, které koupila v Hirošimě, aby podpořila oblast zničenou povodněmi a klade mi na srdce, abych na ni nezapomněla.

Seňor na cestách I

Zlín -> Praha -> Miláno -> Tokio -> Hirošima -> Kjóto -> Osaka -> Soul -> Miláno -> Praha -> Koncert Die Antwoord -> Zlín -> Chorvatsko -> Zlín
What a crazy, beautiful and magical journey.
Tolik zážitků, že je nikdy nemám šanci sepsat.

Japonsko bylo plné svobody, dálek, plnění snů a reunionů se starými přáteli.
Chorvatsko bylo plné svobody, alkoholu, moře, slunce a bondingu s novými přáteli.

LMka mě utěšujou před letem tak, že mi radí, jak na palubě lépe uškrtit člověka (látka je pevnější, když se namočí do vody.) Záchvaty smíchu nad seznamem předmětů, které není povoleno brát do letadla.
Před spaním si všichni na uklidnění pouštíme Byl jednou jeden život.
Ještě za tmy na letiště. Paní za přepážkou se mi směje, že tam těch letů mám nějak moc. Nakonec si krosnu beru jako příruční zavazadlo. Na tři týdny v Japonsku si nevezu víc než pět kilo.
Ani se nenaděju a jsem v Itálii. Na milánském letišti jsem dohromady strávila tolik času, že ho začínám pod povrchem nenávidět a ráda bych se mu během budoucího cestování vyhnula.
Obdivuju letušky a stevardy, kteří mluví italsky, anglicky a japonsky.
Kvůli únavě mě The greatest showman zasáhl ještě silněji, takže jsem si pobrečela někde nad Ulánbátarem.
Slečna, která vedle mě seděla se z nějakého důvodu přesunula, takže jsem měla všechny tři sedadla jen pro sebe, a navíc jsem seděla u okýnka. Nové zjištění: nedokážu v letadle najít ucházející polohu ke spánku. Good to know.
Máme zpoždění. Někdy ve čtyři v noci našeho a v deset ráno místního času přistáváme v Tokiu. Je mi mlžně a dostávám první facku teplotou a vlhkostí vzduchu. U letištních kontrol první milí japonští stařečkové. Pod časovým tlakem vybíhám ven a snažím se zorientovat. 漢字 everywhere. Všude pobíhám, ptám se a staff mě směruje na správný vlak. Snažím se udržet vzhůru a říkám si: „Jsi v Japonsku, koukej, rýžová políčka!“ Druhé tokijské letiště a další zmatené pobíhání. Mladá Japonka u check-inu se mi hluboce klaní.
Almost there, víc než 24 hodin vzhůru. Boarding má organizovaný systém a za deset minut je hotovo. Poslední letadlo a Hirošima. Protože jsem všechny přistávací formality zvládla už v Tokiu, jsem venku asi za dvě minuty, takže V. nestihla ani vytáhnout uvítací cedulku. Reunion po roce.
Na letišti je akvárko s maličkýma koi.
Venku další facky vedra, how is this hell even possible. Dostávám vějíř s borůvkama, bez kterého se léto nedá přežít.
V autobuse jsme neslušní cizinci, protože si nahlas povídáme, smějeme se, a ještě k tomu jíme, ale v tu chvíli je nám to jedno.
V. si plete jeřáby s jestřáby.
Jsem unešená první maličkou svatyní hned u guesthousu. Vůbec nic nepůsobí reálně.
V parku mají obrázek tanukiho v zástěře, smetáček a lopatku, kdyby se někomu chtělo uklízet při procházkách.
Ubytovávají mě kluci s roztomilým japonským přízvukem v angličtině. Pak ještě na ihouse. Potkávám první kamarády V. z univerzity, ale nejsem schopná mluvit japonsky, ani žádným jiným jazykem. Real food a kafe po dvou dnech.
Na balkóně, kde jsou popelnice na všechen možný tříděný odpad, je krásný výhled na řeku a na havrany.
I. mě spolu s V. večer doprovází na guesthouse. Vedro nikdy nemizí. Probíráme velké a malé hady.
Na pokoji potkávám spolubydlící, které jsou nadšené z mojí japonštiny. Dostávám hirošimské mňamky lemon cake a 紅葉饅頭.
Do postele jako mrtvola.

Víc než měsíc staré zápisky

Jakože rozlučková hospoda s Trivia group. Řešíme v angličtině rozdíly mezi místy, kde se dá koupat v přírodě a slovy pro cvrčky, kobylky a sarančata.

Snažili jsme se být prozíraví a koupit už teď letenky do Londýna na říjen. Když jsme zjistili, že ta hrozně levná letenka není zpáteční, M prohlásila: They played us like a damn fiddle a potom jsme to vzdali.

Letní kino a další lesbian gathering. Rozlívám po stole pivo přímo před očima jedné studentky, která sedí u vedlejšího stolu. All the drama and tears included. My pouze jako přihlížející.

M. se snaží vysvětlit A. děj Hastrmana:
A: So…she was crazy…
M: No, she was a woman.

Probíráme otázku, na kterou všichni myslí už dlouho, ale nikdo se ji neopováží vyslovit nahlas. Jak spolu přežijete jako dvě holky? A. to hezky shrnuje: I want to choke myself to death when I have my period.

No chocolate factory for you. Byla L. největší výhrůžka.

S M. jsme na novém levlu přátelství. Poslala mi odkaz na hannigram fanfikci na ao3.

Už je to skoro rok od té doby, co jsou všichni daleko. Čím víc se blíží návrat, tím je mi smutněji, i když pořád víc a víc prohlubujeme pouta se zlínskými blízkými.

První záchvat smutku byl během movie night, když selhalo sledování Hamiltona.
Druhý srdcervoucí moment proběhl, když jsme nakonec odvolali setkání s M. což znamená, že se uvidíme až za další měsíc nebo vlastně bůhvíkdy.

Výlet na Pálavu

Na oběd jsme si dali džbánek vína a potom jsme vyrazili na výlet do Mikulova. L. to víno v třicetistupňovém vedru moc nezvládla a v autě rozjařeně prohlašovala, že je to největší dobrodružství jejího života.

Na zámek a Kozí hrádek osvěžujícím deštěm.

Když jsme už s M. vzdali hledání kešky na Kozím hrádku a sedli jsme si na zídku, L. na nás po chvilce zavolala: „Mám ji, vy jste houby kamarádi, že jste mě v tom nechali:“
Povídám: „Cože? Holubí kamarádi?“ A od té doby už si neřekneme jinak.

Potom ještě do zatopeného lomu, zchladit si unavené nohy.

Večer stěhujeme lehátka na terasu a stavíme je do kruhu, abychom si mohli povídat, popíjet víno a zároveň koukat na hvězdy.

P. nám vyprávěla o svém největším dobrodružství v životě v Indonésii.

Mluvili jsme o tom, že v hetero vztazích je mnohem méně dramat, než když spolu chodí dvě ženské. L. o tom nakreslila graf na flip chart v konferenční místnosti nad sklípkem, kde jsme popíjeli víno do čtyř do rána. Nejlepší nejhorší věc byla, že ten sklípek byl tak blízko, takže nám P. nosila další a další lahve. Nakonec jich bylo asi sedm. Litrových.
Ovíněná P. rapuje Eminema.
L. tancuje na stole.

P. říká slova, která mě zraňujou a mrzí, i když za nic nemůžu. Při nejbližší příležitosti jí musí říct, jak moc mě to všechno mrzí.
Vždycky jsem si myslela, že je zajímavý člověk a vždycky jsem s ní chtěla být kamarádka. Vesmír proti tomu ještě pořád bojuje různými způsoby.
Obdobně mi chybí i J. tuším, ale že je možné, že už ji nikdy neuvidím, což mi nedávno bylo i doslova potvrzeno.

V největší kocovině se ráno s L. válíme v posteli a M. na zemi. P. nás pozoruje a říká nám miláčci.
P. ráno ve velmi smeťovitém stavu: „Zahajuji resuscitační sprchu.“
Zničení jdeme na výpravu do večerky pro rohlíky, šunku a kolu. Po deseti minutách na slunci se cítíme o sto procent hůř.
P. se na mě unaveně směje, zatímco mi dělá kafe a já ji přesvědčuji, že nás nemůže zvát na bambilion vín.
Cpeme do sebe utopence a zapíjíme je kolou „na spravení.“
Potom P. s M. ještě v obří pánví míchají vajíčka.

Večer jsme to předem oslavili a na druhý den ráno jsme ulovili jubilejní padesátou kešku.

Potom ještě znova jedeme do vesnice, která je poblíž, na domácí zmrzlinu a hroznovou limču.

P: „Už bych tomu životu chtěla dát nějakou strukturu.“

Já všem přiznávám, že mám tyhle smeťovité stavy nejradši.

Po cestě domů hrálo v rádiu No place I’d rather be a byla to nejvíc pravda.

Rock for People: Random highlights

Když Pete Box hrál Where is my mind -> Sea weed tanečky.

Když moje našrot sestřenka v přímém slunci s pivem v ruce prohlásila, že si nemůže pomoct, jak je Ráďa z Hentaiů hrozně sexy. Od té doby jí pořád posílám fotky z koncertů, kde Ráďa vypadá jako neandrtálec a dělám si z ní srandu.

Festivalová nálada, vedro, tanečky všude. Nechala jsem se pokropit až mi kapalo z vlasů i ze šatů a za pět minut jsem byla zase úplně suchá.

When we were completely drunk, covered in glitters and the music from Baywatch started playing and we pretend to run like they did in the opening on the beach.

Koncert Rodrigueze, jak měnil kostýmy, jak byl roztřesený, jak byl nervózní, jak byl roztomilý, jak mezi písničkami pil z obřího hrnečku, jak na konci zavolal: „Power to the people!”

M. měl příliš mnoho piv a usnul během koncertu Prodigy.

Tohle nebyl úplně highlight, ale byl to nečekaný zvrat v událostech. Plánovali jsme spát všichni v autě. Mysleli jsme, že si M. sklopí sedadlo u řidiče a my si s L. lehneme dozadu. Když jsme se ho ale ptaly, kam by si chtěl lehnout, říkal, že by se chtěl tulit, takže dozadu s námi. Nakonec jsme se teda všichni mačkali vzadu v příšerném vedru, zatímco k nám doléhaly poslední tóny z areálu.

Výborné brazilské drinky, které nám připravila A. z vodky a ovoce u M. doma. There was a cat as a bonus, jak jsme všichni chtěli.

Screenshot ze společné konverzace:
Tall M: And if the cat is not there, I’m leaving.
Me: Bring mňaminky.
A: I’m bringing the fruits, the girls vodka, and we’ll order pizza.
Tall M: Mňaminky it is.

Tall M. spreading his arms and suggesting a group hug.

Watching RuPaul’s drag race feels like home now.

Když H. po prvním společném večeru napsala, že jsme s L. boží, ať už tím myslela cokoliv.

Superstaré střípky a první vítězství v Trivii

Poslední měsíc byl intenzivní. Spousta věcí z něj tady chybí. Některé nosím jenom v sobě a pár z nich už je někde v napůl ztracených vzpomínkách.

Moje básničky už jsou vystavené v místní kavárně a čekají, až budou svázány do almanachu na konci června.

Píšu první oficiální překlad a hned je to dopis Zlínského primátora.

Piluju Going to Gorgia na ukulele.

Sestra se v Anglii učí od dětí náhodná slovíčka a dívá se s nimi na My little pony.

Po čtyřech měsících snahy jsme konečně vyhráli v Trivii. Téma bylo ‘murrica kvůli 4th of July, takže jsem spoustu odpovědí vytěžila z Hamiltona.
Sestava byla já, L, A, M, tall M and J. from Australia. Potom jsme ještě zůstali na další drinky s A. (the American host), E. (her German boyfriend) a týpkem z Egypta, který moc nemluvil.

S E. jsme probírali děsivé německé pohádky. Jednu, ve které nakonec všichni umřeli, mi celou četl z telefonu. Pak jsme všichni dohromady plánovali, co budeme zpívat na karaoke night.

E. už od pohledu vypadá jako hrozně bezprostřední člověk – casual clothes, na hlavě beanie, rozcuchané vlasy a rozježené vousy. Vyprávěl, že na Novém Zélandu jsou z nějakého důvodu všechny karaoke bary zároveň gay bary, takže tam často zpíval Sweet transvestite z Rocky horror picture show. <3

M. obvyklá zábava je ruinování mých nejoblíbenějších věcí. Zatím mi pokazil Grease, Friends a Alfa.

Naše další klasické téma je what fucked us up as children. Všem jsem teda vysvětlila o čem jsou Karafiátovi broučci. A to jsem si v tu chvíli ani nevzpomněla na Nekonečný příběh.

Nakonec jsme zůstali až do půlnoci. Skončilo to teprve potom, co jsme slíbili, že půjdeme domů, když nám L. zahraje Bad touch od The bloodhound gang. Připadala jsem si zvláštně, když jsem stoupala po schodech v letních šatech s obří krabicí amerických cornflaků pod paží.

International community meeting & Berlin trip

Cítím, že se blíží další bod zlomu. Napsala jsem dřív a teď už je to na spadnutí.

Mám hroznou chuť psát shrnutí za nějaké delší období a vyčistit si hlavu. Zároveň se ale pořád něco děje, takže nejsem schopná se k tomu dostat.

Přemýšlela jsem, jestli jsme pořád ještě částí mezinárodní komunity, když s námi nebude A. Nakonec ale mohla, takže jsem si nepřipadala nepatřičně.

Naše klasická trivia partička na nově otevřené letní terase. I když to byl meeting, stejně jsme se převážně bavili jenom spolu. Téma bylo pohádky a seriály z dětství. Všichni jsou starší než já, takže jsem věděla, že když se nechytám, je to něco z osmdesátek.
Všichni ale známe Duck tales, Pokémony a ten creepy seriál o dinosaurech. A. nám zpívala portugalsky opening ze Scooby Doo.
Od melodií z animáků jsme se dostali k tomu, že navrhneme, aby na tom stejném místě uspořádali karaoke a rovnou jsme začli plánovat, které písničky musíme natrénovat. (Grease a songy z disneyovek jsou nezbytnost.)
Xena byla nejspíš moje první dětská crush, i když jsem to v té době ještě nevěděla. Zároveň ale taky Sindibád, so there goes my sexuality.
Chvilku jsme si povídali i s ostatními. A. (the trivia nights host) je z Denveru a začala cestovat kvůli On the road (!!!).

I missed pub crawl with M. because I wasn’t in the social mood back then. Podle všeho to byla ale super zábavička, na konci se octli na nějaké náhodné house party a nikdo nevěděl jak.

Taky chystáme, že nám A. namíchá nějaké brazilské drinky a budeme mít movie night/karaoke practise.

Berlin
V Berlíně jsme spaly u nejmilejší litevské dvojice umělců. Náhodné přespávání u cizinců mám nacvičené z couchsurfingu, jinak bych se kolem toho cítila asi mnohem divněji.
Předem se ptali, jestli nejsme alergické na psy, takže jsem věděla, že se s tím budu muset nějak srovnat. Nečekala jsem ale, že se na mě hned při příchodu vrhne boxer a opře se mi packama o hrudník. Chtěl si hrát, což rozumově chápu, ale vnitřně panikařím.
Taky nás hned na začátku upozornili, že nevěděli, jestli chceme spát dohromady nebo zvlášť. „Are you like a couple?“ „Yes actually we are a couple.“ To bylo krásné.
Prostorný umělecký byt pod střechou. Měli tam vystavených pár svých projektů. Místo televize promítačka, takže na zdi většinou běžely litevské zprávy.
Líbilo se mi, že neměli perfektně uklizeno a omlouvali se, že to není moc cosy, ale ať se cítíme jako doma. Pro mě to bylo super cosy a domácké právě kvůli tomu.
Mindogas postavil mezi trámy útulné místečko s matrací pro hosty, aby měli nějaký prostor s trochou soukromí. Lezly jsme tam po obyčejném železném žebříku.
V pátek nás V. vzal na klasické sights, protože sestra chtěla vidět alespoň něco, než odletí do Anglie.
Byli jsme v části, kde byla Zeď umělecky ztvárněná železnými tyčemi, kterými šlo procházet.
Break down all the walls or turn them into art there is no other option.
Hned vedle byl dřevěný kostel, pro jehož popis nemám slova a žitné pole, vysazené v centru města jako work of art. Take a field of rye, put it in the middle of the city and turn it into art / Turn everything into art / I've always wanted to be the catcher in the rye and nothing else.
K Jewish memorial a Braniborské bráně, která tentokrát nebyla moc fotogenická, protože u ní stálo obří plátno, kde se promítal World cup.
Naopak jsem ale měla víc času prohlédnout si budovu parlamentu. Kdybyste plánovali podívat se do té prosklené kopule na střeše, musí se to zarezervovat několik dní dopředu, což jsem nevěděla.
Mighty nové železniční nádraží a část Berlína, která vypadá jako Kodaň.
Byteček trošku v creepy čtvrti ve stejném baráku jako psychiatrická ordinace.
Ráno vyrazit na Alexanderplatz, který mi už nepřipadá jako nejškaredší náměstí na světě. Klasicky objevujem medvědy. -> Mighty kašna, rathaus, museum island a east side gallery, kde přibyla spousta nových maleb.
Ukázalo se, že když nechodíš všude pěšky, ale koupíš si za 7 éček celodenní lístek na městskou, stihneš toho pohodlněji mnohem víc. Ha-ha
Abych taky viděla něco nového, jely jsme se podívat na Olympijský stadion na druhou stranu města. Of course it was mighty, everything is mighty in Berlin.
Cestou k vybombardovanému Karl‘s kirche jsme zahlédly šipku k akváriu. Vždycky jsem do nějakého chtěla, tak jsme to šly očíhnout.
Venku stejně začalo pršet, tak jsme si říkaly, že to prubnem, i když vstup byl za 15 euro.
U paní v okýnku jsme se ale dozvěděly, že asi za padesát minut zavírají. Nahlas jsme přemýšlely, jestli to za to stojí. Když jsme řekly, že už zítra odjíždíme a jindy to nestihneme zeptala se:
“Aren’t you students?”
L: “Actually I am a student.”
“Maybe you’re a damaged student? And you’re the assistant?”
V: “Maybe we are…”
“So just remember that I’m great, here’s your tickets and go.”
Nakonec tedy L. jako damaged student platila 10 E a já jako asistent nic. Medúzky a obří rybizny. V části s hmyzem jsme hledaly, jaké nechutnosti žijou v Japonsku.
Potom už na umělecký byt, chvilku povídání, sprcha a spát. Téma bylo Litva, Lotyšsko, cestování, jazyky (jak jinak), umělecký život a život.

Chvilku trvalo, než přišel cestovatelský mír, kdy jsi najednou daleko od všech starostí a nic tě netrápí, ale nakonec se dostavil. Na tohle se hrozně těším do Japonska, zatím nejdál od skutečného světa do mimorealitní bubliny.

Už je to nějaká doba,

co jsem si konečně koupila letenky do Japonska. Tak ze 70 % se strašně těším a ze zbylých 30 mám trochu strach. Jsem zvědavá, jaké to bude, cestovat poprvé sama, a ještě k tomu takhle daleko. Zároveň ale cítím, že je to něco, co pro sebe musím udělat.
Tak teda zhruba tři týdny v Japonsku (Hirošima a pak Kjóto), potom víkend v Praze, Die Antwoord v pondělí a hned na druhý den brzy ráno vyrážíme na zbytek týdne do Chorvatska. Bude to celé nádherná zničující krasojízda.

V pátek vyrážíme s mámou, M., L. a K. na výlet do Berlína. Před nedávnem sestra z ničeho nic oznámila, že poletí na měsíc do Anglie jako au pair, tak ji rovnou v sobotu hodíme na letiště. Všechno bylo několikrát přeorganizované. Nakonec budeme bydlet u nějakého litevského páru, který nás ubytuje za deset radegastů a jedny štramberské uši.
Těším se, že budu zase na cestě, i když jen krátce a na krátkou vzdálenost.
Když už jsem u ubytování, můj první couchsurfing host se jmenuje Cassidy. How cool is that?

M. začal prostě jen tak pro zábavu chodit na moje hodiny (pracuje ve firmě, kde učím). Minulý týden se nám společnými silami podařilo přemluvit H., aby šel s námi na Triviu. Zkoušela jsem to před tím už měsíce, no kidding.
It was super fun. We had a great score, but the last round is more about gambling than knowledge now, so we lost again.
A. (the host) said, that we won in her heart, though.
Tall M. is hilarious. We were talking about translation, Japanese horror movies and how is the movie Silence of the lambs probably on Iceland called Silence of the seals. He is able to make impressions of anything: actors, various noises, and also seals for instance.
He could have been a one-man team and he would still beat us.
“Yes, I would call it I-have-no-friends” was his answer to that.
We told everyone the story how we are going together to London even though we don’t know each other.
He said that he knows me “physically” instead “in person”. Everyone was laughing for another five minutes.

M. už má skoro kompletní výbavu na PCT. So this is really happening. (Next year I think.)
Půjčil mi skvělou knížku od českého hikera, který PCT absolvoval před pár lety. Když jsem ho požádala, aby mi zase vybral něco fajn na čtení, nabídl mi Flatland (!!!) a Mistra a Markétku, která je v mých asi top deseti nejoblíbenějších knížkách.
Onehdy jsme se bavili o filmech a ukázalo se, že viděl Sedm samurajů a spoustu další klasiky i samurajských filmů.
Byli jsme spolu na koncertě HS. He’s so nice that he thanked me at the end for keeping him company.

I když nesnáším psaní závěrečných zpráv, aspoň je to příležitost, jak se zastavit a zhodnotit, jak se studenti za poslední půl rok až rok posunuli. Mám radost, v některých kurzech se nám podařilo zapracovat přesně na věcech, které studenti potřebovali a výsledky se projevily i v testech na konci školního roku.

Básničky z cest na krátkou vzdálenost

Paralelní básně

Going to Brno

Lovecké kočky v záplavách zeleně
Chytají do tlapek vůni jara

Měla bych přestat říkat
„zalité sluncem.“
Slunce není konev.

**
Všechno, co po tobě zbylo,
je kamínek z Barcelony,
který ve Španělsku nasákl Sluncem,
takže mě ještě teď hřeje v kapse.

Všechno, co po tobě zbylo, jsou básničky,
které navíc ani nejsou o tobě.

Možná, že teď už bych zvládla říct „láska“
bez toho, aniž bychom snědly
kýbly horké kaše.

Dřív jsem se dokázala zamilovat do každého,
kdo zvládl slovo láka vyslovit nahlas.
Takoví byli všichni zbabělci.

**
Topím se,
čekám nehnutě.
Ruce mám modré, modré.

Nikdo z mých blízkých netuší,
že nebudu odpočívat
v hrobě.

**
Čtu básně, abych věděla,
jak lidi používaj slova,
abych mohla krásy prožívat
zas a znova.

I haven’t felt like writing for a while.

When I don’t write, it’s usually during the bestest or the darkest times. On the surface I think I seemed chilled, but I was empty inside.
I didn’t write about great family weekend. I was terrified before, because we don’t spend a lot of time together as a family anymore and this time I was in charge.
But everything turned out really well.
It was just mum, dad, one sister and L. L’s brother joined us on Sunday.
We visited a castle in Trenčín. It was almost a day trip. The weather was beautiful, we walked around, saw the performance with falcons (sokoliari), drank not-so-good beer and had a great fun. The tour around castle was about two hours. The guide was a crazy person.
I was very happy for my parents, because they enjoyed the trip so much.
In the evening we drank wine and watched Madagascar on TV which felt like childhood.
On Sunday we went to a café, where I used to work and then we went for quite a long walk around the colonnade to the local dam and back.

I’m sorry I’m writing in English, but I think I’m slowly losing the ability to speak fluently in Czech. When we have lessons in English and suddenly I need to explain something in Czech I feel completely like a potato. Maybe I’m just tired, ‘cause it’s the end of the school year.

Very random thing happened to me recently. A colleague with whom I’ve talked like three times before asked me, if I wanted to fly with him to London to see the Dresden dolls concert. I said that I have quite a lot of things going on in summer and autumn, so I probably shouldn’t go.
We haven’t even spoken about Amanda Palmer before, he just knew I like her because I follow her (and Neil Gaiman) on the Instagram.
Few days after that, M. wrote me with the same question. I talked again with the colleague and somehow, we all bought the ticket in the middle of the night. Well, we are apparently flying together to England in autumn.

The colleague’s name also starts with M., but me and A. call him Tall M. so that’s a way how to distinguish him.
He joined us for one Trivia night. We found out that he knows all the dates of all the Disney movies ever released. He was so sure, he shouted at A: “Don’t question me about fucking Disney.” He’s insanely knowledgeable.

Another very random thing. I met one teacher at school for the first time even though we both have been teaching there for two years. We started talking and he said he liked me, and we exchanged contacts. He’s from Ghana, so I said him about the night we met the group of guys from Kenya. Not the best ice breaker I think. He laughed at me that I didn’t meet more black people before.

S: Why are you in Zlín?
Me: I moved there because of relationship.
S: So you have a boyfriend here.
*I panicked and quickly considered telling the truth. My heart-rate increased rapidly.*
Me: Actually, it’s a girlfriend.
S: I like that…I mean, that you told me this instead of pretending that you’re someone else.
I don’t know why I trusted him immediately. We talked about a lot of things, very interesting conversation. Because of this I didn’t manage to go home and I had to go to the next lesson そのまま.
We should meet soon. I hope so.

Also this happened today in the morning:
Me: Do you know what are homophones?
Student: Er…people who hate homosexuals?
Me: …

More exciting news to come ~

Víkend u M na chatě.

Příjemně mě překvapilo, že nás M. pozval k sobě na chatu, i když jsme se předtím viděli jen párkrát. Myslím, že neznám víc pohodového člověka.
Sbalit si pár věcí do batůžku, vzít spacák a vyrazit je jeden z nejhezčích pocitů.
Lesem do pustiny na samotu. Kolem chaty byly jenom stromy a ticho.
Podruhé v životě hraju kulečník. Střízlivá úplně poprvé. Ze začátku se učím správně držet tágo a vůbec se trefit do koule, za chvilku už sedám na stůl jako profík a šťouchám s tágem za zády.
Během toho, co jsme hráli, asi hodinu pršelo. Ani to mě neodradilo od toho navrhnout výlet na kešku. Jsou to přece jen necelé dva kilometry vzdušnou čarou. Nevím, proč jsme se ani nenastříkali deodorantem, který jsme měli s sebou. Protože jsme nic takového předem neplánovali, vyrážela jsem v punčochách, kraťasech a teniskách do města. L. měla boty, které by se asi nejvíc hodily na pláž.
Asi po pěti minutách jsme sešli z betonové cesty a po zbytek času jsme šli blátivým lesem, kopřivama nebo po pás v mokré trávě. Brilliant idea, V.
Asi po hodině jsme zmožení a špinaví dorazili na místo určení a kešku hnedka našli. Škoda, že nás čekala stejně dlouhá, a ještě náročnější cesta zpátky, protože tentokrát jsme se museli drápat zpátky do kopce.
Jediné pozitivum, které jsme dokázali najít bylo, že jsme viděli pět mloků, což se tak často nepovede. L. si jednoho i hladila, protože jsme se nemohli shodnout, jestli jsou jedovatí nebo ne. (Jsou.)
Když jsme dorazili zpátky na chatu. M. nám napustil do lavoru horkou vodu, do které jsme si daly nohy. This is friendship.
Za chvilku dorazila I. s buchtou a P. s pěti litry vína.
Hráli jsme pandy, povídali, pili a plánovali. <3
Pak znova kulečník, který mi po všem tom vínu šel mnohem líp.
Mockrát jsem porazila P. v dobble, což mi asi nikdy neodpustí.
Ve čtyři ráno jsme se uložili ke spaní pod otevřeným střešním oknem, skrz které bylo vidět nebe plné hvězd.
Na druhý den, když jsme se trochu vzpamatovali, nám P. vyprávěla náhodnosti, co se s ní dělo po tom, co přestala učit. O zhroucení, dávání se dohromady a cestování.
Zmínila třeba, jak nějakou dobu bydlela nelegálně u kámošky v Poolu. Když na to přišel landlord, myslel si, že je ruská prostitutka. Vtrhnul jí do pokoje, když byla jenom ve spodním prádle, pokoj celý rozházený, protože předtím hledala mastičku na opary a na zemi se válela nedopitá flaška slivovice, protože zrovna ten víkend za ní přijel M. do Londýna.
Půl dne filozofujem a hledáme návody na život.
„Nechcete něco podniknout?“
„P. má v autě luk i terč.“
„Jasně, že má.“
Takže jsme ještě trénovali střílení z luku. Asi patnáct minut jsem bojovala s tím, kam postavit a jak pohnout všemi možnými částmi těla, abych vůbec mohla vystřelit. Zhruba za hodinu se mi povedlo trefit se do terče.
Věta do korpusu:
„Už slevuješ z toho dítěte a domu na psa a dodávku, jo?“
Weekend full of fun and love. <3
Příští týden konečně Trivia, plány na víkend ve vinohradu na Pálavě, kde P. pracuje, možná RfP to see the Sugerman, Croatia in August. <3

Po cestě do Olo poslouchám první díl

podcastu I only listen to the Mountain goats od tvůrců Night vale. Joseph Fink si povídá s Johnem Darniellem v jeho sklepě o písničkách Mountain goats, o životě a o tom, jaké je to být umělcem. Pro každý díl nějaký jiný zpěvák nebo skupina nahrála cover písničky TMG, kterou v tom díle zrovna rozebírali. (Podílela se třeba Amanda Palmer, Laura Jane Grace a mihl se tam i John Green jako jeden z velkých fanoušků). <3 Je to čistá krása a texty Johna Darniella jsou domov.

V Olo hnedka slunce do vlasů a do duše. Vydávám se na konvikt pro akreditaci na Afo. Pak jsem jenom rychle přelítla očima program a přesunula se do Metropolu na následující projekci - sestřih druhé série Planet Earth. Krásy od BBC.

Od té doby, co jsou všichni pryč, jsem si zvykla chodit ven sama. Je to svým způsobem osvobozující. Nemám žádný timetable. Rozhoduju se impulzivně kam zrovna chci, na nikoho nečekám a nediskutuju o změně plánů. Svoboda.

Chtěla jsem se jít najíst a pak už jít čekat na M. do muzea. Když jsem vyšla z kina přímo přede mnou seděla na zahrádce F. Zapovídaly jsme se asi na dvacet minut. Když s někým bydlíte tři roky, tak to jen tak nikam nezmizí.

Protože přednášku už jsem nestíhala, objednala jsem si tousty a kávu v Cafe +. Tuhle tradici nikdy nevynechám. Mezitím mi napsala M., že mají půlhodiny skluz, takže bych ještě chytla začátek. Požádala jsem je v kavárně, aby mi kafe přelili do kelímku a tousty zabalili. Dorazila jsem na přednášku o plastech v oceánech se single-used plastem v ruce. Good job, V. Dobrá práce hlavou.

Vklouzla jsem dovnitř a posadila se na schůdky tribunky. Mávla jsem na M. Přikradla se za mnou a tiše jsme se objaly. Potom mě propašovala dopředu na židličku.

Diskuze byla s režisérem snímku The Plastic Ocean. Je to na Netflixu, kdyby někdo měl zájem.
Dlouho jsem tápala nad tím, odkud ten člověk je. Některá slova (třeba vodu) vyslovoval jako Američan, pták byl například ale zase britsky. Někde v polovině se ukázalo, že je z Tasmánie.
Mimo vyprávění o filmování se s námi režisér občas podělil o nějaké osobní historky. Na jednom ostrově poblíž Tasmánie žijou jedni z nejjedovatějších hadů na světe. Plazí se v noci do nor a požírají malá ptáčata. Když usoudí, že jsou ta ptáčata už moc velká, místo toho, aby je sežrali, se k nim přitulí na noc kvůli teplu. 😊

Nikdy nejsem schopná napoprvé říct ghost nets, a místo toho říkám ghost nests. Kvůli tomu, že jsem tak zmátla mozek, kam patří které hlásky, začala jsem říkat Mountain ghosts místo goats.

Přednáška byla výborná, na konci už jsem ale začínala být nesvá, protože nás tlačil čas. Měla jsem na M. jen dvě hodiny do posledního vlaku, které už se pomalu scvrkávaly na hodinu…a pak dokonce na půl hodiny.

Na konci plnohodnotné objetí, po kterém mi M. předala Hamiltona, čtení tak na příští půlrok minimálně.
Nabraly jsme T. a přemístily se do Rytmusu.
Pár pivek a rozhovory o všem. Zrovna když jsme se dostávaly k těm nejosobnějším tématům, tak se k nám přidala skupinka Keňanů. (I think I haven’t met African people before?)
Naplánovala jsem T. wedding day po tom, co ji J. požádal o ruku. Najednou jsem slyšela Will you marry me, tak jsem se chytla příležitosti. Honeymoon na safari included.
Věta do korpusu: V Africe máš jenom dvě možnosti: jet v Lamborghini nebo na oslovi.
T. bude princezna a bude mít afrikánský crown.
Even after the African people left we kept speaking English because our brains were switched.
Jako vždycky to skončilo vyřváváním Hamiltona na obou náměstích.
Loučily jsme se asi pětkrát. M. se ale pořád nějak nezvládala rozloučit, takže jsme jí s T. musely říkat: „Go home, Alexander, that’s an order from your commander.“

K T. na byt jsme se dostaly až o půl 4 ráno. Nad ránem surreální zážitek – procházka po pavlači.
U T. jsem vyfasovala erární bambusový kartáček.

Kvůli ujetým vlakům a dalším zmatkům to byla moje nejdražší cesta do Olo, ale stálo to za to.
Celý zbytek noci mi bylo hrozně špatně, takže jsem usnula dohromady asi na hodinu. Zatímco T. spala, chodila jsem po prázdném bytě zabalená v dečce v pučeném triku s Gerardem, otvírala okna, přesouvala se z koupelny do kuchyně a přemýšlela jsem, jestli budu zvracet nebo omdlím nebo co.

Navzdory kocovině a tomu, že mi bylo pořád trochu špatně, jsem se cítila ráno psychicky hrozně dobře.
Cestou domů jsem se stavila pro hrozny to say sorry, že jsem L. vzbudila svým zoufalým telefonátem asi o půl šesté ráno. Kytky jsou moc klišé.
Doma jsme se obě daly trochu dohromady (L. byla taky na párty) a vyrazily do parku na piknik a deskovky. #happytimes

Usínám kolem půlnoci

a vstávám už před svítáním. Užívám si probouzející se město a jedu do Brna na snídani s Eff.
Největší přirozenost a pohodička nad lívanci a kotlem kávy ve 4Pokojích. I když jsme se vlastně viděly jen párkrát, známe se už věčnost a podělily jsme se o spoustu osobních dramat, jak šel čas. (I bet the waitresses were gay.)
Ty lívance jsme rozdýchávaly po zbytek dne. Pak váleníčko v trávě, jak už je naše tradice. Únava ze sluníčka a touha usnout v Brně v parku a nikdy se nevrátit zpátky do reality.

Právě jsem se dozvěděla, že v angličtině se prachu nahromaděnému pod nábytkem říká dust bunnies. Už nikdy si nebudu význam slova hledat pomocí obrázků na googlu.
Hayao Miyazaki's films My Neighbor Totoro and Spirited Away feature Susuwatari, or soot sprites, which are a type of dust bunny.
In Polish they are called "koty" (meaning: cats)
In French they are called "moutons" (meaning: sheep)

Na Trivia night číslo 4 parádní sestava. Já, L, A, M a dokonce taky P, ještě předtím než zmizí na jižní Moravu a potom na zimu zase zpátky na Bali.
M. beru jako kamaráda už od začátku. I když se známe krátce, hrozně nám tohle složení vyhovuje a sázíme skvělé vtípečky.
Protože už budu asi nadosmrti opouštěna všemi, se kterými si rozumím, M. dostal víza do USA, takže taky brzy zmizí zhruba na půl roku a bůhví, co bude pak.
On the brighte side – ještě předtím jsme všichni domluvení na týden v Chorvatsku v nějakém apartmánu, který si P. pronajímá už roky. Pojede její máma, já s L, I, možná i M♀ a M♂ a dokonce jsme dostaly svolení vzít i A.
Když jsme zvaly M♂, ptaly jsme se, jestli mu nebude vadit, že tam bude jediný muž a že si klidně může vzít nějakého kamaráda. Jenom se nám vysmál a říkal, že to už radši pojede jenom s námi. <3

Pomalu se odpoutávám od olomouckých nejbližších a lnu ke zlínským blízkým. Začíná to všecko fungovat. And we have a great laugh every time we meet.
Pivečka na zahrádce a největší pohoda po večerech, které už tak moc připomínají léto.

V náhodném rozhovoru

s Annou Skřivánkovou jsem se dozvěděla, že je lesba a se ženou sbírají manga postavičky. Everyone is gay.

Nevím, kdy naposled jsem měla čas užít si na podzim barevné listí. Letos jsem si ale rozhodně nenechala ujít začátek jara. Natrhala jsem si kytičku fialek, mého nejoblíbenějšího jarního kvítí. Kvetoucí stromy se kolem firem snaží přebít zápach z továren a docela se jim to daří.

Konečně na Ziburovi. Možná proto, že jsem se tolik těšila jsem byla maličko zklamaná.
Náhodička byla, že přednáška byla o Nepálu a Číně, a byla s námi i P, která se zrovna vrátila z Everestu a Bali.
Ani po přednášce mě dlouhé treky ve vysokých horách nelákají o nic víc, i když spousta mých přátel v blízkém okolí o nich básní, na nějakých byla, nebo se na ně chystají.

L. musela domů psát diplomku, takže bonding s jejíma kamarádkama, které mě berou i jako jejich kamarádku. Já ale potřebuju další tuny blízkosti, aby se to překlopilo i pro mě. Bylo to ale moc fajn, pár pivek, přirozenost, nebojím se říkat všecko co mě napadne a pitomé vtípky navrch.

Cestujeme P. autem, ve kterém žije, když je v Česku. Hřbitovní kvítí, které do něj uložila kvůli chystané návštěvě hřbitova před třemi měsíci je pořád na svém místě na zadní sedačce (spolu se snowboardem). Asi jsem v pojízdném autě nikdy neviděla větší nepořádek.

Úplně nedokážu vysvětlit, proč jsem se po roce tolik těšila na poradu z práce. Možná trochu na kolegy, které normálně nevídám, možná na učebny zalité sluncem, spoustu kávy a obědovou pizzu, dozvědět se, jak si stojím a naučit se něco nového. Znám ve škole čím dál víc lidí a cítím se tam čím dál víc jako ve svém přirozeném prostředí.

L. na mě hned, když jsem přišla volala, jestli mám volno, aby si mohla přisednout.

Everything is about the attitude. Všecko si tak nějak sedá do klidu.

Počasí je navíc nádherné a ve vzduchu voní jaro. Nikdo nemůže být teď morous.

Spousta pohybových aktivitek, teambuildingu a novinek. <3

Hned potom jsem šla čekat na A. aby si mě vyzvedla na zastávce. Nic jsme neplánovaly, a nakonec jsme v parku strávily asi čtyři hodiny. Cider a sluníčko. It felt like summer. This is how I connect with people. We have to speak for hours one-on-one.

A. Je zmatená z toho, jak doopravdy dlouhé jsou české délky.
She’s so cute when she speaks Czech. Every foreiner is.

Chvilku jsme seděly na trávníku posypaném barevnými konfetami. Dvě děti je přišly sbírat do plátěného sáčku.

Nasedla jsem na špatnou tramvaj, tak jsem si cestu domů ještě protáhla provoněným vzduchem kolem řeky pod alejí kvetoucích stromů. Slunce zrovna zapadalo. It’s not so bad here. It’s actually really nice. Today was a good day.

Čtu si britskou historii osmnáctého století

a v hlavě mi konstantně hraje Hamilton.

A group of colonists at the port of Boston threw a shipload of tea into the sea rather than pay tax on it. -> četla jsem to jako shitload a říkám si, tak sakra, v učebnici?

Ve firmě je vedro jak v sauně, cítím, jak mi tady z toho měkne mozek. V učebnici byla věta: I was eating dinner, so I didn't answer the phone. chtěla jsem studentům vysvětlit jakým způsobem v ní fungují časy a řekla jsem: „zrovna jsem večeřel, a proto jsem nesnědl tvůj telefon.“ Ve zbylých pěti minutách hodiny jsem nebyla schopná se přestat smát.

Chtěla jsem do Gulliveru dorazit o něco dřív než ostatní, abych mohla nerušeně odevzdat básničky. Všichni ale už byli na místě, takže jsem to musela odložit na následující den. Sama sebe jsem několikrát přesvědčovala, abych vešla dovnitř.
„Dobrý den, máte už nějaké básničky?“
„Vypadá to, že máme první.“
„Můžete to prosím nečíst přede mnou?“ Bylo to jako tnout do živého masa, když jsem je viděla do těch básniček nahlížet. Jako rozříznout si trup podél hrudní kosti a nechat úplné cizince nahlédnout dovnitř. Cítila jsem se absurdně a taky obrovský strach a nervozitu. Mám pro tebe nový nával něhy, M. Jak můžeš psát o takových niternostech, a ještě je nahlas předčítat před publikem? Napsala bych ti „vrať se,“ kdyby to mělo nějaký smysl.

Příští týden se vracíš na týdenní návštěvu a skoro to se mnou ani nehne. Je to proto, že naše blízkost už nikdy nebude to, co dřív. Všeobecně se mi po konci studií žádnou ani vzdáleně podobnou blízkost nepodařilo vybudovat. I miss this so much. Where are you, angel-headed hipsteres. Where are you, endless talks after midnight. Where are you, closeness. Where are you, heartache. I miss you so much.

We don’t even write each other anymore. Only about not so important things like series, language jokes and famous people. The only recent personal message was about how you broke another heart and how you enjoyed it. Poor Erasmus boys. They have no idea. I don’t know if it’s bad for me when you keep breaking people’s hearts or if the idea of you dating someone makes me feel even worse.

John Irving – V jedné osobě

Tenhle román jednou náhodně přinesla L. z knihkupectví, což bylo zvláštní, protože ona knihy nikdy jen tak nekupuje.

Bála jsem se, že to bude příliš dlouhé a rozvláčné jako byla moje matná vzpomínka na Pravidla moštárny. Opak je pravdou. Chvíli trvalo, než jsem se doopravdy začetla. Potom už jsem se ale vůbec nedokázala odtrhnout. Kdybych měla dostatek času, přečetla bych to na jeden zátah. Kromě toho, že se tam čas od času objeví zcela nečekaný a zároveň brutální zvrat, knížka je i prošpikovaná větami, u kterých jsem se musela na chvilku zastavit a pomyslela jsem si „TO je ONO.“ Věci pravdivé, se kterými se dá snadno ztotožnit a taky ty těžko definovatelné věci, kvůli kterým knihy čteme. To je ono, proto čtu knížky, přesně tohle chci cítit, nad tím chci přemýšlet. TAKHLE má vypadat skvěle napsaný román.

Spousta drobounkých, zajímavých, odbočujících dějových linek, které vždy končí pointou nebo zůstávají vkusně neukončené, ale nabízejí dostatek podnětů k tomu, abychom si zbytek mohli domyslet.

„Měl jsem jeho jméno; ale postrádal jsem jeho přítomnost.“

„Všechny děti se naučí mluvit v šifrách.“ To mi zůstalo.

Chaos sexuálních identit a orientací.

„Kittredgeovi bylo osmnáct, táhlo mu na třicet.“ Když mi bylo patnáct, taky mi třicátníci připadali old as the hills. Teď mi třicítka připadá spíš jako začátek skutečné dospělosti.

Tnoucí repliky jako: „Podívej, kámo – já mám většího utahováka než ta tranny, co řídila to neexistující auto!“ řekla Donna Klausovi.

Každý má svoje děsivé anděly, stejně jako Billy. Alespoň každý, který má alespoň trochu hloubku.

„Lidé si nemohou vymyslet svoje kotviště.“ To je velká pravda. Lidi si nemohou vybrat členy svojí rodiny, přátele, milence, životní partnery ani domovy.

Jedna z postav je lstivý lyžující stopař jelenů. Navíc je to Nor.

„…dokonce i strýček Bob ztratil řeč, když Helena připila přinejmenším dvěma vagínám.“

Dávám čtyři hvězdičky ne protože by mě to tolik nebavilo, ale protože se k tomu románu pravděpodobně už znovu nevrátím. Uvidím, jak moc mě poznamená a jak často si na něj vzpomenu. To by se mohlo stát.

Pozitiva poslední doby:

Zasadily jsme do květináčů jarní rostlinky.
Přestavily jsme doma nábytek, takže máme zase o něco víc místa (i pro návštěvy!).
Pořád se něco děje a okruh přátel roste.
Příští týden plánujeme jít s A. a I. na nějaké filmy z Jednoho světa.
Na Trivia nights už máme stabilní partičku.
Bambilion plánů na léto. Stále nejisté Japonsko. Pozvánka do Skotska na prodloužený víkend, na víkendové grilování na chalupě u Zlína a na celý týden do Chorvatska. Mimo to dva koncerty v Praze koncem léta a začátkem podzimu.

Jaro jaro jaro za zvuku The Tapes, takže návrať a tanečky po bytě na nově vytvořeném parketu pokrytém kobercem.
Konečně jsem dočetla Pýchu a předsudek, občas to byl docela boj částečně s angličtinou a trochu taky s rozvláčnými pasážemi. Následně jsem to zpečetila filmovým zpracováním u žehlení. Trocha Britské historie a napsání článku na víkend, ať už to mám z krku. Potom příprava art projectu pro Gulliver, do knihovny vyzvednout Pygmalion a další pochůzky. Nakonec sama do kina na Nerodiče v rámci Jednoho světa, což bylo nejlepší rozhodnutí, protože jsem měla čas prožít, probrečet a propřemýšlet to celé sama a bez rušení.
Sometimes it feels so good to spend a day just on your own.

Napadlo mě vzít A. na narozeninový výlet do Olomouce. Zároveň jsem při té příležitosti vzala i sebe na nová místa.
V kočičí kavárně už se kočky vyhřívají na terásce.
Zrušili obchůdek s nejlepšími cupcaky na světě a pořád jsem neochutnala Fancy fries.
Vyšplhaly jsme na věž svatého Mořice. Dřevěné sešlapané schodiště a v posledním úseku železné, skrz které jde vidět dolů. Masivní zaprášené zvony a na střeše výhled na celý Olomouc.
Ve Zbrojce prohlídka univerzitní knihovny a Zmijozelu.
Poprvé od magického večera s V. na Sugermanovi zpátky u arcidiecézního muzea a mighty katedrály.
Na pozdní oběd a local smelly cheese do Tortury.

Celý den jsme zakončily v Local lokál nad My little pony drinky. Nad nimi nám A. prozradila, že se nejspíš chystá zůstat ve Zlíně déle než jen na prve plánovaný rok. Líbí se jí tady víc než v Brazílii, Čile, Irsku a Rusku.

Zase jsem měla jazykový zkrat. Po celém dni stráveném s A. v angličtině přišla chvíle, kdy jsem šla koupit lístky na tramvaj. Věděla jsem, že se musím přepnout do češtiny kvůli paní v trafice. Místo toho jsem se otočila na A. a spustila česky na ni. Bez mrknutí mi všecko odkývala. Hned potom jsem se přesunula k paní trafice a začala anglicky. Jazykový Babylón.
L. claimed I’m drunk which I heard and refused.

Spousta milých slov z Lesbian gatheringu.

V. speaking about me jako o éterické bytosti. A taky mi řekla: “tak ty jsi intelektuál, to je úplně jiný level,” což mě zároveň potěšilo i pobavilo.

I: Já nevím, jestli jsem na tebe napojená nebo co, ale mně se s tebou hrozně příjemně povídá.
V: No já myslím, že jsme na té masáži přeskočily hned několik úrovní blízkosti.
I: Ne, to bylo určitě už předtím.

Když I. řekla, že mi to strašně sluší, bylo to jako hmatatelný příval nejčistší energie.

Měly jsme rezervovaný stůl v karibské restauraci. Hned vedle něj stál u zdi klavír. Bylo to jako v detektivce, kdy na začátku uvidíš předmět a je ti jasné, že ho během večera někdo použije. Vznikla z toho někdy po půlnoci nádherně absurdní situace. L. hrála na klavír, zatímco si všechny lesby postupně sedaly naproti sobě na dvě křesílka oddělená stolem a dávaly si páku. Páka je v angličtině fist fight, alespoň podle A. Myslím, že je to trochu zavádějící.

A. Se vždycky hrozně směje, když říkám all the lesbians instead of women.

Minulý čtvrtek jsem konečně překročila tu démonickou propast a doporučila jsem některým studentům welcome to night vale. Vybrala jsem jen ty studenty, kteří mají šanci rozumět a jsou trošku připravení na démony.

Čtu si o britské historii a zároveň jsem se chtěla podívat o čem je black mirror. Píšu do vyhledávač: Black plague.

Během prvních dnů, co byly holky v Japonsku, jsem jim hrozně záviděla, protože přiletěly v to vůbec nejhezčí období, kdy kvetou sakury. Pak mě to ale zase přešlo. Vybudovaná stabilita tady je taky fajn. Překlopilo se to někdy během víkendu doma. Šla jsem se potkat s L. (asi po dvou měsících) a s M. (asi po roce a půl). Moc mě potěšilo, že máme pořád na všecko podobné názory a že se holky mají dobře.

I still love M. as a friend. She’s pretty, confident, hardworking and takes shit from no one.

L. plánuje další tetování, takže se zase brzy všechny uvidíme v Brně. <3

Na stejném místě,

kde se konávají Trivia nights mají i spoustu dalších cool akcí. Na duben je naplánovaný art project pro amatérské básníky. Každý může přinést tři svoje básně, které budou nějakou dobu vystavené v kavárně, a potom je všechny zařadí do almanachu, který tam zůstane dostupný ke čtení. I’ve already prepared this and gonna hand it in on Tuesday. I’m terrified to be honest, when I think about all the people who’ll come to the cafe to read the poems.

Hrozně mě baví Britská historie. Jednak v tom je skvělý systém, přesně takový, jaký jsem od dálkového studia očekávala, a navíc je to všecko šíleně zajímavé. V roce 1199 jste mohli koupit ovečku za čtyři pence.

I was really tired (maybe because of the time shift maybe not) and I didn’t even feel like teaching at all. But it was a great day after all. We had a very nice chat with V. and the ‘small boss’, how I call him. We talked about the importance of studying English and old-fashioned cameras.

Then with one of my favourite students I felt a little bit like a shrink. He was upset because of some issues at work, so we discussed them and then we just kept talking during the rest of our ninety minutes lesson. It was mainly about happiness, job and a meaning of life.

Pride and Prejudice
Kdysi dávno k maturitě jsem četla český překlad. Možná je to tím, že si to tak málo pamatuju, možná je to anglickým originálem, ale tahle verze pro mě měla úplně jinou atmosféru.

“She has nothing, in short, to recommend her, but being an excellent walker,…” To chceš.

“Let me call your maid. Is there nothing you could take to give you present relief? A glass of wine; shall I get you one? You are very ill.” Darcy moc dobře ví, že víno je lék na všechny duševní zmatky.

Fucking Lydia ~_~

Dala jsem i druhou šanci zfilmované verzi. Musela jsem v sobě potlačit prejudice k hlavní představitelce, abych si z knížky vzala i nějaké morální ponaučení. Hrozně mě totiž rozčiluje Kieřino hraní i její mimika a vlastně celý obličej. Mám teď ale nové soft spoty pro smutné oči pana Darcyho. Myslím, že jsem z toho příběhu nikdy nebyla tak na větvi jako asi téměř všechny moje kamarádky, protože jsem se neztotožňovala s Elizabeth, což je asi ta nejpřirozenější věc, která se nejvíc nabízí. Mr. Darcy je pro mě mnohem víc relatable. Ne, že bych byla handsome nebo vlastnila půl kraje, ale hrdá jsem mimo jiné nekonečně.

Ach ten záběr na Darcyho ruku po té, co Elizabeth pomáhá do kočáru.

Our second trivia night

M. joined us this time. I když jsme se viděli teprve podruhé, přišlo mi, že se známe už roky. I didn’t keep any distance and talked about every stupid thing which came to my mind.
I was proud when I guessed the name of one strange animal that no one else knew, because of the picture and a short description. I had to argue with the host, that the Czech name (luskoun) I wrote is correct.
I even told everyone about my childhood, when I was that little nerd, who memorized all the animals from one encyclopaedia by heart FOR FUN. Finally, I could use this random knowledge somehow. I thought that I did this on my own when I was able to read. My mum corrected me this weekend. She read the names of the animals for me when I was three years old. I also remembered a lot of it in Latin, so there goes my fucking craziness and love for languages. I figured out that this is how I know forever for example that fox in Latin is Vulpex vulpex.
Tentokrát jsme skončili druzí. Příště tedy už najisto míříme na první místo, kde nás čeká ta láhev of fine wine, kterou minule vyhrála ta skupinka důchodců.
Když jsme s M. čekali na autobus, vyprávěla jsem, jak jsem se bála, že všichni studenti, které jsem pozvala, večer dorazí a na nás nezbyde místo. Ukázalo se, že nikdo jiný se mnou nejspíš nesdílí myšlenku, že Trivia nights jsou ta nejlepší zábava na úterní večer. M. podotknul, že to je ten malý nerd ve mně, which is true totally.

A. Said that we are more than welcome to join her on her way back home to Brazil during Christmas holidays. The problem is money as always.
Mabe we’ll manage the trip to Croatia in summer with all the lesbians + A.

Po masáži jsem dostala naordinováno ležet u televize a hodně pít. Shlédla jsem teda skoro celou jednu sérii Girls. My new favourite thing ever is Adam Sackler calling people rainbows.

Na konci příštího týdne bude nějaký podivný milník. Skončí mi nějaké kurzy, dopíšu notýsek, který jsem používala na poznámky a lesson plans od té doby, co jsem začala učit. Mělo by se taky konečně oteplit.

Nedávno jsem si po strašně dlouhé době koupila Host. Nádherná krasojízda umění a inspirace.

Koupila jsem lístky na Die Antwoord a Julien Baker, která přijela k Mohamedovi, protože jsem nemohla za ní do Berlína. Navíc rovnou na moje narozeniny, takže to bylo jasné znamení od vesmíru. L. se mnou oslaví moje první čtvrt století.

Cítila jsem se po tom trošku špatně, protože mi přišlo, že celkově hodně utrácím. Za únor mi ale přišla vůbec největší výplata, takže no worries a připadám si jako boháč.

Dělala jsem přípravy, četla jsem něco v angličtině a stal se mi zkrat, koukám na sandwich a říkám si, co sakra je písková čarodějnice.

Už máme oficiálně jaro,

takže odmítám nosit cokoliv jiného než tenisky, i když sněží.

V pondělí jsem po večerních kurzech rychle zavřela a zakódovala školu a běžela jsem do Nového světa na cestovatelskou přednášku. Monika (I’MON da road) je původně ze Zlína a zároveň je to taky lesba, takže to byl částečně taky velký lesbian meeting. Zlínské lesby pořád tvoří drtivou většinu lidí, které tady znám.
Přednáška byla výborná se značnou dávkou syrové autentičnosti, zábavnosti a spoustou absurdit, které mám v životě nejradši. <3
Na konci roku by jí měla vyjít knížka a už teď se nemůžu dočkat, až si ji přečtu.
Velký lesbian meeting bude ještě na Zelený čtvrtek, so I’ll probably meet people I haven’t seen for a long time.
E. se spletla a místo toho, aby si objednala Poutníka, řekla si o Proutníka. Smála jsem se jak šílenec ještě další minutu.

Pořád se teď něco děje. Miluju mít diář nacpaný naplánovanými akcemi. #happytimes

One of my students brings me sweets, when he’s late. It was Kofila last time and Ginger candy today.
Následovala výborná improvizovaná hodina o našem potenciálním cestování po Skotsku.

Stalo se už asi třikrát od té doby, co jsi pryč, že jsem měla slabou chvilku a chtěla jsem ti napsat

Chtěla jsem ti napsat
okamžitě se vrať,
vrať se co nejdřív
a jak mi chybíš,
jak si chybím já
vedle tebe.

Někdy je mi tolik smutno,
až mám pocit, že bych byla schopná
najít tě kdekoliv na světě,
a přinést v zubech zpátky domů
jako to dělají kočičí matky s koťaty.

Potom to ale přejde a já si uvědomím, že už se musím snažit chovat víc jako dospělá, což znamená méně ukazovat emoce, because no one fucking really cares.

Je až děsivé, jak rychle se z D. stala víc vzpomínka než skutečný člověk. M. už se taky neozývá tak často jako dřív, takže bledne a bledne.

Our first Trivia night.

S A. se cítím jako bychom byly znova na střední. We know the same group of people, keep meeting actually at school, joke around and speak about daily things.
She waited for me in the teacher’s room and then we half walked half run to get to the pub on time.
Our team was called “Whatever” – me, L. and A.
Even though the first round seemed hopeless, we ended up in the third place and won some banana cake.
I was really proud of myself when I answered correctly a math question, but I’m embarrassed that we didn’t get right the English title of the first Lord of the Rings book.
For next time we need someone who is really good at history and art.

Our host was Amanda from the USA. She made a few mistakes, so sometimes the questions weren’t clear, and people wanted to argue with her. And few questions were also a little bit too American, and we didn’t even stand a chance.

E. and her new hair are back from Scotland for a while. We met there by chance, because she was a member of another team.
The café/chocolate place/pub, where the event took place is really cosy and the stuff is wonderful, so we’ll check some other events there in the future.
In the middle of the game we were in the middle (3rd place from 6 teams), so we got free chocolate as a special reward.

L: Ty ses včera zapomněla odlíčit?
V: Ne, to, co vidíš, jsou kruhy pod očima.

The meeting room was occupied, so we went to my student’s office. There were ancient armchairs similar like the ones my grandmother had and between them small table with open package of sweets. What a weird place to have a lesson.

Sobota: Velký jarní úklid + Welcome to Night vale

Během úterního kvízu nás E. přemluvila, abychom s nimi šly už potřetí za poslední půlrok na Muchu. Protože lístky skoro nic nestojí a holky jsou v Česku jen na skok, nakonec jsme souhlasily.

Byl z toho parádní večer. Myslím, že jít na Muchu nikdy nemůže dopadnout špatně. Její průpovídky, tanečky a k tomu pár pivek. Po koncertu jsme se tak zapovídaly, že jsme si nechaly ujet několik autobusů a naplánovaly jsme hypotetickou návštěvu do Skotska.
E. is so nice and funny. I like her. It’s a pity that she’s leaving again on Thursday.

Zase jako kapitán na trajektu.

Sledovat, jak se pomaličku vzdalují břehy Francie s větrem ve vlasech.
L byla sea sick, takže jsem po zbytek cesty sama koukala dolů do vln a hřála si ruce o kelímek s kávou.
Británie je země obřích hrnků kávy. Možná proto jsem od Brita, který obsluhoval ve Starbucks na lodi, dostala na výběr jen dvě možnosti: small or medium. Jako medium jsem samozřejmě dostala asi půllitr.
L. říkala, že moře tady prý bývá neklidné, což jsem si dopředu neuměla moc představit, protože cestou do Dánska nebyly vlny cítit vůbec. Proto jsme taky byly tolik zmatené, když jsme vyšlapaly všechny schody až na open deck a před náma se najednou otevřel pohled na nekonečnou vodní hladinu. Ani jsme totiž nepoznaly, že už jsme dávno vypluly.
Na trajektu do Anglie nebylo prakticky možné jít rovně, protože vás vlny házely z jedné strany chodby na druhou. Můj žaludek to trochu překvapilo, ale celkově jsem si to spíš celé užívala.

Po letech, co jsem o nich slyšela poprvé, konečně vidím nádherné white cliffs of Dover.
Jen co jsme přijely do Anglie, začalo pršet. Of course. Hned, jak jsme se vypletly z přístaviště, potkal nás první anglický kruhový objezd. Pocit, jako by se celý svět najednou obrátil naruby.
Na cestě z Doveru už jsem cítila, že jsme moc daleko na to, aby nás dohonily jakékoliv starosti z domova. V rádiu hrálo No place I’d rather be.
Abychom se nezbláznily, hrajeme po cestě Dark stories a smějeme se smíchem šílenství a únavy z cest.
Zbytek cesty byl jen déšť a nekonečné kolony.

Před vchodem jsme ještě zmokly, protože klukům nefungoval zvonek.
Zvláštní pocit, být tady po půl roce podruhé, ale úplně jinou, mnohem delší a složitější cestou. You can really feel the distance when you’re driving.
Připadalo mi to celé neskutečně surrealistické. To, jak jsou země prostě nalepené vedle sebe, obehnané hranicemi a jen co překročíš čáru všechno je úplně jiné.
Měla jsem pocit jako kdybych doma vyskočila, zeměkoule se pode mnou pootočila, zatímco jsem byla ve vzduchu, a na zem jsem dopadla až v Anglii.
Trochu jsme se vzpamatovaly a nechaly kluky všecky svoje věci přemístit do auta.
Když se jeli s koblihama rozloučit do práce, vlezly jsme si s L. do horké vany, umyly se pánskými mýdly a šampóny jenom proto, abychom smyly špínu z cest a voněly jako borovice.
Program na večer byl pizza, cider a nové Jumanji, které bylo překvapivě ucházející.
Cítila jsem se na bytečku mnohem uvolněněji než v létě a smála jsem se ze všech nejvíc nahlas hloupým vtípkům.

Cestu zpátky jsme z velké části prospali, so I have almost nothing to write about.
Při čekání na trajekt jsme se skvěle bavili při poslechu hlášení v různých jazycích. Očividně všechny národnosti nemají nárok na veškeré informace.
Vlny byly snad ještě větší než předchozího dne. Další kýbl kafe a náhodné rozebírání historie a traumat z dětství. Obnovení děsu z pohádky s černou princeznou.
Nějak jsme se dostali i k Penny Dreadful, které s L. teď sledujeme. Neuváženě jsem se rozbásnila o tom, jak zbožňuju Evu Green a její hraní. (Doteď nejsem schopná vstřebat, co všecko bylo schopná v tom seriálu předvést. Už by nikdy nemusela hrát v ničem jiném a budu ji napořád považovat za jednu z nejlepších hereček.)
Mimo jiné jsem klukům (se kterýma se mimochodem neznáme nijak dlouho ani důvěrně), že první film, který jsem s ní viděla byl Womb. Protože jsem si nemohla vzpomenout, že se to do češtiny překládá jako Lůno a nebyla jsem si jistá, jestli by věděli, co je womb v angličtině, řekla jsem jim, že se to jmenuje Děloha a v jedné větě shrnula děj. Teprve zpětně mi došlo what have I done. Tohle asi není téma na nějakou light, casual conversation with people you barely know. What a fucking riduculous person I am.

Někde v Německu nás jenom několik sekund oddělilo od nehody. Seděla jsem vzadu uprostřed a nebyla ani připoutaná, protože jsem byla vmáčknutá mezi L. a krabice s počítačem a televizí. Trhnutím jsem se probudila z polospánku a viděla před sebou silnici utopenou v mlze a odbočku, kterou téměř míjíme. V. najednou strhnul volant doprava a pokusil se přeci jen odbočit. Byla jsem přesvědčená, že nemáme šanci minout patník před náma, že za několik vteřin narazíme a já pravděpodobně proletím předním sklem. Naprosto jsem to přijala, a navíc nebyl čas cokoliv udělat nebo říct. Nějakým záhadným kouzlem se nám ale podařilo přece jen vyhnout a z dálnice sjet bez úhony.

Zlín -> Bruggy -> England -> Zlín

S L. On the road, téměř 4 000 kilometrů / to už je skoro jako tolik, co ujeli Sal Paradise a Dean Moriarty z New Yorku do San Francisca. ( - drugs, + ferry, though). 🚙

Před touhle cestou jsme prodělaly upgrade vzhledem k výletu do Litvy. Lépe jsme si nastudovaly cestu, nezapomněly jsme nabíječku do auta ani jsem si doma nezapomněla kalhoty, navíc jsme pořídily falešnou kazetu, díky které se dají v autorádiu přehrávat písničky z mp3 nebo telefonu.

Ráno temnota přerušená akorát občasným štěknutím, které se ozve, když ve vysoké rychlosti přejedeš středovou čáru.

Lépe než do Pobaltí se cestovalo taky proto, že už se dřív rozednívalo a večer bylo déle světlo. Že se prodlužuje den nebo je déle světlo, s tím mí studenti vždy bojují při překladu do angličtiny. Problém je v tom, že překládají českou větu přímo -> do angličtiny. Zapomínají, že musí přemýšlet nad tím, co chtějí vyjádřit -> podívat se do systému anglického jazyka, jaké pro to má prostředky -> zvolit ty správné a větu přeložit.

V Česku jsme zažily suverénně nejpříšernější dálnice.

V rádiu nám hrál Passanger: /You only hit the road when you’re missing home/ and I really did miss home, but not the one in Zlín, not even home home. I missed home which means the people I love.

Po vší té době, co jsem byla zvyklá poslouchat britskou angličtinu, mě překvapilo americké sharp r, když jsme si pustily My chemical romance a já jsem zažívala návrať do doby, kdy jsem byla teenager, a zpívala všechny písničky slovo od slova zpaměti. //

Bruggy jsou jako mix Kodaně a Rigy. Taky tam všichni jezdí na kole, ale styl domečků je specifický. Když jsme přijeli kolem šesté večer, všichni v centru už vzorně vyskládali veškeré roztříděné smetí na ulici. Takže jsme se proplétali kolem hromádek s krabicemi plnými papírů a obřími pytli s plasty. Vůbec to ale nepůsobilo špinavě, ale naopak čistě a upraveně.

Oblast kolem školky byla označená cedulemi s fialovými chobotničkami, aby řidiči dávali pozor na děti.

Do města vede masivní kamenná brána s dvěma věžemi po stranách.

Kouzelné uličky kolem řeky, mosty a budovy utopené ve vodě.

V obřím parkovišti pro kola jsme potkali všechny členy Power rangers.

Hostels for travellers are the best. V Bruggách jsme bydleli na místě, které nese název Travellers’ shrine a je podle toho i zařízené. I fell in love immediately. Celý prostor baru + restaurace je zařízený ve stylu středověku. Dřevěné nahrubo pospojované stoly a židle. Nad barem visí obrovské hodiny a po stranách několik staře vyhlížejících lamp. Největší dojem na mě udělaly svícny stojící po stranách baru. Byly to dvě obrovské červené koule vosku, který se nahromadil postupem času přidáváním a zapalováním dalších a dalších svíček.

Belgické pralinky a pivo a pokojík v hostelu s výhledem na okolní červené stříšky.

Nejměkčí postel a žluté závěsy, které ve mně vyvolaly vzpomínku na paralelní vesmíry.

Z hlubin

I didn’t have time to rest on Monday, got up at 5:30 went to bet at 10pm. The sleep wasn’t helpful at all. I almost fainted during my first morning lesson next day. This is how you can tell what is too much. Constant headache and too many coffees.

Tohle bylo před pár týdny, ale už mi to přijde jako věčnost. Teď už mám méně hodin. Skončil kurz korejštiny, což pro mě znamená spoustu volného času, který jsem věnovala přípravám, navíc.

Na konci března ještě skončí nějaké další, takže bude zase čas pustit se do něčeho nového. Budou čerství studenti a navrství se další zkušenosti.

Mám na jednom svém studentovi hrozně ráda jeho tatínkovství. Překládá svojí dceři, která je tuším ve druhé třídě, Monty Pythona. Konkrétně to byla písnička Always look on the bright side of life. He’s the proud father. He told me a beautiful story how they built a snowman together.

He met his wife during some English course somewhere, so now I can present this story to my future students. Study English! You may find the love of your life this way.

I love how we can talk together about the Tesla car, Japan, Korea, Olympic games, Canadian national anthem…everything really.

Their previous teacher was my friend who has actually climbed to the first base camp on the Mount Everest recently.
It’s a small world.

Knižní zápisky

HP a relikvie smrti
Teď už mě rozbrečí skoro všechno – třeba Hagridovo setkání s Charliem.
Na začátku mě i při vší té děsivosti hrozně pobavilo Harryho: „Accio Hagrid.“
„Harry je naše největší naděje, věřte mu.“
Rozčílená Hermiona, jejíž hlas mohou slyšet jen netopýři.
Lenka <3
Když Lee Jordan cokoliv komentuje. <3
Hostinský od prasečí hlavy venčí svého kocoura.
Na Nevillovu babičku jsou Smrtijedi krátcí.
Badass McGonagall a její stádo stolů a badass Molly.
„Náš ředitel se odebral na krátkou dovolenou,“ odpověděla profesorka McGonagallová a ukázala na okenní sklo v němž zela díra velikosti Snapova těla.
Percy <3
Na konci přijde chvíle chytit vlak.
*

Life of Pi
I felt the night in me.
Come aboard if your destination is oblivion.
I felt I was beating a rainbow to death.
Miluju, že se tygr jmenuje Richard Parker a orangutan Orange Juice.
*

Kaziměsti
Nejdřív by se mělo chválit, takže body za fantazii, i když mi spoust věcí přišla spíš jako variace na prvky z dobře známých děl. Když jsem si po pár stránkách zvykla na styl, jakým je to psáno, docela mě to bavilo číst. Stejně mě na tom ale rozčilovala spousta věcí, nemůžu si pomoct.
Tak za prvé pravopisné chyby, i když to je nejspíš chyba korektora a ne autora.
Autor minimálně třikrát zmínil zbytečnost humanitních oborů, což je vzhledem k tomu, že má sám vystudovanou žurnu přinejmenším podivné.
Musela jsem protáčet oči při každém popisu ženského těla a vlastně i popisování pocitů hlavního hrdiny. Neřekla bych, že antické sochy žen se vyznačují zrovna obříma prsiskama a útlým pasem, ale nijak zvlášť se v tom nevyznám.
Opakování nejrůznějších klišé, ať už v podobě slovních spojení nebo celých vět.
Líbil se mi kluk na kárce tažené divočákem, though.
A pro města pohřbená pod vodní hladinou mám soft spot od sledování Les Revenants.
*

Poznámky z Hamleta:
scholar: i.e., an educated person, therefore one who knows what to say to a ghost.
Hamlet mluví jak pirát:
HAMLET
74 Ay, madam, it is common.
just looking down into the sea from a high cliff makes a person think about jumping.
quicksilver: mercury O.O
ještě víc pirátství:
MARCELLUS
115 Illo, ho, ho, my lord!

Dvě věci

mě inspirovaly k pokusu napsat něco for real.
První bylo čtení knížky Kaziměsti od autora, který vystudoval žurnu v Olomouci. Jeho styl psaní mě rozčiloval takovým způsobem, že jsem si řekla: „Proboha, jak těžké je napsat knihu, která není otravná a plná otřepaných frází, které byly použité už milionkrát?“
Druhá byla sledování Girls, ve které hlavní hrdinka píše svoje memoáry ve 24 letech, což je tak absurdní, že už se můžu klidně pokusit něco napsat sama.
Protože jsem už za studií prohlašovala, že jednou napíšu knížku o našem spolubydlení na bytě, téma bylo docela předem jasné.
Otevřela jsem si wordový dokument a nazvala jsem ho „I should finally write something down“ a nahrubo rozvrhla strukturu a některé kapitoly.
We will see. Všechno, co jsem napsala, je zatím tak z poloviny pravdivé. Taky jsem zjistila, že mi vůbec nejde psát dialogy.
Sestry mě hrozně podporujou a říkají: „Piš, protože to jsi ty.“
Všechno to myslím tak napůl vážně a nemám moc žádný konkrétní plán.
Když mám dobrý den, docela mi to i jde a jsem schopná napsat kus za krátký čas.
Nemám kvůli tomu ale prostor na svoje normální deníkové zápisky.
Zároveň ale odjíždíme na výlet a už zítra budu zase On the road (can’t wait), takže bych mohla napsat něco málo alespoň o tom.

Za kulturou na Cimrmany od ochotníků.

Mám homesick po našem kulturáku.
Moje možná nejoblíbenější chvilka z chození do divadla je probírání dojmů z prvního dějství nad vínem a chlebíčkem.

Druhý kulturní pátek / prvně na vernisáži ve Zlíně. Večeře ze Srí Lanky a naše nejdražší víno v životě.

Třetí kulturní pátek / Mucha v Míru, ve kterém to vypadá trochu jako v Andyho továrně. Modročervené neony a postříbřený strop.
Naučily jsme A. říkat „píča,“ a potom jsme to všechny skandovaly společně s Muchou. I’m not even sorry.
Tanečky a frisco. Užívám si svoje zase krátké vlasy a pohazuju hlavou jako šílenec.

Poslední dobou mám nejpodivnější sny.
Dostala jsem za odevzdanou diplomku, která vypadala jako ohmataný, tlustý paperback jen třicet bodů ze sta. Potom jsme to s mojí vedoucí rozebíraly v kabinetu, který vypadal jako ložnice mého pradědy – masivní dřevěná postel, tlumené světlo z kulaté lampy – trochu mi to připomínalo i prostředí zmijozelských kobek. Celé okno bylo lemované obřím krakenem, který na něm byl napůl položený a napůl jej celé objímal chapadly.

Jindy se mi zase zdálo, že jsme s H. používali dýni místo míče a hráli na poušti volejbal.

Ve škole jsou všichni nemocní, takže přibývá počet hodin na suplování. V pondělí jsem měla jeden blok od dvou do půl osmé večer (s tím, že jsem samozřejmě měla ještě tři hodiny ráno), pouze s dvěma pauzami po patnácti minutách. Během tohohle šíleného maratonu se mě jedna paní z nové skupinky zeptala, jestli jsem z Česka. Nový milník: Being mistaken for a native speaker.

A další achievement: přes valentine's day puns jsem skoro všem svým skupinkám představila koncept hoho vtípků v angličtině.

Věty do korpusu šílenství:
Morphology teacher: Am I seeing storks?
Brit.lit. teacher: Yes, maybe it was for his son, who died at the age of 11...hahaha...I shouldn't laugh...
A nakonec démoni v podobě The chimney sweeper od Blakea ztvárněného pomocí postaviček z lega.

Hrozně jsem ocenila, že když jsem řekla mámě, že se o tom nechci bavit, tak okamžitě změnila téma.