Tiny lesbian gathering. M. Přijela na návštěvu z Brna. I když už se nějakou dobu známe, tím, že jsou mezi setkáními dlouhé přestávky, je mezi námi spousta cizoty.
Dozvuky nemoci, tak nepokračujem na párty.
Nothing turns out like you pictured it, jak říká Julien Baker.
V sobotu na dosud nejpříšernější divadlo, ukřičenou italskou komedii, při které si H. s prasklým ušním bubínkem musela co chvíli zacpávat uši.
Když jsme vyjížděli z parkoviště, H. trochu drcla do auta za sebou.
Na to jak špatný to byl večer, jsme to myslím všechno zvládly docela s grácií.
Potom deštěm do Salónu na víno. Kavárna, která podle bůhvijakého klíče kombinuje kýč a vkus, že výsledek je překvapivě příjemný.
Zůstáváme až do zavíračky. Nejmilejší povídání a roztomilá servírka, která nám k vínu nosí brambůrky a tousty grátis.
Když už jsme byly skoro na odchodu, dvacet minut před půlnocí, vecpala se do kavárny banda ožralých fotbalových fanoušků. Začali si objednávat, i když slečna říkala, že bude za chvilku zavírat. Protože jsme byly v místnosti jediní další zákazníci, samozřejmě si neodpustili několik debilních poznámek naším směrem. Snažila jsem se je zabít pohledem a sarkastickými odpověďmi, ale nic není víc neodbytnějšího a sebevědomějšího než připitý chlap.
Za chvilku tomu nasadili korunu, když shodili velký skleněný tác tak šikovně, že spadl slečně servírce na ruce, takže začala krvácet.
Ptaly jsme se, jestli je všechno v pořádku a jestli nepotřebuje pomoct.
Nakonec přeci jen jednoho z pánů napadlo, že by se mohli přesunout domů k někomu, u koho bude víc alkoholu. Ode dveří na nás ještě houkli pozvání jestli se nechceme připojit, zatímco slečna stála opodál, držela se za krvácející ruku a sbírala střepy. Když konečně vypadli, pomohly jsme slečně uklidit. Z vedlejší místnosti se k nám přidala ještě další zákaznice, kterou její přítel nechal v kavárně, protože šel někde do města shánět cash na zaplacení útraty. Woman power.
V Gulliveru sice nemáme svůj stůl, ale stejně je to nejvíc domácí prostředí.
Karty proti lidskosti měly nakonec úspěch a všichni jsme se ujistili v tom, že jsme příšerné lidské bytosti a skončíme v pekle.
M. a P. míří do Jordánska. Dobrovolné bezdomovectví v poušti na šest týdnů. Please be safe.
Čím víc se chceme přestěhovat, tím víc mám ráda náš miniaturní byt. Moje každodenní paradoxy. Dlouho jsem si říkala, že je přece jedno, kde bydlíš, jak dlouho a jak často byty střídáš. Teď je ale ta představa přestěhovat (i když jen přechodný) domov mezi nové studené stěny, čím dál nepříjemnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat