Andělé zoufalství

Jackovo bezútěšné cestování ze štítu zoufalství přes Frisco, Mexico, New York, Afriku, Paříž a Londýn až zpátky domů. Párty s ostatními anděly zoufalství už ho moc neberou a po předávkování opiem v Africe s Burroughsem si uvědomí, že už by chtěl jenom domů do domečku s borovicemi za oknem. 

Sex, drogy, jazz a hektolitry chlastu (vína, whiskey a bourbonu), spaní u otevřeného okna nebo na střeše, hlavně aby bylo vidět na hvězdy.

Allen a Peter jsou pořád šťastní ve svým šílenství a Jack čím dál utrápenější. Čím dál míň zenového buddhismu a víc křesťanských pekelných běsů. 

Cesta lodí z USA zní jako skvělé dobrodružství (určitě ale jenom teoreticky). 

Všichni zapomínáme, že Jack mluvil francouzsky (how hot must have that been!).

Čím dál víc se ztotožňuju se zoufalým Jackem, který už je znechucený z každého nového dobrodružství (a chlastá) než se zamilovaným básníkem Allenem, který si užíval života a cestoval po celém světě. (A to mi není ještě ani 30 a Jackovi nebylo ještě ani 40). 

Jak píše o svojí mamince, to by jeden plakal.

Neal prohrává peníze na dostizích, Lucien jenom sprostě pořvává a chlastá a rve Jackovi košile, Peter Orlovsky se vždycky snaží být jako někdo jiný a má příliš mladistvých ideálů, Gregory Corso působí jako totální kokot, který všude jenom vyřvává a je se vším nespokojený a utrácí haldy peněz, které nemá a Burroughs je šílený a vysílený z drog a zapisuje vize, které mu posílají z jiných planet, vypisuje ze sebe všechny hnusy a největší sračky, aby sám sebe očistil.

Stejně mám ale pořád všechny hrozně ráda a baví mě o nich číst, protože jsou teďka už jako moji staří kamarádi, kterým leccos odpustíte. (Jediné co se těžko přehlíží je ta Jackova čtrnáctiletá mexická šlapka, but I guess that was the life in the 50’s.) 

Možná tak pít víno někde v lesích za Friscem. Šílené zážitky, které se dobře čtou, ale žít by je fakt nikdo nechtěl.

Hned na začátku Jack dělá stojky na štítu zoufalství stejně jako já doma na koberci.

“seber svou lásku k životu a sejdi z týhle hory a prostě buď - buď - buď vší tou nekonečnou plodností jediné mysli bez konce, nic nekomentuj, neřeš,nekritizuj, nechval, nepřiznávej, nevykládej, nepouštěj myšlenky na špacír, jen plyň, plyň, buď vším a se vším, buď tím, co je, to jediné je totiž navěky -”

“Ubohá lidská srdce tlučou jako o překot všude.”

Jack mluví směsicí francouzskokanadskýho, newyorskýho, bostonskýho a oklahomskýho přízvuku a míchá do toho Espaňol a Plačky nad Finneganem.

“Duše alkohol vůbec nepotřebuje.”

“Konečně jsem se dostal až na dno (údolí).” Hoho.

Jack o sobě mluví jako o čisté, právě rozkvetlé sedmikrásce a rozumí akorát zběsilým šílenostem stejně jako my.

Stejně tak mají uplakané alkoholové dýchánky. Někdo brečí, protože si myslí, že ho praštil Peter Orlovský, i když jenom upadl, a Jack potom brečí, protože si myslí, že Peter někoho praštil.

“Takže Cody je vlastně Průvodčí nebeskýho vlaku a jednou proštípne jízdenky nám všem,...”

“Koneckonců, jediný důvod, proč žít nebo proč vyprávět příběh, je otázka “Co bude dál?”

Sjetí opiem: “Všimni si, jak jemňoučkej stín mají kytky pod tím stromem.”