You keep the light on

Začala jsem si znovu číst (a vybarvovat pastelkama) Lin-Mana a psát si gratitude journal, abych co nejvíc zpomalila a pečovala o sebe. 

Útržky z něj: 

people I’m grateful for: S. for talking to me, acknowledging me, confessing to me that she’s lonely, M. for sharing her childhood traumas and demons with me.

Spousta pláče, physical and psychological pain.

První dobrý den po víkendu v pitu, celonoční spánek a spousta energie přes den, slzy po Hemingwayově povídce, chci do Porta skočit do studeného slaného, slaného moře. 

Intenzivní uvědomění, že jóga IS the best part of my day.

Telefonát od mámy, že mi přišlo poštou poděkování za lekce od I. Z. <3 

Výjimečně dneska nejsou věci na ohni. Ani oheň na věcech. 

Randíčko v Gulliveru při svíčkách a s rumoládou. Zajít si teď večer posedět do kavárny nad horkou čokoládou (s rumem) je teď velký, vzácný a surreální zážitek / It's just a ride, jak říká #amandapalmer ☕🎡

Produktivita pořád klesá s tím, jak se blíží svátky a tak s Pagan Crew bingujem I am not okay with this.

Klárka mi náhodně píše, že už je z ní paní doktorka. 

První točené od začátku druhé vlny na srazu s M. (a V.), která je přestěhovaná zpátky do Zlína, což nám oznámila v 3:39 ráno. 

Kocovinový maratón filmů s L., což se nám skoro nikdy nezdává. 

Jordan je skvělé jméno pro kluka, holku, řeku i jezero. 

Místo pohodového rodinného víkendu v Měrkovicích v pátek večer po frustrujícím posledním dni ve škole odjížíme do Ovy za K. a R. 

V děsivé mrazivé večerní mlze Opravdové zločiny na dálnici. 

Večer nejmilejší povídání a vztahová terapie s K., jak říká L. Trochu se bojíme tulit na posteli s nestabilníma nohama. Chybí mi všechny zvířata, i když vím, že kocour je v bezpečí s M.

Ráno sprcha a R. s K. se o nás hezky starají a chystají nám avokádovou pomazánku, kterou si dáváme se zbytkem L’s chleba.

Výlet do Bělského lesa, který díky lovu kešek křížem krážem celý prochodíme. Tajemná díra se špinavou vodou, kaplička, záludná multikeš s finálkou, kterou hlídá bobr stromový a ještě jedna u parkoviště. 

Po cestě domů se stavujeme pro takeaway food, protože nestíháme a potkáváme policejní honičku. 

Po obědě hned tramvají na reunion s Memorin po dvou letech. 

Protože už jsem promrzlá a utahaná jdeme rovnou k Mem a Sidovi do tepla na polokolej. 

Víno a rozhovory o Americe a všemožných globálních problémech. Největším překvapením je pro mě životní příběh E.N.

Večer domácké zahřátí čočkovou polívkou a na závěr tradičně kvíz. <3

Líná neděle, R. jako šéfkuchař a potom napjaté deskovky, u kterých se ukázalo, že nikdo z naší rodiny neumí počítat. L a R šli spolu běhat, K. odučila hodinu, já jsem si chvíli četla Americkou literaturu a nakonec jsme to zakončili už podruhé Cheese Rolling a Chilli Eating Competitions.

V pondělí ráno další tajná mise těchhle Vánoc, aneb social distancing předávání dárků at its finest. Po cestě tradičně podcasty a večer ještě “na skok” k naší budoucí sousedce. Myslela jsem, že zůstaneme tak na dvě hodinky, ale nakonec jsme se vracely až dlouho po večerce. 

Úterní kocovinové válení u Netflixu a mám co dělat, abych se dala dokupy na poslední hodinu ve čtyři odpoledne.

“if i was a frog and you were a frog would you let me be a guest on your lily pad”

Před třemi lety jsme s L. byly navštívit M. v Rize, před čtyřmi lety na Arrivelu v Metropolu a před pěti na punči s 変なグループ. What is time.

Po chvilce váhání jestli využít krásného počasí nebo už konečně pořádně sednout ke škole zvítězila procházka. Přeci jenom to bylo naše výročí. Celkové skóre nakonec bylo 9km a 10 kešek na okruhu Naučná stezka Lukov. V polovině jsem dostala trochu strach, protože se rychle stmívalo a ochlazovalo a já se bála, že uvízneme a umrzneme v temném lese, kde to neznáme. Nakonec jsme honem klusaly z kopce a co nejrychleji po cestě sbíraly kešky. Konečně v autě jsem měla hroznou radost, že jsme přežily a taky si s sebou vzaly trail mix. L. navrch ještě z temnoty auta objednala suši, aby byla sváteční večeře. Všechno vyšlo tak akorát, že jsme navečer zvládly ještě tradiční kvíz.

V pondělí po víkendu v přírodě jsem měla kupiznu energie a jela jsem si na střídačku práci a školu od 8 ráno až do 6 večer. Na konci mě čekala odměna, nejmilejší email od G. a další uzavřený předmět. (There's very little feedback I can give you except that your essay is smoothly written, a thorouhly enjoayble read, very well-built in terms of argumentation and full of valuable insights regarding the process of language-learning. As such, it is an A, of course.) <3 

Šílenství graduje, objednávaní dárků pro rodiče jako celodenní projekt. L. mezitím u pečení chleba rozškvařila kuchyňskou linku, spálila obě naše chňapky a rozbila poklop od zapékací mísy. Do toho škola a online hodiny. This is fine. Jsme pes v hořícím pokoji. Chlebík se ale povedl, takže L. je spokojená. 

Večer už se po jedné skleničce vína odmítám rozčilovat nad dalšími úkoly ze školy, i když nikdo nestíháme a nevíme co dřív a topím se v Tiny Desk Concertu Bleachers (a oversharuju M. jak miluju, když na mě Jack něco křičí a jak mi mimojiné přijde hrozně hot, když někdo hraje na saxofón na stejné úrovni jako airline a ship captains).

Už jenom semestr a kousek (a diplomka a státnice) to go. We can do this.

Jedna studentka (v podstatě něco jako moje šéfka v jazkovce) byla poslední dobou hrozně vystresovaná, tak jsem nachystala pohodovou povídací hodinu bez náročných slovíček a úkolů. Na konci mi řekla: I like how you plan the lessons, I appreciate it. To zahřálo.

Po dokončení druhého úkolu do anglických dialektů slepuju linecké rybízovou marmeládou. Mám hroznou radost, že letos máme poprvé “skutečné cukroví” a ne jenom perníčky. K tomu na pozadí Dash & Lily, protože na nic jiného už nemám mozkovou kapacitu.

Poprvé na vošce od začátku lockdownu. Prezenční výuka (možná) na poslední dva prosincové týdny do Vánoc. Protože celý semestr je hrozně chaotický, rozhodli jsme se, že už nebudeme nic hrotit a uděláme si už jenom Vánoce s cukrovím a hrami. Děcka sice chtěly piknik, ale říkala jsem jim, že na začátku prosince na to není úplně nejvhodnější počasí.

Kupec bojuje v nové práci s náhodným tlumočením konverzací o odklízení sněhu a (doufám) válečných tancích. 

“I don’t struggle with anxiety it actually comes very easy to me.”

 Po dlouhé době u L’s rodiny. Večení skóre: dvě láhve vína a první díl Harryho Pottera.

V sobotu k nám domů v cizím autě, které tolik neháže na silnici, takže i kocour měl příjemnou jízdu už klasicky s podkasty, aby nám to hezky ubíhalo. Doma návštěva, tak mňaminky, mámina buchta a naše pivo a pralinky. Jako kulisa první Harry Potter, protože na to se sestrami nemáme problém koukat pořád dokola. Od sedmi už tradičně kvíz, rodiče s J. jsou jeden tým a my s L. každá za sebe. Spousta vína, po kterém se máma seznamuje s Š. a zve ji k nám na knedlíčkovou polívku, bramborový salát s řízkem a na výlet na Hukvaldy.

V neděli ještě jedno moštování. L. třese ze stromu poslední jablíčka a pak pracujeme až do tmy. To co jsem vždycky nesnášela mi teď nejvíc dává pocit, že jsem naživu. Koupat jabka v ledové ledové vodě a pak doma hořící prsty, protože táta už zatopil v kotlu. Večer první odstavec diplomky, což je velký důvod k oslavě a Králíček JoJo s celou rodinou a dokonce i s kocourem, který za náma do obýváku normálně moc nechodí. 

Večer mile s M. a V. a absrudně taky s D. a L. máme PAGAN CREW SCREENING BL anime Dókjúsei.

V úterý sváteční výlet na mlžný Velehrad a procházka k Modré skrz podzimní kukuřici, obilí a bažinky. Kachny plavou v bažinatém kukuřičném poli mezi suchými stonky. Perfection. Po takeaway obědu v Hradišti to L. otočila ještě jednou na Velehrad a dojely jsme až pod kopeček, na kterém stojí podivná rozhledna Salaš. Když jsme šlapaly do kopce, mlha se začala rozestupovat a na chvilku vykouklo sluníčko. V polovině výstupu na šílenou kovovou konstrukci po schodech, na které se vejde jen jeden člověk, mě popadla I’mtrappedI’mtrapped panika, ale když jsem viděla, že to v náručí až na vrchol zvládne i Akita pejsek, tak to šlo přebít. 

Zpátky na pevné zemi jsme ještě pomohly skupince kluků najít kešku, se kterou se trápili. 

Domů až za tmy a večer n e j l e p š í Jarošovské pivo a první série The Crown.

Ve středu jsme jely vyzvednout auto k našemu nejmilejšímu mechanikovi a potom na nečekanou prohlídku nejkrásnějšího světlého, prostorného bytu v posledním patře s výhledem na celé centrum Zlína. Po těžkých debatách a kalkulacích jsme nakonec tenhle sen musely pustit. Hned potom jsem ale zjistila, že nejenom mámě, ale i tátovi vyšla super nová práce, takže se můžu snadno smířit s tím, že tentokrát jsme štěstí přenechaly někomu jinému.

Špatné sny a celou podivnou noc jsem zahnala ranní jógou s polonahým PŠ. Potom ven ven a do lesů na sváteční skoro výroční okruh poblíž Zboženských rybníků s 15 keškami. Celý den mám kupu energie a cítím se vyklidněná a připravená na nové dobrodružství jako nikdy. Včerejšek byl plný školních úzkostí a vzteku, takže jóga byla nezbytnost. 

Po cestě domů zastávka na Bůrgr, nákup a velice výjimečně i do cukrárny. Doma ještě pořádky s moštem, který začal trochu kvasit, takže máme takový jablečný burčák. Normální sobota se spoustou milého couple timu, kterého si letos užíváme víc než kdy dřív. 

Zítra pětileté výročí. Jak funguje čas.

but are YOU a reliable narrator?

Dneska jsem se byla projít na vošku dopsat třídnici. It felt great to leave the house for a bit.

P. S. říkala, že v práci už nemají povolené návštěvy ze zjevných důvodů, tak mi navrhla, jestli nechci k ní domů, že by si mě vyzvedla ve Zlíně. Měla jsem pocit, že jedu na výlet. Venku barevné podzimní lesy a uvnitř teplo z krbu, rakytníkový čaj a nejlepší mrkvový koláč, kterým jsem se párkrát zadusila, když jsem chtěla učit a jíst najednou. Když jsme skončili, potkaly jsme manžela p. S. v trenkách. #teacherlife

Věta do korpusu: V: our brains are connected in mysterious ways

M: My panik skyrocketed

Me: Kalm

Notový zápis of “silence, but it keeps getting faster” je shrnutí momentálního stavu amerických voleb.

I když se mi nikam nechtělo, L. řekla, že jedem, protože mi to udělá líp. Ráno řezání a skládání dřeva do sklepa s tátou a ségrou, L vozí tačky, protože je největší silák, podzimní zahradní práce na sluníčku at its finest, potom procházka se sestrama a celou smečkou prosluněným, barevným lesem až k lomu, kde jsem naposled byla tak malá, že mi to už ani nepřipadá jako skutečná součást mého života. L. běhá a snaží se unavit všechny psy. Místo na kterém jsem nebyla někdy od dětství, kdy nás tam vzal táta. Večer ještě na návštěvu a obrovský kus perníku se šlehačkou k babičce.

Babička: “Víte, že se zajímám o takové blbosti...UFO a spol. 

Na večer kvíz s Š, její rodinou, Brudery, Adéliným tátou a Kupcem s Petrem, který poslouchá celá naše rodina, ale hraje jenom máma.

V neděli jsem zvládla ještě deep cleaning plný katarze a vyházela jsem plnou tašku starých papírů, které mi dřív připadaly důležité. 

Myslela jsem, že čtení o mental illness young adult novels mě nemůže moc ničím překvapit a v pohodě to zvládnu. The first thing that hit me hard was a book about depression and suicidal thoughts whose author killed himself 7 years after publishing the story.

Reading about anxiety wasn’t easy, but they say bibliotherapy helps, so maybe some day. “The desire to have control is a part of the pattern for individuals with anxiety disorders.”

Dva krásné paperbecky s mými schizofrenními teenagery mi dorazily zrovna na narozeniny autora jednoho z nich. How cool is that.

Dneska jsem si u vaření popálila ruku mletými chilli papričkami, protože jsem měla skvělý nápad odsypat si nejdřív do dlaně množství, které potřebuju. Tak si tu ruku teď chladím, ale zároveň mám krámy, takže břicho si hřeju ponožkou s rýží. Jak by řekla V: “Teplotně zmatený Seňor.”

Vysloužila jsem si nový titul: Vykladač snů a prý tím teď budeme začínat každou ranní konverzaci na Názvu.

Me: V. odhodila telefon, protože nechce slyšet hlas svého podvědomí.

V: Uncomfortably accurate. 

Š: 20 minut vás tu člověk nechá o samotě a je tu další náhodný sen, seňorovy teplotní výkyvy, výklad snů a náhodný maličký Japonec.

“I knew it wasn’t too important, but it made me sad anyway.”

 J.D. Salinger

Dneska se mi o tobě zdálo. Už nevím souvislosti, ale provázela jsi mě nějakou chatkou s velice uspořádanou skříní, vínem na stole a plyšovým psem. 

Víš, že jsi zpátky v hellu diplomky, když tě strašně potěší, že se ti konečně podařilo změnit úroveň seznamu v google docs.

Už hned na začátku mi pomáhá ta rada H.: Nemusí to být dokonalé, ale musí to být něco.

Věta do korpusu: “Petr needs some baby bats žehlení now.”

V: “Ten hrneček tik tok je jako I'm gonna make it through this year in a smaller scale.”

I finished some uni assignments, cooked some broccoli and then cried for a minute after listening to John Green speaking about radical hope. How is your day going?

K absurditám všedního dne se přidává, že obě sestry teď učí Rusy česky. V rámci šíleností z jazykového světa jsem dneska došla na konec lekcí norštiny v duolingu.

Johnovo moudro: “All of us are trying to process a little more anxiety than usual, so it’s gonna be lobster people for a while. That’s my summary of 2020.”

a ještě jedno: “ I have a lot of complaints about the rollercoaster we call life.”

Moje věta do korpusu: “Tak zahrnula jsem rat queen a the possum mezi trans people.

Online rewatch Labyrinthu s V. a M. na Halloween. <3 I miss meeting people. 

Chci psát tak, aby z toho tryskaly surové a syrové emoce. Jediný problém je, že bych teď touhu psát měla směrovat hlavně do uni assignments a diplomky.

Pokud si mám v tomto školním roce vybrat jednu věc, nad kterou strávím hodně času a udělám ji pořádně, ať je to diplomka. Musím všecko otočit naruby, nenechávat to na poslední chvíli až ukončím všechny předměty, a nebrat to jako největší zlo, ale vlastně docela zajímavou práci u které se něco naučím. I’m super happy that this time I don’t start from scratch, but from experience, navíc s nejmilejší podporou vedoucí, která mě chváli za každý kousíček práce, který dokončím. Mám pocit, že si práci teď umím mnohem líp rozvrhnout a taky na to vlastně celkově mám víc času. 

Skype hodina s důchodci: 

Me: Co to je za zvuky? Zní to jak démoni ze záhrobí.

Jedna babička: To je náš pan starosta v rozhlase. 

Pak jsem se na něco ptala a nikdo neodpovídal jen hlasy ze záhrobí, tak povídám: Zatím slyším jenom pana starostu…

Brzy to tady budou už jen věty do korpusu bez kontextu.

Věty do korpusu:

Š: “Zapiš si aspoň tu ušatou myš.”

V: “Radek nás navštívil, když měli indiáni oběd.”

V: “Dětito podle vzoru burrito.”

H: “How do you pavlov dog yourself to wake up to the sound of wind chimes.”

Š: “Ale taky jsou polonazí a od bahna. To není úplně běžný první pohled.”

M: “Wakame is my new favourite child.”

V: “The tiger is my favourite child.”

Moje nová práce je vysvětlovat lidem how to conference call v různých appkách. 

Čtu si materiály na pragmatiku - “the more two speakers have in common, the less language they’ll need to use to identify familiar things” -> chci tenhle jev na testu vysvětlit tím příkladem, že M. pošle mývaly a já na to yes YES a V. pokračuje: the tiger is out.

Pragmalingvistika je sice zajímavá, ale nemám ráda, když se v lingvistice používají vzorečky, které příliš připomínají matematiku.

Velké moudro Johna Greena: You do you until you’re near me and then you do us.

Feministická debata přes zoom: Jak prosazovat gendrová témata do mainstreamu? byla hrozně super. Jedna ze zúčastněných dokonce zmínila Red handed, true crime podkast, který už mám skoro celý poslechnutý, a chválila ho za to, jak skvěle zakomponovávají feministická témata do epizod, které s nimi zdánlivě nesouvisí. 

V: “ To mi dává mastnou rage, ani nemůžu najít ty japonské démony.”

TMG zase vyrovnávají vesmír tím, že do světa přidávají pozitivní vibrace vydáním dalšího alba. Getting into knives! Název je velice aktuální pro den, kdy ministr zdrvotnictví courá po nocích a restauracích, které by měly být zavřené a ještě k tomu bez roušky. Dneska zase všechno eskaluje. 

K absurditám všedního dne se přidává rozhovor JD pro časopis Men’s Health.

JDho perly z článku: “It was just very hard for me to find motivation because I hadn’t found motivation.”

The Mountain Goats, bratři Greenovi a někdy taky posty Amandy Palmer mi touhle dobou hodně pomáhají s udržováním duševní pohody a psychického zdraví (is it the same thing?). 

Nejvíc mi chybí cestování, koncerty a setkání s blízkými, ale hlavně taky potkávání lidí, se kterými bych se plánovaně nesešla (hlavně Trivia nights!). Jak říká John Green: I miss being in the places.

Myslím, že by měli teď všichni na světě nechat všechno, co zrovna dělají, odjet na chvíli někam do hor, vydýchat se a pak se vrátit.

Shrnutí pro Domču: “To vůbec nepřestává.” (Je to taky shrnutí celého roku 2020.)

Š: Mám strach, že si půjdu mýt vlasy a mezitím se rozpadne stát.

Kupec: “Jdu si zacvičit, tak hlídejte stát.”

Shrnutí pro Domču: Někdo z Názvu teď vždycky musí držet hlídku, aby se nezbořil stát.

“my attraction to hank green is a glitch in the simulation like what huh that’s not- what.”

Přes víkend jsem jela beastmode, přečetla půl skript a shlédla polovinu přednášek k Britskému romantismu a prošla polovinu online opory k Překlad z oblasti eko, bio, chem. V pondělí jsem Překlad dodělala a poslala final project (výroba kyseliny octové v laboratoři :) ). Pan doktor mi obratem odpověděl (Your translation is perfect - both precise and readable. Credits have been duly awarded.) a hodil mi první áčko ze zimního semestru do systému. Tyhle malé radosti jsou v současném období temna hrozně důležité. Jeden předmět z krku, 13 jich zbývá.

Já: Jaký byl úkol? Bylo to těžké?

Student: No, já jsem u toho plakal včera.

Týden plný frustrací a chaosu. Už třetí den v kuse nepřetržitě prší a hladiny řek se zvedají. Ve středu mi ale zvedla náladu (hoho) I. když popisovala, co všechno je dobré na současné situaci. Potom jsem šla učit do vily, kde pracuje paní S. Uvařila mi zelený čaj a dala pytlíček s levandulí ze zahrádky. Bylo tam hrozně útulně s tím lijákem za oknem.

V Olo se rozlívá řeka u mojí oblíbené budovy (bývalé vojenské nemocnice). Někdo to komentuje: Ostrovček je fuč, kačky však naďalej spokojné. 🦆

První věc, kterou jsem řekla L. po příchodu domů: “Myslíš, že už přijde ta akopaliksa?”

Opravdu se těším, až na tohle období budeme za pár let vzpomínat. Myslím, že nám to bude připadat pořád stejně absurdní. Požáry, povodně a Babišova dadaistická poezie. Teď ty básničky lidi dokonce zhudebňují a chtějí je vydat. Už dřív jsme s M. a V. tenhle současný směr umění pojmenovaly neodadapostmetakunst, ani jsme nevěděly, jak moc to bude brzy aktuální.

Shrnutí pro domču: Kupec s Verčou jsou on fire, ostatní se topíme.

J’s reakce na smsku od hlavní hygieničky, aby si stáhl eRoušku: “I think Jarmila is asking too much.”

Š. o mně: “Úplně tě vidím, jak máš ten svůj smích, který je někde na pomezí mezi šílenstvím a zoufalstvím.”

Zdá se, že si nepamatuju, jak jsme s M. koukaly na Misfits, tak mě obviňuje, že systematicky vymazávám lidi ze vzpomínek. V. na to reaguje, že se tam musí udržet zuby nehty.

Š: “Seňore, proč máš v liště tři pandy.”

V: “Dopletený Matovič a vedle toho ten Britský Romantismus.”

Shrnutí pro Domču: Seňor vyzradil všechna svá tajemství

R. s náma nemůže hrát kvíz, protože má online kurz lakotštiny. I can’t.

V: “Neřešili jsme tady už ty lakotské šunky jednou?

BTS hudbička pomáhá dokonce i v hellu závěrečného překladu z oblasti strojírenství. 

Už před spaním nepolouchám povídky H.P. Lovecrafta, ale Dear Hank and John, kde řeší třeba: Why is fire shaped like fire? a Could we use space travel to look at dinosaurs?

Normální neděle,

L. dělá kimchi a já koukám na True crime series na Netflixu. Ultimátní pohoda.

Listening to The Front Bottoms Tiny Desk Concert and reading about the Colonial Literature.

Dneska jsem se ptala svých důchodců, jaký je jejich nejoblíbenější den v týdnu a jeden pán říkal, že pondělí, protože máme angličtinu ❤

Konečně první hodina mého docházkového večerního kurzu. Na tyhle studenty jsem se po prázdninách fakt hrozně těšila. Trochu jsem se bála A. zeptat na tábor, because I was so frustrated with myself at the end of it. Potom ale sama říkala, že to bylo super, po čemž se mi hrozně ulevilo and I felt satisfaction for providing a week of fun for these kids. 

Getting into knives výjde už 23.10! TMG se letos fakt hrozně snaží dát lidem něco krásného a pozitivního uprostřed vší deprese a šílenství 2020. Songs for Pierre Chuvin jsou absolutní láska.

JD si poslední dobou myslí, že se z něho stal pirát a nosí bradku, dlouhé vlasy a obří prsteny.

Sype spoustu vět do korpusu: “You must wake up and worship the great gold sheep.” 

“Didn’t have to use my teeth, very excited about that.”

Další věty do korpusu: 

V: “Ta kletba že dva důležití spisovatelé ze stejného období se jmenuji Sinclair Lewis a Upton Sinclair.”

V: “Kletbu jsem zcela přijala a souhlasím.” 

V: “Snažím se naučit celou americkou literaturu, this is fine.”

V: “Vzpomínám si, že na tvých poznámkách z fonetiky jsi měla napsané trees are friends japonsky.”

V. a K. prožívají v rámci šúkacu nejlepší absurdity. V. kontroluje švédské překlady a K. má online pohovory pod přezdívkou, kterou by se v práci za normálních okolností fakt neměli dozvědět. 

Š: “Já nevím, co k tomu mám říct. Proč ty i Seňor jste musely nějakým způsobem čelit překladu švédštiny. Proč vás zas spojuje úplně absurdní věc.”

V: “ A nebudeš k tomu mít k dispozici třeba nějaké databáze termínu nebo to máš prostě poznat like a fucking psychic.”

V: “ Ha, už je tu haha od Kupce.”

Š: “Brno je super, protože všude kolem je Morava.”

Studenti jsou často zmatení z toho, jak se řekne rouška. Jedna paní mi včera říkala: I hate shopping with a veil.

Během diplomového semináře docentka paní kočky mňoukala na komára, takže musela vypnout mikrofon a zařvat na ni ať toho nechá.

Pustila jsem se do přednášek k Britskému romantismu a potom si tématicky pustila The Terror, což je parádní gothická romance. Staré fancy lodě a nádherné záběry zmrzlé krajiny. Paralela rozbíjení ledu, který uvízl v lodním šroubu a řezání žeber při pitvě was surely intense. Also vyobrazení práce lodního doktora a potápěče v 19. století. 

Pouštím si to taky protože už nezvládám další depresivní zprávy a chci co nejdál od reality. Ideálně někam na moře, nebo odjet na Kavkaz a sokolničit tam in peace in the mountains nebo zahradničit na nějaké odlehlém místě daleko od civilizace. Škoda že nemám odstatečný talent na přírodní vědy k tomu, abych mohla být marine biologist.

Na seznam absurdit poslední doby se přidává online hospodský kvíz s Š., Brudery a Adéliným tátou.

Mám teď úplně novou lásku pro Blakea, byl jenom někde zavřený, viděl svoje anděly, maloval a psal básně. I say cool.

Z Blakeovy básničky Jerusalem, ve které se říká, že Anglii postavili poblíž satanských mlýnů, si Angličani udělali svoji neoficiální hymnu a zpívají ji na royal weddings.

Wordsworth se Southeym chodili na jeho výstavy a říkali si...proboha ten člověk je blázen, jeho obrazy jsou úplně šílené.

“what is a writer, if not a miserable little pile of ideas and half written google docs”

Na Vošce mám studentku, která vypadá úplně jako Maeve ze Sex education a ostatní děcka jí tak i říkají. Blond vlasy, červená rtěnka, kroužek v nose i podobné oblečení, účes všechno. Vždycky když jsem byla zmatená, jaká Zuzka chybí, říkali “přece Maeve.” 

Tahle slečna za mnou po hodině přišla, jestli si nemůže někde uvařit čaj a vytáhla z kapsy u košile čajový sáček. Patří mezi umělce a košili měla zacákanou od bílé barvy.

Prvně se jdu podívat na parkáčovou tančírnu. Všichni tanečníci jsou hrozně kontaktní a lezou mi do bubliny. Jinak je to ale hrozná pohodička a odpočinek od reality v jiném světě. Sedím s vínem v kelímku a koukám, jak všichni tancujou na živou hudbu. 

Na byteček sama skrz ostravský temný park, ve kterém jsou pouliční světla příliš daleko od sebe. Usínám před koncem epizody v ancient posteli, kterou máme v podstatě odmalička. Nejdřív to byla poschoďová postel, já nahoře a holky spolu dole. Když jsme byly větší, táta ji rozřezel na dvě normální, ve kterých už sestry spaly každá zvlášť. Pak jsem ji měla rok na bytečku v Olomouci a teď ji má sestra v Ostravě natřenou na bílo, aby jí ladila k ostatnímu nábytku.

První a nejspíš poslední výuka na uni. Chaos v prezenční i online výuce a k tomu navíc do Opavy nejezdí vlaky, což jsem se dozvěděla až na nádraží. Obligatory nejlepší káva od Laury. V náhradním autobuse s paní docentkou. 

Ráno ještě posedávám v parku near that very nice tree a doposlouchávám epizodu podcastu, protože jsme si všichni mysleli, že hodina začíná 9:30. Když jsem vešla do třídy, zjistila jsem, že jedou už od 8:30. Postupně se objevovali další spolužáci a s různou mírou úspěšnosti se pokoušeli připojovat k přednášce. Docela jsem koukala, jak náš stařičký pan docent zvládá teamsy. 

S holkama na oběd a samotnou mě překvapuje, jakou mám radost, že po půl roce zase všechny vidím. Probrat radosti i strasti posledního semestru i toho, co nás čeká v zimáku. 

Nekonečné dva přeměty s brněnským panem docentem, které trvaly celé odpoledne. Příjemné ale bylo sedět u okna a občas kouknout na lijavec a very nice trees venku. Po páté hodině už nikdo neměl moc sílu, takže k poslednímu předmětu jsme dostali jenom instrukce a skončili o hodinu a půl dřív. 

T. má zase svoje manické stavy, kdy chvíli panikaří, že to nikdy nemůžeme zvládnout a potom mě zase uklidňuje, že bude všechno v pohodě.

Na Svinov s holkama a s P. potom ještě až do Hranic. Hrozně moc milého povídání až nám ani nevadilo, že jsme uvízly na půl hodiny v Polomi. 

V hlavě mi pak hraje show up anyway, i když se ti třeba nechce, nebo je chaos a nemáš všecky informace.

Po cestě do Zlína chaos a další confusion na Názvu. Prosím holky, aby mi posílaly matroš na náš assignment do pragmatiky sbírat korona memes v češtině. Pan docent o tom napíše knihu. Look at where we are. 

Samé špatné sny, málo práce a příliš školy. Ráno už zase vstávání za tmy a první kroky do zimy.

I když se mi po náročném dni (voška, interní kurz, dvouhodinovka s paní S., americká literatura ze skript a nahraných přednášek) nic nechce, přece jenom ještě v 7 večer počítám odučené hodiny, abych věděla, jak na tom jsem. (Pouštím si k tomu BTS, ofc). Zítra musím rozeslat domácí úkoly a vystavit faktury. Jak to bude s výukou od pondělí v rámci nouzového stavu zase nikdo neví.

Vždycky když jdu volit mě znovu pobaví, že volíme v hospodě, protože naše vesnice je tak malá, že nemáme ani školu. 

Věty do korpusu: 

V: Miluju jak popsali ten drátek na šampaňském, taky pro to chci mít jméno.

V: Už nevím, jak jsem na ně narazila. zajímalo by mě, jestli to byl youtube, co mi je nabídl přes nože.

“I must organize my existence.”

 Na vošce jsou za katedrou dvě obrovské okna až ke stropu. Jedna holka se tak nakláněla jakoby chtěla vidět něco venku za oknem za mnou. Úplně jsem si říkala sweet baby jesus, kdo creepily stojí přímo za mnou a dívá se skrz okno do třídy. Tak jsem jim rovnou pověděla i o tom, jak jsem teď šílená kvůli true crime podcastu. Studentka honem vysvětlovala, že se jen chtěla podívat, jak je venku hezky.Když se pak bavili o hobbies, dvě holky začaly popisovat jeden netflixový true crime document, takže jsme pak měli bonding time skrz crimi.

Věty do korpusu: 

H: I used to live with a guy whose first language is Welsh, which is white rare these days.

S: Was he an elf?

Miluju naši domácí pohodu. Čtvrtek po práci, já i L. máme zítra volno, posloucháme pod dekou tru crime podcasty, popíjíme burčák a zobeme sýr a hrozny.

Dnešní skóre: 7km, pár nalezených hříbků a dvě nenalezené kešky / 🍄🌳🏞 K. dneska poprvé lezla na opravdové skály a my dvě taky dneska pěkně vysoko na Čertův kámen. Prohledaly jsme všechny prohlubně, ale keška nikde. Našly jsme krásné smrkové hříbky, pár klouzků a babek. Čistila jsem kapesním nožíkem, který jsem dostala od táty k narozkám. Nejvíc tátovský dárek. I když podle M. je 27 pozdě na getting into knives.

Není v lese úplně nejlíp na světě? A když ne, tak kde? 

Mám na Češích hrozně ráda, jak vždycky, když to jde, utíkají do přírody na výšlap, na kolo nebo na vodu. U toho nasbírat hříbky do čehokoliv, co je zrovna po ruce. Při nejhorším aspoň strčit pár do kapes. Pak se stavit někde na pivo a pohoda. Nebo jen tak táborák, posedět u ohně, opéct si buřt. 

Tohle je pro mě češství. Jsem tu ráda doma.

Rewatching interstellar. “Do not go gentle into that good night” je taky supr death quote. Naposledy jsme na tom byli s bytečkem v Metropolu. I remember us (all?) holding hands and crying in the cinema. Them feelings. Is this the best film ever made? Na tenhle film se můžeš podívat jen jednou za deset let, protože ho musíš vždycky trošku zapomenout a potom si tu tří hodinovou emotional ride užít zase od začátku.

Věty do korpusu:

V: Look at this picture až tě bude zase bolek mozek.

M: His name is Bolek Mozek. He is the king of streets.

Když už jsem v neděli odpoledne myslela, že mám všechno nachystané, napsala mi bývalá studentka, která si teď v dospělosti dodělává maturitu, že u nich zrušili ruštinu a musí proto maturovat z angličtiny. Za rok musíme její A1 vytáhnout na B1. Mám už teď celkový mód “sure, bring it on” na všecko.

Na vošce další chaos. Vždycky když si myslím, že už tomu jakžtakž rozumím, vynoří se další noví studenti a někteří z minulého týdne zase chybí. 

Dneska nám zpřístupnili předměty ze zimáku na moodlu, tak vidím, jaké kvantum věcí nás čeká. :) 

This is fine. 

Online hodina nefunguje, i když používáme platformu, se kterou jsem nikdy neměla problémy. Co se dá dělat. Hned potom mi studentka ruší další hodinu, protože čeká na výsledky covid testů. 

Jsem v pitu jako včera M. tak si pouštím BTS Tiny Desk Concert, aby mě dostali ven. Docela to funguje. <3

“Life is just one damn thing after another.”

 V Chelsea s R., která mi několikrát psala, že můžem někdy zajít na kafe nebo na pivo a i při loučení ještě znova Let me know if you want to meet. Obě s L. běží v sobotu festivalovou relay (za jiné týmy), tak mě mrzí, že nebudu moct fandit, protože dělám doma housesitting. 

Shodujeme se na tom, že zlínternationals meetups můžou působit trochu contrived a mně se stejně vždycky nejlíp povídá one-on-one. Na kvíz ale příště prý přijde.

Přinesla mi ohmataný paperback prvních dvou dílů 1Q84, ‘cause I ABSOLUTELY HAVE TO read it. Poslední dobou se mi často stává, že mi někdo půjčí nebo rovnou koupí knížku, protože hrozně chce, abych si ji přečetla.

V pátek celodenní workshop na téma online výuky, takže bambilion informací a hlava jak balón. Mezitím nám přišla ředitelka školy oznámit, že od pondělí pojede jedna z největších firem, pro které jazykovka učí, online. Docela mě to rozhodilo a zase se mi v hlavě rozjely stejné myšlenky jako na začátku karantény. Přes co učit, jakým stylem, kolik firem se přidá, co když voška pojede online, co když si firemní kurzy dají zase pauzu? Už tak jsem plánovala o víkendu připravit úplně nové lesson plans, které by měly moje studenty umění pomalu připravovat na absolutorium. Teď mě čeká mnohem víc práce. Za dva týdny mají začít docházkové kurzy (do kterých se studenti určitě nepohrnou, když neví, na čem jsou) a ve stejný týden bych měla jet poprvé do školy. Ohledně začátku výuky na univerzitě mimochodem nemám žádné informace. Navíc mám ještě víc předmětů než minulý semestr a měla bych se pustit do psaní diplomky. This is fine.

Řízení mě překvapivě uklidnilo. Když jsem přijížděla do Kozlovic a konečně jsem viděla Ondřejníky, tak jsem najednou začla brečet únavou i úlevou. 

Doma se postarat o drůbež a vyvenčit psa. Potom videocall s LMkama a L. o novinkách, zvykání si na adulthood, svatbách a můrách. 

Potom ještě s V. srandičky až do půlnoci. 

T. nám letos nasdílela svoje “oficiální” táborové fotky nafocené zrcadlovkou. Je hrozně zvláštní dívat se na to takhle zvenčí. Hodněkrát jsme si říkaly, že pro děcka je to completely different experience. Obviously. Že si nejspíš budou pamatovat úplně jiné věci a možná ani neregistrujou ten totální chaos, ve kterém se celou dobu plácáme jako vedoucí.

Teď jak koukám na fotky z párty, vzpomněla jsem si na moment, jak jsem se těšila, že si konečně sednem do našeho rožku, vypijeme si točené a budeme hrát karty. Jenže někdo z děcek zhasnul všecky světla, takže byla v jídelně complete darkness. Úplně mě to vytočilo. How dare you. Jenom jsem křikla na Arethu: Hold my beer! podala jsem jí to pivo a šla jsem je seřvat a říct jim, ať se uklidní.

Z těch fotek jde vidět, že to byla fakt wild ride. Miluju, jak bez kontextu nedávají žádný smysl. M. povídá, že to nejsou jen fotky z tábora, ale celý náš život celkově. I guess that’s true. 

Čím jsem starší, tím raději se vracím domů a tím jednodušší věci chci / Vyšlápnout si kopec, koupat se v řece, číst si na zahradě, pověsit venku prádlo, posekat zahradu a posbírat jabka. / 🌳🍎🏡 #babíléto #domadoma

“I want something else now, something warm and sheltering.” (Kazuo Ishiguro)

Mám za sebou první hodinu na VOŠ umění ve Zlíně. V pondělí jsem se o práci přihlásila a dneska ve středu už byla první hodina. V hlavě studentům sice říkám děcka, pravda ale je, že někteří jsou jen o pár let mladší než já. V lednu budu během svého zkouškového zároveň taky rozdávat zápočty. Look at where we are.

Babí léto na naší zahradě to je sekání trávy, sbírání jablek a moštování, obírání borůvek, blum, malin a ostružin, grilování a večerní popíjení vína v pergole.

Příliš realistické, komplikované, tnoucí sny nevím jestli po kombinaci vína a hruškovice a nebo tím, že jsem po dlouhé době spala ve svém bývalém dětském pokoji. Příště až přijedu domů, zkusím čarovat se šalvějí. 

Also popíjení s rodiči na zahradě do pozdě a příběh o tom, jak se seznámili (který jsem už někdy určitě slyšela) spolu s prohlížením fotek, na kterých jsou spolu ještě jako puberťáci. Máma s dlouhými kudrnatými vlasy, protože trvalá byla tehdy v módě. Táta na fotkách z vojny. Stanování u nás na kopci a mladá bezstarostnost. 

První Trivia after corona holidays.

V: You look the happiest I’ve seen you recently.

Am: I started drinking early.

Bylo miloučké, že si mě D. pamatoval, i když jsme se viděli naposled někdy v zimě. Dokonce i D. byl v pohodě a ptal se nás na začátek školního roku. L. zazářila v hockey round a vůbec jsme si nevedly špatně, i když jsme byly poslední ze 4 týmů. 

It is nice to see you again ze všech stran a potom v úterý ještě od studentů na první ranní hodině.

M. odletěla do Porta a rodiče si užívají dovolenou na Šumavě. Life is good.

M. nám dělá video tour svého portugalského bytečku se žlutými stěnami a zahradou, kde roste kiwi.

V našem kabinetu na vošce máme klavír. Když se tam ráno připravuju na hodinu, občas tam probíhají individuální hodiny zpěvu, což celé té situaci dodává na absurditě.

Jedna slečna chtěla individuální studijní plán, tak spolu tápeme a zjišťujeme informace od ředitele a dalších vyučujících a smějeme se tomu, jak ani jedna nevíme co dělat. Vzala jsem si teda její žádost a kopii certifikátu k sobě a vyčkáváme, co bude dál.

Sirinek je na prázdninách v Měrkovicích a hlídá ho J. Nemůže teď v noci ven, protože se nám tam potuluje rys. Přes den ale prozkoumává zahradu a seznamuje se s ostatníma domácíma kočkama.

Ukázalo se, že nový interní kurz ve škole je sestra majitele jazykovky, se kterým jsem se nikdy nepotkala.

M. nám posílá svoje příhody ze zabydlování v Portugalsku. Ve svém domečku v Portu ve sklepě uviděla, že je pod jedněma zamčenýma dveřma světlo. Když se pod ty dveře podívala, nahmatala klíč, kterým si odemkla. V místnosti na stole byly další klíče (veliké a ozdobné jako z pohádky), které pasují do dveří všech ostatních zamčených pokojů. What is happening. V pokojíčcích jsou všude maličké barevné židličky a stolečky, protože domek původně sloužil jako škola. M. našla i nějaké fotky dětí z minulého století, které vždycky působí znepokojivě.

Někde v zahradě se objevila hračka plastového dinosaura s upálenou hlavou, o které M. tvrdí, že tam před nějakou dobou, když tam byla zalívat kytky, ještě nebyla. Její příběh čím dál víc připomíná začátek hororu z domu, ve kterém straší. Tvrdí, že ten dinosaurus is a gift from a child ghost. A je z toho nadšená.

Videa, na kterých nám ukazuje, jak poprvé odemyká ty zamčené skřípající dveře jsou značně creepy.

Čím dál víc se těším, až za ní pojedeme, ale na druhou stranu, jestli je někdo prone k tomu potkat demons, tak jsem to já.

“We know that in September, we will wander through the warm winds of summer’s wreckage.

We will welcome summer’s ghost.”

Oslava tátovy padesátky, členové rodiny, které jsem pohromadě neviděla už spoustu let, sluníčko, pivo a plno milých rozhovorů, pozitivních emocí a vzpomínek. <3

Po cestě domů do Zlína jsem nejvíc plná vděčosti, bambiliónu táborových a oslavových dojmů a očekávání následujících týdnů, které budou taky nabité děním.

Všecko se děje najednou a je těžké s tím držet krok.

Moc milé týmové setkání a přípitky na nový školní rok. M. říkala, že bych byla skvělý přírůstek do DS týmu, což je jedna z mých největších výzev do budoucna.

Grill and chill on the hill with the Zlín’s International Community. Nejdřív drink u A <3 a potom pohodička na louce s foreigners a Am’s hudbičkou. 

S R. (angličanka s irským jménem) jsem se seznámila, protože nemohla najít otvírák a já jsem jí místo toho nabídla radka v plechovce. Její nejoblíbenější kniha je Murakamiho IQ84, kterou mi přinese na příští Triviu (která konečně zase pravidelně začne ve druhém zářijovém týdnu!). Než jsme se přesunuli do D’s bytu, vyptala si ode mě číslo so we can meet (nevěděla jsem, že tohle se ještě dělá?). Taky mě ujistila, že moje angličtina je kvalitní. (To doufám, když už ji tři roky učím?) Na rozdíl od japonců, rodilým mluvčím angličtiny komplimenty věřím.

Absurdní stěhování grilovačky (včetně dvou grilů na kolečkách) do bytu a nakonec ještě poslední drink a panák tradiční Litevské (?) pálenky.

Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak moc je E. miloučký.

Zábavičku zajišťovali taky Charlie (puppy) & Sagan (grumpy grandfather). 

Jsem překvapená, kolik lidí se mě zeptalo odkud jsem. 

Eh, Czech Republic? 

W: Veronika is an international name and you have an american accent. (Od tábora s Am. mám zřejmě  americký přízvuk?)

R: (?) Někdy bys měla přijít na náš konverzační klub češtiny. Bylo by fajn, abysme tam u toho měli nějakého Čecha.(:))

Nakonec to bylo docela fajn, tak jsem ráda, že jsem se zase pro jednou vypravila ven ze svojí comfort zóny. 

Š. nám s L. doporučila podcast Opravdové zločiny, který jsme spolu poslouchaly celý víkend. Jak jsme to počítaly, už přes měsíc jsme spolu neměly pohodovou válející neděli, kdy jsme nikam nemusely.

Diplomka nejspíš bude o vyobrazení schizofrenie v YA novels, takže teď budu obklopená vraždami a mental illnesses. :)

Poslední srpen, konec léta a potřeba připravit se psychicky i organizačně na nový školní rok. Celé dopoledne chystám srpnové faktury a obepisuju staré i nové studenty a úplně náhodou beru nabídku na 4 hodiny angličtiny na umělecké VOŠ. Nové výzvy, příprava na výuku ve škole, v DSku nebo na uni. Do toho řeším téma na diplomku a snažím se socializovat se Zlín’s intl community.

Busy pracující Señor je zpět. Rozvrh už mám skoro plný a už jenom dolaďuju. Skoro vůbec neučím po večerech, což je fajn a na posledním setkání s ředitelkou jsem dostala pay raise, o který jsem si ani nemusela říkat. Blýskání na lepší časy.

Příští týden máme zápis, takže se dozvím, jaké peklíčka mě čekají ve škole.

Summer camp 2020 2/2

Hráli jsme modifikaci schovky. Když už jsme asi deset minut hráli úplně jinou hru, z křoví se vynořilo dítě (H), které se nepovedlo nikomu najít, se svým typickým výrazem v obličeji. Dostal spoustu bodů za nejlepšího hide-and-seek playera. (Am. říká hide-and-go-seek, což můj mozek nedokázal přijmout). Hráli jsme asi tři různé verze, nikdo nevěděl jaké jsou přesně pravidla a co se děje, ale děcka vypadaly, že je to baví.

Am: It will be caucus race whole week. Chaos and no rules.

Ar.: T. wanted the meeting at ten.

Am.: No, ten is the curfew.

Am: I'm making sure my caterpillar calculations are correct. 

Am: This is how it goes. The day you steal bread, you get one for free.

Ar: It looks like 7 year old's drawing

V: I can't say no.

Taky jsme měli dva kluky s očníma linkama a jednoho kluka v šatech na svačině.

Připíjíme si: We survived two days.

Am: Only two, man.

Stojíme s Amandou na parkoviště s točeným pivem v ruce a máme nejhezčí bonding time zatímco děcka hrajou potmě hry. ❤️ About her childhood and teenagehood in the US / nechápu, že jsme tady skončily spolu.

Potom ještě pokračujeme na balkóně a probíráme všechno přes trauma z dětství, úzkosti a drogy pod hvezdným nebem a dávno po večerce dopíjíme pivo.

The donut incident, po kterém jsme přejmenovali jednu vedoucí z druhého tábora na Dragon Lady.

Po koupání v horské řece už pro mě není žádné vodní tělo (body of water) příliš studené a tak rovnou skáču do bazénu, do kterého některé děcka nestrčí ani nohu. Pak ještě dvakrát bonding time s Am. u bazénu (jak jinak než s kartami a pivem). 

V: Are you okay?

Am: No I'm not okay I want to murder a child.

Am: Don't panic, but a moth just came in. (Amanda si pamatovala moji fóbii z loňska a vždycky mě upozorňovala, když se někde objevily můry. Poslední den musela jednu zavraždit, abychom ještě mohly na chodbě hrát karty a hlídat, aby děcka nelezly do pokojů, kde neměly co dělat.

Kuba přišel na párty a začal na děcka házet bonbony. K: Who wants candy?!

Am: It's Friday, bitch. (pronesla Am. polohlasem u stolu, kde jsme hrály karty.)

Když děcka tančí macarenu, Am. úpí: “I can’t do this anymore, Verča.”

Ar: If you want to be in the dark we'll need a table. Ar. měla nějakým způsobem poslední den ještě spoustu energie, takže jsme zůstaly všechny tři vzhůru, hrály karty a probíraly život, zatímco děcka vedle měly párty potmě. 

Am: No tvaroh today, but a pile of fish. Ar. nepozře buchtičky s krémem, ale na snídani si dá párek a rybičku.

V autě domů domů si pročítám vzkazy od dětí a málem brečím dojetím. Vzkazy se mi letos psaly mnohem líp, protože jsem spoustu dětí znala z loňska. Hodně starších dětí bylo naměkko, protože to byl jejich poslední tábor a s Ar. jsme měly co dělat, abychom se taky nerozbrečely. 

Poslední táborový den po týdnu stráveném s 60 dětma. / Spousta vyčerpání, zábavičky a dalších intenzívních emocí / Chaos a absurdity / Pivo a karty potmě / Přes všechny těžkosti jsem ráda za tuhle zkušenost a vděčná všem, kteří se na ní podíleli / 💕🤹🍺#summercamp #myfavouriteteachers

Summer camp 2020 1/2

Celý tábor je ta vůbec nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala working with English. Přísahám, že by pro mě bylo snažší přednášet na nějaké konferenci. 

Loni jsem kvůli přijímačkám na jeden půl den odjela a vyhla se tak hiku. Je opravdu diametrální rozdíl, být tam uvězněná celý týden. Asi dvakrát jsem měla brutální krizi, hlavně když venku lilo a my byli s dětma zavření celý den na hotelu. Chtěla jsem prostě jenom odejít a neohlížet se zpátky. 

Nějaké problematické děti asi budou vždycky, navíc jsme měli jedno s fyzickým omezením, pro které, jak se ukázalo, nebyl tábor vůbec uzpůsobený. Ještě větší problém ale bylo jeho chování. 

Jeden z vedoucích byl skvělý přínos do týmu, myslím, že taky díky němu letos všechny děti zvládly dokončit stezku odvahy. Naše hlavní vedoucí T. byla letos taky skvělá, až jsem se na konci málem rozbrečela, že je to její poslední camp.

Důležitý poznatek do budoucna: Jestli pojedeme zase za rok, musíme to udělat tak, abysme se mohli vykoupat v bazénu než přijedou děcka.

Někdy uprostřed tábora jsem si říkala, že už do toho rozhodně nikdy nejdu. O týden později už zvažujeme, že bysme jely, abychom viděly děcka zase o rok starší.

Ar: Did you hear the thunder?

Am: I just thought it's the kids.

Aretha nesnáší buchtičky s krémem tak tady každou chvilku slyším buchtyčky s americkým přízvukem, protože Amanda umí docela dobře česky a tohle je the main issue of the whole summer camp so far.

Když Am. poprvé viděla, že skupinka Caterpillars jako svoje týmové logo (kartu formátu A3) nakreslila nahou Alenku v kalhotkách, která si zakrývá prsa housenkou: It is a choice. Přemýšlíme, jestli je ještě pořád v pohodě nechat malé táborníky hlasovat o svůj nejoblíbenější plakát.

Rozhovor s O., který se vrátil z třítýdenního pobytu v UK, o Hufflepuffu a Ravenclaw. Nejvíc milé a rozumné děcko.

Amanda drží nastavenou ruku a čeká, až jí Aretha podá klíček od pokoje. Namísto toho Ar. z tašky vyloví pivo a dá jí ho do ruky. Am. povídá: This is beer. I wanted the key, but thank you. It is appreciated.

Drinking coffee and judging children coming from the morning warm up exercise. Všecky zdravíme jménem, abychom si je zapamatovaly. Letos jsme byly připravené a přivezly si varnou konvici, kafe a dokonce vlastní hrnečky.

Náhodné dítě: Is there a system?

Am: Man, we just stuck shit to the wall.

Where is the fucking flamingo? No one knows.

“I can never predict how weird I am going to be in a given situation

and this is my cross to bear”

Ráno odučit dvě hodiny, dopsat a dolepit kroniku a zařídit poslední věci před odletem na Maltu. Potom zálohovat fotky z chaty a zbytku července + celé jaro. Konečně mám pocit, že i v roce 2020 se udála spousta skvělých věcí. K ultimátní psychické očistě stačí jeden hike a koupání v ledové horské řece.

Den před odjezdem mi přišlo Bert & Friends elpíčko, o kterém tvrdili, že dorazí až v listopadu. Asi ho Berti poslali z budoucnosti.

Za týden jsme procestovaly celou Maltu v mhdčku i menší ostrůvek Gozo na skútru. Po příletu do Prahy dýchánek u vody s V. a M., které oslavily přípitkem pivem z minihrníčků z Malty dopsanou diplomku. Spousta piva a pohoda u Vltavy.

Zápisky z pláže jsou tentokrát tajné.

V pondělí ráno hodina a potom ještě dovybalování po dovolené a snaha vymotat se z chaosu letošního tábora (nemožné). Nechápu polovinu poznámek v programu, který jsme psaly někdy před půl rokem.

Po úterní schůzce s šéfkou (ohledně evaluace starého a očekáváních nového školního roku) a s holkama ohledně posledních detailů týkajících se tábora se cítím mnohem líp. Teď už jenom mezidobí a klid před bouří, která vypukne v sobotu.

Po přečtení Looking for Alaska ještě znova seriál. V tomto případě asi překvapivě lepší než kniha. (Je tam všeho víc). Fakt to stojí za to z mnoha důvodů, ale musíte přijít open minded.

Dokoukala jsem a dočetla Dobrá znamení, které byly fajn, ale asi se na mě nějak významně nepodepíšou.

Bert and Friends mi přináší spoustu duhy do života.

Letos se hrozně těším na Alice in Wonderland tábor, protože mi odpadá loňský stres a obavy z neznáma. Samozřejmě, že je tam pořád spousta proměnných, polovina dětí bude nových a nikdy nevíš, co se přihodí, jsme ale taky mnohem lépe připravené na improvizaci.

Nevěděly jsme, jaké ještě udělat týmy, protože jsme hádaly, že garden flowers nebudou moc populární a Amanda přišla s větou do korpusu: They can suck it and be flowers for a week.

Nakonec jsme to přece jenom vyměnily za flamingos and hedgehogs.

Narychlo ještě čtu Alenku, kterou jsem objevila v tučňákovém vydání v knížním swapu v bezobalovém obchodě, který mám po cestě do práce.

Chtěla jsem se kouknout do starých zápisků z prvního roku japonštiny, ale je tam jeden velký gap od maturity, až po šílenství zamilovanosti v prosinci 2013.

Looking for Alaska

About life, death, the labyrinth of suffering and closure.

O tom jak nikdy nedostaneš odpověď na některé otázky.

Ráda čtu YA novels možná proto, že mi to připomíná high school simpler times.

Má každý nějakou svoji Alasku?

Lara a Takumi si podle mě zasloužili víc charakterových vlastností než že jsou z Rumunska a Japonska.

Nepříjdou puberťáci vždycky sami na to how to kiss and blow?

Protože jsem četla edici k 10 výročí, byly na konci nějaké první črty a proces editování, na čemž bylo zajímavé sledovat proces psaní JG.

Novelu JG si vždycky ráda přečtu, protože ho hrozně obdivuju jako člověka a jsem zvědavá co všechno se mu do textu podaří zahrnout. Jo, nejsou pro mě autor a dílo dvě naprosto oddělené věci. Můžete si říkat, co chcete.

Ne, spisovatelé nemají nudný život za psacím stolem, paní docentko.

Seriál taky nebyl špatný, i když vím, že takhle teenageři nemluví.

Miluju jméno Alaska ~ that which the sea breaks against.

I like misremembering Alaska, though.

Milesovo příjmení je pure perfection.

Všimla jsem si že tam je mockrát slovo deadpan and I didn't get the knock knock joke.

“Take them outside with a little cup

and piece of paper and gently relocate them to a rhododendron bush.”

Čtu si nějaké analýzy + básně Sylvie Plath a do toho na mě furt vyskakuje něco o vrcholovém sportu a běsech s tím spojených, to je teď můj život.

Na pagan crew přišly po death quotes na řadu life quotes:

podle Jacka: Koneckonců, jediný důvod, proč žít nebo proč vyprávět příběh, je otázka: “Co bude dál?”

podle náhodného člověka na AJJ skupině: “Due to the lack of cicadas this summer I suggest we all climb trees and scream at each other till we die.”

Na Maltě jsem holkám nahrála řev cikád na pozadí panoramatu Citadely a okomentovala jsem to, že cikády řvou a my nemůžeme.

Věty do korpusu: “Už jdou vidět barvičky jak mizí opuchlina.”

I am become goats?

Vymyslely jsme, že název současného směru v umění je neodadametapost.

Sylvie Plath udělala ve svých básních vtípek na deliver babies like letters, co mě celý život hrozně baví.

P. S. mi vždycky na hodinu chystá kávu a fidorku. Od září bude nejspíš moje soukromá studentka <3.

Nikdy se nevzpamatuju z toho, že Jonathan Groff je King George.

Jet na víkend domů pomoct mamce obírat rybíz se zdá jako nejlepší nápad poslední doby.

Nejdřív jsem byla ráda, že je naše zahrada asi 80 km daleko a teď jsem vděčná za to, že je tak blízko.

Kuchám teď vzpomínky z bytečku, celé to znova přepisuju jako Murakami a snažím se z toho udělat příběh. Vyhazuju tunu zbytečných patetičností a komplikovaností. Why am I like this. Přidávám další kapitolky.

Doma nejvíc pohoda, pochůzky s mámou, venčení smečky, kafe s rodičema, posezení s M. a její rodinou, nedělní oběd, tradiční obírání rybízu a reunionek s LL. 

Ovíněná máma se loučí: “Jezdi častěji, zlatíčko moje,” tohle nikdy nezvládám. 

Book of dreams: Dneska se mi zdálo, že jsme s V. našly hrobku Tutanchamona a v ní byly nějaké šperky, tak jsme si je začly nasazovat i když jsme věděly že jsou probably cursed ale přijaly jsme že teď budeme evil.