Poslední hezký podzimní víkend.

Na horách v lesích, kde vzduch chutná pětkrát víc sladce. No mountains feel like home mountains. Barevné listí a nehybná voda v tůňce. 木漏れ日
Potom v lázních. Japonské pralinky a koupání v nedovařeném karamelovém pivě.
„Je vám příjemně, nebo chcete, abych vás zabalila do dečky?“ Heaven.

Poprvé to přesně vystihla K. v září v Praze u té kašny, ve které se koupali holubi a do které chodily pít veverky.
Řekla: „Byly jsme nejlepší kamarádky a teď už ani nevím, co se jí děje v životě.“
Když jsem o tom potom přemýšlela a zkoušela to aplikovat na další lidi, spousta z nich postupně v mojí hlavě přešla ze skupiny označené štítkem „kamarádi“ do „známých.“
O to víc mě potěšilo, že mi M. dala vědět o velkých změnách, když právě o ní jsem si myslela, že každý další člověk je pro ni jen další člověk.
Je zvláštní, jak se mezi nás s prostorovým přiblížením vkradla ještě větší vzdálenost.
M. & P. už za chvíli mizí do Jordánska, čímž se změní i celková nálada Trivia nights.
I also cancelled the London trip, because of reasons.
Duševní rozpoložení otočené úplně na druhou stranu od léta, kdy se všechno zdálo možné.
Na venek se nezměnilo nic, pod povrchem určitě alespoň něco, ale nejsem schopná určit, co přesně.
I don‘t know why all the sadness. Maybe autumn.

Speaking of sadness...Sad gym fight night byla nad očekávaní výborná. Nebýt toho, že jsem se potila z prášků, chtělo se mi spát a občas se mi motala hlava, užila bych si to ještě víc.
Všechno bylo jako z filmů. Hudbička při které nakráčeli fighteři jenom v kraťasech a boxerských rukavicích. Jedna z nich byla Heads wil roll od Yeah yeah yeahs. All lights and eyes on them. Slečny v upnutých oblečcích, které se procházely po ringu s cedulemi s čísly kola. Rozhodčí v oblecích a rukavičkách. + Jako bonus hot ženská rozhodčí v obleku s motýlkem a vlasy v culíku.