and piece of paper and gently relocate them to a rhododendron bush.”
Čtu si nějaké analýzy + básně Sylvie Plath a do toho na mě furt vyskakuje něco o vrcholovém sportu a běsech s tím spojených, to je teď můj život.
Na pagan crew přišly po death quotes na řadu life quotes:
podle Jacka: Koneckonců, jediný důvod, proč žít nebo proč vyprávět příběh, je otázka: “Co bude dál?”
podle náhodného člověka na AJJ skupině: “Due to the lack of cicadas this summer I suggest we all climb trees and scream at each other till we die.”
Na Maltě jsem holkám nahrála řev cikád na pozadí panoramatu Citadely a okomentovala jsem to, že cikády řvou a my nemůžeme.
Věty do korpusu: “Už jdou vidět barvičky jak mizí opuchlina.”
I am become goats?
Vymyslely jsme, že název současného směru v umění je neodadametapost.
Sylvie Plath udělala ve svých básních vtípek na deliver babies like letters, co mě celý život hrozně baví.
P. S. mi vždycky na hodinu chystá kávu a fidorku. Od září bude nejspíš moje soukromá studentka <3.
Nikdy se nevzpamatuju z toho, že Jonathan Groff je King George.
Jet na víkend domů pomoct mamce obírat rybíz se zdá jako nejlepší nápad poslední doby.
Nejdřív jsem byla ráda, že je naše zahrada asi 80 km daleko a teď jsem vděčná za to, že je tak blízko.
Kuchám teď vzpomínky z bytečku, celé to znova přepisuju jako Murakami a snažím se z toho udělat příběh. Vyhazuju tunu zbytečných patetičností a komplikovaností. Why am I like this. Přidávám další kapitolky.
Doma nejvíc pohoda, pochůzky s mámou, venčení smečky, kafe s rodičema, posezení s M. a její rodinou, nedělní oběd, tradiční obírání rybízu a reunionek s LL.
Ovíněná máma se loučí: “Jezdi častěji, zlatíčko moje,” tohle nikdy nezvládám.
Book of dreams: Dneska se mi zdálo, že jsme s V. našly hrobku Tutanchamona a v ní byly nějaké šperky, tak jsme si je začly nasazovat i když jsme věděly že jsou probably cursed ale přijaly jsme že teď budeme evil.
Žádné komentáře:
Okomentovat