sobota 28. listopadu 2020

“I don’t struggle with anxiety it actually comes very easy to me.”

 Po dlouhé době u L’s rodiny. Večení skóre: dvě láhve vína a první díl Harryho Pottera.

V sobotu k nám domů v cizím autě, které tolik neháže na silnici, takže i kocour měl příjemnou jízdu už klasicky s podkasty, aby nám to hezky ubíhalo. Doma návštěva, tak mňaminky, mámina buchta a naše pivo a pralinky. Jako kulisa první Harry Potter, protože na to se sestrami nemáme problém koukat pořád dokola. Od sedmi už tradičně kvíz, rodiče s J. jsou jeden tým a my s L. každá za sebe. Spousta vína, po kterém se máma seznamuje s Š. a zve ji k nám na knedlíčkovou polívku, bramborový salát s řízkem a na výlet na Hukvaldy.

V neděli ještě jedno moštování. L. třese ze stromu poslední jablíčka a pak pracujeme až do tmy. To co jsem vždycky nesnášela mi teď nejvíc dává pocit, že jsem naživu. Koupat jabka v ledové ledové vodě a pak doma hořící prsty, protože táta už zatopil v kotlu. Večer první odstavec diplomky, což je velký důvod k oslavě a Králíček JoJo s celou rodinou a dokonce i s kocourem, který za náma do obýváku normálně moc nechodí. 

Večer mile s M. a V. a absrudně taky s D. a L. máme PAGAN CREW SCREENING BL anime Dókjúsei.

V úterý sváteční výlet na mlžný Velehrad a procházka k Modré skrz podzimní kukuřici, obilí a bažinky. Kachny plavou v bažinatém kukuřičném poli mezi suchými stonky. Perfection. Po takeaway obědu v Hradišti to L. otočila ještě jednou na Velehrad a dojely jsme až pod kopeček, na kterém stojí podivná rozhledna Salaš. Když jsme šlapaly do kopce, mlha se začala rozestupovat a na chvilku vykouklo sluníčko. V polovině výstupu na šílenou kovovou konstrukci po schodech, na které se vejde jen jeden člověk, mě popadla I’mtrappedI’mtrapped panika, ale když jsem viděla, že to v náručí až na vrchol zvládne i Akita pejsek, tak to šlo přebít. 

Zpátky na pevné zemi jsme ještě pomohly skupince kluků najít kešku, se kterou se trápili. 

Domů až za tmy a večer n e j l e p š í Jarošovské pivo a první série The Crown.

Ve středu jsme jely vyzvednout auto k našemu nejmilejšímu mechanikovi a potom na nečekanou prohlídku nejkrásnějšího světlého, prostorného bytu v posledním patře s výhledem na celé centrum Zlína. Po těžkých debatách a kalkulacích jsme nakonec tenhle sen musely pustit. Hned potom jsem ale zjistila, že nejenom mámě, ale i tátovi vyšla super nová práce, takže se můžu snadno smířit s tím, že tentokrát jsme štěstí přenechaly někomu jinému.

Špatné sny a celou podivnou noc jsem zahnala ranní jógou s polonahým PŠ. Potom ven ven a do lesů na sváteční skoro výroční okruh poblíž Zboženských rybníků s 15 keškami. Celý den mám kupu energie a cítím se vyklidněná a připravená na nové dobrodružství jako nikdy. Včerejšek byl plný školních úzkostí a vzteku, takže jóga byla nezbytnost. 

Po cestě domů zastávka na Bůrgr, nákup a velice výjimečně i do cukrárny. Doma ještě pořádky s moštem, který začal trochu kvasit, takže máme takový jablečný burčák. Normální sobota se spoustou milého couple timu, kterého si letos užíváme víc než kdy dřív. 

Zítra pětileté výročí. Jak funguje čas.

Žádné komentáře:

Okomentovat