Už máme oficiálně jaro,

takže odmítám nosit cokoliv jiného než tenisky, i když sněží.

V pondělí jsem po večerních kurzech rychle zavřela a zakódovala školu a běžela jsem do Nového světa na cestovatelskou přednášku. Monika (I’MON da road) je původně ze Zlína a zároveň je to taky lesba, takže to byl částečně taky velký lesbian meeting. Zlínské lesby pořád tvoří drtivou většinu lidí, které tady znám.
Přednáška byla výborná se značnou dávkou syrové autentičnosti, zábavnosti a spoustou absurdit, které mám v životě nejradši. <3
Na konci roku by jí měla vyjít knížka a už teď se nemůžu dočkat, až si ji přečtu.
Velký lesbian meeting bude ještě na Zelený čtvrtek, so I’ll probably meet people I haven’t seen for a long time.
E. se spletla a místo toho, aby si objednala Poutníka, řekla si o Proutníka. Smála jsem se jak šílenec ještě další minutu.

Pořád se teď něco děje. Miluju mít diář nacpaný naplánovanými akcemi. #happytimes

One of my students brings me sweets, when he’s late. It was Kofila last time and Ginger candy today.
Následovala výborná improvizovaná hodina o našem potenciálním cestování po Skotsku.

Stalo se už asi třikrát od té doby, co jsi pryč, že jsem měla slabou chvilku a chtěla jsem ti napsat

Chtěla jsem ti napsat
okamžitě se vrať,
vrať se co nejdřív
a jak mi chybíš,
jak si chybím já
vedle tebe.

Někdy je mi tolik smutno,
až mám pocit, že bych byla schopná
najít tě kdekoliv na světě,
a přinést v zubech zpátky domů
jako to dělají kočičí matky s koťaty.

Potom to ale přejde a já si uvědomím, že už se musím snažit chovat víc jako dospělá, což znamená méně ukazovat emoce, because no one fucking really cares.

Je až děsivé, jak rychle se z D. stala víc vzpomínka než skutečný člověk. M. už se taky neozývá tak často jako dřív, takže bledne a bledne.