pondělí 17. září 2018

There are some people in my life I wish I had hugged a little longer.

Nevím, proč se mi v životě hromadí lidi se sebedestruktivními sklony, kteří se toulají po světě s pudem sebezáchovy sníženým na minimum, až mám chuť najít je a odnést je v zubech do bezpečí.
P. je v tomhle zatím největší extrém. Navíc má vysoké nároky na dávky adrenalinu.
Alespoň M. se zdá být mírně příčetný a rozhodl se pořídit si něco jako alarm do kapsy, který přivolá pomoc (když bude mít signál), v případě, že by se mu něco stalo, což bude v kalifornských horách lepší než drátem do oka.
Kladu mu na srdce, aby na sebe v Jordánsku dávali pozor a pokud možno se drželi pospolu.
M. poslouchá a já čtu Into the wild a přemýšlíme, jak moc nám to připomíná P.

There was a lot of mess in me, but I cleaned it up and tonight I’m a proper 主婦, peču a chystám dobroty k vínu a čančám se na večer, až přijde L. z tréninku.

Teď už víc chápu, co to znamenalo, když jsi mi vložila do dlaní svoje hodinky, abych ti je pohlídala.

Volání divočiny a povídky z Aljašky
(pro mě možná trošku překvapivě) výborné!

Nechápu, kde přesně v tom všichni vidí Londonovu lásku k divočině? Popisuje, jak je všecko surové, syrové a nehostinné a každou chvíli tam někdo umrzne, je v nebezpečí, že ho sežere nějaká šelma nebo se mu dějí jiné brutální nepříjemnosti. A myslím to ironicky jenom napůl.

No já nevím, jakým způsobem to četl Alexandr Supertramp, ale mě by to k sólo výletu na Aljašku rozhodně nenavnadilo.

Přijde mi vtipné, jak si Vesmír s lidma skvěle pohrál. Zlatá horečka na Aljašce a pak už stačí jenom sledovat kolik lidí umře kvůli vlastní chamtivosti nebo blbosti.

Kdy už se lidi poučí a přestanou lízt do hor sami? (Případně se taky sami vydávat na procházky do lesa, když je mínus bambilion stupňů a na nose se začnou dělat po třech krocích rampouchy.)

"Ale ze všeho nejraději běhal ponurým soumračným šerem letních půlnocí, naslouchal tlumeným a ospalým hlasům lesa, četl znamení a zvuky, jako člověk čte knihu, a pátral po onom tajemném a neznámém, po tom, co volalo - volalo ho, ať bděl nebo spal, neustále volalo, aby přišel."

"Mráz vesmírného prostoru doléhal na nechráněný vrchol planety a člověk, který se octl na nechráněném vrcholu, musil nést plnou sílu dolehnuvšího nárazu."

Žádné komentáře:

Okomentovat