if we fit in, we disappear.
Last week I found out the horrible news from home. I swallowed it whole without chewing and accepted it.
I feel balanced since then. Having a safe place to go to is the most important thing.
Moje tělo mi zase dává najevo, že už nemůže, takže nachlazení a umírání na hodinách, které nechci rušit, protože prosinec už je tak dost pracovně krátký.
Chvilku jsem uvažovala, že zruším punče v Olo, ale hned mi došlo, že to nemůžu udělat jen kvůli nemoci, když D. posledních pár let každou chvíli posunuje hranice toho, co všechno je lidské tělo schopné vydržet. Nakonec mě ty punče fakt spíš uzdravily, než aby mi přitížily. Rýma je skoro pryč.
The softest super short meet-up with M. The quickest news exchange surrounded by two long hugs. I bought her Lin Manuel-Miranda‘s book full of cheer-up messages for Christmas. Here‘s something you can read when you‘re feeling down and I‘m not around.
Potom hned do Zmijozelu, kde se vždycky najdeme. V. a D. zabořené v křesílkách. Obědo-večeře v Cafe+ s punči.
I‘m glad that we have the talking about nonsense part but also sharing news part. I think that proves that we‘re still good friends.
Charitativní punč na náměstí na posvěcení tradice, který nás všechny málem skolil + hromada krabic s pizzou → to všechno neseme na nový byt Š. a V.
Poloprázdný studentský byteček, which with the right people inside still feels like home. #happywinetimes
A protože tyhle dýchánky vždycky musí skončit absurditami, později dorazil i R., A. a V., který teď částečně učí magistry japonštinu.
Nakonec niterné rozhovory nad ránem, po kterých jsme se s Š. a D. uložily na jednu obří matračku a bylo to nejvíc jako sleepover na střední nebo dokonce na základce.
Jenom ten, kdo tě opravdu zná, ti může říct ty nejvíc tnoucí a oči-otvírající věci. I‘m truly addicted like Š. said.
Mám pocit, že snad poslední dobou zvládám neventilovat svoje patetické pocity na ty, kteří je nezvládají přijímat, což znamená na všecky.
Na druhý den kocovina, ztracené a zapomenuté klíče, ale nakonec dobrý pocit z odučených hodin.
Nakonec jsem se musela z kocoviny a nedospánků vzpamatovávat dva dny. I‘m ancient.
It‘s almost the end of the year, so I needed to guarantee myself some happiness in the next one. Budapest with L in January, Welcome to Nightvale in February with M., Luxembourg in spring, LP in May and Colours in July.
"Mám pocit, že snad poslední dobou zvládám neventilovat svoje patetické pocity na ty, kteří je nezvládají přijímat, což znamená na všecky." To jsem já! Tajím přede všemi i sama před sebou.
OdpovědětVymazatDvoudenní kocovinky jsou real. :/ Ale zas léčení se alkoholem za to stojí. ;)