Dneska jsem se byla projít na vošku dopsat třídnici. It felt great to leave the house for a bit.
P. S. říkala, že v práci už nemají povolené návštěvy ze zjevných důvodů, tak mi navrhla, jestli nechci k ní domů, že by si mě vyzvedla ve Zlíně. Měla jsem pocit, že jedu na výlet. Venku barevné podzimní lesy a uvnitř teplo z krbu, rakytníkový čaj a nejlepší mrkvový koláč, kterým jsem se párkrát zadusila, když jsem chtěla učit a jíst najednou. Když jsme skončili, potkaly jsme manžela p. S. v trenkách. #teacherlife
Věta do korpusu: V: our brains are connected in mysterious ways
M: My panik skyrocketed
Me: Kalm
Notový zápis of “silence, but it keeps getting faster” je shrnutí momentálního stavu amerických voleb.
I když se mi nikam nechtělo, L. řekla, že jedem, protože mi to udělá líp. Ráno řezání a skládání dřeva do sklepa s tátou a ségrou, L vozí tačky, protože je největší silák, podzimní zahradní práce na sluníčku at its finest, potom procházka se sestrama a celou smečkou prosluněným, barevným lesem až k lomu, kde jsem naposled byla tak malá, že mi to už ani nepřipadá jako skutečná součást mého života. L. běhá a snaží se unavit všechny psy. Místo na kterém jsem nebyla někdy od dětství, kdy nás tam vzal táta. Večer ještě na návštěvu a obrovský kus perníku se šlehačkou k babičce.
Babička: “Víte, že se zajímám o takové blbosti...UFO a spol.
Na večer kvíz s Š, její rodinou, Brudery, Adéliným tátou a Kupcem s Petrem, který poslouchá celá naše rodina, ale hraje jenom máma.
V neděli jsem zvládla ještě deep cleaning plný katarze a vyházela jsem plnou tašku starých papírů, které mi dřív připadaly důležité.
Myslela jsem, že čtení o mental illness young adult novels mě nemůže moc ničím překvapit a v pohodě to zvládnu. The first thing that hit me hard was a book about depression and suicidal thoughts whose author killed himself 7 years after publishing the story.
Reading about anxiety wasn’t easy, but they say bibliotherapy helps, so maybe some day. “The desire to have control is a part of the pattern for individuals with anxiety disorders.”
Dva krásné paperbecky s mými schizofrenními teenagery mi dorazily zrovna na narozeniny autora jednoho z nich. How cool is that.
Dneska jsem si u vaření popálila ruku mletými chilli papričkami, protože jsem měla skvělý nápad odsypat si nejdřív do dlaně množství, které potřebuju. Tak si tu ruku teď chladím, ale zároveň mám krámy, takže břicho si hřeju ponožkou s rýží. Jak by řekla V: “Teplotně zmatený Seňor.”
Vysloužila jsem si nový titul: Vykladač snů a prý tím teď budeme začínat každou ranní konverzaci na Názvu.
Me: V. odhodila telefon, protože nechce slyšet hlas svého podvědomí.
V: Uncomfortably accurate.
Š: 20 minut vás tu člověk nechá o samotě a je tu další náhodný sen, seňorovy teplotní výkyvy, výklad snů a náhodný maličký Japonec.
Žádné komentáře:
Okomentovat