Děsivé a nádherné komplexní sny a po nich ranní prázdnota.
Čteš moje tajné básničky a já tě líbám na tvář. Potom přeju M. k narozeninám, na což jsem v realitě zapomněla. Podotýkáš: „Aha, tak ty píšeš svoje básničky...krví.“ A je to tak, jsou to obří archy papíru a všechno je sytě karmínovou.
Potřeba psát a být s mými příběhy protekla do snu.
Me:*wearing red and white sweater with penguins, polar bears and anchors*
My student: Isn‘t it too soon for Christmas sweater?
Me with a straight face: This is sweater for polar expedition.
Dneska mi slečna, kterou učím japonsky řekla: „Čekám tady, protože venku je zima a já nemám kamarády.“ Jestli se rozhodne zaprodat duši ďáblu a studovat na upolu, můžou s T. a J. založit klub. Jung do svých archetypů zapomněl zahrnout studenta japonštiny.
Teď už je to ancient history, co jsem M. v noci psala zamilované výlevy. Poslední dobou mi zase ona na oplátku posílá svoje noční breakdowny nasáklé smutkem. Je výborné, že jsme skrz to všechno zůstaly kamarádky. Těší mě, že jsem pro tebe člověk, kterému píšeš tyhle věci a taky mě mrzí, že nemáš někoho takového blíž u sebe.
Words can't express feelings I have for John Darnielle and The Mountain Goats. Tomorrow in Poland for 100 Czech crowns. What is this unbelievable magic?! OR lie? More on this story as it develops. (I‘m listening too much wtn.)
The mountain goats concert was highlight of our lives / Everything was leading to this moment / After that we casually chatted with JD / And he read a fragment from his book next day as a bonus / The most unpredictable and beautiful trip to Poland ✨✨✨❤️❤️❤️
That moment when JD is speaking to you and you don't know if you're Veronika with a C or with a K 'cause letters and words have no meaning 'cause that is not real and can't be happening. /
Když jsem tu historku vyprávěla A., už dopředu se děsila: „Oh no, you did something bad, didn‘t you? What did you do?“ Samozřejmě, že se mi povedlo udělat trapas. That‘s me. And I like when someone knows me like that.
JD si během čtení pohrával v ruce s kamínkem a uhlazoval si vlasy nožkama brýlí.
Art is the representation of what happened in the wordless space.
A good artists never finish only abandon.
Nemůžu přidat uvozovky, protože nevím, jak to přesně říkal.
Před začátkem čtení jsem se snažila parafrázovat JB, což nevím nakolik se mi podařilo, a proto raději citát:
„For a person like me, who feels a lot of things, the amplitude is really high—I experience so much joy that I want to cry, because the air feels nice and the flowers are blooming. Or I hit a really low point. We can learn how to move through those changes more skillfully.“
V těchhle dvou větách Julien Baker shrnuje jak moc je pro mě reletable.
V. řekla něco v tom smyslu jako že ví, že je to o mně pravda a že se snaží brát si jenom ty horní vrcholy pocitové sinusoidy.
Stává se mi často, že i když o sobě něco s jistotou vím, slyšet to z cizích úst je svým způsobem silně eye-opening moment.
Po pár dnech mimo domov je hrozně satisfying sedět doma pod dečkou s kočkou v ideální vzdálenosti ke hlazení a článkem do práce.
Nemůžu už polské zážitky sepsat, protože jsou proceděné v kronice a převyprávěné Š. po půlnoci na koleji.
Really, really, really tired body, but healed soul thanks to conversations with people I love, great live music, travelling and well also wine.
鬼は外✨
Žádné komentáře:
Okomentovat