pondělí 9. listopadu 2020

“I knew it wasn’t too important, but it made me sad anyway.”

 J.D. Salinger

Dneska se mi o tobě zdálo. Už nevím souvislosti, ale provázela jsi mě nějakou chatkou s velice uspořádanou skříní, vínem na stole a plyšovým psem. 

Víš, že jsi zpátky v hellu diplomky, když tě strašně potěší, že se ti konečně podařilo změnit úroveň seznamu v google docs.

Už hned na začátku mi pomáhá ta rada H.: Nemusí to být dokonalé, ale musí to být něco.

Věta do korpusu: “Petr needs some baby bats žehlení now.”

V: “Ten hrneček tik tok je jako I'm gonna make it through this year in a smaller scale.”

I finished some uni assignments, cooked some broccoli and then cried for a minute after listening to John Green speaking about radical hope. How is your day going?

K absurditám všedního dne se přidává, že obě sestry teď učí Rusy česky. V rámci šíleností z jazykového světa jsem dneska došla na konec lekcí norštiny v duolingu.

Johnovo moudro: “All of us are trying to process a little more anxiety than usual, so it’s gonna be lobster people for a while. That’s my summary of 2020.”

a ještě jedno: “ I have a lot of complaints about the rollercoaster we call life.”

Moje věta do korpusu: “Tak zahrnula jsem rat queen a the possum mezi trans people.

Online rewatch Labyrinthu s V. a M. na Halloween. <3 I miss meeting people. 

Chci psát tak, aby z toho tryskaly surové a syrové emoce. Jediný problém je, že bych teď touhu psát měla směrovat hlavně do uni assignments a diplomky.

Pokud si mám v tomto školním roce vybrat jednu věc, nad kterou strávím hodně času a udělám ji pořádně, ať je to diplomka. Musím všecko otočit naruby, nenechávat to na poslední chvíli až ukončím všechny předměty, a nebrat to jako největší zlo, ale vlastně docela zajímavou práci u které se něco naučím. I’m super happy that this time I don’t start from scratch, but from experience, navíc s nejmilejší podporou vedoucí, která mě chváli za každý kousíček práce, který dokončím. Mám pocit, že si práci teď umím mnohem líp rozvrhnout a taky na to vlastně celkově mám víc času. 

Skype hodina s důchodci: 

Me: Co to je za zvuky? Zní to jak démoni ze záhrobí.

Jedna babička: To je náš pan starosta v rozhlase. 

Pak jsem se na něco ptala a nikdo neodpovídal jen hlasy ze záhrobí, tak povídám: Zatím slyším jenom pana starostu…

Žádné komentáře:

Okomentovat